Konference v Glasgow jen potvrdila, že nás čeká Zelený úděl

Překladatelé to v případě projektu Green Deal nemají snadné – že green znamená zelený, ví asi každý, ale deal? Slovník nabízí řadu významů: dohoda, kšeft, část, úděl, osud, transakce, fošna či rozdání karet. Český překlad Green Deal většinou zní „zelená dohoda“, přesnější však možná je „zelený úděl“. Znamená-li v anglickém jazyce úděl něco vznešeného podobného poslání, v češtině jej lze parafrázovat: „Zase nám nic jiného nezbývá!“ A na tomto vyznění nic nezměnil ani médii ostře sledovaný klimatický summit OSN ve skotském Glasgow.

V české společnosti lze sledovat jisté zpoždění. V Evropě, zejména v kajícném Německu na západ od sovětské okupační zóny, byly hnacím motivem nadšení a víra, že se za druhé světové války zpustošená města i venkov opět pozvednou v předválečný domov. A tak německý hospodářský zázrak vytvořil na počátku šedesátých let 20. století bohatou společnost, které se říká konzumní.

Zatímco Němci objevovali exotické dovolené, Češi stáli dlouhé fronty na džíny u Tuzexů, obchodů, ve kterých se za zahraniční měny nebo tuzexové poukázky mohlo koupit zahraniční, zejména západní zboží, které nebylo v běžných prodejnách k dispozici. V době, kdy Václav Havel hovořil na Václavském náměstí z balkonu nakladatelství Melantrich, ve znovu sjednoceném Německu západní část společnosti překonala konzum a změnila se v odpovědnou.

V Česku a ve všech zemích „tábora socialismu a míru“ vypukla hned po pádu komunismu konzumní horečka – a trvá dosud. A právě v tom se liší německý a český postoj k projektu Green Deal.

Náznaky společenské odpovědnosti

Pro Němce je Green Deal pokračováním proměny německé energetiky (Energie­wende), kdy byly odstaveny v podstatě všechny uhelné elektrárny kvůli ochraně ovzduší; příští rok zastaví poslední dvě atomové elektrárny kvůli smrtelnému a prakticky neřešitelnému problému odstranění vyhořelého jaderného paliva. Kombinace plynových elektráren a obnovitelných zdrojů energie (OZE) však bude fungovat, jen když vznikne dostatečná uskladňovací kapacita produkce OZE, jíž Německo zatím nedisponuje.

Česká veřejnost a média se dosud německé energetické snaze spíše posmívaly: Proč restrukturovat energetiku kvůli životnímu prostředí? Až nyní se v Česku začínají objevovat názna­ky společenské odpovědnosti, která v sousedním Německu vznikala od sedm­desátých let. Tuto časovou mezeru však Češi nedokážou zaplnit, což vědí, a proto nadávají. Tuší totiž, že okolní svět je bude nutit, aby se zřekli mnoha z dnešních energeticky náročnějších kratochvílí. A je tu opět projekt Green Deal.

Česko není a nebude schopné dodržet cíle pro roky 2030 – snížit emise skleníko­vých plynů Evropské unie o 55 pro­cent ve srovnání s rokem 1990 – a 2050 – uhlíkovou neutralitu Evropy. Ani balíček opatření Fit for 55, který obsahuje nové i revidované legislativní návrhy v oblasti klimatu, energetiky a dopravy a počítá například s rozšířením systému emisních povolenek na domácí vytápění a na další oblasti nebo se zákazem prodeje nových benzinových a dieselových aut od roku 2035.

Není to v důsledku nechuti, i když i ta je příčinou, ale spíše technologické neschopnosti a naprosté absence přípravných kroků. Stále jde o názorový střet typu Sparta versus Slavia, dlouhé litanie i úvahy na všech úrovních včetně té vědecké.

Existuje v Česku oficiální graduovaný tým nezávislých odborníků, kteří „nekopou“ za energetické skupiny a jsou schopni vytvořit dlouhodobý projekt pro přechod ze současné energetiky k něčemu, co odpovídá přijatým světovým záměrům, tedy energetickou politiku bez ohledu na zájmy ČEZ, plynařů, uhlařů a dalších lobbistů? Dokáže to nová vláda namísto prosazování jaderných elektráren? Faktem zůstává, že to udělat bude muset. Již jen proto, že Česko bude v druhé polovině roku 2022 předsedat Radě EU.

Riskantní investice na úvěr

Do Česka by v rámci EU mohl doputo­vat balík eur, který by mu pomohl ukončit těžbu uhlí, zavřít uhelné elektrár­ny i teplárny, přebudovat celou infrastruktu­ru plynovodů a elektrického vedení a mnohé další, třeba kompenzovat sociál­ní dopady. Je přibližně tam, kde bylo Německo zhruba před 40 lety. Nezbytná je také diverzifikace dovozu zemního plynu, tedy podstatné snížení závislosti na tom ruském. A kde má Česko nárůst OZE, ale především investice do bateriových či jiných úložišť?

Česko je dnes natolik zadlužené, že pořizovat takové nutné investice na úvěr je mimořádně riskantní. Takže dřív, než přijme nějaké mezinárodní závazky, nechť vytvoří dlouhodobý plán a rozpočet a definuje kroky a náklady nutné k jejich dosažení. Zkrátka jednoduchou analýzu procesů. Výsledek odhadnout nelze, ale s určitou jistotou je možné říct, že nebude mít čas, kapacity ani investice na to, aby se současné české energetické podnikání přiblížilo záměrům Green Dealu.

Jaderná elektrárna se buduje minimálně 20 let, plynová pět včetně stavebního řízení, a to v Německu! Náklady na výstavbu jaderného zdroje o výkonu tisíc instalovaných megawattů (MW) představují zhruba 300 miliard korun při rostoucích cenách. U plynové elektrárny je investice do tisíce instalovaných MW deset- až patnáctkrát nižší.

Je-li tedy současný instalovaný výkon uhelných elektráren 10,8 MW, přišla by náhrada všech plynovými přibližně na 300 miliard korun, tedy jako jeden nový blok jaderné elektrárny, který navíc systémově nepotřebujeme. Náhrada by byla možná již od roku 2030. Jedinou podmínkou je diverzifikace zdrojů zemního plynu pro Česko, což je řešitelné.

Zpět ke globálnímu projektu Green Deal, ke kterému se zatím váhají připojit největší planetární čmoudilové Čína a Rusko. Proces pro roky 2035 a 2050 byl definován, cílově představuje snížení produkce oxidu uhličitého na Zemi především vytěsněním fosilních paliv z energetického mixu. Po roce 2035 nebudou burácet silné motory, ale tiše vrčet elektromobily.

Pokud však elektřina pro dopravu bude vyráběna energetickým mixem obsahujícím spalování uhlovodíků (a to bioplyn je), podvádíme sami sebe. V roce 2050 bude zřejmě problémem i živočišné uhlí. Již dnes se počítá s výrazným poklesem životní úrovně značné části evropského obyvatelstva. Hospodářsky vyspělé země Evropy na tom budou díky svému bohatství jako Česko, chudé státy hůř než v sedm­desátých letech.

Důvodem je, že sounáležitost je daná hranicí, pod kterou lidé považují svůj život za obtížný. Altruismus však má ekonomické limity, přičemž je na něm založená evropská soudržnost. Bohaté země dávají ze svých daní peníze, jež by měly sloužit k postupnému vyrovnání životní úrovně obyvatel EU. Zchudne-li Evropa v důsledku Green Dealu, poklesne výběr daní a soudržnost začne slábnout. Představa, že by měl tento projekt spočívat v úvěrech, je bizarní.

Nutnost dalších kroků

Velké nadšení a politické rojení nad projektem Green Deal se dalo zaznamenat na zmíněné 26. konferenci OSN o změně klimatu (COP26) 31. října až 13. listopadu v Glasgow. Zúčastnili se jí představitelé z téměř 200 zemí a kromě médií zde své názory vyjádřilo asi sto tisíc demonstrantů usilujících o všechno hned, nejlépe již včera. Podle nich kapitalismus ničí Zemi.

Z dosud zveřejněných závěrů je však zřejmé, že se na této klimatické konferenci spíše manifestovala společná vůle, než že se dohodly konkrétní závazky a opatření. Byl potvrzen odchod od těžby a spalování uhlí do roku 2030 (pro chudé země do roku 2040). Dánsko navrhlo zastavit těžbu ropy a plynu a byl přijat společný cíl snížit vypouštění metanu do ovzduší o 30 procent.

Ten sice patří mezi klimatické vrahy, byť se rozkládá rychleji než oxid uhličitý, ale jeho únik v důsledku lidské činnosti je zanedbatelný. Kvůli třaskavosti je však třeba s ním zacházet velmi obezřetně jak při těžbě, tak dopravě a spotřebě. K „lidské“ produkci metanu lze přidat i skládky komunálního odpadu a čističky odpadních vod.

Hlavním producentem metanu jsou však lidmi neovlivnitelné přírodní procesy: tající permafrost, z nějž se jej uvolňují tuny; velké objemy jsou i v šelfech, odkud se kvůli nárůstu teploty moře odpařuje do atmosféry. Obrovské jeho množství produkují býložravci, nejen krávy, ale i zebry, hroši – téměř celá zoo. Pokud jde o snížení úniků metanu do ovzduší v důsledku lidské činnosti, je to úkol jednoduchý, ale se zanedbatelným globálním přínosem.

V případě veškeré, tedy i přírodní emise metanu do ovzduší je jakýkoli podobný závazek zcela nesmyslný. Nelze vyloučit, že po klimatické konferenci OSN budou představeny další kroky, jimiž by se měl Green Deal vydat. Jinak by totiž připomínala rčení: „Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli!“

Autor zastával v energetice řadu významných postů ve státní správě i v průmyslových podnicích, mimo jiné předsedal dozorčí radě Pražské plynárenské