Les je klíč ke změně klimatu

Podle vědeckých názorů, které sice nejsou většinové, ale jsou již potvrzené praxí, je les zásadním faktorem pro koloběh vody. Podle dalších názorů, které navíc nikdo nezpochybňuje, stromy fungují jako chladič. A nejen stromy, obecně vegetace.

O tom, že stromy chladí své okolí, v poslední době často mluví i představitelé environmentalistických směrů. Někdy sice neobratně, ale mluví o tom. Jejich neobratnost spočívá v tom, že tepelné ostrovy tvořené městy se neodstraní tím, že všechny městské domy budou mít zelenou střechu a v každé ulici vyroste alej. Ale jistě mohou přispět k tomu, aby jejich teplotu o něco snížily. Dobře to ilustrují poznatky Jana Pokorného, ředitele třeboňské výzkumné organizace ENKI.

Trojí funkce stromů

„Když budeme měřit teplotu na čtverečním kilometru lesa nebo parku se vzrostlými stromy, bude tam tak 25 stupňů Celsia. Ovšem střecha supermarketu bude mít 60 stupňů. Holá půda v Africe má na povrchu až 70 stupňů, ale půda v nedalekém akáciovém lesíku 20 stupňů. To jsou kdykoli ověřitelná fakta,“ zdůrazňuje vědec, jehož společnost se podílí na řadě environmentálních projektů. Podobné teploty, jaké vykazují v létě střechy, má asfalt nebo dlažba na chodnících. Na obyčejném trávníku kousek vedle už naměříte o nějakých 10 až 15 stupňů méně, což autorovi článku před pár lety Jan Pokorný osobně demonstroval v parku před hlavním nádražím v Praze.

Z toho je zřejmé, že pro ochlazování krajiny má význam nejen stromový porost, ale i louky. V podstatě se dá říct, že čím je krajina zelenější, tím víc se sama dokáže ochladit. A je tedy také jasné, že samotná výsadba stromů v ulicích měst nemůže jejich tepelnou bilanci zásadně změnit, což je dojem, který v poslední době vytvářejí výstupy některých politiků. Ale samozřejmě ji mohou vylepšit, takže jde v každém případě o krok správným směrem

„Středně velký strom má průměrný chladicí výkon sedm kilo­wattů. Běžná klimatizace má však chladicí výkon jen 3,5 kilowattu. A to pro ni musíme vyrobit elektřinu a její motor svým provozem ohřívá okolí. A ještě k tomu není výsledkem její činnosti pára, z níž vznikají mraky a je v ní vázaná sluneční energie,“ vysvětluje ředitel společnosti ENKI. A dodává, že z jednoho litru odpařené vody, vznikne přibližně 1200 litrů vodní páry, jež má v sobě energii jedné autobaterie (680 Wh).

Stromy mají i další prakticky neznámý efekt – pomáhají snižovat odpar vody z rybníků. „Tohle v posledních letech vysvětlujeme rybníkářům. Je důležité, aby lidé, kteří se o vodní plochy starají, věděli, že strom je pro rybník nepostradatelná součást biotopu,“ říká Pokorný. V parném létě totiž hladina rybníků mezi lány polí může klesat až o 1,5 centimetru za den. Jsou-li však kolem rybníka stromy, odpar je výrazně nižší. Rákosí, stromy a podobně papyrus v tropech brání nasávání vlhkého vzduchu z vodní hladiny ohřátým vzduchem, který stoupá rychle vzhůru ze sluncem přehřátých odvodněných ploch. Což je klíčová informace pro všechny, kteří se zabývají zadržováním vody v krajině. A jejich plány zahrnují také obnovu i vznik nových rybníků. Pokud by ovšem vznikaly bez doprovodu stromů, jejich hladina bude při suchém počasí klesat rychleji.

Třetí funkcí stromů je pohon oběhu vody mezi pevninou a oceánem. Ten do vnitrozemí přináší téměř polovinu dešťových srážek. „Když to řeknu zjednodušeně, jestli je krajina bez lesů a rozpálená, horký vzduch s odpařenou vlhkostí stoupá výš a dostává se pak dále nad moře. Z tohoto odparu se na zem, odkud pochází, nevrací nic. Protože vyprší nad oceánem. Jestli je ale krajina lesnatá, neohřívá se vzduch tolik, má vysokou relativní vlhkost, vytvoří mraky a odpolední déšť, sníží se tlak vzduchu – vodní pára se srazí – a nasává se horizontálně vlhký vzduch od moře. Velké suché přehřáté plochy naopak brání postupu vlhkého vzduchu od oceánu,“ popisuje Pokorný.

Proces je samozřejmě složitější, ale jako laický popis uvedené vysvětlení stačí, protože praktický výsledek je stále stejný – čím méně lesů, tím méně srážek. Pochybnosti, jež k této funkci lesa má mnoho lidí ze sféry klimatického panelu IPCC, který momentálně utváří mínění o tom, co se děje s klimatem, vyvracejí měření, jež však většinový vědecký proud stále nebere v úvahu. IPCC se ve svých doporučeních pro politiky soustřeďuje na efekt zvýšené koncentrace CO2 a neuznává zásadní úlohu vody a vegetace v distribuci sluneční energie a vodní páry.

Sucho přišlo, když zmizely lesyPřitom již v roce 1995 hydrolog Hubert Savenije z univerzity v nizozemském Delftu prokázal, že směrem od pobřeží přibývá ve srážkách podíl vody, jež pochází z lesů. Ve vnitrozemí je to podle něj až 90 procent. (Voda pocházející z odparu z rostlin má jiné izotopové složení než voda vypařená z oceánu.) Ke svému výzkumu, který se týkal západní Afriky, použil Savenije hydrologický model v kombinaci s meteorologickými daty. Pomohl tak vysvětlit, proč se za posledních 60 let vnitrozemí Sahelu (území v severní Africe na jižním okraji Sahary) vysušilo, když na pobřeží zmizely lesy. Jeho následovník Ruud van der Ent pak vytvořil globální model toku vzdušné vlhkosti. V něm spojil údaje o srážkách, vlhkosti vzduchu, rychlosti větru, teplotě s odhady výparu a transpirace (výpar vody listem či jehličím rostlin). V roce 2010 zveřejnil výsledky svého výzkumu.

Podle jeho modelu v globálním měřítku pochází 40 procent srážek z vody z pevniny. Amazonie například dodává 70 procent srážek Laplatské nížině. Velmi překvapivým závěrem Entova modelování bylo zjištění, že 80 procent srážek v Číně nepochází z Tichého oceánu, se kterým sousedí, nýbrž ze západu, konkrétně z Atlantiku a následně z lesů ve Skandinávii a Rusku. Existuje přitom také zcela praktický důkaz toho, že „les dělá déšť“. V Indii se díky opětovnému zalesnění podařilo vrátit srážky do zcela vyschlého kraje Darewádí, v němž byla bez vody stovka vesnic.

Mimochodem pokud modelování nepovažujete za věrohodnou metodu, měli byste vědět, že prakticky veškerý současný „boj proti změně klimatu“ stojí na modelech. Vždy záleží na tom, jaká zadáte vstupní data. Modely hydro­logů zpracovávají skutečná data a vysvětlují pozorované jevy. Klimatické modely naopak předpovídají, přičemž vycházejí z korelace oxidu uhličitého a průměrné globální teploty. Podle Jana Pokorného však není problémem průměrná teplota, ale extrémy teplot, sucha a povodně, což jsou projevy, jež lesy snižují.

Nenechat se spálit

To, že Evropská komise přišla v poslední době se snahou regulovat množství dřeva používaného pro výrobu elektřiny, může pomoct v tom, aby Evropa nevysychala. Byť komise svoji snahu nezdůvodňuje právě těmito důvody. Pálení dřeva pro výrobu zelené elektřiny totiž nedávalo smysl ani z pohledu „boje“ proti emisím oxidu uhličitého. Protože vzrostlý strom v podobě pelet shoří v elektrárně během chvíle. Za tu chvíli se ovšem uvolní veškerý CO2, který shromáždil za desítky let života. Kolik stromků by bylo potřeba současně zasadit, aby všechen oxid ze spáleného padesáti­letého stromu zase hned zachytily? To zatím nikdo nespočítal. Podpora pálení dřeva jako „bez­emisního zdroje“ oproti uhlí ovšem zatím pokračuje.

Pro ochlazování krajiny má význam nejen stromový porost, ale i louky. V podstatě se dá říct, že čím je krajina zelenější, tím víc se sama dokáže ochladit.

Jen spotřeba deseti největších evropských elektráren převedených na pálení dřevěných pelet bude podle výpočtů belgického think-tanku Sandbag vyžadovat ročně 36 milionů tun pelet. To ovšem také vyžaduje vykácet les o rozloze 2700 kilometrů čtverečních. Celá Šumava má přitom jen 1671 čtverečních kilometrů. Za tuto cenu ale vzniknou jen necelá dvě procenta elektři­ny EU. O kolik by se přitom současně musela ročně rozšiřovat plocha vysázených stromků, aby zachytily uvolněný oxid uhličitý? Bylo by vůbec takové tempo výsadby dosažitelné? A za jak dlouho by čerstvě vysazený les byl schopen chladit na plný výkon a přispívat k tvorbě deště?

Stromy a lesy mají zkrátka v přírodě jiné věci na práci, než se nechat spálit v elektrárně. „Podívejte se na staré civilizace, které nespalovaly uhlí, ale dřevo. Vykácely si stromy a v podstatě vyschly. Jen ve Velké Británii se to díky oceánskému klimatu nestalo,“ připomíná Pokorný. Zdá se, že pokud chceme, aby pršelo i v budoucnu, musíme mít rozsáhlé lesy po celých kontinentech. Nebo musíme přijít na to, jak naši krajinu přizpůsobit tak, aby fungovala stejně. Tedy aby zachovala proudění vzduchu, které přináší srážky. V opačném případě nás čeká osud Sahelu či starých civilizací, které vyschly.

Jak bude vypadat krajina v Evropě, můžeme ovlivnit sami. Na rozdíl od globální produkce oxidu uhličitého, jež je nyní prakticky v rukách Číny a dalších asijských zemí. Samotná Čína odpovídá za třetinu světových emisí CO2 a k žádnému brzkému snížení se nechystá. „Dokud se nebudeme zabývat oběhem vody a působením lesa a vůbec vegetace v distribuci sluneční energie, nebudeme se seriózně zabývat změnou klimatu,“ míní Jan Pokorný.