Maso nad prales

Stačila pouhá polovina letošního roku a odlesňování brazilské Amazonie se opět ocitlo na rekordních číslech. Podle Brazilské národní vesmírné agentury INPE zmizely od začátku roku v největším tropickém deštném pralese na světě skoro čtyři tisíce kilometrů čtverečních džungle – což odpovídá zhruba velikosti Libereckého kraje. Celková plocha, jež byla zbavena pralesa, se nyní pohybuje kolem 800 tisíc čtverečních kilometrů, tedy minimálně 17 procent amazonského pralesa, a zabírá tak území, do kterého by se Česko vešlo zhruba desetkrát.

Amazonský prales je přitom zásadní pro klima celé planety – nepočítáme-li oceány, jejichž ničení je další samostatná kapitola, je Amazonie spolu s pár zbývajícími deštnými lesy v Africe a jihovýchodní Asii takzvanými „plícemi planety“. A ta se podle mnohých začíná dusit.

Likvidace amazonských pralesů, která dosáhla vrcholu v letech 1995 až 2006, kdy se začala v masovém měřítku pěstovat sója jako krmivo pro hospodářská zvířata, je znovu na vzestupu zejména v posledním desetiletí. Na vině je hlavně poptávka po hovězím mase, sóji a půdě.

Agrobyznysová lobby

Rozvojová politika současné brazilské vlády přitom expanzi do pralesa podporuje. Právě administrativu prezidenta Jaira Bolsonara, který je v úřadu od roku 2019, viní odborníci z likvidace systému ochrany životního prostředí a umožnění plundrování tropických lesů rančery a těžařskými společnostmi. V Brazílii se přitom rozkládají téměř dvě třetiny z celkové rozlohy amazonských lesů.

Za současného prezidenta nabralo odlesňování na intenzitě. Během jeho funkčního období se plocha zničeného lesa v Amazonii zvýšila o více než polovinu a odlesňování dosáhlo patnáctiletého maxima. Bolsonaro se už během své předešlé volební kampaně v roce 2018 netajil tím, že hodlá těžaře do pralesa pustit. Od první chvíle také dával jasně najevo svůj obdiv k vojenské diktatuře, soustavně urážel některé skupiny obyvatel. Proslul třeba výroky typu, že by raději, aby jeho syn byl mrtvý, než aby byl homosexuál. Jednu kongresmanku by podle svých slov „nikdy neznásilnil, protože je prostě příliš ošklivá“.

Ne nadarmo se tomuto muži přezdívá „tropický Trump“. Pár hodin po uvedení do funkce vydal nařízení o převodu správy tamních přírodních rezervací pod ministerstvo zemědělství, které je, stejně jako prezident sám, v úzkém propojení s vlivnou agrobyznysovou lobby. Servery De Olho a Agrobusiness Watch uvedly, že korporace jako Bayer, BASF, Syngenta, JBS, Cargill nebo Nestlé měly za dosavadní prezidentovo působení 278 jednání s jeho administrativou.

Scénáře dalšího vývoje se liší, žádné však nejsou zrovna optimistické. „Část odborníků v otázce globálního životního prostředí považuje tento vývoj za naprosto zničující a vyslovuje různé prognózy, kdy se proces stane nezvratným, pokud už se takovým nestal,“ uvádí Josef Opa­trný ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

„Pokud by se překročila určitá hranice – a někteří vědci varují, že se k ní už blížíme –, amazonský prales, který je nyní vcelku kompaktní, by se začal rozpadat na menší celky, docházelo by k masivnímu vysoušení těchto oblastí a k jejich savanizaci. To by s sebou přinášelo další problémy pro stabilitu globálního klimatu,“ tvrdí Lukáš Hrábek z Greenpeace.

S odlesňováním roste i zranitelnost ekosystému deštného pralesa vůči suchu a požárům. Ty přicházejí každoročně od června do září, kdy méně prší a rančeři začnou vypalovat les. Letos jich bylo jen za srpen zaznamenáno přes 30 tisíc, za pouhý první zářijový týden dokonce propuklo tolik požárů jako za celé loňské září.

Zlom po roce 2006

Za ničením deštných lesů v Brazílii stojí hned několik průmyslů včetně ropného, prales mizí i v důsledku rostoucí poptávky po celulóze, zlatu nebo diamantech. Nejvýraznější stopu ale zanechává zmíněný agroprůmysl, produkce krmné sóji a obilí; hlavně jsou to však ambice producentů masa. „Jeden z největších podniků Brazílie, operující ovšem po celém světě, je multinacionální potravinářský gigant JBS. Největší masný koncern na světě potřebuje nové a nové pastviny a krmivo především pro prasata a hovězí dobytek,“ objasňuje Opatrný.

Během minulých dvou desetiletí došlo k velkému posunu. Podle výzkumného pracovníka Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěcha Koteckého si důležití odběratelé masa vynutili, aby jejich dodavatelé a dodavatelé jejich dodavatelů přestali prasata, drůbež nebo skot na evropských farmách krmit sójou z plantáží, které vznikají na úkor amazonského pralesa. „Prakticky z roku na rok se díky tomu po roce 2006 přestaly rozšiřovat sójové plantáže dovnitř pralesa, a tehdy významně ubylo také samotného odlesňování,“ říká.

Nicméně zůstal druhý důležitý viník – pastviny dobytka přímo na místě. „Globální trh s masem a hovězí kůží není tolik koncentrovaný jako obchod s krmnou sójou, a proto dojednání podobného moratoria je mnohem komplikovanější. Proto jsou nyní zdaleka nejdůležitější příčinou amazonského odlesňování nové dobytčí pastviny,“ tvrdí Kotecký.

Podle Opatrného je kritika Brazilců ze strany ekonomicky silných zemí pokrytecká. „Připadá mi licoměrné, když Evropa teď žádá po Latinské Americe zdrženlivost při těžbě v Amazonii, účastní se jí například i japonské dřevařské společnosti, a vlastní lesy přitom zlikvidovala. Obchod s ochranou pralesa nabízel ostatně vyspělému světu i Bolsonaro, stejně jako ekvádorský prezident Rafael Correa, a stejně špatně také dopadl. A stejně asi dopadnou i další pokusy v tomto směru,“ myslí si Opatrný.

Podíl vyspělých ekonomik na plundrování Amazonie není samozřejmě nic nového. Klíč na řešení ve formě ekonomické spoluzodpovědnosti za území v rámci suverénních států, navíc s často velmi problematickými režimy, ještě nepřišel. Zatím nejlépe zafungovala síla trhu. Sójové moratorium z roku 2006 sice odlesňování nezastavilo úplně, snížilo ho ale zhruba o 80 procent v porovnání s těmi nejhoršími roky.

Přijde změna po volbách?

Když v roce 2003 nastupoval do funkce levicový prezident Luiz Inácio Lula da Silva, za jehož vlády bylo sójové moratorium přijato, bylo už zničeno přes 25 tisíc kilometrů čtverečních pralesa, tedy území větší než celé Slovinsko. Lulovi se povedlo snížit tempo odlesňování na „pouhých“ 4 600 kilometrů čtverečních ročně – i tato čísla jsou obrovská, faktem ale je, že se mu dařilo deforestaci kontinuálně tlumit. Po zvolení Bolsonara ale pralesy opět mizí závratnou rychlostí. „Odlesňování narůstá každým rokem, což se od roku 1988, kdy se zavedlo monitorování, žádné jiné hlavě státu nepovedlo,“ uvádí vedoucí Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Radek Buben.

Podle něj Bolsonarova vláda málo pokutuje nelegální těžbu a problém násilí proti odpůrcům odlesňování moc neřeší. „V Amazonii přitom nedávno zastřelili i britského novináře. Po vypuknutí války na Ukrajině využil Bolsonaro konfliktu k tomu, aby povolil další těžbu v oblastech rezervovaných pro indiány s argumentem, že země potřebuje tamní potaš pro výrobu hnojiv, která dříve dovážela z Ruska a Běloruska. Od začátku své vlády odmítá vytváření nových chráněných oblastí rezervovaných pro indiány,“ doplňuje Buben.

Naději na změnu kurzu přinesou Brazílii i světu říjnové prezidentské volby. „Kdo bude prezident, je klíčové i pro ,biodiversitní‘ COP 15, tedy Konferenci smluvních stran Úmluvy OSN. Ta má stanovit rámec ochrany biodiverzity s plánem ,30 by 30‘, tedy ochranou 30 procent veškeré půdy a moří do roku 2030. Součástí je právě i konec odlesňování,“ zdůrazňuje Jan Freidinger z organizace Greenpeace. Mimochodem, společný unijní mandát pro tuto konferenci OSN, která se bude konat v prosinci v kanadském Montrealu, vyjednali unijní ministři životního prostředí v červenci v Praze.

Bolsonaro se v říjnu utká s da Silvou. Ten ještě před posledními volbami v roce 2018, kdy se mohl stát současnému prezidentovi relevantním oponentem, skončil za mřížemi s dvanáctiletým trestem za korupci. Soud ale vloni v březnu rozsudek úplně zrušil s tím, že soudce Sergio Moro, který se později stal Bolsonarovým ministrem spravedlnosti, byl zaujatý.

Lula má na svého soka znatelný náskok, podle červnových průzkumů agentury Datafolha by byl s 53 procenty dokonce zvolen hned v prvním kole. Brazilci si jeho jméno dodnes spojují s léty blahobytu, kdy jeho sociální program Bolsa Família zaměřený hlavně na podporu vzdělání v podstatě dostal mi­liony lidí z extrémní chudoby. V roce 2011 opouštěl úřad coby nejpopulárnější hlava státu v moderních dějinách s podporou 87 procent obyvatelstva.

Co se týče Amazonie, jsou oba kandidáti v ostrém rozporu. Lula slibuje velmi tvrdé zásahy proti nelegální těžbě, vytvoření speciálního ministerstva pro záležitosti indiánů a důsledné vymezení jejich území.

Jak zdůrazňuje Radek Buben, ani Lula se však nestaví proti ekonomickému využití Amazonie. Plánuje ji propojit se světem komunikačně, tedy dálnicemi. „Slibuje ovšem větší respekt k životnímu prostředí a zapojení světové vědecké komunity. Jeho politika byla vůči Amazonii vstřícnější, ovšem i on se snažil o její ekonomické využití a v době vysoké čínské poptávky na tom země vydělávala. Otázku Amazonie ale nezjednodušuje jako Bolsonaro,“ říká Buben.

I nynější hlava státu se podle něj v kampani částečně mírní, hlavně na mezinárodní scéně. „Na červnovém celoamerickém summitu v Los Angeles mluvil umírněně, byť zdůrazňoval důležitost Brazílie jako globálního producenta potravin a bránil se tak argumentu, že její globální povinností je udržení ekologické rovnováhy planety. Produkce potravin má podle něj dnes přednost,“ dodává Buben.

Prales jako houba

Většinu Amazonie pořád ještě pokrývají divoké močály, ostrůvky savan a hlavně tropické pralesy. I když odlesňování několik posledních let roste, je pořád pomalejší než před zhruba dvaceti lety. „Amazonský prales je především kriticky důležitý pro značnou část Jižní Ameriky. Při rozumné ochraně a dobrém hospodaření by velké oblasti Amazonie mohly sloužit jako kompaktní ekosystém, který bude živit miliony lidí i poskytovat útočiště přírodě,“ podotýká Kotecký, podle něhož je prales jako houba, rezervoár vody a zdroj řek i dešťových mraků.

Z globálního pohledu panují největší obavy z toho, že vinou dalšího kácení časem vyschnou i důležité části pralesa, jež přímé odlesňování nepostihlo. Pro prohlubování současné klimatické krize je zásadní uvolňování uhlíku z lesních požárů a vysoušení rašelinišť a mokřadů. Prales je důležitý pro řízení globálních větrů a dalších meteorologických a klimatických jevů.

Devastace Amazonie je pak pro životní prostředí pohromou hlavně kvůli ztrátě biodiverzity, která je v tomto pralese prakticky největší na světě. „Domov tu má každý desátý známý druh rostliny nebo živočicha na Zemi,“ zdůrazňuje Kotecký. Velkoplošné odlesnění by podle něj znamenalo katastrofu pro stamiliony lidí i nenahraditelnou ztrátu našeho společného dědictví.