Léto na chatě i u moře
Štěpán je realitní makléř. Přestože spíše prodává nemovitosti zájemcům v Česku, především v Praze a ve středních Čechách, svoji novou „haciendu“ si koupil ve Španělsku. Na pobřeží.
„Máme tam tříložnicový apartmán, je to opravdu kousek od moře. A je to super,“ vypráví mi kamarád, jenž je jedním z mnoha Čechů, kteří se poohlížejí po vlastním dovolenkovém bydlení v zahraničí. „Je to nedaleko od letiště, navíc skvělá investice. Ceny stále ještě rostou. Možná jediným rizikem je čím dál větší vůle země a tamní levicové garnitury nějak trestat pronájmy příchozím turistům,“ vypráví Štěpán, jenž na iberské pobřeží v létě kvůli parnu nevyráží, takže atraktivní dům nabízí k využití jak přátelům, tak platícím zájemcům.
Petr je auditor. Pracuje v Bruselu, kontroluje unijní projekty. Za manželku si vzal polskou právničku Annu, tudíž mají nemovitosti napříč Evropskou unií – v obou vlastech i v belgické metropoli. Přesto si ve středním věku a s již většími dětmi pořídili další: dům na Sardinii, ve specifické ostrovní části Itálie. „Létáme tam i na Vánoce. Pořídili jsme si i škodovku oktávku, vlastně kus domoviny, se kterou je to pak na letiště a zpět pohodlné svezení. Sardinie nám vskutku učarovala a dokážu si představit, že na důchod tam budeme žít daleko častěji než teď,“ líčí můj spolužák, který je rozeným talentem na jazyky. Italsky už umí, samozřejmě.
Honza je grafik. Kromě toho má přírodovědné vzdělání, fascinují ho masožravé a exotické rostliny, takže není divu, že před ruchem Prahy prchá do jihovýchodní Asie, kde mnohé endemické květiny rostou. Zvláště si oblíbil Thajsko. „To je úžasná země, našel jsem si maličký ostrov, daleko od Bangkoku, kde je mi dobře. Moje endemitky tam rostou, můžu je sledovat, fotit, psát o nich a k tomu normálně pracovat na dálku,“ říká Jan. I on se začal učit tamní jazyk (ve zbytku roku to jde i v jazykové škole v Česku) a po pár letech hovoří i píše thajsky. „V jednu chvíli, loni, jsem dokonce uvažoval, že si tam koupím svůj domek. Jenže při denním pronájmu asi 350 korun, kdy mám už v ceně dvoupokojáku klimatizaci, ledničku, snídani a rychlý internet, mi to přišlo zbytečné. Ale kdo ví,“ nastiňuje kreativec.
Takových příběhů přibývá. Nemusejí to být miliardáři či multimilionáři, kdo dnes vyráží z onoho našeho „hobitího Kraje“ a sídel i chatařských útočišť do světa. Češi již mají stejné úmysly a možnosti jako další Evropané, s nimiž se začínají „přetahovat“ o pěkné domky nad plážemi, olivovníky a vinicemi.
„Víte, zemřela mi žena; už mě v Británii nic nedrželo. A tak jsem ke stáří koupil v Toskánsku dva byty: v jednom bydlím, druhý přes Booking pronajímám. Jsem spokojen. Piju víno a důchod mi chodí i sem,“ vyprávěl nám muž původem z Manchesteru, když nás uváděl do krásného úzkého domku z kamene. U kostelíku a někdy z 16. století. O tom, kde a jak Češi kupují bydlení k relaxaci i výdělkům, píšeme v tomto čísle od stran 12 a 18. Přejeme vám klidné letní čtení – ať již na chalupě, nebo na pláži!
