Memento mori. Po černém pondělí tekla na Wall Streetu krev
V pondělí 19. října 1987 americký Wall Street jako by umřel.
Ne, že by tam toho dne nebyl šrumec, výkřiky a totální panika – prostě to tam hodně „žilo“ –, ale rána a finanční ztráty byly kolosální. Taková klinická smrt. Rychlá. Nečekaná. Jen IBM, tehdy největší firma světa podle tržní kapitalizace, ztratila v důsledku Černého pondělí desítky miliard (tehdejších) dolarů. Krev tekla z Exxonu, GE, DuPontu, Fordu i bank. Pamatujme na smrt, takhle vypadala.
Po víkendu si dali kafe, bagel či koblihu, mrkli do novin a šli do práce. Prostě den jako každý jiný. Jenže nebyl; pondělí 19. října 1987 mělo být unikátní. A stále je. Black Monday čili černé pondělí, jak se tomuto památnému dni říká, se nesmazatelně zapsalo do dějin světových finančních trhů. Americké burzy se zřítily rychlostí, jakou moderní kapitalismus do té doby nezažil. Dow Jones Industrial Average (DJIA) odepsal během jediného dne nevídaných 22,6 procenta, což zůstává truchlivým rekordem dodnes. Ovšem Black Monday nebyl toliko americkým příběhem – šokové vlny krize zasáhly Londýn, Frankfurt, Hongkong či Sydney. Globální trhy přišly během následujících pár dnů o stovky miliard dolarů, v dnešních hodnotách by to byly biliony! Přestože pak recese nenastala –a trhy se během dvou let poměrně zdárně zotavily –, psychologická stopa zůstala a navždy změnila pravidla hry.
KLID PŘED FINANČNÍ BOUŘÍ
Pondělek 19. října začal relativně klidně, ale už během dopoledne se panika rozšířila jako lavina. Obchodníci na všech možných kanálech a zařízeních sledovali, jak se ceny propadají hlouběji a hlouběji… Až přestávali věřit i svým vlastním terminálům. Třeba investor Peter Borish, tehdy z hedgeového fondu Tudor Investment, na historický šok vzpomíná takto: „Měli jsme ústa dokořán, čelisti nám padaly na stůl.“ Jim Cramer, v tu dobu ještě ne mediální hvězda a bavič CNBC, ale manažer fondu, popsal okolní atmosféru slovy: „Trh byl po Black Monday naprosto neuchopitelný. Netušili jsme, jaká je cena čehokoli.“ A podle Michaela Lewise, autora bestselleru Liar’s Poker (1989) o zkušenostech z Wall Streetu, připomínala situace na burze nějaký divoký státní převrat: „Trhy jsou v panice jako země během puče. Malá skupina lidí s dosavadním a jistým pohledem na svět je náhle a úplně smetena.“
Proč byli smeteni? Kde se vzala tak „náhlá smrt“, řečeno hokejovou hantýrkou? Historici a analytici finančních trhů se dodnes shodují na několika hlavních příčinách. Zásadní roli asi sehrálo takzvaně „programové obchodování“ – tehdy byly v kurzu moderní počítačové algoritmy (s nynější vlnou nadšení pro umělou inteligenci, AI, tomu skvěle rozumíme), jež měly automaticky chránit investory před ztrátami. Ve skutečnosti však vytvořily jakýsi začarovaný kruh: při poklesu spouštěly automatické prodeje, čímž propady akcií a hodnot firem ještě prohloubily. Trhy byly navíc přehřáté po letech růstu, investoři se obávali inflace a zvyšování sazeb a psychologická panika dokonala škody. Panika jak na Titaniku.
KDO NEJVÍCE (VY)KRVÁCEL
Vykulené oči, chvění, obavy. Někdy i pláč. Blue chip akcie, pýchy amerického průmyslu, se během jediného dne propadly o desítky procent! IBM, tehdy největší firma světa podle tržní kapitalizace, ztratila rázem miliardy dolarů. Společnosti General Electric, DuPont, Eastman Kodak či McDonald’s hlásily propady přes dvacet procent. Byl to fičák. Automobilky Ford a General Motors ztratily prakticky ihned pětinu své šlechtěné hodnoty, zatímco technologické společnosti jako Intel či Texas Instruments odepsaly třeba až třetinu. Ani energetický gigant Exxon nebyl výjimkou stejně jako průmyslový lídr v letectví – dominující Boeing. Nešlo však jen o akcie. Finanční domy gigantů (typu Merrill Lynch, Goldman Sachs nebo Salomon Brothers) čelily takřka existenčním obavám: pokud by klienti nedokázali dorovnat marže, hrozil by kolaps celého systému derivátových burz. V zákulisí probíhaly horečné hovory s centrální bankou Fed i s regulátory. Panika, chaos, napětí…V pohodě nebyly ani spotřební společnosti jako Procter&Gamble, druhdy považované za „bezpečné“, jenže i takové titulyutrpěly ztráty.A ne ledajaké, většinou byly dvojciferné. Experti odhadují, že na Wall Streetu jen během onoho pondělí zmizelo z trhů asi 500 miliard dolarů v tehdejších cenách. A „černá smrt“ se šířila i dál: londýnský FTSE 100 odepsal za dva dny čtvrtinové hodnoty.
STRAŠLIVÉ ÚTERÝ, DEN PROCITNUTÍ
Byl to divoký, vpravdě historický den. Zmíněný Jim Cramer, pozdější moderátor pořadu Mad Money, ovšem vzpomínal, že opravdu bolestné sčítání škod přišlo až den poté: o strašlivém úterý (Terrible Tuesday). Jak připomněl E.Gerald Corrigan, tehdejší prezident newyorské pobočky Fedu: „To pravé drama totiž nenastalo v pondělí. Skutečné drama se odehrávalo až v úterý a v následující dny, kdy obavy z úvěrových ztrát mohly ochromit celý trh a úvěrový systém.“ O tehdejší naprosté nejistotě vypovídá i dobová historka Lea Melameda, tehdejšího šéfa Chicago Mercantile Exchange (CME) a průkopníka futures. Když mu Alan Greenspan, čerstvě jmenovaný šéf Fedu (který střežil od srpna 1987 až do roku 2006), volal s otázkou, zda se burza otevře, Melamed jen odvětil: „Nevím.“ Byla to chvíle, kdy stála důvěra v trhy na velmi tenkém ledě. Makléři byli paralyzovaní. Nikdo netušil, co bude zítra, co pozítří. Black Monday sice nezpůsobilo dlouhodobou recesi – už v roce 1989 se akcie vrátily na své předchozí úrovně –, ale zanechal zjitřené, hluboké jizvy. Regulátoři se z katastrofy poučili a zavedli bezpečnostní brzdy, circuit breakers, vlastně automatické přerušení obchodování při příliš prudkých, lavinových propadech. Jejich smysl byl jasný: dát investorům trochu času na nadechnutí a zabránit panice podobné té z října 1987. Něčemu, co už se nemělo opakovat.
PAMATUJME NA ČERNÝ DEN!
Černé pondělí na burzách zkrátka ukázalo křehkost moderních finančních trhů propojených automatizovanými technologií, ale i lidskými emocemi. Ve srovnání s dalšími památnými krizemi – jednak s globální finanční krizí v roce 2008 (po krachu Lehman Brothers), jednak s covidovou pandemií po roce 2020, to byl unikátní pád. Jednorázový, prudký, bez recese a s docela slušným zotavením. To se o dvou dalších krizích říct nedá; akcie a ceny padaly, za čímž přišly vleklé strukturální problémy, globální zpomalení i zvýšená nezaměstnanost.
Přesto se Black Monday zapsalo do paměti celé jedné generace obchodníků. Jak suše glosoval PR šéf newyorské burzy Rich Torrenzano: „Nikdo nepřemýšlel o zítřku.“ Pamětníci často hovoří o černém pondělku jako o dni, kdy svět pochopil, že finanční trhy nejsou nezničitelné. Že algoritmy a lidská psychologie mohou společně vytvořit uragán schopný během jediného dne smést stovky miliard dolarů. A že stačí malý impuls k tomu, aby se ze sebevědomého optimismu stal globální strach. Jistota je jenom iluze. Každé pondělí může klidně zčernat.
