Macronův deštník. Norsko hledá atomovou pojistku v Paříži

Dosud se evropské státy NATO opíraly především o jaderné garance Spojených států. Po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu však v Evropě sílí pochybnosti, zda by Washington v případě vážného konfliktu s Ruskem skutečně postupoval tak, jak spojenci očekávají. Norsko je po Polsku a Litvě dalším státem sousedícím s Ruskem, který hledá dodatečné bezpečnostní jištění u Francie.

Strach z Ruska a nejistota kolem Washingtonu

Støre norské agentuře NTB řekl, že krok souvisí se zhoršenou bezpečnostní situací v Evropě. Zmínil masivní ruské zbrojení včetně jaderné oblasti i skutečnost, že Moskva vede rozsáhlou válku proti jiné evropské zemi. Zároveň zdůraznil, že v době míru nebudou na norském území rozmístěny žádné jaderné zbraně.

Rozhodnutí je významné i proto, že Norsko patří mezi země NATO, které byly tradičně bezpečnostně úzce navázány na Spojené státy. Země s 5,6 milionu obyvatel není členem Evropské unie a v Arktidě sdílí hranici s Ruskem. Právě geografická poloha dává norské debatě zvláštní váhu: nejde o obecnou úvahu o evropské obraně, ale o bezpečnostní kalkul státu na severním křídle aliance.

Francie v březnu nabídla, že svůj jaderný ochranný deštník rozšíří i na další evropské země. V praxi by to znamenalo, že útok na Norsko by mohl vyvolat francouzskou jadernou odpověď. Paříž tak posiluje roli jediné jaderné mocnosti Evropské unie a zároveň dává evropským partnerům alternativní oporu k americkým garancím.

Evropská debata o vlastním odstrašení

Francouzská nabídka zapadá do širší evropské debaty o tom, zda lze bezpečnost kontinentu opírat téměř výhradně o Spojené státy. Německý kancléř Friedrich Merz v dubnu uvedl, že chce snížit závislost na Washingtonu a jednat i o evropské jaderné ochraně. V pozadí se diskutuje, jak by bylo možné bezpečnost Evropy posílit společně s jadernými mocnostmi Francií a Velkou Británií.

Nejde tak o norskou výjimku, ale o součást širšího posunu. Část evropských vlád zvažuje, jak se připravit na situaci, kdy by americká bezpečnostní garance nebyla vnímána jako samozřejmá. Francouzská nabídka proto není jen vojenským gestem, ale i politickým signálem v debatě o tom, kdo ponese odpovědnost za evropské odstrašení.

Nerovnováha zůstává

Poměr sil však zůstává výrazně nerovný. Rusko a Spojené státy jsou s více než 5000 jadernými hlavicemi každá největšími jadernými mocnostmi světa. Podle americké Federace amerických vědců má Čína zhruba 500 hlavic, Francie kolem 290 a Velká Británie více než 225.

Otevřenou otázkou zůstává, jak by francouzské garance fungovaly v krizi, jak by se koordinovaly s NATO a jakou roli by v takovém uspořádání hrály ostatní evropské státy. O dalším vývoji budou rozhodovat vlády zemí, které o francouzskou ochranu stojí, Paříž a také širší alianční debata o spolehlivosti amerického závazku.