Magická 68

Odešel měsíc a půl před svými 64. narozeninami. Měsíc a půl před „papírovým“ odchodem do starobního důchodu. Jarda byl vyznavačem černého humoru a úplně ho slyším, jak nám s cynismem sobě vlastním z nebe říká: „To jsem státu ušetřil peněz, co?“

Jakkoli je skon dobrého člověka velmi smutnou záležitostí, z čistě makroekonomického hlediska je zmíněná věta drsně pravdivá. Česká populace stárne, průměrný věk dožití se oproti minulosti dramaticky zvýšil a lidí, pobírajících penzi, je stále víc. Přesto že nadúmrtí způsobená covidem-19 posunula statistiky trochu dolů. Podle předběžných výsledků Českého statistického úřadu se takzvaná naděje dožití, občas označovaná jako střední délka života, snížila na 74,1 roku u mužů a 80,5 pro ženy. To je o 2,2, respektive 1,6 roku méně než v posledním předcovidovém roce 2019.

Ještě před sto lety byla čísla dramaticky nižší: v případě mužů 49,6 roku, u žen 52,7. Aby bylo možné ilustrovat vzrůstající průměrný věk dožití, není třeba chodit až tak do minulosti: v roce 1989 činil tento parametr 68,1 roku u mužů a 75,5 u žen. A podle odhadů statistiků se mají Češi i nadále dožívat stále vyššího věku. V roce 2050 by naděje dožití měla dosáhnout 82,1 respektive 86,7 roku, v roce 2070 by se muži mohli v průměru dožít 84,8 roku a ženy bezmála 89 let. V Praze, která vede žebříčky průměrného dožití, by to mohlo být dokonce 89,5!

Kromě toho, že česká populace stárne, rostou i nominální penze vyplácené senio­rům – ať už díky zákonné inflační doložce, nebo v návaznosti na populistické kroky politiků. Výdaje důchodového systému činily v loňském roce 537 miliard, letos to dosud bylo 441 miliard a ministerstvo financí předpokládá, že se cifra posune na 590 miliard korun. Do nárůstu se promítly především dvě mimořádné valorizace z června a září, jež se do systému propsaly zvýšenými výdaji v hodnotě 57 miliard. Jenže toto navýšení není jednorázové, ale z pohledu nákladů na výplatu penzí trvalé. Příští rok přibydou další dvě valorizace a takzvané výchovné, což je bonus pro seniorky, které vychovávaly děti. V roce 2023 tak úředníci počítají s tím, že výdaje na systém důchodového pojištění vzrostou na 671 miliard. To by mělo představovat 28 procent všech státních výdajů!

Čistě nominálním pohledem je třeba připomenout, že výdaje na důchody se za posledních dvanáct let téměř zdvojnásobily. Ale především rostou rychlejším tempem než celkové výdaje státního rozpočtu. Je čím dál víc zřejmé, že stávající systém je v dlouhodobém horizontu ne­udržitelný. Tedy pokud nechceme riskovat státní bankrot.

Cest, které vedou k transformaci průběžného důchodového systému, je několik. Některé nejsou příliš reálné, ať už jde o zvýšení odvodů do systému (již nyní patří Česko k zemím s nadprůměrně zdaněnou prací), nebo navýšení počtu plátců sociálního pojištění; nově příchozí obyvatelé ale mohou náraz alespoň zbrzdit. Reálněji tak vypadá buď přiškrcení valorizačního schématu, jež je dosud zákonně svázáno s růstem cen a průměrných mezd, nebo zvýšení hranice odchodu do důchodu. Ta je nyní na zmiňovaných 64 letech, ale zvyšuje se a dnešní sedmapadesátníci již půjdou do penze v 65.

V Unii je tento údaj těsně pod průmě­rem, který v současnosti činí 65,5 roku, ale řada zemí zvažuje posun, třeba v Ně­mecku, Belgii či Nizozemsku na 67 let. Dánsko dokonce počítá s tím, že v roce 2033 bude hranice pro výplatu státní penze 68 let. A právě k tomuto magickému číslu se upírá zrak současného ministra práce a sociálních věcí v otázce přenastavení českého důchodového systému. Číslovka 68 je v Česku významněji vnímaná kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a také díky hokejistovi Jaromíru Jágrovi, který v odkazu na zmíněnou invazi nosí šedesát osmičku na svém dresu.

Nelze předpokládat, že by Češi akceptovali další zvýšení hranice pro odchod do důchodu, a tedy že by se k takovému kroku politici rozhoupali. Ale kdyby se marketingovou tváří projektu stala stárnoucí ikona českého hokeje, ideálně v dresu na ledě, bylo by to pro ně aspoň o kus snesitelnější. Přeji vám inspirativní čtení nového Eura a pěkný advent.