Majetkové daně přinesou miliardy

Budou to její první volby. Ještě nikdy o politický mandát takto neusilovala, přestože byla tři roky ministryní práce a sociál­ních věcí. Čtyřicetiletá sociální demokratka Jana Maláčová, pro velmi levicové návrhy přezdívaná pejorativně „Venezuela“, se ale sociální politiky nebojí. „To přece není nic, za co by se lidé měli stydět, žádný ,komunismus light‘. Sociální spravedlnost je základní hodnota západní křesťanské civi­lizace,“ vysvětluje politička. A dodává: „Všude slyším, že chceme být jako na západ od našich hranic, klidně, já jsem velmi pro, ale říkám, se vším všudy, prosím.“

Končí vám mandát, je na čase skládat účty. V programovém prohlášení vlády je první prioritou důchodová reforma. Slib číslo jedna jste tedy nesplnili.
Důchodová reforma je obětí předvolební kampaně. Měli jsme na to tři roky a polovina mandátu byla pandemie. Ale nevymlouvám se, kdyby vláda vznikla dříve, mohla ta reforma být. Reformu jsme poslali na vládu na jaře a to už byla kampaň v plném proudu, ANO i dva opoziční bloky už jely naplno. A přestože je připravená reforma přijímána napříč politickými stranami, nikdo nechtěl dát před volbami sociální demokracii zapravdu, abychom nezískali politické body.

S Andrejem Babišem spolupracujete jako strana sedm let, za tu dobu vám klesly preference čtyřnásobně, navíc je zjevné, že sociální politiku a všechny politické body z ní vám sebral právě Babiš…
Myslím si, že ne. Bez nás by většina věcí, co se podařila prosadit, nebyla. Pamatuji si, jak ministryně financí Alena Schillero­vá významně bojovala proti programu Antivirus, vůbec to nechtěla připustit, přitom vůbec poprvé v historii ČR fungovalo v pandemické krizi něco jako kurzarbeit. Pamatuji si, jak ANO bojovalo proti navyšování minimální mzdy, teď se jí chlubí.

Vy si to pamatujete, ale voliči si myslí, že to vše dělalo ANO.
Pětistovka za vychované dítě pro důchodce. Ještě v červenci nás ANO kvůli tomu chtělo vyhodit z vlády, a prosadili jsme ji. Není to pravda, sociální politika je naše.

Proč tedy máte tak nízké preference, když jste dělali tak úspěšnou sociální politiku?
Je to daň za to, že ČSSD byla od počátku pandemie zodpovědná. Říkali jsme věci, které se lidem nelíbily, nekličkovali jsme, drželi jsme své postoje, nehráli jsme si na populismus. A pořád jsme měli na mysli, že máme zodpovědnost za ochranu zdraví a nemocnic.

Tedy nízké preference jsou trest za to, že jste byli v pandemii odpovědní a státotvorní?
Ano, přesně tak to vidím.

Slibovali jste i boj s korupcí. A jak to dopadlo s předraženými zakázkami na
IT systémy, které začaly už za vaší předchůdkyně Michaely Marksové? Ministerstvo a daňové poplatníky to přišlo na stovky milionů, ne-li na miliardu korun.
Jistě víte, že konkurenční firmy, které jsou v tomto výběrovém řízení zahrnuty, se všelijak odvolávají a přou u antimonopolního úřadu. My jsme dokonce měli zakázáno v této věci nějaký čas konat, přesto je výplata dávek ze systémů zajištěna. Kata­­stro­­fický scénář se nenaplnil. Ministerstvo práce a sociálních věcí bude chtít časem přejít na nové systémy, ale ne teď.

Byla tam i trestní oznámení na exnáměstka Roberta Baxu a další, jak tohle vysvětlíte voličům? Omlouváme se, stala se chyba, škoda je taková a taková, přebíráme politickou odpovědnost?
Všechna trestní oznámení v této věci byla odložena…

Podle vás nedošlo ke škodě na státních financích, přestože Nejvyšší kontrolní úřad tvrdí, že vlivem špatně vysoutěžených zakázek přišel stát o stovky milionů korun?
Je to pořád otevřená kauza, takže o některých věcech nemůžu mluvit. Spravedlnost v Česku trvá dlouho, ale jsem přesvědčena, že všichni lidé do toho vtažení se očistí.

Sháníte peníze na dávky a pak vyletí stovky milionů či miliardy oknem kvůli špatnému výběrovému řízení…
Já jsem tu věc zdědila.

Ale je to věc vaší strany, její kauza, jak se k ní teď stavíte?
Mám povinnost postupovat podle zákona a zajistit výplatu dávek i hospodárnost. A obojí je zajištěno. Po třech letech na ministerstvu jsem došla k závěru – a ČSSD to má také v programu –, že by měla vzniknout státní agentura na všechny tyto agendy, pro celou státní správu. Aby se to věčně neoutsourcovalo, aby systémy na sebe navazovaly a státní instituce mezi sebou komunikovaly. Dokud to nebude, nedostaneme se z těchto „nekonečných příběhů“, které trvají třicet let. Stát by navíc měl nad vším kontrolu a tady to potřebuje, jak se ukázalo například během pandemie.

Centrální úřad pro všechny tyto agendy – nebude to zase zvyšování nákladů, rigidní úředničina?
Většina outsourcovaných agend je ve svém důsledku dražší, to je moje osobní přesvědčení.

V soutěži můžete tlačit na co nejnižší cenu…
Ale jste závislý na tom, kolik firem se přihlásí. A když jich je málo, což se děje, tak ten efekt, který zákonodárce od zákona o zadávání veřejných zakázek očekával, se nenaplňuje. Systémy, o nichž se tu bavíme, jsou unikátní a málokdo je umí vybudovat. Nové oproti minulosti je, že se nám podařilo získat takzvané zdrojové kódy, což úplně mění situaci pro budoucí zájemce o vybudování systémů na ministerstvu.

V kampani se dost pouštíte do ODS, varujete před privatizací firem, jako jsou České dráhy, Česká pošta nebo Budvar. Přitom vaše strana udělala důležitou privatizaci bank, jednu z nejrozsáhlejších akcí tohoto typu. Bojovat teď proti privatizaci je trochu úsměvné, zejména u firem, jako je Česká pošta, která jako státem řízená instituce moc efektivně nefunguje, nemyslíte?
Něco jiného jsou banky, kde je žádoucí konkurenční prostředí, které je ku prospěchu věci, navíc tam nejste závislí na přístupu do instituce a k infrastruktuře. Ano, my jsme na konci 90. let privatizovali banky, ale nedělali jsme to z dlouhé chvíle. Předseda tehdejší vlády Miloš Zeman se tím snažil předejít krachu finančního sektoru. Konkurence v bankovnictví je navíc extrémně žádoucí, což ale neplatí u vodárenství, protože všichni mají jen jedny trubky. Ty jednoduché služby České pošty jistě dokážete efektivně nahrazovat ve velkých městských aglomeracích. Strategická role České pošty je v tom, že dokáže zajistit služby i v místech, kde se to nevyplatí a kde žádný aktér na trhu nebude mít o takové služby zájem. To samé platí u Českých drah. Dlouhé tratě, kde je vysoká poptávka a je snadné vydělávat, jsou konkurencí obsazeny dobře, ale u spojů do menších míst na periférii, tam takový zájem nebude, protože tam se nevydělává. A začít mluvit o privatizaci České pošty v době, kdy jsme tam situaci stabilizovali a dali firmu jakžtakž dohromady, to mi nedává smysl.

Česká pošta moc nezvládala situaci během pandemie, lidé si na její služby stále více stěžují, co se s tím dá dělat, když ji chcete zachovat pod křídly státu?
V doručování balíků, což je z pohledu pandemie nejdůležitější část jejích služeb, je pošta pod velkým konkurenčním tlakem. To znamená, že musí snižovat náklady a třeba i platit nízké mzdy, aby se udržela na trhu. A pak si zaměstnanci stěžují na pracovní podmínky.

A to také momentálně dělají. Ale Česká pošta spadá do resortu vašeho předsedy, šéfa ČSSD Jana Hamáčka.
Já to dopovím, jestli dovolíte. My jsme teď byli na letišti, setkali jsme se s odboráři firmy Ryanair, kteří si velmi stěžují. Snižování cen samozřejmě zákazníci ocení, ale z pohledu zaměstnanců je to často na úkor pracovních podmínek, které jsou až nelidské. Nulová jistota, nízké finanční ohodnocení, zaměstnanci nesou veškeré náklady těch nízkých cen pro zákazníky.

Prekarizace práce je obrovská i jinde, nakonec asi i v té zmiňované České poště, o níž se za stát stará váš předseda. Zaměstnanci jsou ve stávkové pohotovosti, půjdete tam také na kontrolu, zda se dodržují všechny předpisy?
Jenom letos jsme tam byli na deseti kontrolách.

Kontrola je tedy dostatečná?
Řešíme to intenzivně, to určitě, každá firma, která porušuje zákoník práce, se může těšit na naši pozornost.

I Česká pošta? Přijdete tam s Matějem Stropnickým ještě před volbami? Možná by zaměstnanci byli rádi, kdybyste přišli, když teď mají takové problémy.
My jsme tam chodili na kontroly.

Ale já myslím vy osobně! „Hustá dvojka“, jak to teď děláte s Matějem Stropnickým. Přitáhlo by to pozornost k věci, o to vám přece jde.
Pan předseda Hamáček se setkal se všemi odboráři v České poště, těch odborů je tam více a také si konkurují. Jak dopadla jednání, dnes ještě nevím, ale pořád platí: každý, kdo porušuje zákon, bez výjimky bude poctěn návštěvou inspektorátu práce. Ano, teď je o tuto agendu velký mediální zájem a pan generální inspektor má ode mě jasný pokyn, že nikdo z této kontroly nebude vyjmut!

Zvýšený mediální zájem i zájem odborářů je teď zjevně proto, že děláte s panem Stropnickým kampaň, to je jasné.
Jakou kampaň?

Jedete s panem Stropnickým do nějaké firmy, aby jela i média, zvyšuje se pozornost k věci, to není špatné, ale kampaň to je.
Vysvětlím to. Od mého nástupu do funkce jsme udělali řadu kontrol na místě,
průměrně ročně úřad kontroluje přes dvacet tisíc firem. Státní úřad inspekce práce je velmi razantní.

Ale nevšiml si toho nikdo.
Přesně. A pak přišel covid-19, a to jsme chodili jen na podněty lidí, nic mimořádného, to kvůli viru nešlo. V květnu se otevřela ekonomika a my jsme zjistili, že situace je mnohonásobně horší, než byla, protože řada podnikatelů prohlásila, že s nouzovým stavem přestal platit zákoník práce. Tehdy jsme udělali několik kontrol, tiskovek − a nikoho to nezajímalo! A tak jsme přemýšleli o tom, jak ten zájem vzbudit. Myslím, že se nám to podařilo.

Znovu se zeptám: proč jste takto ve dvou nešli do České pošty nebo do Agrofertu, do nějaké drůbežárny ze svěřenského fondu pana premiéra, kde jsou také problémy s pracovními podmínkami?
Nechala jsem si vytáhnout, ve kterém oboru je největší problém, kde je nejvíce podnětů. Dala jsem na expertizu generální inspekce a zúčastnila se akcí, které mi nabídl její šéf. Nejvíce podnětů bylo v prů­mys­lu. Ale po lavině výkřiků, že je to kampaň, jsme přestali chodit osobně. Já jsem chtěla chodit i v Praze do obchodních řetězců, protože tady je to také potřeba, nakonec nechodím, protože v Praze kandiduji.

Jaký máte dojem z kontrol na místě, můžete to zobecnit?
Jsem nepříjemně překvapena, když jako ministryně práce a sociálních věcí apeluji na to, aby firmy dodržovaly zákoník práce, a šéf hospodářské komory Vladimír Dlouhý mi řekne, že firmám vyhlašuji třídní boj. Neumím si představit, že by se něco takového stalo v Německu nebo v Rakousku. Asi jsem moc orientovaná na Západ. Pamatuji si, jak ten samý pán, kterému jsem měla vyhlásit třídní boj, mi v pandemii málem líbal ruce za to, že MPSV bylo jediným resortem, který byl připraven pomoct firmám a přišel s hotovým konceptem programu Antivirus v den vyhlášení nouzového stavu. Proč si tedy nestěžoval už tehdy?

Proč to Vladimír Dlouhý dělá?
Protože si některé firmy myslí, že porušování zákoníku práce je gentlemanský prohřešek. Ne, není!

Sociální politika je v Česku obecně považovaná za komunistický přežitek, hodně lidí sáhne po takové nálepce, to se za třicet let nezměnilo, sociální práva na Západě běžná v mnohem větším rozsahu než v Česku jsou hned komunismus nebo třídní boj. Čím si to vysvětlujete?
Ano, to je pravda, byla jsem nedávno v pořadu Insider na info.cz, velmi příjemná debata, a když jsem mluvila o daních, k čemuž jsem dostala hodně prostoru, a já si toho vážím, oni to hned nazvali „komunismus light“, přitom jsem zmínila jen polovinu věcí, které jsou v Německu běžné, to mě strašně překvapuje.

Spousta lidí by klidně o Německu řekla, že je tam komunismus.
Ale to je z perspektivy Ruska, nebo Ukrajiny? Určitou dobu jsem si to vysvětlovala tak, že u nás moc lidí neumí cizí jazyky, ale tím to není.

Není to tím, že když tomu dáte negativní označení, už se tím nemusíte zaobírat ani o tom přemýšlet?
Logicky, nálepky usnadňují život, nálepkami soupeřů končí jakákoli racionální debata. Všichni se tu ohánějí Západem, přitom nic z toho, co tam mají, prakticky nechtějí. To je absurdní. Politická kultura tu není vyvinutá, informovanost je nízká. Jde o dědictví rychlé transformace, „odezdikezdismu“, po revoluci chtěli všichni volný kapitalismus, pak zjistili, že to není ono. Debata je plytká, nejde se do podstaty, každý kope za sebe, nejsme schopni konsensu. Podílejí se na tom i média, která tohle neumějí a nechtějí.

Mluvila jste o daních, jak je znovu nastavíte v západním stylu, ale vy jako levicová strana sedíte ve vládě, která zrušením superhrubé mzdy daně radikálně snížila. A dál v té vládě klidně sedíte. Proč jste z ní neodešli?!
Utéct od odpovědnosti v nejtěžších chvílích? To přece od sociální demokracie nemůžete chtít.

Jak chcete nabízet důvěryhodnou levicovou politiku, když v hlavní otázce, sociální spravedlnosti daní, selžete?
My jsme tomu chtěli zabránit, skutečně, původní příslib hnutí ANO byl, že bude zachována progrese, že budou čtyři pásma. Snažili jsme se. Ale v nouzovém stavu se z vlády neodchází, tečka!

Jak to změníte, když se dostanete k moci, což dnes zní dost nepravděpodobně…
Kompletní změna daňového mixu do rozpočtu přinese stovky miliard. Ale nemyslete si, já souhlasím s tím, že zdanění práce je v Česku vysoké, což je také důvod, proč je tu tak rozvinutá šedá ekonomika, proč tolik lidí jede na dohody a funguje tu švarcsystém. To chceme změnit.

Tím, že přenesete daňové zatížení na kapitál.
U příjmů právnických osob progresí, u fyzických osob také, ale až od trojnásobku průměrné mzdy. Nechceme, aby lidé, sotva dostali víc, byli hned zkasírováni. Výpadek z daní, k němuž došlo, chceme nahradit kapitálovými a majetkovými daněmi a sektorovými daněmi. Bankovní daň, digitální daň, zrušení daňových výjimek. Zrušila bych slevu na manželku, tam kde žena o nikoho nepečuje. Šéf odborů Josef Středula mi ukázal statistiku nákupu aut, která je nádherná, to nás jako daňové poplatníky také stojí zbytečné peníze. Jenom tento rok: 19krát Bentley, 71krát Ferrari, 105krát Jaguar, 22krát Lamborghini, 248krát Porsche…

Soukromé firmy nakupují soukromé vozy.
Ale na základě daňové výjimky, která je zbavuje povinnosti zaplatit daň z přidané hodnoty a auta odepisují z daní.

Kolik je to ročně peněz?
U každého z těchto případů jde o miliony ušetřené na daních.

Existuje výjimka, firmy ji využívají, tak to chodí.
A tuhle výjimku bych zrušila. Proč vznikla, se zeptejte pana Kalouska.

Co ty majetkové daně?
Ano, chceme obnovit daně z prodeje nemovitostí pro prodávajícího, pro pří-
pad, že hned prodává, aby se zabránilo spekulacím. To přinese dvanáct mi­liard, z toho by se měly stavět nové byty. Zdanění nemovitostí od čtvrté nemovitosti výše…

Média to vidí jasně: daně z luxusu, milionářské daně.
Ještě jsem neskončila: dědická daň od 50 milionů, milionářskou daň nad
100 milionů.

Vždyť to říkám. Milionářská daň! Česká média jsou liberální, lidé v nich
to nemohou vykládat jinak, než že toto je útok na bohaté lidi, což se při výkladu vašeho programu přirozeně děje. Jak byste to vyložila vy?
Moji prarodiče měli hospodářství, kde jsme vždycky na poli i jinde pomáhali.
A tam jsem se naučila, že silnější má pomáhat víc. Nikdo nechtěl po babičce,
aby pracovala stejně jako ostatní. Na tomto pravidle – silnější pomáhá víc – je postavená celá západní křesťanská civilizace. Bez sociální spravedlnosti a solidarity se nikam nepohneme. Jde o to, kolik vám zbude. Nemůžete chtít, aby člověk, který má dvacet tisíc, dával stejný podíl z výplaty jako někdo, kdo má pět set tisíc.

U příjmové progrese to pochopí asi i ti bohatí, v Česku je jedna z nejnižších v EU, ale když jdete po majetku, to už je v této zemi komunistických resentimentů citlivá věc.
Podívejte se do USA nebo do Velké Britá­nie, jak vysoké jsou majetkové daně tam, a to nejsou komunistické země. Některé věci jsou zkrátka civilizačně dané, a pokud tyto a jiné západní země bereme jako vzory, pak se vším všudy, prosím, včetně daňového systému.

To by se všichni divili. Především kvůli rychlosti vymáhání práva, která tu chybí nejvíc, proto se také Česko vyvíjí tak pomalu – protože chybí zpětná vazba. Ale když jste tolik pro aplikaci západních civilizačních opatření, proč jste je více neprosazovali ve vládě, když Andrej Babiš už šel jasně doleva?
Teď jsem na rozpacích, co vám mám říct. Víte, jak se mi říká?

Jistě, Venezuela.
Tuhle přezdívku jsem dostala hned druhý týden ve funkci…

Protože jste jako sociální demokratka začala dělat levicovou politiku a všichni z toho byli v šoku. Ale vážně: když říkáte, co všechno ještě musíte udělat, abychom byli jako na Západě, zdá se mi, že se vám nepovedlo vůbec nic.
Podařilo se toho strašně moc: zrušili jsme karenční dobu, rostly mzdy, i ta minimální a státních zaměstnanců, důchody šly nahoru a je zásluha ČSSD, že jsme ustáli pandemii bez velkých výkyvů a nezaměstnanosti. Navýšili jsme rodičovskou, přídavky na dítě, stabilizovali sociální služby a zavedli i náhradní výživné nebo elektronickou neschopenku. Pamatujte, co není pevně dohodnuté v programovém prohlášení vlády, slovo od slova, s jasnými termíny, je těžko prosaditelné, a už vůbec ne v této vládě, která je specifická. Poslední rok to bylo už hodně „na volno“.

Ale děláte ad hoc věci, neměníte systém?
Podívejte se na Německo, o čem jsou tam volby: platy, důchody.

Ale tam jde o přenastavení systému, aby si lidé mohli plánovat budoucnost, ne o přidávání ad hoc, jak to zrovna vyjde. Jde o to, co bude, ne, co teď je.
Nesouhlasím. Spousta lidí řeší i přítomnost a my ji musíme řešit také. Když přišla naše vláda, byl tu obrovský dluh. Když se novináři ptají, proč nefunguje politika Antibabiš, tohle je odpověď. Minulé vlády neřešily, jak se mají lidé teď, jak vnímají politiku, fungování státu. Nečas a Topolánek neřešili nic, dělali tu východoevropské experimenty po vzoru 90. let. Musíme se připravovat na budoucnost, to ano, ale nesmíme hodit přes palubu lidi, kteří se dnes ve společnosti trápí. A pak je tu ještě jedna věc: jestli si někdo myslí, že ve vládě s Andrejem Babišem se dají řešit komplexní reformy a systémové věci – u politika, který žije z týdne na týden a tak také dělá svou politiku –, je úplně vedle. To možné není. Pochopila jsem, že to musí být jednoduché operace na deset vteřin, aby je kolegové z ANO vstřebali, a v rámci toho jsme se snažili pracovat. Podle mě jsme udělali maximum možného.

Proč jste ve volbách nasadili tvář Jiřího Paroubka, ta vám přece moc nepomůže?
Paroubek byl tím, kdo ČSSD vytáhl k rekordním preferencím, takže kdo jiný, když jde teď i o preference, by to měl být. Myslím, že je strašně fajn, že lidé, kterým na ČSSD záleží, se umějí přenést přes své emoce a jít straně pomoct.

Hustá dvojka Maláčová−Stropnický působí lehce infantilně, ale lidé se hlavně ptají, proč naskakuje na poslední chvíli Matěj Stropnický a na jaký typ voličů je toto beranidlo namířeno?
Na poslední chvíli, to bych polemizovala. My spolupracujeme tři čtvrtě roku. Míříme na lidi, kteří mají strach z ODS ve vládě. A těch je strašně moc. Těch je 90 procent.

A nebudou tihle lidé volit Piráty?
Někteří určitě, ale podle mě jsou Piráti děti „ódéesáků“. Když jsem se po studiích vracela do Česka, bylo řádění ODS všude patrné a to mě přivedlo do ČSSD. Nechtěla bych to řádění a společenskou polarizaci zažívat znovu.