Neznámá mise děkana Ševčíka v miliardovém byznysu

Byl pošmourný lednový den a v hotelu Rottal v centru Otrokovic se schylovalo k vypjatému setkání. V centru pozornosti se ocitl muž, který je veřejnosti známý zejména jako pedagog, kvůli kterému se několik let otřásá největší ekonomická škola v Česku. Na setkání v baťovském městě však bývalý děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (VŠE) Miroslav Ševčík vystupoval v docela jiné roli, než na kterou jsme u něho zvyklí. Totiž v pozici manažera miliardové firmy.

„Kdybyste lépe studoval ekonomickou literaturu, tak byste zjistil, že existují motivační programy a k žádnému střetu zájmu nemohlo dojít, protože já jsem se na tom vůbec nepodílel. Chápete to,“ rozčiloval se Ševčík u jednacího stolu. V hotelu nedaleko otrokovického nádraží probíhalo vyostřené jednání valné hromady společnosti Toma, na které se řešily přesuny majetku a citlivé personální šachy. Akcie firmy se obchodují na pražské burze a její tržní hodnota se odhaduje na 4,8 miliardy korun. Za konglomerátem stojí miliardář Miroslav Kurka, jehož jméno figurovalo v kauze otravy řeky Bečvy. A Miroslav Ševčík? Ten je předsedou představenstva tohoto průmyslově-finančního kolosu. Ševčík je známý ekonom, který měl vždy blízko k exprezidentovi Václavu Klausovi a jeho okolí. V posledních letech se ocitl v centru pozornosti coby děkan Národohospodářské fakulty VŠE kvůli své inklinaci k dezinformační scéně. Nejdříve ho to stálo funkci děkana, letos v březnu se vzdal i pozice proděkana fakulty, nadále si však na fakultě uchovává značný vliv. Aktivní je i politicky – strana Trikolora, jež půjde na podzim do voleb spolu s Okamurovou SPD, jej uvádí jako svého ekonomického poradce. Potud jeho veřejné angažmá.

O jeho manévrech v podnikatelském prostoru se však dosud nevědělo. Týdeník Euro proto zmapoval Ševčíkovo působení ve firmě Toma. A nebyl by to Ševčík, aby i tady kolem něho nevznikal humbuk.

Poklad v Německu

Kořeny otrokovické společnosti Toma sahají až do roku 1935. Komunisté ji po převratu znárodnili, aby po pádu režimu prošla privatizací. K tomu došlo v roce 1993 a jejím klíčovým vlastníkem se postupně stal podnikatel Miroslav Kurka s rodinou. Firma se dnes zabývá distribucí energií, čištěním kanalizací a odpadních vod, developmentem či likvidací nebezpečných kapalných odpadů. Vlastní velký výrobní areál, který kdysi zakládal Tomáš Baťa.

Již několik let probíhají v této miliardové firmě spory mezi akcionáři a právě tady se objevuje na scéně figura Miroslava Ševčíka. Několikaprocentní podíl ve společnosti Toma drží firma Viribus Unitis – investiční poradenství, již vlastní skupina někdejších přátel a spojenců, kteří se však po letech ve zlém rozešli. Vedle Ševčíka je to známý ekonom a pedagog Jiří Schwarz a podnikatel Karel Klimeš, kteří se rozhodli v roce 2020 předat celou věc prostřednictvím trestního oznámení k prošetření policii.

Dokumenty, do nichž týdeník Euro nahlédl, popisují spor následujícím způsobem. „Poškození akcionáři (Schwarz a Klimeš – pozn. red.) společnosti Toma mají za to, že došlo jak k ohrožení, tak k poškození jejich majetkových práv s akciemi společnosti Toma, zejména pak ke snížení hodnoty jejich akcií. Byla jim způsobena majetková škoda,“ píše se v úvodu trestního oznámení. Jeho podstatou jsou dvě události, které Schwarz a Klimeš napadají.

Zaprvé jsou to podmínky, za jakých Toma půjčila přes 200 milionů korun německým firmám Krailling Oils Development (dále KOD) a G1 Krailling Real Estate (dále G1), jež se zabývají provozem areálu ke skladování pohonných hmot. Schwarz s Klimešem se zaměřili na vznik dceřiné společnosti Toma Germany, kterou vedle Tomy (necelých 70 procent) spoluvlastní i fyzické osoby působící právě v představenstvu či dozorčí radě mateřské společnosti – mimo jiné je to například její šéf dozorčí rady Miroslav Ševčík ml. (Ševčíkův syn) či místopředseda představenstva Miroslav Kurka, osoba, jež ovládá společnost Toma.

„Fyzické osoby v orgánech společnosti působí ve svých funkcích tak, že společnost Toma poskytuje vysoké, nezajištěné, dlouhodobé a levné půjčky společnosti G1, která je využívá ke svému rozvoji, přitom z tohoto rozvoje ale budou mít skrze Toma Germany prospěch i tyto fyzické osoby jako její akcionáři (kterými se staly v neveřejném a jiným osobám nedostupném procesu) na úkor společnosti Toma. Ta na sebe skrze poskytování půjček bere veškerá rizika, ale na případných ziscích se nebude plně podílet,“ popisuje situaci trestní oznámení. Za druhé jde o podezření, že v německých firmách došlo podle Schwarze a Klimeše k nevýhodnému přesunu lukrativního majetku do firmy, ke které oni coby akcionáři společnosti Toma mají menší dosah.

Německé firmy měly provozovat areál ke skladování pohonných hmot. Jde o rozsáhlý komplex u Mnichova, kde pozemky na předměstí bavorského velkoměsta dosahují plochy zhruba 250 hektarů včetně podzemních nádrží s možností čerpání, přečerpávání a skladování pohonných hmot. Část pozemků se může využít i pro developerskou činnost v podobě výstavby bytů.

„Ze společnosti KOD byl v průběhu roku 2017 vyveden nemovitý majetek do společnosti G1. Společnost G1 odkoupila od společnosti KOD průmyslový areál u Mnichova, jak je patrné z výroční zprávy společnosti Toma,“ stojí v trestním oznámení. Schwarz s Klimešem pak tento přesun majetku kritizují.

„Původně měla společnost Toma v německém projektu podíl ve výši 25 procent skrze společnost KOD, která celý projekt v roce 2016 zastřešovala. V roce 2017 však došlo k vydělení nemovitého majetku ze společnosti KOD do společnosti G1, ve které však má společnost Toma nepřímý podíl – a to pouze ve výši 20,94 procenta. Došlo tak ke zředění podílu společnosti Toma na německém projektu,“ stojí v trestním oznámení.

Pochybnosti o transakcích v německém projektu má podle zjištění týdeníku Euro i podnikatel a bývalý akcionář Tomy Martin Steiner. „Když jsem byl v postavení kvalifikovaného akcionáře společnosti, tak jsem se o věc velmi zajímal, jelikož jsem měl vážné a podle mě velmi důvodné podezření, že bylo ve věci převodů majetku mezi zmíněnými společnostmi a převodů podílů v těchto společnostech na statutární zástupce firmy Toma a další s nimi spojené osoby spácháno hned několik trestných činů, včetně osobního obohacení daných osob na úkor společnosti Toma, a tedy na úkor jejích akcionářů,“ řekl Euru Steiner, který svůj podíl ve firmě prodal v roce 2022.

Dotčená firma: Šikanují nás

Vyšetřovatelé se případem zabývali, ale nakonec jej odložili. Spor však nadále bublá, což se ukázalo i na letošní valné hromadě, kterou jsme zmínili v úvodu článku. Právníci nespokojených akcionářů Jiřího Schwarze, Karla Klimeše či Zdeňka Štěrby navrhovali odvolat Ševčíka z čela představenstva, někdejší děkan Národohospodářské fakulty VŠE čelil třeba i dotazům na střet zájmu v rámci svého působení ve funkci předsedy představenstva Tomy v době, kdy vznikala dceřiná firma k německému projektu Toma Germany. Ševčík situaci na valné hromadě ustál.

Dotazy od právních zástupců kritiků pak Ševčík odrážel se svou typickou dikcí, jak dokládá nahrávka, kterou má týdeník Euro k dispozici. „Nejsme tu při výuce. Vůbec nechápu, jak se tady na toto můžete teď vy ptát. Myslel jsem, že po letech sporů aspoň trošku ekonomice rozumíte. Tato otázka mi připadá, jako kdyby ji položil člověk, který tomu vůbec nerozumí,“ poučoval Ševčík v odpovědi na jednu z otázek.

Týdeník Euro dotazy poslal jak šéfovi představenstva Ševčíkovi, tak jeho místopředsedovi a klíčovému akcionáři Miroslavu Kurkovi. Za představenstvo jako celek nakonec odpověděl jeho člen Pavel Ratiborský, který odmítl, že ve vedení Tomy probíhaly či probíhají spory. Podle něho je naprostá většina akcionářů s vývojem firmy spokojená, následně odkázal na to, že stěžovatelé Schwarz a Klimeš v představenstvu skončili v roce 2015. „Z jejich strany se podle našeho názoru jedná jen o osobní zášť, která je spojená s ukončením jejich působení v orgánech společnosti a s osobní nevraživostí vůči panu doc. Ševčíkovi,“ stojí v odpovědi člena představenstva Ratiborského. Představenstvo firmy označilo trestní oznámení za šikanózní a účelové s cílem diskreditace členů vedení. Ratiborský odmítl podezření týkající se německého majetku – tedy přesun majetku v rámci německých firem nebo to, že by z německého projektu profitovali jen někteří manažeři a akcionáři.

„Zisk realizovaný tímto projektem přesáhl 100 milionů korun a byl přímo přínosem společnosti Toma, což pozitivně ovlivnilo všechny akcionáře. Celá záležitost byla detailně vysvětlována na několika valných hromadách v minulých letech a zároveň byla důkladně přezkoumána policií, která jednoznačně neshledala žádné pochybení ze strany představenstva nebo manažerů společnosti. Tyto spekulativní a účelové fámy slouží pouze k poškozování dobrého jména společnosti a jejího vedení,“ stojí v zaslaném textu představenstva.

Ratiborský odmítl i podezření Schwarze a Klimeše ohledně financování německého projektu. Tuto kritiku označil za lživou a účelovou. „Pro společnost Toma bylo nejvyšším možným zajištěním, že s majetkem KOD nešlo nakládat bez souhlasu druhého jednatele společnosti, který byl do této funkce delegován společností Toma. To je nejvyšší možné zajištění, kterého bylo dosaženo po složitém jednání a bylo zakotveno ve společenské smlouvě KOD. Navíc všechny půjčky byly do posledního eura vráceny, žádná škoda tedy nevznikla,“ píše se v prohlášení představenstva Tomy.

Přesun majetku z německé firmy KOD do G1 představoval podle Ratiborského legální převod, na který dohlíželi „renomovaní právníci a notáři v Německu“. Důvodů pro majetkový transfer prý bylo víc. „Kromě legislativních to byly zejména důvody bezpečnostní, kdy došlo k oddělení nemovitostní a provozní části společnosti, která provozovala sklady s pohonnými hmotami. Společnost Toma tímto krokem v žádném případě neztratila vliv ani kontrolu nad majetkem. Celkově přineslo rozdělení majetku společnosti Toma silnější, hodnotnější i více chráněnou pozici a bylo v její prospěch,“ dodal Ratiborský s tím, že firma od německého projektu odešla v roce 2020.

Zachránce Pitr

Zastavme se ještě u německého projektu společnosti. V názvu německých společností se vyskytuje název města Krailling – pokud je vám to povědomé, máte správné tušení. V roce 2010 si Česko uložilo strategické zásoby nafty do německého skladu, který vlastnila firma Viktoriagruppe. Ta však skončila v insolvenci a Česku se tím v Kraillingu zablokovaly zásoby pohonných hmot.

Situaci odblokovalo až to, že bavorský areál z insolvence získala firma Krailling Oils Development – tedy v článku zmiňovaná firma pod zkratkou KOD, ve které v září 2016 získala čtvrtinový podíl společnost Toma. O dva měsíce později vzniká její dceřiná firma Toma Germany, která následně spoluzakládá firmu G1. Právě do ní se v průběhu roku 2017 přesunul majetek v Kraillingu z firmy KOD – onen majetkový přesun, který se kritizuje v inkriminovaném trestním oznámení.

Hybatelem dění v Kraillingu byl tehdy podnikatel a někdejší takzvaný nepřítel státu Tomáš Pitr (tak jej tituloval expremiér Jiří Paroubek z ČSSD), jehož partnerka a právnička Kateřina Radostová postupně firmu G1 ovládla. Český stát tehdy naftu v hodnotě 1,2 miliardy korun získal zpět do svých skladů. „Pomohli jsme Česku zachránit jeho naftu,“ řekl týdeníku Euro Pitr. V bavorském areálu podle jeho slov dnes skladuje pohonné hmoty německý stát, klíčovou hodnotu firmy G1 pak představují rozsáhlé pozemky na předměstí Mnichova. Jak na anabázi se společností Toma vzpomíná právnička Kateřina Radostová, která oficiálně za společností G1 stojí? „Toma působila v projektu jako finanční investor a minoritní společník.

Pozici společnosti Toma v tomto projektu jsem odkoupila ke konci roku 2021. Pan Miroslav Ševčík junior byl druhým jednatelem, který v rámci tohoto projektu hájil a zastupoval zájmy společnosti Toma. Společně jsme se také podíleli na zajištění odvozu státních hmotných rezerv zpět do České republiky,“ sdělila týdeníku Euro Radostová, která v evropských volbách v roce 2014 kandidovala za Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury do Evropského parlamentu.

Uvedla, že s předsedou představenstva firmy Miroslavem Ševčíkem (seniorem) v německém projektu nespolupracovala a nezná ho – což tvrdí i Ševčík o Kateřině Radostové a jejím partnerovi Tomáši Pitrovi. „O případných interních sporech ve společnosti Toma nic nevím – jedná se o jejich vnitřní záležitosti, o kterých jsme nebyli žádným z jejich představitelů informováni. Na exitu jsme se následně dohodli, neboť jsme se strategicky rozcházeli – naše skupina směřovala do olejového byznysu, zatímco Toma v tomto oboru nepůsobí. Plánovali jsme další vysoké investice právě do technologií souvisejících s olejařinou. Tento krok, exit, byl tedy zcela logický,“ dodala právnička.

Z kamarádů nepřátelé

Miroslav Ševčík výpovědi ekonoma Jiřího Schwarze a podnikatele Karla Klimeše označuje za lživé, účelové, zaujaté či zmanipulované. Přitom dříve bývali nejen obchodní partneři, ale i přátelé. To se před lety změnilo a mezi někdejšími souputníky propukl ostrý boj. Spory se vedou nejen o dění v rámci zmiňované společnosti, ale i ve firmě Viribus Unitis – investiční poradenství, v níž tato trojice vlastní akcionářské podíly a jež drží necelých šest procent ve skupině Toma. „Ševčík se podrazem a krádeží obchodních podílů zaplacených jeho společníky dostal k majoritnímu podílu ve společnosti Viribus Unitis, v níž jednatelem jmenoval svého syna. Oba tuto společnost zneužívají k vlastnímu obohacení a brání ostatním společníkům v odprodeji jejich podílů za odhadní cenu. Hodnota mého podílu činí zhruba 30 milionů korun,“ popsal Euru Schwarz, který je zakladatelem Liberálního institutu a dnes rektorem Anglo-American University.

Podobně ostrá slova volí i Klimeš. „Hodnota dlouhodobě zadržovaných podílů ve dvou společnostech dosahuje výše přes 90 milionů korun, což nyní lze již celé klasifikovat jako škodu. Od Ševčíka to překvapující není, protože chtěl u v uvozovkách společného podnikání zůstat sám – všechny společníky takzvaně vybydlet. Překvapující je, že se na tom podílí i rodina Kurkových, kteří nejsou schopni se aspoň v tomto od něho distancovat,“ sdělil týdeníku Euro Klimeš, který je předsedou správní rady Liberálního institutu. Mimochodem Liberální institut u soudu před rokem vyhrál spor o platnost Ševčíkova odvolání z čela institutu v roce 2013.

Soudní bitvu se Ševčíkem, respektive firmou Viribus Unitis (ve které je Ševčík majoritním vlastníkem), vede i bývalý akcionář společnosti Toma Martin Steiner. „Spor, kdy mě Ševčík vláčel po soudech a snažil se zmocnit mého podílu ve společnosti, jsem po šesti letech vyhrál. Ševčík, respektive jeho firma, následně ještě podala dovolání, a když neuspěla, tak dokonce podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud v roce 2023 odmítl jako zjevně neopodstatněnou,“ řekl Euru Steiner.

Je přesvědčený, že mu v průběhu těchto tahanic kvůli předběžnému opatření, kdy se svými akciemi nemohl nakládat, vznikla škoda přes 31 milionů korun, o které se nyní se společností Viribus Unitis soudí. Jak vidno, kolem Miroslava Ševčíka je rušno nejen na akademické půdě. I v podnikatelském světě používá lokty způsobem, který jeho kritici považují za hru za hranicí pravidel.