Byznys až na prvním místě
V dobách dominance prezidenta Miloše Zemana se česká diplomacie často zaklínala politikou všech azimutů: Česko by se podle ní nemělo z ideologických důvodů uzavírat před žádnou zemí světa, protože v zájmu republiky je dělat byznys se všemi.
Od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu už víme, že tato „Zemanova doktrína“ – koneckonců okopírovaná z německé politiky, kde se dlouhá desetiletí prosazovalo heslo „Handel ist Wandel“, tedy stručně něco jako obchod proměňuje svět – má své osudové limity.
Zemanova sázka na Rusko, Čínu, potažmo na další státy nově se rozvíjejících ekonomik se ukázala jako sebedestruktivní, ba sebevražedná. Být ekonomicky závislý na Evropě, která sdílí společné principy organizace společností jako Česko (viz ústava), je přece něco jiného než být závislý na autoritářských režimech, u nichž je ekonomika vždy zbraní rozšiřování geopolitické moci.
I proto vláda Petra Fialy přišla s heslem hodnotové politiky a návratu k havlovské tradici obrany lidských práv. Jak se ale ukazuje, hodnoty a principy je snadnější napsat na papír, než je prosazovat v reálném světě. Příkladem budiž česká pozice ve vztahu k Saúdské Arábii, o níž rozsáhle píšeme v tomto čísle Eura.
Saúdové jsou často kritizováni za omezování lidských práv, zejména žen, zároveň v posledních letech výrazně život žen usnadnili. Korunní princ Muhammad bin Salmán umožnil ženám řídit auto, účastnit se veřejných koncertů či sportovních událostí, aktivní boj za práva žen je však v jeho říši trestán tvrdě vězením. Z tohoto pohledu by se Saúdská Arábie do českého „havlovského“ politického hledáčku moc nehodila, jenže i Václav Havel věděl, že Saúdové jsou důležitou bohatou mocností Blízkého východu, o niž se opírají i Američané, a že to mohou být Saúdové, kdo region dokáže politicky a ekonomicky stabilizovat. Zkrátka, že není radno rychle soudit, protože s těmito ropnými chlapíky se vyplatí politicky i byznysově spolupracovat.
A tak by i dnešní česká vláda ráda udržela těsnější vztahy, které po vypuknutí války v Gaze v reakci na vraždění izraelských civilistů Hamásem poněkud ochladly. V Euru se dočtete, jak dnes česká strana intenzivně pracuje na tom, aby se vztahy k Saúdům zlepšily nejen kvůli ropě a velmi užitečné a přínosné spolupráci v jaderné energetice, ale i z uvedených geopolitických důvodů.
Do české zahraniční politiky, jež měla být ostře zásadová a lidskoprávně přísná, se tak vrací duch politického realismu. Jistě ne přímo zemanovská politika všech azimutů, nýbrž reálpolitika vytvářená ad hoc vzhledem ke konkrétní zemi, dané situaci a potřebám. Jistě, je to zase sázka na byznys jako centrum vzájemných vztahů, tedy handel na prvním místě. Už ale bez slova wandel, tedy bez snahy skrze byznys a sblížení měnit myšlení a kulturní poměry dané země.
Pokud se taková změna strategie směrem k reálpolitice povede Česku v Saúdské Arábii, bude to možná začátek širší proměny české zahraniční politiky i v jiných oblastech světa. Budeme to dál sledovat.
