Máme, co jsme chtěli?
Krize politiky není dnes způsobena jen tím, že v čele státu jsou nemorální lidé, ale hlavně v tom, že je voliči drží u moci i ve chvílích, kdy všem plivou do tváře.
Dokonáno jest. „Mučedník“ ukřižován – katarze ale nikde. Evropská komise sice definitivně potvrdila, že premiér Andrej Babiš je ve vládě ve střetu zájmů, protože vlastní holding Agrofert, který čerpá dotace EU zprostředkovávané Babišovou vládou, nic se ale neděje. Babiš dál tvrdí, že je to účelová kampaň, a chce, aby se Česko, tedy nikoli on sám, odvolalo k evropskému soudu. Tak jako v jiných kauzách, třeba při prokazování své spolupráce se Státní bezpečností, odkazuje premiér k právu a neukončení odvolacího procesu. Procesní zákruty práva jsou využívány k zakrývání jiné než právně založené viny.
Je to stejná strategie, jakou léta využívá prezident Miloš Zeman a jeho lidé. V nekonečných odvoláních a průtazích utopit politické a morální srdce kauzy. Tak jako Zeman tahanicemi u soudů zakrýval, že si vymyslel článek Ferdinanda Peroutky s názvem „Hitler byl gentleman“, tak jako se dlouhé roky hradní kancléř Vratislav Mynář snažil právními obstrukcemi zakrýt, že je nedůvěryhodný pro udělení bezpečnostní prověrky, tak se snaží premiér Babiš zakrýt, že čerpáním unijních dotací pro svou firmu udělal něco, co se v dobré společnosti nedělá: využil moci k vlastnímu obohacení.
Zkrátka přijde Česká republika, protože problémové dotace, jež během vyšetřování Evropská komise zastavila, Agrofertu aktivně vyplatila česká ministerstva, do jejichž čela nominoval své lidi opět premiér Babiš. Politická a morální vina je nesporná, o té kriminální se bude společnost přít. Proč tedy zůstává podivná pachuť nepotrestaného zločinu, prostupující sociální sítě i mediální prostor?
Rodí se v rozporu mezi evidentním politicko-morálním selháním a jeho voličskou reflexí. Po všech tahanicích, auditech a důkazech stále existuje čtvrtina voličů, kteří jsou ochotni takové jednání tolerovat a vhodit hlasovací lístek Andreji Babišovi. Strategie „zatloukat, zatloukat, zatloukat“, kterou kdysi v manželských poradnách vyvinul doktor Plzák, zdárně funguje i v politice. Je to zpráva o profilu premiéra a jeho lidí, ale především o morálním nastavení velké části společnosti, která nevidí nic špatného na tom, když si premiér přihraje nějaké ty miliony. Kdo z nás by to neudělal? Co je doma, to se počítá, je silnější víra než pravidla dobrého hospodáře a moc sedmého přikázání Nepokradeš…
Krize politiky není dnes způsobena jen tím, že v čele státu jsou nemorální lidé, ale hlavně v tom, že je voliči drží u moci i ve chvílích, kdy všem plivou do tváře. Pořád bohužel platí, že v politice dlouhodobě máme víceméně to, co jsme chtěli.
