Máte takovou firmu, jakou si zasloužíte

V současnosti řídíme zhruba 70 firem. Doba není nejlehčí, proto řešíme řadu bolestí a bolístek. Nedáváme náplasti ani líbivá krátkodobá řešení. Nezůstáváme na povrchu, ale vždy hledáme příčinu.

Pokud máte často zlomeniny, můžete to řešit tak, že si ruku nebo nohu vždy necháte dát do sádry. Řídké kosti vám to ale nenapraví. Sádra dá ruku do pořádku, chvíli budete v pohodě, pak si ale něco zlomíte znovu. Stejné je to u firem, pouze dlouhodobé řešení zařídí, aby vaše firma přestala klopýtat a v ideálním případě se rovnou rozběhla.

Kde myslíte, že příčinu potíží v drtivé většině případů najdeme? Pokud se domníváte, že u kapitána organizace, máte pravdu. U majitele nebo výkonného ředitele to totiž vždy začíná. Jaký lídr, takové mužstvo, taková firma. Podnikatelé teď čelí na jedné straně zvýšeným nákladům ze strany dodavatelů, na druhé na ně tlačí jejich lidé ohledně zvýšení mezd. Potřebovali by je však v ideálním případě o trochu snížit, nebo aspoň zachovat na dnešní úrovni.

Zaměstnanec není výrobní prostředek

Podnikatelé se mě často ptají: „Pane Jemelko, jsme v koncích, potřebujeme škrty, mohli byste nám poradit, jak je máme interně komunikovat?“ Představa, že sáhneme do šuplíku a vytáhneme z něj návod, jak sdělovat tvrdé pravdy zaměstnancům, nebo že sepíšeme srdceryvný manipulativní projev, který jejich lidi přesvědčí, že chvíli musí být hůř, aby zase mohlo být lépe, je ale naprosto lichá.

Pokud s vámi lidi táhnou za jeden provaz a máte firemní kulturu založenou na maximální otevřenosti, pak se na vás v recesi nebudou dívat jako opice, které právě spadly ze stromu a netuší, co se děje. Nebudete jim muset složitě objasňovat, proč teď musíte udělat to či ono, naopak, možná jim to nebudete muset vysvětlovat vůbec. Pokud jste v dobrých dobách vystupovali jako autoritativní vládci, kteří berou zaměstnance jako výrobní prostředek, který má držet hubu a krok, žádná sametová rétorika vás nespasí.

O svoje lidi je potřeba se starat. A to není žádný moderní směr typu lídr služebník, který je teď v kurzu. Podívejme se na Baťu. Ten už ve své době pochopil, že pokud chce vybudovat velkou firmu, musí nejprve vybudovat své lidi, aby následně firmu vybudovali pro něj. A to není nic jednoduchého. Na začátku kontraktu totiž nejsou zájmy zaměstnavatele se zaměstnancem zpravidla v souladu.

Pokud ale svým lidem ukážete, že vám záleží na jejich spokojenosti, dáte jim veškerou podporu, kterou ke své práci potřebují, dokážete je ocenit za úspěchy a odpustit jim nějakou tu chybu, které se nikdo nevyhne, stane se malý zázrak. Postupně jim na vaší firmě začne záležet. A někteří ji dokonce budou brát za vlastní.

Pozvednutí ducha

Spousta lidí dnes chodí do práce počkat, až bude večer, a pracuje jen do výše svého platu. Často to ale není jejich chyba, v některých případech se jim příliš nedivím. Úkolem každého pravého lídra není své lidi kontrolovat a postrkovat k lepšímu výkonu, ale inspirovat je. Nebojím se dokonce říct pozvednout jim ducha.

Ukázat jim, že jejich práce může dávat smysl. Nadchnout je pro firemní vizi a rozžehnout pro ni jejich srdce. Zajistit, aby pokud možno každý den vstávali s pocitem, že se mají na co těšit. Nedávno jsme měli strategický workshop, a protože rychle rosteme, museli jsme napnout síly a trochu se to na nás podepsalo.

Řekl jsem kolegům: „Jsme teď všichni méně radostní, unavení, přátelé, baví vás to pořád? Těšíte se každé ráno do práce? Vidíte v našem konání smysl? Pojďme si teď na pár hodin sednout a pobavme se, co udělat, ať se nám všem uleví a znovu najdeme lehkost, se kterou běžně všechno zvládáme.“

Výběr, komunikace a oceňování

O vedení toho bylo napsáno mnoho. Tolik článků a knih, že není šance je přečíst za celý život. Přitom je to poměrně jednoduché. Jak říkával Steve Jobs: „Nehledáme lidi, abychom jim řekli, co mají dělat. Hledáme lidi, kteří to řeknou nám.“ Výběr lidí je ve firmách pořád podceňovaný. Když spočítáme, kolik je mu věnováno prostředků a hodin, je to žalostné. Přitom je to nejdůležitější věc, která rozhoduje o tom, zda bude firma úspěšná, nebo neúspěšná.

Najdete-li totiž špičkové a motivované lidi, už je nemusíte zásadně řídit. Stačí jim ukázat, kam chcete dojít a nechat je převzít iniciativu. A pak tam být pro ně. Udělat si čas na všechny. S každým si pravidelně sednout a ptát se: „Co můžu udělat, aby se ti lépe pracovalo? Jaké dveře ti mohu otevřít? Co ti naopak práci komplikuje, a kdyby to zmizelo, mohl bys volněji dýchat?“

Ukažte lidskost a zájem a investujte do nich svůj čas. Neposílejte dotazník spokojenosti, ale komunikujte přímo. A své manažery naučte to samé. Jděte příkladem a rozšiřte tuto kulturu otevřenosti po celé vaší organizaci. Pokud má někdo z vašich lidí nápad na zlepšení nebo zefektivnění nějakého principu, musí být vyslyšen. Někdy řekne hloupost, ale pokud ho odbudete, příště zůstane zticha a můžete přijít o skvělý nápad, který v sobě udusil, jen aby se vyhnul případnému ponížení.

V neposlední řadě, nechte své lidi vyniknout. Čínský filozof Lao-c’ říkal: „Nejlepší vůdce je, když si lidé sotva uvědomují jeho existenci… O vůdci, který málo mluví, dokončí svou práci a dosáhne svého cíle, řeknou: tohle jsme udělali sami.“ Když na ně delegujete nějaký úkol, pomozte jim, když bude potřeba, ale úspěch nechte jít za nimi. Zůstaňte v zákulisí a sledujte, jak vám lidé rostou pod rukama a s nimi i vaše firma. Je to jeden z nejhezčích pocitů v životě podnikatele.

Průměrná a excelentní firma

Vlastní hlavou a rukama dokážeme jen málo, ale když vytvoříme tým, který sdílí naše hodnoty a vizi, a dělá vše pro to, aby byly naplněny, dopad zestonásobíme. Rozdíl mezi průměrnou a excelentní firmou je vždy v lidech, kteří v ní pracují, a způsobu vedení.

Vždy, když vstoupím do rigidně technokraticky řízené firmy, vycítím atmosféru nervozity a strachu. V takovém prostředí nic kreativního nevznikne, tady je lidský duch potlačen. Naopak tam, kde je osvícený lídr, lidé září, je vidět, že je jejich práce těší a že vědí, jak jsou pro firmu důležití. Mysleme na to, že vše jde vždy od hlavy. Jakou firmu si vytvoříme, takovou ji budeme mít. Je to na nás.

Jiří Jemelka, zakladatel a majitel společnosti JPF Czech