Ministerstvo „jen“ nastavuje mantinely

Potkáváme se v Poslanecké sněmovně. Ministr školství Petr Gazdík (STAN) se právě vrátil z návštěvy takzvané adaptační skupiny v Berouně, v níž se ukrajinské děti postupně vyrovnávají s přechodem na české prostředí. „Víte, ono je něco jiného vidět čísla ukrajinských uprchlíků a pracovat s miliardami a něco jiného se těm dětem podívat do očí, moct s nimi sedět a povídat si. Vidět za těmi čísly konkrétní dětské oči,“ říká hned na začátku ministr Gazdík.

Kolik takových adaptačních skupin dnes v Česku existuje?
V tuto chvíli přesná čísla neznáme, proto jsme ke konci března spustili přepočítání dětí. Klasické přepočítání se dělá v září a podle toho se určuje objem financí školám. Zjistí se počet tříd, žáků, pedagogů, asistentů pedagoga. V polovině dubna bychom ta čísla měli znát.

Do školního systému může vstoupit až 125 tisíc dětí.
Přesně tak. V tuto chvíli máme zaregistro­váno 125 tisíc ukrajinských dětí ve věku tři až osmnáct let. Ne všechny jsou ale přihlášeny do českých škol. Chování ukrajinské komunity je v současné chvíli nepředvídatelné a já to denně řeším s řediteli škol, kteří hlásí, že některé maminky ani nechtějí, aby jejich děti chodily do školy, protože mají online výuku v ukrajinštině. Jiné maminky sice děti přihlásily, ale chtějí, aby jejich děti byly také přítomny při ukrajinské online výuce. Některé se rozhodly přihlásit děti na plnou výuku do českých škol. Je to na rozhodnutí ukrajinských žen. Část jich věří, že se brzy vrátí domů, část chce zůstat tady. Když mluvím s ukrajinským ministrem školství, při každém jednání nás důrazně žádá, abychom děti neučili česky, abychom je ne­adaptovali na naše prostředí, což jde proti všem doporučením odborníků na integraci, PAQ Research a dalších.

My počítáme s tím, že válka bude trvat déle, Ukrajinci jsou optimističtí a už se vidí zpátky doma…
Ano, ale jejich názory se průběžně mění. Ta část, která tvrdí, že se po několika měsících vrátí, se zmenšuje. Ale dělat to „násilně“, jak radí někteří odborníci, tedy natvrdo ty děti zařadit do českých škol a nedopřát jim žádné přechodné období, to je politicky, morálně i lidsky strašně citlivá věc.

Ale od září už budou muset všechny děti do škol a budou muset naplňovat vzdělávací kurikula jako české děti. Někteří odborníci zase tvrdí, že vzhledem k neznalosti jazyka by to tak být nemělo.
A jiní, že mají jít hned do českých škol. Můj názor je, že máme-li tyto děti úspěšně integrovat, musí jít v co největším rozsahu do českých tříd. Říkám to otevřeně i ukrajinským politikům. Zároveň je dobře, a já jsem to dnes viděl v adaptační skupině v Berouně, že tu je určité období na to, aby si děti zvykly. Smekám před českými učiteli, že k těm dětem přistupují velmi individuálně, že děti zapojují do české třídy postupně, a kdo to v české třídě zatím nezvládá, vrátí se do adaptační skupiny.

Ani tlak na školy není všude stejný, nejvíce dětí je v Praze, kde je také nejméně míst ve školách. Jak to chcete řešit? Těžko asi nutit někoho, kdo už se v Praze usadil, aby kvůli škole odjel na jih Moravy.
Řešili jsme to už od začátku, takže lidé, kteří přijížděli vlakem, dostávali dopis od ukrajinského velvyslance, že pakliže chtějí pro své děti místo ve školce či škole, ať se vyhnou Praze a prstenci kolem Prahy. Někteří to dodrželi, někteří ne. Už teď je to problém a bude záležet na konkrétních zřizovatelích a ředitelích škol. Některé městské části třeba chtějí stavět buňkovou školku, někteří přemýšlejí o rozšíření kapacity škol a výuky v základních uměleckých školách, o směnování, dopoledne škola, odpoledne ZUŠ. Při vládě kvůli tomu vznikla skupina, jež vytváří analýzy, počítá modely, co jsme a co nejsme schopni unést, a v červnu se uvidí, kolika děti se zářijová výuka bude týkat.

Kdy předložíte návrh, který to shrne a řekne, kolik to bude stát?
My teď víme, že do 1. září potřebujeme 5,2 miliardy korun, které už vláda přislíbila: na adaptaci, začlenění, prázdninové kurzy, výuku jazyků. Další peníze, tři miliony eur, nabídl norský velvyslanec, hlásí se soukromé firmy, které nás chtějí podpořit nebo už podporují v řádu stovek milionů korun. Většinou na začleňování dětí. Myslím, že pro ukrajinské děti v Česku je ideální trávit prázdniny na skautském táboře s výukou češtiny. Jsem vděčný za každého donátora, který nám v tom pomůže.

To jsou ale ty menší částky…
Ano, ty velké budou muset být ve státním rozpočtu. Pokud vám ve školách přibude 100 tisíc dětí, je to mandatorní výdaj. Školský zákon jasně říká, jak se s tím rozpočet musí popasovat. Uznávám, že dnes je to problém. Každá miliarda je problém, ale ve vládě si všichni uvědomujeme, že teď musíme pomoct a že to bude něco stát. Očekáváme, že v polovině roku bude muset kvůli těmto mimořádným výdajům a inflaci přijít změna rozpočtu.

Modelujete různé možnosti, máte i různé možnosti finanční. Zvýšení výdajů o deset dvacet miliard?
Po zkušenostech s médii už nechci vyslovit žádné konkrétní číslo…

Ale už jste je vyslovil.
Ano, řekl jsem číslo 17 miliard, ale ne všem vašich kolegům jsem byl schopen vysvětlit, co to těch 17 miliard je. Je to propočet nákladů na 125 tisíc nových žáků ve školách, které by bylo třeba do systému ze zákona přidat. Ale ty děti tady nebudou celý rok, ne všechny vstoupí do českého školství. Jak se to vyvine, je teď věštění z křišťálové koule. Chápu, že to chcete vědět, ale chcete po mně, abych věděl, jaká bude příští zima. Může to být o pět nebo deset miliard víc, to nevíme. Očekáváme, že také dostaneme pomoc z Evropské unie, již jsem o tom v Bruselu a Lucemburku jednal.

Zatím je všude nadšení a solidarita, učitelé dělají leccos jen tak, protože chtějí pomoct, ale to nebude trvat věčně a na začátku školního roku se jistě zeptají, zda za více práce také dostanou více peněz.
Bezesporu dostanou. Každý ředitel má 20 procent v rozpočtu na nadtarifní složky, což není úplně málo peněz. Všich­ni učitelé se nezapojují, tedy někdo může dostat nulu, jiný 40 procent nad tarif, což už je dostatečná odměna.

Dobrovolně někdo dává, nebo ne. Ale když jde o systém, do kterého naráz vstupují desetitisíce dětí navíc, je otázka odměn pro učitele přirozená. Není ideologická ani populistická.
Rozumím. Ale já jsem hned na začátku říkal, že děláme přepočítání, a když přibude dětí, přibude tříd a učitelů, přibude i peněz. A to i těch nadtarifních.

Ptám se, protože už teď si učitelé stěžovali, že nedostali 3,5 procenta navíc, jak bylo schváleno vládou, ale jen dvě procenta.
Ale kdo tu částku slíbil? Babišova vláda ji slíbila v době, kdy už věděla, že končí. Čili populistické gesto, slíbená nereálná částka. Přesto z této částky vycházíte.

Vycházejí z ní učitelé…
Ano, to je ta politická msta vlády, která ví, že už nebude vládnout. To je přesně ono: slíbíme všechno všem. Ta doba ale už skončila.

Učitelé se tedy od vás nechají překvapit.
Ne, učitelé mají ředitele a ti vědí, kolik mají na platy. Pokud dojde ke změně rozpočtu kvůli nástupu ukrajinských dětí v září, budeme se o úpravě objemu peněz bavit. Budu zdůvodňovat ministru financí případné zvýšení platů a souhlasím s vámi, že si to učitelé za práci navíc zaslouží. Ale nemůžeme zvyšovat hned, jen tak, to by státní rozpočet neunesl a byli bychom v politickém problému a vy se budete ptát, proč zvyšujeme daně.

Ale objevila se zajímavá myšlenka solidární daně na přechodnou dobu krize, to by smysl dávalo, nebo ne?
Ptáte se dobře, ale na špatné adrese, musíte se zeptat ministra financí.

Blíží se zkoušky na střední školy, kterých se už ukrajinské děti zúčastní, i když nebudou dělat zkoušku z jazyka a budou hodnoceny jinak. Kolika dětí se to týká?
Čísla přijdou tento týden. Všechno bude záležet na situaci, která je v různých krajích různá. Máme kraje, kde je na středních školách 30 procent míst neobsazených a kde to nebude problém, navíc je to strukturováno podle oborů. Pokud se tedy ukrajinský student hlásí v Praze, bude mít menší šanci dostat se na gymnázium než na SOU zemědělské. Školství je decentralizované, my jen nastavujeme mantinely a můžeme školy motivovat, což lex Ukrajina činí. Ale nemůžeme nařídit řediteli, aby si požádal ještě o jednu třídu navíc. Je to na něm a na zřizovateli.

Velkou roli bude hrát výuka češtiny pro cizince, ta nebyla moc kvalitní, loni se ale změnil zákon a systém je výkonnější. Budete ho ještě kvůli přílivu ukrajinských žáků měnit?
Když dnes přijde do školy dítě, jehož mateřským jazykem není čeština, má z hlediska inkluze nárok na 200 hodin češtiny v malé skupině, to funguje. To ale nemůže být jediná cesta, protože takto nepodchytíme všechny. Připravujeme dotační tituly na podpůrnou výuku češtiny, od mateřských škol po výuku ukrajinských učitelů, aby mohli dostat certifikát a učit na českých školách. Ale chápejte, je teprve sedm týdnů od vypuknutí války… Při vší kritice, která zaznívá a bude zaznívat, zažíváme jedno z nejsložitějších historických období a není snadné se s tím tak rychle vyrovnat.

Co je pro vás nejslabší místo adaptace ukrajinských dětí na české školní prostředí?
Vyvolávání nenávisti. Když opozice říká, že na Ukrajince peníze jsou a na naše děti nejsou, že ukrajinské rodiny dostávají a české ne, to je to úplně nejslabší místo. Nechtěl bych se dožít toho, aby se po půl roce obrovského vzepětí a práce milionů lidí, kteří pomáhají, Češi začali na ukrajinské děti dívat s despektem. Bohužel jedinci, kteří se snaží tyto city a pocity vyvolávat, jsou mezi námi.