Moderní trendy v těžkopádném prostředí dráhy

Auto bez řidiče, vlak bez strojvedoucího, letadlo bez pilota… Pocitově něco chybí? Opravdu chybí? Pokud však na základě dnešních faktů připustíme, že autonomní vedení vozidla reálně zvládne řízení aut, lodí a letadel – pak vozidlo pohybující se výhradně po vymezené dráze po kolejích představuje z pohledu autonomity jednoduše řešitelný problém. Před 30 lety jsme většinu dnešních technologií možná mohli vidět pouze ve sci-fi filmech. Dnes máme v kapse telefon, který je vlastně počítač, kalkulačka, kamera, foto­aparát, diktafon, baterka a dalších x desítek věcí. Pokud bude autonomní vozidlo stejně bezpečné, nebo i bezpečnější než vozidlo se strojvedoucím, pak bude mít smysl všude tam, kde bude mít nejvyšší přidanou hodnotu – nejvyšší ekonomický efekt.

V tomto segmentu vozidel očekáváme dynamický rozvoj. Možná to bude znít jako futurologie, ale již dnes jsme v etapě přechodu od analogové a elektrické železnice na železnici digitální a „alternativní“. Přímo na tratích to není tolik vidět. To ale plyne z toho, že dopravce bude vozidlo, které má běžně životnost 30 a více let, využívat do doby, než bude technicky nezpůsobilé. Ze strany výrobců a jejich vývojových projektů tyto trendy již dnes vidíme i u nás ve Výzkumném ústavu železničním. Za posledních pět let jsme každý rok přijali nejméně pět projektů, kdy se jednalo o hybridní pohony vozidel. Navíc jsou v současné době v EU připravovány projekty v rámci partnerství Shift2Rail, jež mají ambici vyvíjet právě autonomní vozidla. Za Česko jsem postřehl, že například AŽD takovouto ambici má. Tedy trend je více než patrný, ale je potřeba vzít v potaz i skutečnost, že železnice je v mnoha ohledech konzervativní prostředí. Často je fixována na normy a principy, které jsou prokazatelně nedostatečné a zastaralé.

Martin Bělčík, ředitel Výzkumného ústavu železničního