Moje vize? Czechflix

V reakci na pandemii koronaviru loni na české obrazovky vstoupila stanice s archivními pořady ČT3, nevážně přezdívaná Kmetflix, protože cílí na seniory. Mladé chce Česká televize naopak zaujmout novou generací online videotéky iVysílání a také novou platformou, která by uváděla i pořady komerčních televizí jako Nova či Prima. Generální ředitel České televize Petr Dvořák ji v nadsázce popisuje jako „Czechflix“. „Kdybychom se uměli sdružit, pomohlo by to celému trhu,“ nastiňuje v rozhovoru pro Euro, v němž popisuje také finanční situaci veřejnoprávního podniku a jeho strategickou vizi do budoucna.

Letos na podzim tomu bude 10 let, co stojíte v čele České televize. Jste tedy jejím nejdéle sloužícím generálním ředitelem. Poprvé jste byl zvolen v roce 2011, znovuzvolen v roce 2017, druhý mandát vám končí v roce 2023. Dočkáte se konce druhého řádného mandátu? Jaký je váš momentální odhad?

Můj cíl je určitě druhý mandát dotáhnout, stejně tak všechno, co jsem tu nastartoval a co mám rozpracováno. Nezáleží to jenom na mě, ale i na Radě České televize. Pokud bych nicméně měl vycházet z reálných výsledků, které Česká televize nyní vykazuje, jistota, že tu vydržím, by měla hraničit se sto procenty.

Vraťme se k tomu, jak jste se na Kavčí hory dostal. Váš předchůdce Jiří Janeček napsal – shodou okolností v časopisu Euro – v pondělí 6. června 2011 mimo jiné: „Je to běh na dlouhou trať, ale jsem přesvědčen, že se najde dost odborníků, kteří zvládnou praktickou realizaci potřebných kroků stejně dobře, jako tomu bylo v roce 2003, a pevně věřím, že budu mít při jejich výběru stejně šťastnou ruku jako tehdy.“ Ovšem dva dny nato ohlásil rezignaci na post generálního ředitele ČT. Oficiálně funkci opustil ke konci srpna, vy jste se jí ujal v září 2011. Bylo vaše střídání za Janečka možné označit za kontrolované převzetí?

Tak to nebylo. V roce 2010 jsem skončil v televizi Nova, poté jsem si uspořádával profesní i osobní život, práci na Nově jsem věnoval spoustu času a potřeboval jsem se dostat do normálního stavu. Janečkovu rezignaci si vysvětluji tak, že tehdy byla v České televizi řada lidí, kteří se pokoušeli jeho žezlo převzít. Byl tu tým, který prakticky do volby vstupoval jako celek. Spíš tedy myslím, že byly dohody uvnitř televize a ty jsem já – díky tomu, že jsem měl čas a chuť kandidovat a nakonec jsem uspěl – narušil. Což způsobilo, že někteří z tohoto týmu odcházeli den předtím, než jsem nastupoval.

Vaším nejbližším spolupracovníkem, kterého jste si na Kavčí hory přivedl z Novy, byl Milan Cimirot, dlouhá léta finanční ředitel České televize. Instituci opustil ke konci loňska, kdy měl pod sebou techniku, provoz, IT a archiv. Proč odešel?

Zřejmě si potřeboval trochu odpočinout. V posledních třech letech dostal velké zadání, které nebylo jednoduché. Podařilo se mu je zrealizovat, ale za cenu velkých pracovních obětí. Popravdě řečeno, byla to podobná situace jako na Nově. Tam jsme se s Milanem poprvé potkali v roce 2005, kdy Nova přecházela do rukou CME, on přicházel do Novy jako zástupce CME a já jsem tam zůstával, tehdy na základě nabídky od Michaela Garina, generálního ředitele CME. S Milanem jsme fungovali vedle sebe jako dva jednatelé Novy, kteří firmu tlačili dál. Z Novy odcházel o půl roku dřív než já. Možná se Milan vždy v určitou chvíli rozhodne, že je čas jít dál. Čekám, že se možná objeví v některé z komerčních televizí, ale zatím myslím, že odpočívá a nabírá dech.

S Českou televizí tedy dál nespolupracuje?

Protože Milan pomáhal nasazovat nový manažerský systém, jsme domluveni, že aspoň půl roku nám bude k dispozici pro případné konzultace a doladění. Jde o to, že dřív Česká televize používala SAP, čekalo nás kompletní obnovení, což by znamenalo prakticky novou instalaci, mohli jsme proto výběrové řízení začít jakoby od nuly. Nakonec zvítězil systém Helios, jako nejlepší řešení. Tento systém Milan poslední dva až tři roky se svým týmem implementoval.

V červnu 2011, kdy jste se chystal do výběrového řízení na generálního ředitele ČT, jste mi říkal: „Veřejnoprávní televize má za hlavní cíl podporu vlastní tvorby. Jestliže z 6,8 miliardy peněz, přibližně 2,5 miliardy jde na vlastní tvorbu, kupeckými počty docházím k více než 4 miliardám, které platím za režie, budovy a další věci. A zase když prostou úvahou si řeknu, že bych ze čtyř, čtyř a půl miliard dokázal v příštích letech ušetřit 5 %, je to 225 milionů, kterými by se dala původní tvorba podpořit.“ Letos má ČT rozpočet 6,8 miliardy korun a na výrobní úkol jde 2,3 milionu, v roce 2023 má dokonce klesnout pod dvě miliardy. Znamená to, že se s nastavením podniku nepodařilo zásadně hnout?

V mých tehdejších slovech se projevilo, že jsem o České televizi, než jsem do ní nastoupil, vlastně vůbec nic nevěděl. A že jsem pořádně nerozuměl tomu, jak to tady funguje. Výrobní úkol, který zmiňujete, jsem mylně považoval za jediné peníze na vlastní tvorbu, jak to ostatně dělá řada kritiků České televize dodnes. Tak to ale vůbec není. Ve skutečnosti Česká televize do výroby investuje jak takzvaný výrobní úkol, což jsou veškeré externí peníze, které dává tvůrcům a nejrůznějším dalším dodavatelům v oblasti audiovize, tak interní kapacity, které k výrobě také používá. Ze všech peněz, které ČT má v rozpočtu k dispozici, tak na výrobu používá 86 %. To je podobné rozložení, jako má BBC. Tehdy jsem to ještě nechápal.

Při konstrukci dlouhodobých plánů, z nichž jste citoval, jsme se snažili být maximálně konzervativní. Nepočítali jsme, že by ve financování ČT došlo k jakékoli změně do roku 2024. Za uplynulých 10 let Česká televize své možnosti úspor vyčerpala a pokud by se financování do té doby skutečně nezměnilo, nemáme už na čem ušetřit, kupříkladu tak, že přesoutěžíme smlouvy na energie nebo třeba budeme jinak provozovat autopark. Jediná cesta, jak šetřit, by pak bylo omezit, co Česká televize dělá, tedy vlastní tvorbu. Buď ubírat všude trochu, začít vybírat z palety pořadů, což dlouhodobě není cesta, anebo se v některých oblastech už veřejné službě nevěnovat.

Zjednodušeně řečeno: ředitel Janeček po sobě nechal finanční polštář, který vznikl skokovým navýšením koncesionářského poplatku v roce 2008 – ze 75 na 135 korun – a zároveň byl dlouhodobě plánován na dobu po odejmutí značné části reklamy České televizi, na investice, mezi nimiž ta hlavní byla digitalizace televizního vysílání. Tento finanční polštář se tenčí, letos by měla zůstat miliarda, koncem roku 2023, kdy vám končí mandát, tři čtvrtě miliardy. Jak si představujete vyrovnané financování ČT po tom, co televize už nebude moci brát z rezerv?

Je třeba dodat, že finanční polštář v ČT vznikl ne proto, že by předchozí management radikálně šetřil, ale právě tehdejším navýšením poplatku, přičemž reklama, která z ČT měla odcházet v roce 2008, se kvůli digitalizaci protáhla až do roku 2011. Tak vznikly peníze, které televize ani neuměla utratit, protože na to neměla nastavené výrobní kapacity. Předchozí management počítal, že je spotřebuje do roku 2015, kdy už mělo dojít ke změně financování ČT. Nám se povedlo tento polštář rozložit do mnohem delší doby, prakticky o sedm let navíc, používáme ho jen na významné technologické změny a investice a z hlediska provozu se snažíme držet balanc mezi příjmy a výdaji. Až se dostaneme do situace, kterou nám v roce 2016 doporučilo ministerstvo kultury, držet rezervu maximálně na úrovni 10 % rozpočtu, tedy nejvýše 700 milionů korun, investice, změny technologií a opravy už nepůjdou financovat z rezervy, bude se muset jít do běžných příjmů daného roku a tím pádem omezit výrobu jako takovou. Pokud se proces změny financování nenastartuje v roce 2022 a Česká televize nezačne vidět na své budoucí vyšší příjmy, minimálně od roku 2023 bude muset docházet k poměrně radikálním škrtům.

Cestou, jak v takovém případě šetřit, je podle vás omezit část veřejné služby. Uvažujete o tom, že byste redukoval počet programů České televize? I jako argument, s nímž půjdete do parlamentu říct si s novým zákonem o víc peněz z poplatků?

To se říká dobře, ovšem každý, kdo takto redukovat doporučuje, má jinou prioritu. Někdo chce ušetřit na sportu, jiný na bohoslužbách, další na vzdělávacích pořadech. My ale obsluhujeme skutečně všechny, od dětí po důchodce, a nejen přes věkové kategorie, ale i napříč kategoriemi zájmovými. Dostali jsme se do vyváženého stavu, ve všech oblastech jsme na hraně toho, co jsme schopni poskytovat, ale pokud se něco nezmění, budeme se muset zamyslet, zda některé činnosti dál vykonávat. Navíc jsme v situaci, kdy se celý mediální trh mění a my nemůžeme zůstat na místě. Digitální transformace nás nutí například k tomu, abychom udělali nový přístup k archivu, což ale znamená peníze, se kterými rozpočet nepočítá. Pokud investujeme do iVysílání, musíme na druhé straně ušetřit na televizním vysílání. To se nedá dlouhodobě udržet. Jednak pracujeme víceméně se stejnou výší rozpočtu, jednak jeho reálná hodnota postupně klesá. Hodnota koncesionářského poplatku v roce 2008 byla 135 korun, dnes je to v reálných cenách 102 korun. To nejde vyřešit jinak než vymyslet perpetuum mobile, což se nám zatím nepovedlo, i když řada lidí si myslí, že je to náš úkol.

Není tedy opravdu čas přesměrovat rozpočet od televizního vysílání k internetu, moderní formě šíření, právě redukcí kanálů? ČT1 se dnes viditelně často vrací k reprízám, zatímco na ČT2 jdou kvůli reklamě novější zahraniční akvizice, a do toho jste přišli s archivním programem ČT3, prakticky se třetím plnoformátovým programem.

To, že ČT1, rodinný kanál zaměřený na vlastní tvorbu, má přemíru repríz, je fikce. Z hlediska repríz máme jedno z nejpremiérovějších vysílání v celé Evropě. Navíc reprízovatelnost pořadů, které ČT vyrábí, není špatná vlastnost. Svědčí o tom, že peníze do pořadů, které mají potenciál být opakovány, byly dobře investované. Ostatně televize obecně už od svého vzniku funguje na základě repríz, to je standardní věc, její podstata. Každopádně Jednička rozhodně není reprízový kanál, ani v nejmenším. Vedle ní stojí Dvojka, která přináší zahraniční akvizici. Tu bychom sice mohli vysílat na ČT1 a tím omezit vlastní tvorbu, ale mělo by to dva důsledky. Zaprvé: původní tuzemská tvorba by rodinnému divákovi chyběla a začal by ji hledat jinde. A zadruhé: to, že produkujeme tolik vlastní tvorby, vlastně podporuje celou českou audiovizi. Celé odvětví, které je opřeno o kinotvorbu, televizní tvorbu a zahraniční produkce. My jsme v něm jeden ze tří sloupů, bez něhož by řada firem z oboru zanikla. Na ČT3 dneska vysíláme pořady, které jsme nevysílali léta, a to, že Trojka dosahuje po Artu nejvyšší divácké spokojenosti, svědčí o tom, že po takovém kanálu zde u starší cílové skupiny byla poptávka.

ČT3 vznikla loni na jaře, kolik do ní chcete investovat letos?

V rozpočtu jsme na ni vyhradili zatím okolo 40 milionů korun. Rozpočet předpokládá, že ČT3 bude vysílat do poloviny letošního roku, pokud se nedostaneme k dodatečným penězům. Náklady na Trojku jsou relativně nízké, platíme jen náklady na šíření signálu, reprízné a pár lidí, kteří program připravují. Ruku v ruce s tím akcelerují práce na digitalizaci archivu, víc starých pořadů tudíž budeme moci využít i v internetovém iVysílání. Pokud Rada ČT pokračování schválí, rád bych z ČT3 udělal standardní kanál České televize. Jeho financování závisí na tom, zda nám premiér s ministryní financí prodlouží výjimku na odpočet DPH.

Mluvíte o výjimce z odpočtu DPH, která pro rozpočet ČT znamená 350 až 400 milionů korun ročně. To ale není systémová věc, momentálně platí jen do konce letošního roku. Navíc na jaře 2017, těsně po svém znovuzvolení, jste mi říkal: „Nevidím potřebu po dobu svého budoucího mandátu pro navyšování koncesionářského poplatku.“ Počítal jste tedy, že výjimka na DPH bude platit až do konce vašeho mandátu v roce 2023? Co se změnilo?

V době, kdy jsem toto říkal, neexistovalo časové omezení naší výjimky na DPH. Po volbách na podzim 2017 chtělo ministerstvo financí výjimku úplně zrušit. Podařilo se nám vyjednat, že ji ponechá alespoň do konce roku 2021, do završení druhé vlny televizní digitalizace, abychom přechod na DVB-T2 měli z čeho financovat. Druhá vlna digitalizace byl proces, který nám na základě strategie Evropské unie zadal stát a zároveň se zavázal, že pokryje náklady, které s tím budeme mít. Původní dohoda ale byla taková, že peníze z výjimky se budou do konce roku 2021 používat na digitalizaci a dál budou sloužit jako částečné navýšení rozpočtu České televize.

Jak to vypadá teď?

Ve sněmovně je zákon o DPH, ministryně financí Alena Schillerová nám přislíbila, že se v rámci projednávání pokusí prosadit zachování výjimky. Posunutí výjimky na DPH do roku 2024 přitom vytvoří prostor, aby se změny financování ČT provedly koncepčně, standardním postupem, změnou mediálních zákonů. To se do voleb určitě nestihne. Až přijde nová poslanecká sněmovna, může vzniknout koncepce, optimálně dojde k dohodě na rozsahu veřejné služby, který by měla ČT poskytovat, tomu se pak přizpůsobí zákon. Než vše projde standardním procesem, zabere to minimálně dva roky. Takže na konci roku 2024 se to všechno potkává.

Covidový rok nám pomohl ukázat, že fungujeme rychle a umíme využít veřejné zdroje tak, že námi poskytovaná veřejná služba je viditelná a přínosná.

A předpokládáte, že to zajistí jiná politická reprezentace, než jakou máme dneska.

To neříkám. Nemám pocit, že by celá dnešní politická reprezentace byla nepřítelem České televize a obecně jejího fungování. V loňském roce jsme předvedli, že jsme důležitou složkou toho, jak bojovat s krizí, kterou momentálně prožíváme. Covidový rok nám paradoxně pomohl ukázat, že fungujeme rychle a dokážeme využívat veřejné zdroje tak, že námi poskytovaná veřejná služba je viditelná a přínosná.

V Hospodářských novinách jste nedávno navrhl zvýšení koncesionářského poplatku o 15 korun, tedy na 150 korun. Kolik by to na straně výnosů České televizi ročně přineslo?

To byla spíš hypotetická debata, která vyplývala z výzkumů, jež jsme si dělali, než přišel covid. Na podobné návrhy teď není vhodná doba, vrátil bych se k tomu tehdy, až o tom politická reprezentace bude chtít jednat. Spíš než o konkrétních číslech bych raději chtěl s politiky i s veřejností nejprve diskutovat o tom, jaký má být rozsah veřejné služby. Teprve na základě toho se pak bavit o objemu peněz, který na to budeme potřebovat.

Kdo by měl v budoucnu na televizi veřejné služby platit a proč?

Zákon dnes definuje poplatníka jako domácnost, která má přístroj schopný přijímat televizní vysílání. Kvůli této definici se spousty domácností povinnost netýká. Řada mladých rodin sice televizor doma nemá, ale produkt, který vytváříme, konzumuje – prostřednictvím počítačů, tabletů, chytrých telefonů. Tím, že mladí službu využívají, ale neplatí, celá zátěž koncesionářských poplatků padá na střední a starší generace, které televizory pořád mají. Dlouhodobě razím koncept, že za naši službu by měl platit každý, kdo má možnost ji využívat. Samozřejmě s citlivými výjimkami pro seniory nebo sociálně slabé domácnosti. Tak to funguje v řadě zemí Evropy a funguje to dobře. V Německu poplatek vztahují na domácnost, ve Finsku jdou cestou daňových odpočtů, způsobů je spousta. Až bude vůle, stálo by za to prozkoumat možnosti a vybrat pro Česko tu nejlepší. Osobně preferuji ponechat systém koncesionářských poplatků. Vytváří vztah mezi občanem a poskytovatelem veřejné služby a domácnostem se dá jednoduše ukázat, že při poplatku 135 korun měsíčně dostávají za 4,50 korun denně servis na sedmi kanálech České televize sedm dní v týdnu.

Zatím poslední navýšení poplatku se v roce 2008 dělo s tím, že se nakonec České televizi odejme reklama. Poplatek se zvýšil, ale reklama zůstala na programech ČT2, odkud odchází na Fond kultury, a ČT Sport, kde měla pomáhat financování sportu. To vedlo k přizpůsobení ČT2, aby díky vyšší sledovanosti byla pro inzerenty atraktivnější. Na ČT1 zase přibylo sponzorských vzkazů, ze kterých má nyní ČT dvojnásobek peněz než z reklamy jako takové. Nebylo by teď vůči divákům fér dotáhnout uvažované čisté řešení, tedy za zvýšení poplatku reklamu z ČT zcela odstranit?

Dovedu si představit Českou televizi zcela bez reklamy. Pokud by to bylo kompenzováno příjmy z jiných zdrojů, lze to udělat. Samozřejmě za předpokladu, že to neomezí způsob, jak televize obecně pracuje se specifickými produkty. Konkrétně třeba velké sportovní události nelze bez prezentace sponzorů vysílat, stejně tak vybrané kulturní akce financované jejich partnery, například Českého lva. Celkově to ale není problém nově definovat. Ostatně my si definice stavíme také sami. Právě množství sponzorských vzkazů ve vysílání nemá ze zákona limit, ale interně jsme si omezení dali, abychom diváky komerčním produktem nezahlcovali.

Když jsme u sportu: loni jste varoval před spojením placené televize O2 TV a převážně volně vysílající televize Nova pod jednoho majitele, skupinu PPF Petra Kellnera, mimo jiné vašeho bývalého chlebodárce. Obával jste se agresivního chování O2 a Novy na trhu sportovních práv. O2 TV a Nova nakonec má stejného majitele a i nehledě na toto spojení Česká televize čím dál obtížněji čelí cenám za sportovní přenosy na trhu, který opanovaly placené televize. Na ně se přesunuly mnohé mezinárodní i národní ligy fotbalu či hokeje. ČT sice ze zákona musí vysílat největší sportovní události jako olympiáda či mistrovství světa, ale je vůbec únosné, aby u ostatních akcí nakupovala sportovní práva? Má to dělat a může si to dovolit?

Nejprve k naší výhradě: vycházeli jsme ze situace, kdy jsme prakticky ze sezóny na sezónu přišli o velký objem vysílacích práv na nejvyšší fotbalovou ligu, nemohli jsme zasáhnout do vyjednávání, koupilo je O2 a pak nám poskytlo jen sublicenci na čtvrtou volbu kola. Řada koncesionářů nás pak osočila, proč fotbal nevysíláme volně. Podobně by se to mohlo stát v případě nejvyšší hokejové ligy. Snažil jsem se říct, že by mělo existovat omezení, aby se část takových produktů mohla objevovat na volně vysílajících kanálech. Evropská komise to tak necítí, snad si to tedy nakonec uvědomí jednotlivé sportovní svazy. Nemůžeme jít do cenových válek, ale pro svazy je důležité také to, že utkání jsou viditelná pro mnohem víc diváků než jen pro předplatitele. K tomu se přidává péče o nižší soutěže, mládežnický sport, dětské soutěže.

Do budoucna nás takové souboje budou čekat čím dál častěji. V Evropě vlna zamykání živých přenosů z prémiových sportů za paywall pokračuje. Budeme se snažit, abychom nezůstali pozadu, ale máme omezený objem peněz, který jsme schopni a ochotni investovat, a pokud cenové války budou nad naše možnosti, budeme je prohrávat.

Na prahu svého druhého mandátu v roce 2017 jste mi také říkal: „Kavčí hory po rekonstrukci, kterou jsme společně s Radou ČT naplánovali v roce 2016, posunou Českou televizi na technologickou úroveň, která bude adekvátní 21. století, a připadá mi, že je lepší investovat peníze od koncesionářů do tvorby programů a vysílání než do stavby úplně nové budovy.“ Nyní přicházíte s úvahou nové budovy pro zpravodajství. To znamená značnou investici v řádu stovek milionů korun. Proč?

Podmínky, v nichž dneska pracuje redakce zpravodajství, jsou z televizního středověku, nejsou srovnatelné s dalšími hlavními hráči na trhu, jako jsou Nova, Prima nebo Český rozhlas. Ti všichni mají daleko modernější newsroomy. Objekt zpravodajství neboli „ótéenka“ na Kavčích horách byl původně koncipován jako vědecký ústav, zpravodajství do něj bylo naroubováno silou. Teď je náš zpravodajský dům na hranici svých možností. Investice do nové zpravodajské budovy je nutná. Z té stávající sice odbavujeme celou ČT24, která je už několik let nejúspěšnějším veřejnoprávním zpravodajským kanálem v Evropě, ale rozvíjet se nám teď paradoxně umožňuje jen to, že kvůli covidu jsme hodně venku – na náměstích či právě před zpravodajskou budovu v otevřeném stanu.

Co hlavní budova Kavčích hor v Praze? I ta byla v 60. a 70. letech 20. století dimenzovaná na zcela jiné potřeby pro zcela jinou dobu. Jak dlouho ještě dokáže České televizi sloužit? Bude nutné výhledově také stavět něco jiného?

Velké Kavky se nám podařilo posunout díky výměně technologií při druhé vlně digitalizace. Z hlediska výrobního zázemí bude záležet, jak se ČT bude chovat do budoucna. Pokud nebude mít peníze na vlastní tvorbu, je zbytečné, abychom dál používali velká studia, která tu máme, můžeme je zavřít a dál vysílat jen akvizici, nakupované pořady. Pro takovou situaci by byl objekt Kavčích hor předimenzován. Samozřejmě, dokázal bych si představit, že stejně jako v Británii se vláda nebo Sněmovna rozhodne a s desetiletou vizí nás nechá postavit někde na kraji Prahy u metra zcela nové produkční zázemí pro 21. století. Ale to je sci-fi. Pracujeme proto s tím, co máme.

Zpravodajskou budovu chcete přestavět, postavit novou na zelené louce nebo využít část kapacit velkých Kavek?

Zatím nemůžu ani naznačovat. Počkejme, až jestli na to budeme mít peníze, ať už z výjimky na DPH nebo vyšších poplatků, pak plán odprezentuji Radě ČT a následně veřejnosti.

Brno má postavené nové studio, co Ostrava? Nedávno jste s Radou ČT řešil spor ohledně historické situace pozemků pod ostravským studiem, chystá se nová budova i tam?

V Ostravě se nám konečně loni povedlo vyčistit letité nejasnosti ohledně pozemků. Zásadní investice do tamních budov České televize teď neplánujeme.

Pár slov k programu. Před 15 lety jste na Nově stál u zrodu seriálů Ulice a Ordinace, které přetrvaly do dneška a stále jsou programovými pilíři vaší největší komerční konkurence. Seriály a minisérie obecně jsou divácky nejoblíbenější formou, českému éteru řadu let dominují seriály z lékařského prostředí a hlavně kriminálky. Myslíte, že se to někdy změní?

Oblíbenost seriálů z lékařského prostředí spočívá myslím v tom, že ukazuje místa, kde se nikdo nechce ocitnout a ke kterým máme respekt. Proto v dramatické tvorbě dlouhodobě fungují. Kriminálky jsou pohádky pro dospělé, na začátku se objeví zlo, které pak divák společně s detektivy či policisty odhalí, přemůže a potrestá. Stejně jako když princ v pohádce zabije draka. Kriminálky se v televizi objevují řadu desítek let, od jejích počátků, a budou i dál.

Nový management skupiny CME a televize Nova teď vyhlásil příklon k placenému videu na internetu. Bude jim to na českém trhu fungovat?

Evropské statistiky svědčí o jasném příklonu k videu na vyžádání (video on demand, VOD), přičemž za posledních 10 let raketově narostlo předplatné takových služeb (SVOD), naopak kupování si jednotlivých pořadů či sérií (TVOD) za tu dobu výrazně pokleslo. V covidu příjmy veřejnoprávních televizí v Evropě klesly o procento či dvě, komerční volně vysílající televize zhruba o tolik rostly, placená televize se drží, ale předplatné rostlo skoro o 40 %. Služby jako Netflix, Amazon Prime, Disney+ či třeba Apple TV+ jedou, navíc penetrace takových předplatných v západní Evropě je mnohem větší než u nás – nemyslím jen v Česku, ale ve střední a východní Evropě. Potenciál tady je a rozumím, proč komerční televize chtějí touto cestou jít. Otázka je, zda je trh dostatečně velký, aby umožnil vyrábět dostatek kvalitního produktu, specificky dramatiky, která bude srovnatelná s produkty platforem typu Netflix. Divák nesrovnává, zda je něco evropské, nebo odjinud, ale sleduje kvalitu. S tou nejste schopen jít o moc níž. Dámský gambit porovnává s Vikingy a to vše porovnává s naším Raplem.

Mimochodem: už v roce 2017 jste do vysílání ČT chtěl prosadit „cyklický satirický pořad“. Jak dopadají dosavadní snahy?

Pokusů je spousta, ale možná jediný pořad s prvky satiry, který už vysíláme, a to dlouhodobě, je 168 hodin. Čistý satirický pořad je těžká disciplína, zkoušeli jsme to hodně, třeba Pečeného sněhuláka, ale zatím tam nejsme. Možná jsem měl velké oči a možná se tento typ satiry, který v 90. letech představovala Česká soda, definitivně přesunul na internetové platformy. Na YouTube teď dobře fungoval seriál Skoro na mizině, ale nejsem si jistý, zda by měl stejný zásah a stejnou úspěšnost, pokud by ho vysílala Česká televize.

Po vzoru BBC a její MyBBC jste plánoval také službu Moje ČT, personalizovanou nabídku v rámci internetového videoarchivu iVysílání. Nedávno jste spustili také Výběr iVysílání, který se podobou blíží nejpopulárnějším světovým videotékám, ale pořád působí spíš jako web s videem a textem. Je cílem postavit obdobu Netflixu, s původní českou tvorbou?

Netflix to úplně nebude, ale bude to vypadat dobře, snažili jsme se vybrat moderní funkcionality, které jsou diváci populárních platforem zvyklí používat. Na základě personalizace budeme schopni přinášet nabídku, která je šitá na míru každému, podle toho, co už sledoval a co ho zajímá. Kromě možnosti hledat v archivu nabídneme také kurátorský obsah, třeba pořady v závislosti na výročích, jaká se v daném roce budou připomínat.

Sliboval jste také takzvanou Národní audiovizuální galerii, která by prakticky otevřela víc než šedesátiletý archiv České televize veřejnosti, v online prostředí. Část archivu teď prakticky divákům zpřístupňuje ČT3, větší část bude přístupná právě přes nové iVysílání?

Ano, a hlavně oproti zahraničním platformám naší výhodou jako producenta tuzemské tvorby je to, že k archivním věcem dokážeme přistupovat specificky tak, jak to požadují čeští diváci. Modelovým příkladem je vzdělávací portál ČT Edu. Víme, co potřebují studenti i učitelé u nás. Stejný způsob zvolíme i pro další cílové skupiny. ČT Edu měl být pilot, který jsme plánovali až na letošek, už loni jsme si ale řekli, že půjdeme do ostrého provozu na webu, abychom podpořili rodiny s dětmi, které kvůli covidu musely zůstat doma a nemohly do škol.

V kandidátském projektu z roku 2017 mluvíte i o kanálu ČT Klasik, v plánu jste měl také kanály určené čistě pro internet – kromě zmíněného ČT Edu také ČT Regio a také ČT Sport 2 na podporu dětského a mládežnického sportu. Dočkají se diváci všech těchto projektů?

ČT Klasik je nakonec ČT3, ta už vysílá. ČT Edu jsme rovněž spustili. U ČT Regio jsme připravení vysílat pět regionálních zpravodajských streamů vedle sebe, a to nejen na internetu – přes DVB-T2 bude možné je přijímat všechny na celém území Česka. Jsme schopni je vyrábět i díky tomu, že jsme dobudovali síť regionálních studií, která teď kromě Prahy, Brna a Ostravy jsou také v Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Ústí nad Labem. Připraveni jsme, finální fázi příprav zbrzdila pandemie. Projekt by mohl být spuštěn v průběhu příštího roku. Ukázkou toho bylo uvedení streamu ČT24+, kde můžeme vysílat například celé tiskové konference, když už na hlavním kanálu ČT24 potřebujeme jít dál, na jiné téma. Podobně jako stream na internetu fungují také odnože ČT Sport, přes zelené tlačítko v HbbTV nebo na internetu je tak možné souběžně sledovat i dva až tři další přímé přenosy, než jaký zrovna běží v televizi.

Zručný manažer obou vln televizní digitalizace Pavel Hanuš, který ke konci loňska jako zaměstnanec z České televize odešel, varoval, že televize z pohledu šíření své tvorby „vstupuje do mimořádně obtížného prostředí“, že „nástup sítí 5G změní totálně všechno“ a proto ČT bude muset úplně změnit distribuční mix. Vy sám jste v kandidátském projektu v roce 2017 zdůraznil, že v nastávající dekádě „televizi dostupnou pro všechny vystřídá televize pro připojené“ a nabídl jste k zajištění přístupu k veřejné službě pro všechny projekt Národní distribuční platformy. Kromě pořadů ČT v něm měly mít místo i regionální, obecní, univerzitní a komunitní televize. Jak má projekt konkrétně fungovat a jak to s ním vypadá?

Je třeba předeslat, že konkurence České televize na poli poskytování obsahu dnes vypadá jinak než před lety. Vedle komerčních televizních vysílatelů s pobočkami v různých zemích nastoupili úplně noví hráči – telekomunikační operátoři s celoevropským dosahem, jako jsou Deutsche Telecom, British Telecom nebo Telefónica, dále neevropští vysílatelé, kteří si ale v Evropě budují prezenci – typově třeba skupina Discovery, která tu vytěžuje sportovní práva mimo jiné na olympiádu –, a nakonec globální platformy jako Netflix, Disney+ či Apple TV+, pro něž je Evropa zajímavý trh, který tvoří třeba už pětinu jejich příjmů. Ještě máme trochu času vytvořit na našem trhu protiváhu.

Představuju si proto platformu, ke které se uživatel připojí a vybere si na ní jakýkoli produkt českého původu – z archivu České televize, ale také z archivu Novy nebo z archivu Primy. Klíčový aspekt je, že půjde o lokální produkci. To by mohlo sloužit právě jako protiváha mezinárodním mogulům, kteří sem přicházejí, ale kteří nebudou investovat do lokálního produktu, aby ho měli pro české diváky dostatek. Neříkám, že tato strategie je všespasitelná, neříkám, že uživatel přestane používat jiné platformy. Ale statistiky hovoří o tom, že lidi jsou dneska zvyklí platforem používat víc, platit si dvě až tři služby tohoto typu obsahu. Mohlo by to fungovat, podobná služba už existuje v Británii, kde spustili Britbox, nebo ve Francii, kde je Salto společnou aktivitou veřejnoprávní televize a komerčního vysílatele.

Mám si to tedy představit jako pracovně Netflix Česko…

Czechflix.

… kam budou nejrůznější čeští producenti pořadů, seriálů i filmů sypat svůj obsah.

Přesně tak. Můžeme tam dávat exkluzivní premiéry novinek, které následně pustíme do volného šíření prostřednictvím televizního vysílání.

Taková online služba předpokládám bude zpoplatněná.

Obchodní model teď neumím definovat. Záleží na debatách s případnými partnery. Můžeme se řídit i zkušenostmi ze zahraničí, jak jsem říkal.

A jste schopni se s Novou a Primou dohodnout? Činíte kroky už?

To ještě nevím, ale situace na trhu se teď konečně stabilizovala. Nova dlouho fungovala ve fázi čekání na investora, nedělala žádné strategické pohyby. Teď přišel nový majitel a určitě má střednědobou a dlouhodobou strategii. S Primou tyto diskuse už vedeme dlouho. K hledání společného řešení konečně může dojít a třeba se něco povede. Pokud ne, umíme fungovat i bez toho, budeme se dál věnovat posilování digitální strategie České televize. Kdybychom se ale uměli sdružit, pomohlo by to celému trhu.