Moře, rajčata, chobotnice

Necháte-li se zlákat k nákupu levné letenky do Bari u některého z nízkonákladových dopravců, nebudete litovat. Za nízké jednotky tisíců korun a necelé dvě hodiny letu se ocitnete v jiném světě. Možná budete zklamaní, že tu lidé nevypadají jako z módních časopisů, ale Bari zkrátka není Milán.

Hlavní město poměrně chudého regionu Apulie má však své nepopiratelné kouzlo a díky dobrému vlakovému spojení se z něj snadno dostanete do mnoha dalších zajímavých míst.

Santa Claus z Bari

Cesta z letiště do centra města zabere sotva třicet minut, absolvovat ji můžete vlakem či autobusem. Ubytování hledejte strategicky co nejblíže starému městu. Bari Vecchia je právě tou čtvrtí, v níž budete trávit nejvíce času, a když se vám podaří ubytovat v úzkých uličkách této části Bari, bude to zážitek sám o sobě. U domů vysedávají stařenky, dveře bývají otevře­né, aby se větralo, a před zvědavými pohledy chrání obydlí jen závěsy. Od jara všude kvetou muškáty a uličky jsou plné stolků, na kterých se suší orecchiette. Malé kulaté těstoviny, v překladu ouška, jsou esencí zdejší kuchyně a sotva se ubráníte nákupu alespoň jednoho pytlíku s sebou. V restauraci si objednejte „orecchiette con cime di rapa“, tedy s ančovičkami a italskou brokolicí.

Tak jako v Benátkách vedou všechny cesty k náměstí svatého Marka, v Bari se chtě nechtě dříve či později ocitnete před bazilikou svatého Mikuláše. V nejvýznamnějším zdejším svatostánku spočívají ostatky svatého Mikuláše z Myry, patrona rybářů a námořníků, kteří jsou v Bari po staletí doma, ale i dětí, právníků nebo vězňů. Uctívají ho všechny křesťanské církve, zvláštní místo má v pravoslaví. Když dětem povíte, že je to právě ten Mikuláš, který jim v prosinci nosí mandarinky a adventní kalendář a pro velkou část západního světa je oním mytickým Santa Clausem, třeba se nechají přemluvit k návštěvě chrámu.

Kolem baziliky to žije čilým turistickým ruchem do pozdních nočních hodin a snadno v okolí narazíte na okénka s místním street foodem. Zkuste kostičky smažené polenty – sgagliozze. Jakkoli je kukuřičná kaše, ze které se připravují, typická pro sever Itálie, sgagliozze jsou nedílnou součástí města a ochutnat je téměř povinnost. Kousíček od baziliky vydává pytlíky se smaženou polentou z otevřených dveří paní Maria.

Od svatého Mikuláše se vydejte k moři, nábřeží má zvláštní kouzlo. Hlavně večer, když se rozsvítí čtyř­ramenné lampy. Já vás tam ale pošlu i brzy zrána, rovnou do starého přístavu (Porto Vecchio). Vydejte se k molu San Nicola, které je obklopené starými dřevěnými rybářskými loďkami. Jakmile se rybáři vrátí ráno z moře, prodávají čerstvé úlovky rovnou na mole. V barijském nářečí se tomuto místu říká „n’derr a la lanz“, volně přeloženo „přímo z loděk“. Můžete pozorovat, jak rybáři mlátí chobotnicemi o kamennou zídku, aby jejich maso zkřehlo, nebo si rovnou koupit část syrového úlovku k snídani. „Crudo di mare“ neboli syrové mořské plody a ryby jsou nedílnou součástí zdejší gastronomie a čerstvější než tady už to zkrátka být nemůže.

Chutě Apulie

Bari i ostatní města na jihu vás možná překvapí svou omšelostí. Pokud se chcete vydat do Itálie na nákupy oblečení a módních doplňků, volte raději zmiňovaný Milán, Florencii nebo Řím. Lákají-li vás však autentické trhy plné místních lidí a sezonní a lokální produkce, opravdu si to tady užijete a na „Fialovu drahotu“ si ani nevzpomenete. Ovoce a zeleninu ve skvělé kondici nakoupíte za zlomek našich cen, o rybách a mořských plodech ani nemluvě. Možná si pak budete muset koupit stejně jako já plastové krabičky, aby se vám v kufru nepomačkala ta nejsladší rajčata, která jste kdy ochutnali. Z vydlabaných semínek snad půjdou vypěstovat i u nás. Poměrně velký zastřešený trh Santa Scolastica najdete nedaleko nádraží.

V téhle části města objevíte i vyhlášené řeznictví Braceria Signorile. Přes den malý obchod s vybranými kusy masa se po setmění mění v restauraci. Kolem masny vyroste zahrádka, uvnitř se otevře rozlehlý sál. Rezervace se bude rozhodně hodit. Po příchodu vás personál pošle do prodejny, kde si vyberete kousky „flákoty“, které vám pak v kuchyni připraví. Určitě vyzkoušejte „bombette“. Grilované závitky z krkovice s různou náplní jsou specia­litou Bari a okolí. A dejte si steak. Mají tu skvělá stařená masa za relativně málo peněz. Večeře pro dva s předkrmy, domácím vínem, přílohami a asi kilovým steakem nás vyšla na 60 eur (zhruba 1 500 korun).

Bari je však především domovem barijské focaccii, jež se od té u nás známé velmi liší. Především je zásadně kulatá a obsahuje větší než velké množství olivového oleje. Díky němu je zespoda křupavá, ale jinak krásně vláčná. Často obsahuje brambory, standardní jsou rajčata a olivy, výjimkou není lilek, papriky a jiná zelenina. Institucí, kterou vám na první dobrou každý doporučí, je Panificio Fiore. Malá pekárna, v níž jsou zvyklí na váhavé cizince, nabízí základní i zeleninové verze. Focacciu balí do několika vrstev papíru, které se cestou spolehlivě promastí.

O poznání modernější, větší a pohodlná i na sezení je pekárna s bistrem Panificio Magda jen malý kousek od nádraží. Tady snadno nakoupíte občerstvení na výlet, ale můžete si tu dát i aperitivo. Magdu mají v oblibě i místní, a jakmile vytáhnou čerstvou focacciu z trouby, vytvoří se fronta. Určitě se vyplatí ji vystát. Mají skvělou s bramborami a také několik bezlepkových druhů pro ty, kteří si jinde klasickou verzi musí odepřít.

Přímořská idyla

Nejvhodnější měsíce na návštěvu Apulie jsou květen, červen a září. Slunce hřeje dostatečně silně, ale nepanují úmorná vedra a přímořská městečka a pláže nejsou narvané k prasknutí. Méně než půl hodiny trvá cesta vlakem do Polignana a Mare a o zastávku dál do Monopoli. Obě města jsou pohlednicově pitoreskní, ale mimo hlavní turistickou sezonu téměř zejí prázdnotou. O to snáz tu seženete ubytování i místo u moře. Pobřeží v okolí Bari je skalnaté, a budete-li se chtít koupat, určitě užijete boty do vody. Zálibu místních v opalování na útesech bez koupání úplně nechápu, ale většinou najdete i příhodnou pláž.

Pokud se rozhodnete užít si Polignano ve velkém stylu – jako majitelé zde kotvících jachet a jachtiček –, vypravte se do restaurace Da Tuccino. Z centra města půjdete do přístavu celou dobu podél moře a naskytne se vám hned několik příležitostí pro odpočinek a koupání, byť na velmi kamenitých plážích. U Tuccina ale v plážovém oblečení neuspějete a sami byste se tam cítili nepatřičně. Na rozlehlé terase s výhledem na moře sedí místní smetánka a ti, kteří si chtějí užít skvělé plody moře a ryby. Přes oběd si sednete i bez rezervace, ale pro místa s nejkrásnějším výhledem je rezervace nutností. Na kvalitu surovin se tu můžete spolehnout. V počátku zmiňované „crudo di mare“ si tu dáte v nezapomenutelné podobě.

Polignano a Mare nabízí ale i fajn alternativu pro méně náročné. Tou je Pescaria, de facto fastfood zaměřený na ryby a plody moře, jehož nejslavnějším jídlem je smažená chobotnice v housce. Chobotnice je v celé Apulii nesmírně populární, a pokud si občas rádi dáte chapadlo, budete tu opravdu spokojeni. Hlavonožce servírují v bílém pečivu s ricottou, italskou brokolicí a ančovičkovým olejem. Jde sice o rychlé jídlo do ruky, leč sofistikované. V nabídce nechybějí ryby, smažené mořské plody, ale i jídla pro děti a bezlepkáře. Na řemeslnou zmrzlinu si pak zajděte o kus dál do malé provozovny Da Caruso.

Město Monopoli je pouze o zastávku a pár minut dál. Je podstatně větší než Polignano a Mare a za procházku stojí zejména jeho historická část s přístavem. Na vícedenní dovolenou je Monopoli asi lepší volbou. Už proto, že je tu i písečná pláž, byť malá. K pláži označené jako Porto rosso dojdete krátkou procházkou z centra. Sprchy a toalety ale nečekejte ani tady.

Na smažené mořské plody nebo grilovanou chobotnici si v Monopoli zajděte do La Baia, kde si můžete posedět na malé zahrádce s výhledem na moře. Smaženou chobotnici v housce v mnoha provedeních a smažené mořské plody nebo jen krevety či kalamáry si lze dát do kornoutu v Kartocc, malém okénku v přístavu. Zmrzlinu doporučuji z řemeslné výrobny Gasperini, která má pobočku i v Bari. Focacciu, chleba i domácí sušenky určitě kupte ve Forno delle meraviglie.

Pro pokročilé

Pokud si ta nejznámější místa stihnete užít do sytosti, vydejte se za hranice Apulie do sousední oblasti Basilicata. Čeká vás tu starobylá Matera, jejíž popularitu ještě o něco zvýšil James Bond ve filmu Není čas zemřít. Starobylé město, jehož kořeny sahají až do paleolitu, je jedním z nejstarších souvisle obydlených míst na světě. Obyvatelé si tu vyhloubili svá obydlí ve skále. Lovce a sběrače v nich nahradili zemědělci, kteří se potýkali se zdejší nepříliš úrodnou krajinou. A po nich další a další a ti všichni bydleli ve stále vylepšovaných jeskyních, které ovšem zůstávaly jen jeskyněmi.

Matera se stala předobrazem bídy ve slavné knize Carla Leviho Kristus se zastavil v Eboli (1945). Byla to právě Matera, kterou se šířily choroby z všudypřítomné špíny, ale i na tu dobu nevídaný odpor k fašismu. To, co bylo po staletí hodno obdivu, se s příchodem moderních časů změnilo v ostudu Itálie. Jeskyně jejich obyvatelé kvůli nepřijatelným hygienickým podmínkám museli opustit. Jejich původní obydlí se však později stala součástí světového kulturního dědictví UNESCO, lokacemi mnoha slavných filmů i místem, kde se dnes můžete v luxusu ubytovat nebo navečeřet.

Matera je fascinující místo plné křivolakých uliček, úzkých schodišť a malebných zákoutí, jež se rozhodně vyplatí navštívit. Cesta z Bari vlakem trvá necelé dvě hodiny. Jako suvenýr si odvezte „peperone crusco“ – křupavé smažené červené sladké papriky – symbol zdejší chudé kuchyně. Mimochodem jsou strašně dobré.

Za výlet stojí i nedaleká Molfetta (25 kilometrů od Bari) a vzdálenější Lecce, Gallipoli nebo Taranto, ale to se během pár dní opravdu nedá stihnout.