Na Roxette si musíte vydělat, ne někde ušetřit

Hudební festival Benátská!, který letos dospěje do svého 32. ročníku, se po přesunu z Malé Skály do Liberce pevně usídlil mezi největšími tuzemskými hudebními akcemi roku. Pro letošní ročník se organizátoři rozhodli přivést velkou zahraniční hvězdu, švédskou skupinu Roxette.

„Každý rok vidíme, že zájem lidí o Benátskou roste, tak jsme si řekli, že nastal čas přivést stadionovou kapelu, což Roxette bezpochyby jsou. A podle předběžných čísel se tahle sázka vyplatila, předprodej vstupenek je asi o třetinu vyšší než vloni, vypadá to na velmi dobrou návštěvnost. Navíc Roxette přesně zapadají do naší dramaturgie – chceme vozit interprety, jejichž písničky si lidé mohou s chutí zazpívat,“ říká Petr Pečený, spolumajitel Benátské.

Vystudovaný právník a partner advokátní kanceláře Pečený, Fučík, Langer má k hudbě blízko celý svůj život. Těsně po sametové revoluci zakládal – a byl prvním ředitelem – hudební organizaci Intergram, v polovině 90. let založil skupinu Doctor P.P. a před dvanácti lety majetkově vstoupil do zmiňovaného hudebního festivalu.

Ten začali, tehdy pod názvem Benátská noc, produkovat bratři Mikezovi na Malé Skále v roce 1993. Od roku 2012 je místem konání Sportovní areál Vesec v Liberci, kde se mimo jiné konalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Od roku 2017 nese festival jméno Benátská! s Impulsem, když součástí názvu je i jméno titulárního partnera, nejposlouchanější rozhlasové stanice v zemi.

„Jsme nejstarší z mainstreamových festivalů v Česku. Za těch dvanáct let, co u Benátské jsem, jsem se naučil, že nejdůležitější obchodní strategií je držet stálý, neměnný termín a místo, které lidi znají,“ vysvětluje Pečený.

Jak složité bylo rozhodnutí angažovat velkého – a samozřejmě dražšího – headlinera z ciziny?

Vždycky jde v první řadě o peníze. U Roxette jsme si byli úspěchem téměř jistí. Já sám jsem na Benátské dvanáct let. Vstupoval jsem do festivalu v době, kdy nebyl v dobré kondici a musel jsem do akce zainvestovat hodně vlastních peněz, aby se značka znovu rozchodila. Nicméně každý rok vidíme rostoucí zájem lidí, tak jsme si řekli, že nastal čas přivést stadionovou kapelu, což Roxette bezpochyby jsou. Podle aktuálních čísel to vypadá, že letos budeme mít o třetinu, možná o 40 procent vyšší návštěvnost. Navíc to přesně zapadá do naší dramaturgie – chceme vozit interprety, jejichž písničky si lidé mohou s chutí zazpívat.

O kolik je „stadionová“ skupina dražší než české kapely? Jsou to násobky?

Je to výrazně dražší. Konkrétní částku nemohu říct, je to interní obchodní záležitost, ale pro rozpočet je to obrovský zásah.

Museli jste kvůli tomu někde jinde šetřit?

Ušetřit ani ne, spíš musíte ty peníze vydělat. Musíte se spolehnout na to, že výběr kapely lidi osloví a na festival jich dorazí dostatek. Oproti loňsku nám rozpočet vyskočil zhruba o desetinu, podle odhadů se letos budeme blížit k hranici 35 milionů korun. Magistrátu i kraji velmi děkujeme za součinnost, mimo jiné poskytnutí zázemí, ale je třeba zdůraznit, že za pronájem areálu, energie i posílenou hromadnou dopravu samozřejmě platíme.

Vážíme si podpory, ale dotace (800 tisíc korun od města a 800 tisíc od kraje – pozn. red.) celkově tvoří necelých pět procent rozpočtu akce. Pohybujeme se na hraně toho, co si jako soukromý subjekt můžeme dovolit, a například ministerstvo kultury nás už mnoho let úplně ignoruje. Tváří se, jako bychom neexistovali.

Často zmiňujete, že festival produkujete v malém týmu.

Víceméně ano. Protože nemáme velké veřejné dotace, musíme rozpočet držet zkrátka. Celoročně festival táhneme v pěti lidech – já, můj společník Pavel Mikez a k tomu máme další tři stálé kolegy. Dramaturgii děláme společně s Pavlem. O partnery se stará hlavně Michal Kúkola, produkci má na starosti Rebeka Kavalová a na PR spolupracujeme s Martinou Jablanovskou. To je celé.

Tato úspornost se projevila i během covidu-19. Zatímco dotované festivaly si tehdy nárokovaly po státu obrovské kompenzace na platy zaměstnanců, my jsme neměli co žádat – děláme to zkrátka na vlastní triko, nebereme fixní měsíční plat a čekáme, jak sezona dopadne. Nestěžuji si, takhle jsme si to nastavili, ale situace u festivalů není všude stejná.

Nejsem a priori přítel dotací, podle mě by je v ideálním světě neměl v komerční hudbě dostávat nikdo. Právě nepoměr dotací z veřejných zdrojů vytváří velmi nezdravé prostředí na trhu. Speciálně pro nás je to konkurenčně strašně těžké. Rozdíly v podpoře jsou – napříč republikou – obrovské.

Pojďme se vrátit k hudbě. Říkal jste, že cílíte na interprety, se kterými si publikum zazpívá. Je to hlavní propojovací prvek Benátské?

Určitě. Vedle toho se ale snažíme držet jasné programové linie na jednotlivých scénách. Na jednom z hlavních pódií Adifex stage jedeme v sobotu celý den hudbu pro mladé. Tohle rozhodnutí se nám osvědčilo. V sobotu se i díky tomu složení publika v areálu hodně promění a poměrně spolehlivě to oslovuje nastupující generaci.

Nedávno jsme si dělali podrobný průzkum a výsledky mě mile překvapily. Myslel jsem si, že Benátská je spíš pro starší ročníky, ale největší zásah máme aktuálně v kategorii od 20 do 35 let. A druhým příjemným překvapením je, že v publiku převažují slečny a dámy, což je vždy pozitivní. (smích)

Jaká je reálná struktura návštěvnosti?

Loni nám za tři festivalové dny prošlo areálem přes 40 tisíc návštěvníků. Nejsou to unikátní plátci, je to celková návštěvnost. V nejsilnější dny, což bývá pátek nebo sobota, se pohybujeme kolem dvaceti tisíc lidí v areálu najednou.

Letos bude – kvůli Roxette – nejsilnější pátek a věřím, že celková čísla návštěvnosti zvedneme o 30 až 40 procent. Co se týče struktury, stále výrazně převažují návštěvníci, kteří si kupují celofestivalové permanentky a chtějí v Liberci strávit čas od čtvrtka do neděle. Jednodenní vstupenky na konkrétní hvězdy se samozřejmě prodávají také, ale gros tvoří stálé publikum. Je pro nás strašně důležité, že základ návštěvnosti tvoří tradiční fanoušci. Za to, že jich v posledních letech hodně přibylo, jsme nesmírně vděční. Bez nich by to nešlo.

Jak Benátskou vnímají Liberečáci? Vzali festival za svůj, jako třeba Hradečáci Rock for People nebo Ostrava Colours?

Jasně. Obecně lidé ze začátku trochu brblali, protože původní areál na Malé Skále byl kult. Jenže v momentě, kdy tam trochu zapršelo, byl celý areál vlhký a všichni se brodili v bahně. Kdyby festival zůstal na Malé Skále, osobně bych do něj majetkově nevstoupil, protože riziko bylo obrovské.

V Liberci máme skvělé zázemí, potkávám tam samé příjemné, dobře naladěné lidi a funguje tam skvělá energie. Troufám si tvrdit, že Liberec Benátskou žije a stejné je to i obráceně. Věřím, že Benátská přináší Liberci strašně moc pozitivního.

Čtvrteční program je postaven na slovenských interpretech a kapelách. Je to dramaturgicky koncipované jako slovenský večírek, nebo je to náhoda?

Slovenský čtvrtek děláme jednou za čtyři roky a má to vynikající ohlas. Vždy se snažíme, aby měl zahajovací den nějaké téma. Dříve to byl jen takový večírek pro nedočkavé, ale dnes už je to regulérní festivalový den, kdy do areálu dorazí přes deset tisíc lidí.

To, že má slovenská noc takový úspěch, jen potvrzuje, že lidé mají slovenskou hudbu pořád rádi a česko-slovenská vzájemnost v té lidské rovině stále funguje. Zároveň ve čtvrtek držíme tradici ve velkokapacitním stanu, který je zaměřený spíše punkově. Stan měl dříve kapacitu dva tisíce lidí, letos bude dvakrát větší, takže v něm mohou hrát opravdu velké formace.

Na festivalu tradičně vystupuje i vaše kapela Doctor P.P.

Vždycky s námi vycpu nějakou díru v programu. (smích) Jsme v podstatě jediná kapela, která na Benátské hraje úplně každý rok, což sice sám o sobě moc nemusím, ale zjistil jsem, že pro náš organizační tým je to už takový rituál. Hodina na pódiu je moment, kdy se všichni naši lidé, kteří mohou, přijdou podívat, společně si to užijeme a utužuje to náš vnitřní vztah. I když si ze mě samozřejmě všichni dělají srandu, že jsem si koupil vlastní festival jen proto, abych měl kde hrát.

U velkých jmen, jako je Roxette či vloni Eurythmics, je velkou nákladovou položkou i technické zajištění a ozvučení.

Zvuk je obrovská část rozpočtu. Když hostíte kapely typu Roxette, v Česku už není moc firem, které by to dokázaly technicky pokrýt na odpovídající úrovni. My spolupracujeme s prověřenou společností, která u nás zajišťuje v podstatě všechny největší koncerty zahraničních hvězd. Máme tak jistotu, že vše proběhne bez stresu.

Velké zahraniční kapely vám pošlou svůj technický rider (popis vybavení, které kapela potřebuje na pódiu – pozn. red.) a vy musíte do puntíku splnit jejich specifické požadavky na aparaturu. Mnohdy si vymyslí věci, které se v Česku ani nedají běžně sehnat a musíme je složitě vozit ze zahraničí. Roxette mají požadavky hodně specifické, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Jedna věc je tedy samotný honorář za kapelu a druhá věc jsou tyto přidružené produkční náklady.

Stojí festival primárně na vstupném, nebo vám většinu rozpočtu pokrývají komerční partneři?

Vstupné je hlavní pilíř, ale partneři kryjí velmi významnou a nezanedbatelnou část rozpočtu. Bez nich by to nešlo utáhnout. Dva z našich hlavních partnerů jsou moji blízcí kamarádi, ale jedna věc je přátelství a druhá byznys. Klíčové je, že jim na místě dokážeme zajistit naprosto perfektní servis a stoprocentně plníme marketingové smlouvy. Mají u nás k dispozici špičkově zařízenou VIP zónu a tato spolupráce funguje skvěle už řadu let.

Lehkým negativem je, že v tomto termínu v Liberci neseženete volnou postel. Všichni moji známí i kolegové z asociace festivalů potvrzují, že náklady na ubytování v poslední době extrémně narůstají. Ceny hotelů a penzionů v Liberci během festivalu vyskočí tak dramatickým způsobem, že pro jedince, kteří nechtějí spát v kempu, je ubytování často dražší než permanentka na celý festival.

V této souvislosti musím vyzdvihnout spolupráci s hotelem Babylon, se kterým máme opravdu nadstandardní vztahy. A věřím, že dobrá spolupráce s Libercem, místními podnikateli i fanoušky bude pokračovat i nadále.