Na tekutých píscích

► Sledoval jsem vaše vystoupení po spuštění nového portálu stavebního řízení. Nejprve jste byl velmi optimistický, pak zase až hyperkritický…

Řekl bych spíše konstruktivně kritický, ale to víte, bylo to poněkud frustrující, když ten systém nešel vůbec spustit nebo vás hodiny odmítal někam pustit. A to, co jste dělal dříve dvacet minut, jste dělal dvě hodiny, a nakonec to systém stejně nevzal. Princip digitalizace je o. k., to vůbec nezpochybňujeme, je to jediná správná cesta, kterou je třeba v administrování takovýchto věcí jít. Ale musíme být na to všichni dobře připraveni. My jsme se nějak podíleli na nových vyhláškách, ale to je nakonec jen papír. Pro běžnou praxi si potřebujete osahat ten systém, jak bude fungovat, zadat si tam konkrétní údaje a k tomu jsme se dostali v jakési verzi až těsně před spuštěním.

► Jestli jsem to správně pochopil, vy jste nebyli zapojeni do přípravy tohoto systému od začátku?

Právě že nebyli. Až teď nedávno jsme se jako architekti potkali s lidmi z Principal Engineering, kteří dělají tu front-end část, tedy tu takzvaně před zrcadlem, to, co je na webu vidět, všechny formuláře, kam vkládáme údaje, kam vstupujeme. Oni to k mému překvapení dělají už od začátku roku, teď odevzdali už nějakou třináctou variantu. Říkal jsem jim, jasně, chcete tedy říct, že jste to dělali od ledna a nikoho z vás nenapadlo, že byste se mohli bavit také s uživateli tohoto systému? Na ministerstvu jim prý řekli, bavte se s námi na ministerstvu.

► V čem by to mohlo být lepší, kdyby se bavili rovnou s vámi, s uživateli?

Lidé, kteří stavební řízení podle starého zákona 183 podstupovali minimálně od roku 2006, s tím mají velké zkušenosti. Ne že by Principal Engineering nevěděli nic, ale ten spletenec zákonů, podle kterých se to dělá, je poměrně složitý. A když něco takového děláte v nějakém systému jako my posledních třeba pět let, tak to už umíte a víte moc dobře, kde jsou problémy. Oni až za pochodu například zjišťovali, že existuje asi 18 druhů řízení, které musejí pokrýt. Že nejde jen o to povolit stavbu, ale také o kolaudace, změnu užití domu na jinou funkci, o povolení nějakého nestavebního záměru. Řada těch povolení se váže na další desítky povolení, rozhodnutí či závazných stanovisek. To vše se musí v tom systému provázat a skloubit, což není legrace. To, co nám ukazoval pan sekční ředitel Petr Klán z ministerstva pro místní rozvoj při prezentaci nového systému na slidech v PowerPointu, to opravdu vypadalo velmi šikovně a srozumitelně, jako e-shop. Realita ale byla úplně jiná.

► Měli jste už tehdy nějaké připomínky?

Ano, a také jsme to hned řekli panu řediteli Klánovi, on je to milý člověk, také architekt a ajťák, ale nikdy neprojektoval, takže to z praxe moc nezná. Nám se například nelíbilo, že se budeme identifikovat přes bankovní či osobní identitu. To může být praktický problém, třeba já teď jedu do ciziny na dovolenou, a když se někdo z našeho ateliéru bude chtít na mnou zadanou stavbu přihlásit a něco tam doplnit, případně změnit, bude to problém. Budu to muset složitě z ciziny povolovat přes svou identitu, jinak se tam nikdo jiný nedostane. Třeba tuto zastupitelnost, která je jinde běžná, nikdo neřešil.

► Hlavní chyba ale byla podle vás v tom, že nebyla dostatečně podrobná analýza, aby firma, která systém vytvářela, mohla naplnit požadavky uživatelů?

Ano. To je podle mě chyba. Měli se spojit třeba s lidmi z větších ateliérů a s nimi na té věci dělat. Jenže my jako zástupci komory architektů jsme se s nimi potkali až měsíc po spuštění portálu. No to je prostě průšvih! Byla tam ale spousta dalších problémů. Špatné zadání veřejné zakázky, což je u úřadu, který je specializovaný na zadávání veřejných zakázek, dost na pováženou, navíc se to udělalo hned dvakrát, protože oni si řekli, že to napodruhé projde, a ono neprošlo.

Byl potom na všechno hrozný časový tlak. Sledovali jsme to s obavami, ale pro nás bylo hlavní, že se vybrala správná elektronická cesta a že to nebylo přes datové schránky, jak to plánovalo ANO. Bylo by to tehdy mnohem dražší, ale možná by to fungovalo od začátku, kdo ví, každopádně nikdo to tehdy neudělal. Teď už se to nedá vrátit.

► Už tedy dnes v systému, tedy na portálu stavebníka, své architektonické podání k úřadu zadáte bez problémů?

Už ano. Fungují věci, které se daly změnit, ty fungují. Například že když napíšu jméno svého ateliéru, vyhodí to příslušná data do tabulky nebo adresu, aniž bych to znovu pořád dokola musel psát. Říkal jsem těm programátorům, jak to, že tohle nefungovalo, když to nesouvisí s žádnými zákony? To jsou přece základní věci, principy portálu nebo e-shopu.

► To vám dnes udělá každý systém, třeba když si podruhé kupujete cestovní pojištění.

Přesně, na webu je to dnes standard všude. Byla to zbytečná nešikovnost navíc. Je samozřejmě spousta problémů na straně úřadů, ale o těch já z první ruky nic nevím. Stavebních úřadů je ale obrovské množství – 1 400 –, je to dost složitá síť, každý fungoval trochu jinak. Vrátím-li se nicméně k tomu, co můžu komentovat, tak portál stavebníka podle mě na konci srpna jakž takž fungovat bude.

► Až na tu zastupitelnost…

Ano, ale je tu vlastně ještě jedna důležitá věc, která nefunguje. Ze zákona vkládá žádost stavebník, je to logické, je to přece jen jeho stavba, jsou to jeho peníze. Ale stavebník může zplnomocnit nás architekty, aby to všechno na úřadě zadali, což v podstatě dělají v devadesáti procentech případů. Je tam potřeba vyplnit takzvaný průvodní list, což je součást stavební dokumentace. Ale když to vyplňuji, nedostanu se k potřebným údajům stavebníka. Můžu to udělat na druhé obrazovce a pak to vyplnit ve formuláři, ale to zdržuje. Kdyby byla funkce profilu zplnomocněnec, bylo by vše vyřešeno, s tím ale nikdo nepočítal, protože zase – ti, co to vymýšleli, neznají každodenní praxi.

► Někteří ekonomové si už troufli vyčíslovat ztráty, způsobené nefunkčností systému, padaly sumy jako 100 milionů, či dokonce 700 milionů korun. Jsou to čísla trochu vycucaná z prstu, poškozena ale byla důvěra v celý ten systém a to se vyčíslit moc nedá.

Nejvíc je mi líto úředníků na stavebních úřadech. To opravdu nejsou žádní lenoši, kteří tam sedí a „rozbíjejí stroje“ a nechtějí, aby to fungovalo, protože jim to bere práci. Naopak, je tam spousta pozitivně naladěných lidí, ti se těšili, že to bude lepší. Dnes jsou ale i ti prostředně pozitivně naladění velmi naštvaní, protože jim to strašně komplikuje práci. Nejsou propojené formuláře, spousta věcí se musí dohledávat. A každý se to musí chvíli učit.

► Podle vás byla záchrana, že lidé podali na poslední chvíli ještě žádosti v papíru. Ministr Bartoš naopak tvrdí, že to teď zahlcuje systém…

To snad ani nemohl myslet vážně. Je to přirozená reakce na situaci, kdy byl dán jasný termín přechodu na digitalizaci natvrdo a žádné přechodné období. Dalo se tam nechat půl roku přechodné období podle starého zákona, ale nic takového se nestalo, žádná úniková ulička, všechno zazdili, zavařili. Lidé se pochopitelně snažili ještě udělat naposledy vše po starém, mimo jiné i proto, že vůbec neznali ten nový systém. Některé stavební úřady jsou tak přeplněny až devětkrát víc, to je pravda. Řadu těch věcí bude ale možné zastavit, protože lidé tam dali třeba jen desky se záměrem, že pak dokumenty doplní. To se akceptovat moc nedá. Jestli si ale někdo myslí, že stavební úřad na Praze 6 a 4 nebo 10 či jinde nyní pracoval ve lhůtě 30, 60 nebo 90 dní, tak ani náhodou. Žádosti často ležely na úřadě déle než tři měsíce, než je vůbec někdo otevřel.