Na těžkých úkolech by se Češi mohli vytáhnout

Je nejmocnější Češkou v Evropské unii, od prosince 2019 zastává post místopředsedkyně Evropské komise vedené Ursulou von der Leyenovou. Blížící se české předsednictví Rady EU je podle Věry Jourové vynikající příležitostí, jak v tuzemsku zlepšit image Evropské unie. „Češi nemají lístky do první řady, Češi teď budou na pódiu,“ říká Jourová o nadcházejícím půl­roce, kdy Česko bude stát v čele unijní „sedmadvacítky“.

Co od českého předsednictví očekáváte?
Samozřejmě bych byla ráda, aby mi posunovalo má témata tím správným směrem. Přála bych si, aby využilo příležitost a dalo do evropské politiky svůj otisk, zejména teď ve vztahu k válce na Ukrajině. Myslím si, že Česko má dobře našlápnuto, aby zbytku Evropy pomohlo situaci dešifrovat a navrhovalo správná řešení. České předsednictví bude mimořádné v tom, že jako už několik zemí před ním nebude řešit jen tu předvídatelnou agendu, ale bude muset reagovat na nové situace v energetice, potravinové nebo kybernetické bezpečnosti. Je daleko větší prostor pro improvizaci, kreativitu, ale i znalost a zkušenost. Češi by se na těžkých úkolech mohli nejlépe vytáhnout. Pokud je zvládnou, samozřejmě. Předsednictví je taková evropská olympiáda, jde o prestiž, pozornost, respekt. Osobně se na to hodně těším, myslím, že se jako Češi můžeme nějakým způsobem i redefinovat v rámci Unie jako země, která dokáže dělat velké věci profesionálně.

Narážíte na minulé české předsednictví z roku 2009, které vyznělo poněkud rozpačitě?
To ne. Podle mě se v tomto smyslu zbytečně mrskáme. Spíš na to, že Česko už od vstupu do EU říkalo mnoha ústy „jsme malá země, musíme počkat, kudy povane vítr“. A nechtěli jsme navrhovat řešení, spíš zaznívalo „tohle se nám nelíbí, tečka“. Tento přístup si žádá reparát. Tím, že předsednictví pojmeme jinak, než že je to jen administrování a moderace. Máme šanci ukázat, že chceme být spolutvůrcem vize pro Evropskou unii. Doufám, že se to povede.

Nemělo by toto směřovat také směrem „domů“, aby se povedlo vytvořit lepší image Evropské unie v Česku?
To je zajímavá otázka a máte pravdu. Hned mě napadlo, že motto „Evropa jako úkol“ – což je připomínka eseje Václava Havla, kterou si čas od času znovu a znovu čtu –, by mělo být také domácí úkol. V Česku je Evropská unie často nevlídně přijímaná i proto, že se toho o ní moc neví. Možná by to lidi právě teď mohlo víc zajímat, když ji Češi řídí. A hlavně že ji řídí v době, kdy všichni cítíme, že Unie je pro nás velmi potřebná. To začalo v době pandemie a pokračuje to v době války, kdy je jasné, že jsou věci, které si sami nemůžeme zajistit, a že potřebujeme větší celek. Do toho přichází předsednictví, kdy si lidé uvědomí, že nejsme jen pasivní pasažéři na lodi, která teď zrovna pluje v rozbouřených vodách, ale že jsme u kormidla. To může být pro české občany nový pocit.

Mnoho Čechů má teď jiné pocity spojené spíše s inflací nebo drahými energiemi. Je podle vás nějaký klíč na to, jak jim říct, že právě v téhle době a i z hlediska jejich každodenních problémů je lepší být součástí celku?
Nemám lepší klíč, než to lépe, srozumitelně a lidsky vysvětlovat. Například pokud se nám podaří dát dohromady několik států pro společné nákupy plynu a Česko bude mezi nimi, tak to bude dost zásadní pro snižování ceny. To přece není tak těžké pochopit. Myslím, že by stálo za to investovat více do kvalitní komunikace a vysvětlovat, kde ta velká společná rozhodnutí pozitivně ovlivňují život každého občana. V tom máme skutečné rezervy a tohle je vynikající příležitost to dělat. Češi nemají lístky do první řady, Češi teď budou na pódiu.

Myslíte, že by přece jen měla být nějaká komunikační kampaň?
To by bylo v současné situaci spíše kontraproduktivní. Ať se národní peníze šetří na pomoc lidem v nouzi a nevyhazují se za nějaké bombastické kampaně. „Po ovoci jejich poznáte je“, jak se píše v Bibli. Lidé si přečtou prostřednictvím nezávislých médií, k čemu je Unie dobrá, v čem jim může pomoct, kde je může ubezpečit v existenčních věcech, jako že se bude příští zimu topit a tak dále. Jsem příznivcem úsporného předsednictví bez kampaní, opulentních hostin a nesmyslů kolem. Na to nikdy nebyla doba a teď obzvlášť ne.

Hlavní prioritou českého předsednictví je pochopitelně válka na Ukrajině. Pracuje se na unijní úrovni už s konkrétní strategií obnovy pro Ukrajinu? Máme představu, o kolik peněz půjde a kde bychom je vzali?
Peníze tečou na Ukrajinu už teď různými kanály na zbraně i na různé druhy pomoci – humanitární, uprchlíkům nebo na bezpečnostní opatření. To jsou peníze v době války, ale plán obnovy existuje zatím jen na papíře, nevíme, v jakém stavu Ukrajina bude na konci války a kdy to vůbec bude. Prezident Volodymyr Zelenskyj zatím vyčíslil škody na šest set miliard dolarů, což je meziúčet, protože válka pokračuje. Evropská unie takové peníze v rozpočtu nemá, poslední relativně volné peníze bylo dvě stě miliard eur, které teď dává na zabezpečení Evropy v oblasti energetické soběstačnosti. Kolonka revitalizace Ukrajiny v rozpočtu unie prostě není.

Ale nějaký plán už se asi připravuje.
Plán je, že peníze po válce půjdou do takzvaných tvrdých věcí, tedy infrastruktury, sítě nemocnic, prostě „trubek“ a zároveň do reforem a posílení institucí. To souvisí i s kandidátským statusem Ukrajiny do Evropské unie. Nemůžeme vyloučit, že kvůli Ukrajině budeme muset otevřít a přeskupit unijní rozpočet, ale zatím se to neplánuje. A je nutné zdůraznit, že účet za válku nesmí dostat na stůl jen Evropská unie, budeme podněcovat globální reakci zejména Západu. A počítáme také s tím, že se na poválečnou rekonstrukci použijí konfiskované peníze.

Konzultovala s vámi minulá Babišova a současná Fialova vláda české předsednictví?
S minulou vládou jsme to nestihli, ale s novou jsem začala konzultovat hned, jak začala vládnout. Teď jsme to zintenzivnili, s ministry jsme v Praze několik dní v podstatě nonstop seděli nad jednotlivými body mého portfolia. Mám ale širší roli, budu prezentovat pohledy Evropské komise i třeba na energetiku nebo obranu. Takže rozhovory se neomezují jen na moje portfolio. Jsem součástí vedení Evropské komise, tak si myslím, že je to na místě.

Hned v úvodu jste ale zmínila, že české předsednictví by mělo v ideálním případě posunout i vaše témata. Která konkrétně jsou teď aktuální?
V oblasti justice máme dost zásadní úkol, abychom dokázali odstíhat ty, kteří se budou vyhýbat protiruským sankcím. To znamená schválit evropský trestní čin vyhýbání se sankcím a dokázat, že se bude dost tvrdě postihovat. Dále chceme zpřísnit tresty za domácí násilí a násilí proti ženám, na stole je také směrnice o rovném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Budu také navrhovat mediální zákon, jenž by se mohl za českého předsednictví dost posunout. Z oblasti médií je pak také problematika zneužívání justice proti novinářům a obráncům lidských práv. V Evropě se nám rozmohl takový nešvar, kdy se civilní řízení právě proti těmto lidem zneužívá. Navrhla jsem legislativu, jež umožní soudům zvážit hned na začátku, jestli se nejedná o šikanózní žalobu nebo umělou kauzu, kterou by měl co nejdříve odmítnout. To bude na stole ministra spravedlnosti Pavla Blažka. A v neposlední řadě mám novinku – kodex proti dezinformacím. Tady bych chtěla, abychom přispěli k osvětě, vysvětlování v rámci celé Evropy.

Tím se dostáváme k problematice právního státu, táhlého sporu unijních orgánů s Polskem a Maďarskem o dodržování vlády práva, především o nezávislosti justice. Evropská komise prosazuje zadržení evropských dotací, nyní ale Polsku část peněz uvolnila. V jaké fázi je tedy řízení s Polskem?
Ty peníze byly vázány na to, že Polsko musí zlikvidovat disciplinární komoru, která trestá soudce, kteří se podle ní nějak „provinili“. To nám velice vadí, máme na to i verdikt Soudního dvoru Evropské unie, že taková instituce nemá v právním státu co dělat. Takže těch 36 mi­liard eur do roku 2026 je podmíněných tím, že se v Polsku nastaví spravedlivý a čistý systém a soudci potrestaní touto komorou se vrátí do práce. To jsou tedy tyto peníze. My ale máme v Polsku řadu dalších problémů, například s Ústav­ním soudem, který svým verdiktem vypnul několik článků Lisabonské smlouvy. Takže právně vzato členství Polska v Evropské unii, respektive aplikace evropského práva v Polsku teď plave na vodě. Máme problém s jejich Národní radou soudnictví, která schvaluje soudce a která podle nás není nezávislá. Ta věc je široká, problémy v Polsku přetrvávají a stejně tak přetrvává zájem Evropské komise je řešit.

Ovlivnila válka na Ukrajině přístup k Polsku v této věci?
Určitě ne. Ze sporu o justiční reformu nesmíme slevit, Evropská komise musí ty kroky dělat, protože je hlídačkou dodržování evropských smluv. Je ale pravda, že rozhodnutí podmínečně uvolnit peníze na obnovu, o kterých už jsme mluvili, bylo i pod dojmem, který nemůžeme opomíjet, tedy že Polsko má dnes významnou roli v obraně Ukrajiny a má na svém území čtyři miliony uprchlíků. To je neuvěřitelné číslo. Stejně jako Česko si v tomto zaslouží obdiv a všichni v Bruselu to zmiňují. Je tu opravdu cítit úcta k tomu, jak jsme se postavili k současné migrační krizi. Ale právně vzato, Ukrajina na zmíněný spor vliv nemá.

Ptám se na to proto, že premiér Petr Fiala během nedávné návštěvy Varšavy označil Polsko za obránce evropských hodnot a řekl, že právní stát je téma do klidnější doby. Dalo se tomu rozumět tak, že minimálně české předsednictví toto řešit nebude.
To mě trošku zamrzelo, ale pan pre­miér to snad nemyslel tak, že by se mělo upustit od základních principů. Spíš asi myslel, že teď jsou všichni zaměstnaní Ukrajinou. Ale je pravda, že to vyznělo, jako že bychom nad tím měli mávnout rukou, což ale EK nedělá a neudělá.

Jak je na tom v otázce dodržování zásad právního státu Maďarsko?
V Maďarsku je situace ještě složitější než v Polsku. Spustili jsme dokonce proces, který by mohl vyústit ve zmrazení evropských peněz. Důvodem je podezření podložené fakty, že problémy v oblasti právního státu jsou v Maďarsku tak velké, že evropské peníze Maďarsko dostatečně nechrání. Má problémy v oblasti médií, občanských svobod, ochraně menšin, neziskové organizace hlásí, že „nemají na růžích ustláno“. Je tedy na místě, abychom vůči Maďarsku neslevovali. Procedura bude pokračovat i během českého předsednictví.

Zmínila jste, že za českého předsednictví by se mohl dost posunout návrh mediálního zákona. Co je na něm zásadní?
Udržet v Evropě co nejvíce funkčních médií. Čím víc jich bude, tím větší bude pluralita, spektrum názorů a pohledů na věc. Chceme médiím zaručit nezávislost, a to tak, že budou zákonem chráněna proti útokům politiků a bohatých lidí, kteří si chtějí skrze ně kupovat vliv ve společnosti.

Přinese tedy tento zákon i určitá omezení ve vlastnictví médií?
Zavádí přísnější podmínky pro transparentnost vlastnictví médií. K tomu budeme ještě přidávat kritéria pro případy, kdy by docházelo k přílišné koncentraci médií v jedněch rukou. Jde například o mediální monopol KESMA v Maďarsku, který byl zřízen dokonce zákonem a „ve veřejném zájmu“. Koncentruje skoro pět set různých médií pod jednou střechou a to my rozhodně nepovažujeme za něco, co přispívá k pluralitě, svobodě a nezávislosti médií. Na druhé straně víme, že členské státy podporují slučování jako účinnou konsolidační metodu v době ekonomických obtíží. Takže musíme v zákoně dost citlivě volit kritéria, abychom zase nebourali, co někde dobře funguje. Ale budeme hodně hlídat, jak se inzeruje za veřejné peníze, z veřejných rozpočtů. Jestli peníze neplynou nerovným způsobem třeba jen do spřátelených médií. Myslím, že všechny tyto věci budou mnohým politikům znít nelibě. Účel zákona bude odstínit politiku od médií co možná nejvíc – ve všech členských zemích včetně Česka.

Zabývá se mediální zákon také bojem s dezinformacemi, které zejména v posledních letech nabraly na síle?
Svým způsobem taky, protože věříme, že když budou silná a nezávislá média, budou mít dezinformace složitější život. Nejlepší cesta, jak proti dezinformacím bojovat, je přinášet ověřená fakta, pravdu podloženou fakty. Proto mě taky dost trápí, že jsem ještě nenašla způsob, jak média v Evropě posílit ekonomicky, jak jim vrátit zpátky inzertní peníze, které se přelily do velkých reklamních platforem. To tenhle zákon bohužel neumí. Ale hledáme cestu, jak napravit tenhle velice pošramocený byznys model. Protože vyhladovělá média jsou pro politizaci a oligarchizaci snadným terčem. Dokud tohle nevyřešíme, nebude zákon kompletní.

Pokrývá zákon i velké nadnárodní online platformy typu Google a Facebook?
Máme tu čím dál tím víc podnětů vnímat i platformy jako média. To by byl dost průlom, protože zatím jsou považovány a regulovány právě jako reklamní průmysl. Teď v červenci budu mít dva týdny skutečně intenzivní konzultace s lidmi z mediálního a digitálního světa. Ale říkám rovnou, že mám apetit zkusit opravdu nastolit pravidla pro chování plat­forem jako by to byla média, ano.

Jak taková pravidla nastavit, aby nehrozilo podezření, že se jedná o cenzuru? Tyto argumenty dost často zaznívají.
V Evropské unii ani v jejích členských státech není zavedeno žádné místo, které by si hrálo na arbitra pravdy, které by mělo právo zakazovat obsah nebo někoho postihovat za produkci obsahu. Takže cenzura se nezavádí. Regulujeme naopak směrem od tendencí k cenzuře. Například Vladimir Putin je arbitr pravdy, v Rusku platí, co řekne on, a kdo to nerespektuje nebo si troufne říci něco jiného, může být postižen patnácti lety vězení. Tak od toho jsme skutečně velmi, velmi daleko. Naopak náš mechanismus na potírání dezinformací je založen na vyvracení dezinformací fakty s tím, že nikdo nemá zamezeno projevovat vlastní názor. V momentě, kdy platformy zakročí proti určitým sdělením především proto, že se jedná o nelegální obsah, měly by to dát autorovi vědět, aby měl možnost se ohradit. Mechanismus je to velmi vstřícný a chrání svobodu slova. Takže ať jdou dezinformátoři do háje s dezinformací, že zavádíme cenzuru.

Dotkne se mediální zákon třeba také vydavatelství Mafra, které patří do svěřenských fondů expremiéra Andreje Babiše?
Zákon bude zavádět pravidla pro transparentnost vlastnictví médií, nebude postihovat vlastnictví samotné. Samozřejmě že nadměrná koncentrace či monopolizace jsou jiná věc, ovšem Andrej Babiš oponuje, že tato aktiva jsou ve svěřenském fondu. Navíc Mafra se třeba se zmíněnou maďarskou KESMOU asi nedá srovnávat.

Ono nejde ani tak o velikost jako spíš o podíl na daném trhu. Chystá Evropská komise mechanismus, který by mohl přílišnou koncentraci v jedněch rukách nějak řešit?
Když uvidíme opravdu monstrózní fúzi, která by pokrývala řekněme většinu médií v dané zemi, tak zakročíme. Pokud by to kumulativně naplňovalo několik kritérií onoho zákona, která budou definovat extrémně nezdravou monopolizaci, pak bychom spustili řízení, jež by jistě vyústilo v nějaké změny. Na to už jsou pravidla hospodářské soutěže krátká. Na evropské úrovni jsme připraveni na opravdu velké fúze z hlediska objemu, například v leteckém průmyslu a dalších stamiliar­dových odvětvích, ale mediálního světa se to bohužel nemůže dotknout. Takže ano, mediální zákon půjde směrem, aby tuto mezeru vyplnil.

Co se týče Andreje Babiše, Evropská komise ve svých auditech konstatovala, že byl ve střetu zájmů. Jaká je z právního hlediska evropská rovina jeho střetu zájmů? Ptám se na to v souvislosti s jeho očekávanou prezidentskou kandidaturou.
Střet zájmů se týkal jeho postavení premiéra země, který měl vliv na rozdělování fondů, kdy byl na špici systému. Jako prezident by ze své pozice takto přímý vliv neměl, ústavně vzato je prezident sice řazen do kapitoly exekutiva, ale je zřejmé, že na rozdělování evropských peněz vliv nemá.

Zmíněné audity by se ale nepřestaly řešit, kdyby se Babiš stal prezidentem.
Máme ty dva audity na stole a ministerstva se s tím snaží vypořádat. Zpětně vlastně posuzují, jak bylo rozhodováno v době, kdy byl pan Babiš ve funkci. Takže ta věc pokračuje. Práce komise je nezávislá na jakémkoli politickém vývoji. Útvary komise budou nadále sledovat audit střetu zájmů bez ohledu na výsledky voleb.

Babišův střet zájmů, který konstatovala Evropská komise, je závažné téma a v Česku stále silně rezonuje, byť se mezitím změnila vláda. Po prázdninách má navíc začít soud v případu Čapí hnízdo. Jaký dojem vůbec v Bruselu celá kauza Babiš zanechala?
Audit na Čapí hnízdo je na evropské úrovni uzavřen a kauza nyní rezonuje pouze v Česku. Obecně je vždy nepříjemné, když se vyskytnou kauzy spojené s vysokým představitelem členského státu, což obvykle ubírá na důvěryhodnosti země v Bruselu, ale stává se to.

A jak na to nahlížíte vy osobně? Jste stále členkou hnutí ANO.
Ano, jsem řadovou členkou hnutí ANO. A souhlasím se závěry Evropské komise, že je třeba chránit finanční zájmy EU a daňových poplatníků. Hrozně mi vadí tvrzení v českém veřejném prostoru, že eurofondy jsou špatné, protože se rozkrádají nebo protože se z nich platí nesmysly. A tato kauza na vnímání smysluplnosti eurofondů nepřidala.

Andrej Babiš prezidentem. Jaká je to pro vás představa?
Nebudu předjímat vývoj událostí ani ve svých představách.

V minulosti jste nepotvrdila, ani nevyloučila vlastní kandidaturu. Uvažujete o ní teď?
To se nezměnilo. Uvažuji o tom, samozřejmě mě to láká. Ale je to vysoce nepravděpodobné. Muselo by mě něco hodně vyděsit.

Co konkrétně?
Musel by se ve frontě na Hrad, jak já říkám před Matyášovou bránou, objevit někdo hodně, hodně nebezpečný s vysokými preferencemi.

Zatím tam nikdo takový není?
Ne. Není.