Naše věčné zlaté časy

Jsme povaha snivá, kdesi v nás je zřejmě uloženo přesvědčení, že lépe už bylo, a tak si alespoň do budoucna malujeme, že „zase bude líp“. Běh za zlatými časy je dlouho pohonem politiky, český slogan o tom, že „bude líp“, není tedy žádná převratná novinka, nýbrž staletá esence politiky.

Zlaté časy opět slibuje i Donald Trump, který se už jednou zlatou éru Ameriky snažil vytvořit, a úplně to nedopadlo. Činí tak v době, kdy je americká ekonomika objektivně ve slušné kondici, jakkoli většina lidí, kteří Trumpa volili, považuje úspěšný průchod dobou vysoké inflace posledních let za národní katastrofu a mírný růst svých reálných příjmů za zklamání. Rétorika a tlak sociálních médií, plných kognitivních a konfirmačních zkreslení, dnes vytváří realitu, která s realitou, včetně té ekonomické, nemá mnoho společného. V čem přesně tedy má být druhý Trumpův mandát zlatou dobou Ameriky? Ekonomika se ještě více rozpumpuje? Poroste světová síla USA, které se promění v imperiální mocnost starého střihu, jak naznačují karikatury Trumpa v podobě Julia Caesara?

Trump podporuje moderní technologie, ostatně i proto se k němu přimkli lídři digitálně-technologického světa, vzývá ale také jistoty 19. století, kdy se mocnosti praly o fosilní zdroje a levnou pracovní sílu, aby zvětšily své bohatství a zvedly výkon domácích ekonomik. Hyperstaré se spojuje s hypermoderním, nový motor americké politiky bere vše s sebou. Pevnost Amerika budou ty zlaté časy, o nichž mluví Donald Trump? Něco jako Megalopolis v nejnovějším filmu klasika amerických filmových zlatých časů Francise Forda Coppoly? Coppolův opus o boji dvou Amerik je považován za megapropadák, o současné Americe ale říká víc, než se zdá, ačkoli starý pán, zvěčnělý v dějinách filmu svým Kmotrem, je na konci svého života až romantický optimista. Vše dobře dopadne, přijdou zlaté časy, jde jen o to, jak přesně budou vypadat. Na zlaté časy Ameriky na prvním místě, které právě proto jistě nebudou zlatými časy celého světa, se musí nachystat i česká ekonomika. Na 150 miliard korun českých vývozů do USA je dnes v celním ohrožení, což je nepříjemné. Amerika je ale až desátý obchodní partner Česka, takže škody z očekávané Trumpovy obchodní války nemusejí být osudové. Ne, zlaté časy Ameriky nebudou nutně zlatými časy Česka. O ty se musíme zasloužit jinde a jinak sami.

Naštěstí „zlaté časy“ prožívá i česká centrální banka, jak se dočtete v tomto čísle. Banka plní sejfy cihlami zlata a bude v tom pokračovat minimálně do roku 2028, kdy končí guvernér Aleš Michl. Jak nám to všem pomůže, a není toto křečkování zlatých valounů naopak varováním, že zlaté časy české hospodářství hned tak nečekají? Nebojte se, i ty cihly v ČNB jsou nakonec jen výzvou k tomu, abychom se na svět podívali s odstupem, s ironickým nadhledem, čili jak říká Thomas Mann – objektivně. Zlaté časy pokud možno všem a už v letošním roce!