
Nasvícení predátoři české vědy
Je tomu devět let, co se právě na stránkách tohoto časopisu, týdeníku Euro, dosti nepříjemně a trochu průkopnicky „nasvítilo“ téma takzvaných predátorských časopisů.
V prosinci 2015 šlo o dvě reportáže Jana Novotného: první s názvem Upír z Univerzity Karlovy dělal byznys pod hlavičkou školy a druhou Jak vysát rozpočet na vědu do poslední kapky.
Oč šlo? O mediální představení predátorské pasti, ve které uvízli jednak naivní akademici, ale také o nástroj, který si jiní vychytralí akademici osedlali ku svému (osobnímu a institucionálnímu) prospěchu.
Wadim Strielkowski, podnikavý chlapík z pražské Fakulty sociálních věd UK, patřil do druhé skupinky: do predátorských vydavatelství, jež vydávají takřka cokoli a bez odporu otiskují „odpadkovou vědu“, totiž nepsal omylem či náhodou, ale kvůli své kariéře. Měl potom hodně článků – jakoby výzkumných výstupů –, za což svého času po přepočtení „kafemlejnkem“ proudily na instituci i veřejné peníze. Strielkowski to přehnal: vymyslel si též fiktivní autorku (Emily Welkins) a otiskl článek o „koexistenci s upíry“ (proto ty hravé titulky s vysáváním), což téma – po článcích v dalších médiích – viditelně zvýraznilo. Řada vědců a vědkyň pak vyděšeně a opatrně zjišťovala, co, kam a kdy proboha vlastně poslala… Mnohá pochybná vydavatelství, jež za úplatu otiskla jakýkoli s prominutím „šunt“, přitom se svými žurnály pronikla až do uznávaných vědeckých databází typu Scopus nebo Web of Science.

Střih. Nyní jsme ve druhé fázi popularizace „predátorského nešvaru“. Amatérskou trapárnu vládní strany TOP 09 s odvoláním ministryně pro vědu Heleny Langšádlové („neměla jsem lajky“) záhy vystřídalo ne/angažmá emeritního opavského rektora Pavla Tuleji – tedy muže, jenž se během pár dní znemožnil predátorskými texty s mizernou angličtinou a také shozením odpovědnosti na svoji někdejší doktorandku.
Tragický příběh ukázal veřejnosti pár věcí: 1) financování vědy je složitá věc, jež si zaslouží opravdové řešení a nikoli pouhé PR výkřiky pro sociální sítě; 2) nominující strana je v hluboké krizi, protože nemá kvalitní kádry připravující se na dané posty (jako býval adept na ministra školství Jan Vitula, ze strany ovšem před lety vyloučený); 3) do vysokých pozic by neměli „vyskočit“ veřejně neprověření lidé, neboť potenciál přinést si průšvih je značný; a za 4) máme naději, že podvody se tu stále nepromíjejí.
Naloženo už dostala i exprezidentská kandidátka Danuše Nerudová, jež coby ekonomka přispěla s hyperplodným chemikem René Kizkem (autorem stovek problematických studií) do biomedicínského textu z roku 2016. I rázný Tulejův kritik, docent Karel Havlíček z ANO, se od minulého pátku musí vytáčet, proč psal do řeckých a ruských věstníků… A co dál?
„Topka“ nám nyní za ministra vědy nabízí Marka Ženíška. Má pár momentálních výhod: ve vědecké databázi Scopus ani v dalších soupisech článků nefiguruje a ve svém (budoucím) resortu má zkušeného náměstka Pavla Dolečka (dříve působil na ministerstvu školství), jenž opravdu ví, co českou vědu trápí.


