Nasvícení predátoři české vědy

Nasvícení predátoři české vědy

Je tomu devět let, co se právě na stránkách tohoto časopisu, týdeníku Euro, dosti nepříjemně a trochu průkopnicky „nasvítilo“ téma takzvaných predátorských časopisů.

3 minuty čtení

V prosinci 2015 šlo o dvě reportáže Jana Novotného: první s názvem Upír z Univerzity Karlovy dělal byznys pod hlavičkou školy a druhou Jak vysát rozpočet na vědu do poslední kapky.

Oč šlo? O mediální představení predátorské pasti, ve které uvízli jednak naiv­ní akademici, ale také o nástroj, který si jiní vychytralí akademici osedlali ku svému (osobnímu a institucionálnímu) prospěchu.

Wadim Strielkowski, podnikavý chlapík z pražské Fakulty sociálních věd UK, patřil do druhé skupinky: do predátorských vydavatelství, jež vydávají takřka cokoli a bez odporu otiskují „odpadkovou vědu“, totiž nepsal omylem či náhodou, ale kvůli své kariéře. Měl potom hodně článků – jakoby výzkumných výstupů –, za což svého času po přepočtení „kafemlejnkem“ proudily na instituci i veřejné peníze. Strielkowski to přehnal: vymyslel si též fiktivní autorku (Emily Welkins) a otiskl článek o „koexistenci s upíry“ (proto ty hravé titulky s vysáváním), což téma – po článcích v dalších médiích – viditelně zvýraznilo. Řada vědců a vědkyň pak vyděšeně a opatrně zjišťovala, co, kam a kdy proboha vlastně poslala… Mnohá pochybná vydavatelství, jež za úplatu otiskla jakýkoli s prominutím „šunt“, přitom se svými žurnály pronikla až do uznávaných vědeckých databází typu Scopus nebo Web of Science.

Ilustrace: Jiří Slíva

Střih. Nyní jsme ve druhé fázi popularizace „predátorského nešvaru“. Amatérskou trapárnu vládní strany TOP 09 s odvoláním ministryně pro vědu Heleny Langšádlové („neměla jsem lajky“) záhy vystřídalo ne/angažmá emeritního opavského rektora Pavla Tuleji – tedy muže, jenž se během pár dní znemožnil predátorskými texty s mizernou angličtinou a také shozením odpovědnosti na svoji někdejší doktorandku.

Tragický příběh ukázal veřejnosti pár věcí: 1) financování vědy je složitá věc, jež si zaslouží opravdové řešení a nikoli pouhé PR výkřiky pro sociální sítě; 2) nominující strana je v hluboké krizi, protože nemá kvalitní kádry připravující se na dané posty (jako býval adept na ministra školství Jan Vitula, ze strany ovšem před lety vyloučený); 3) do vysokých pozic by neměli „vyskočit“ veřejně neprověření lidé, neboť potenciál přinést si průšvih je značný; a za 4) máme naději, že podvody se tu stále nepromíjejí.

Naloženo už dostala i exprezidentská kandidátka Danuše Nerudová, jež coby ekonomka přispěla s hyperplodným chemikem René Kizkem (autorem stovek problematických studií) do biomedicínského textu z roku 2016. I rázný Tulejův kritik, docent Karel Havlíček z ANO, se od minulého pátku musí vytáčet, proč psal do řeckých a ruských věstníků… A co dál?

„Topka“ nám nyní za ministra vědy nabízí Marka Ženíška. Má pár momentálních výhod: ve vědecké databázi Scopus ani v dalších soupisech článků nefiguruje a ve svém (budoucím) resortu má zkušeného náměstka Pavla Dolečka (dříve působil na ministerstvu školství), jenž opravdu ví, co českou vědu trápí.

Měsíční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura

125 Kč

Půlroční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura

600 Kč

Roční

  • přístup k vybraným článkům
  • kompletní přístup do archivu Eura
  • zvýhodněná cena

950 Kč