Nebezpečná doba nahrává nebezpečným daním

Nejedná se o úplnou originalitu, protože již v minulosti byla tato daň využívána v zahraničí i v tuzemsku, nejčastěji jako daň z válečných zisků.

Předmětem této daně bývají zisky, které vznikly v důsledku nějaké mimořádné události. Jejím cílem je krytí mimořádných výdajů, opět nějak spojených se zmíněnou událostí. Jak bylo řečeno, nejčastěji jde o válečný konflikt, ale známe případy zdanění mimořádných zisků z privatizace, vývoje cen na komoditních trzích nebo vývoje úrokových sazeb.

Kritickým bodem každého zdanění mimořádných zisků je stanovení základu daně. Lehce se všichni shodneme, že zisk je rozdílem mezi výnosy a náklady, ale daleko těžší bude určit, jaká část zisku je ta normální a jaká část již mimořádná. Existují dva přístupy. První vychází z porovnání zisků před a po mimořádné události. Základem daně je pak rozdíl mezi ziskem aktuálně dosaženým a tím, kterého firma dosahovala v jednom nebo více obdobích před událostí. Právě touto cestou se chce vydat česká vláda. Druhý přístup vychází z obvyklé míry zhodnocení kapitálu a daněn je výnos vyšší než obvyklý. Slabinou obou systémů je předpoklad, že zisk se vyvíjí pouze díky mimořádným vlivům, což je zřejmá nepravda.

V dnešním světě zasaženém vlnou populismu zpravidla není problém prosadit takovou daň, jež je představena jako zdanění těch, kteří nezaslouženě vydělali, ve prospěch těch, kteří nejvíce strádají. Veřejnost tleská, média na to nemají jednotný názor a protestující jednotlivci jsou záhy umlčeni. Hlavním argumentem obhájců daně je absurdní a velice nebezpečné konstatování, že zdaněný zisk je nezasloužený, a vzápětí je citována modla konzervativismu Margaret Thatcherová. Ta obhajovala zdanění bankovních depozit v roce 1981 tvrzením, že banky neposkytují žádnou novou službu a ani nezvýšily kvalitu existujících služeb. Adam Smith se jistě tehdy otáčel v hrobě. Kolik je těch, o kterých můžeme říct, že si své zisky zaslouží?

Zatím neznáme detaily vládního návrhu, ale podle dostupných informací by měly být zdaněny mimořádné zisky energetických společností, finančních institucí a snad i rafinerií a výnos daně by měl být využit na úhradu zvýšených výdajů osob, které jsou nejvíce zasaženy zvýšením cen energií a dalších komodit. Absurdně by tedy daň měla sloužit k pokrytí dalších budoucích zisků podniků, jež budou mimořádně zdaněny. Perpetuum mobile tributis.

Chápu důvody, vedoucí současnou vládu k zavedení windfall daně. Stojí před ní těžké období, kdy může být narušen sociální smír v důsledku poklesu životní úrovně významné části domácností. Navíc převzala neefektivní a drahý stát, který se pohybuje po pekelné trajektorii rostoucích deficitů. V ideálním světě by stát měl být schopen pokrýt mimořádné výdaje z rozpočtových rezerv, vytvořených v době konjunktury. Rezervy však nejsou a lidi nechat padnout nelze, a proto se s mimořádnou daní smířím, i když s ní nesouhlasím. Doufám ale, že se vláda zároveň odhodlá k nepopulárním krokům, jako je snížení strukturálního deficitu a zlevnění a zeštíhlení státu. Je už načase.

Richard Jahoda, managing partner Grinex