Nechat veřejnoprávní média vyhladovět

Financování médií veřejné služby má přejít pod státní rozpočet. Podle zástupce generálního ředitele České televize Milana Fridricha v tom není problém. Problémem je chaotičnost navrhované změny, kvůli níž byla v České televizi vyhlášena stávková pohotovost.

► Lidé jsou zmateni: v ČT je stávková pohotovost a ředitel Hynek Chudárek po setkání s premiérem řekne, že nezávislost ČT není ohrožená. Jak to tedy je?

Hynek Chudárek to rozhodně nemyslel tak, že ve vzduchu nevisí ohrožení nezávislosti ČT, nýbrž že v tuto chvíli nezávislost zatím ohrožená není, protože máme platné zákony a management, který aktivně vystupuje, aby bylo zajištěné stabilní a co nejlepší financování televize. Tedy aby zákony, které vznikají, nenarušovaly to, jak je v Česku veřejná služba konstituovaná. Zároveň dodal, že chaos kolem nového návrhu financování, který by měl osekat koncesionářské poplatky co nejrychleji, vyvolává zmatky a vede k tomu, že naši zaměstnanci i odbory jsou v obrovské nervozitě a napětí. Nikdo moc nechápe, proč by ČT měla být najednou finančně ochromena. Začíná se dokonce na politické úrovni diskutovat o jednotlivých pořadech, to ale mají rozhodovat diváci, ne politici nebo konkurenční média. Divák rozhoduje, píše se v Kodexu ČT, a my máme analyzovat, co divák chce a co od veřejné služby očekává. Podle našich výzkumů jsou na prvních místech například StarDance nebo Peče celá země.

► Hlavní argument změny je, že většina zemí v EU financuje média veřejné služby ze státního rozpočtu. Proč je to pro vás problém?

My jako vedení musíme ctít, co si přeje většina zaměstnanců ČT, potažmo rozhlasu, jak se k věci stavějí odbory, jak kulturní a společenské instituce, profesní organizace. A ti všichni preferují současný vyzkoušený a funkční model financování skrze poplatky. Všichni se obávají neznáma, které přijde, pokud se poplatek změní v příjem ze státního rozpočtu – co to bude znamenat pro předvídatelnost dlouhodobých plánů a rozvoj, co pro nezávislost, co pro diváka. Pokud by se to financování čistě upravilo jen v současném zákoně, ponechala by se výše příjmů ve výši zvýšeného poplatku, ta nervozita by byla menší. Bohužel novela, kterou připravilo ministerstvo kultury, podle našich právníků obsahuje spoustu nedomyšleností a nevysvětlených změn, hodně věcí je vágních anebo na rozdíl od současné legislativy chybí. To je největší riziko: nevíme, kudy se ubírá uvažování těch, kteří chtějí změnu financování. Nevíme, zda půjde jen o financování, anebo se bude redefinovat veřejná služba shora nebo pod tlakem komerčních médií, aniž by ČT mohla vysvětlit, co vše dělá a kolik ji to stojí.

► Vicepremiér Karel Havlíček ten zákon označil za „návrh úspor“, nic víc. A šetřit musíme všichni. Úspora je tu pro ČT stanovena na úrovni jedné miliardy korun. Máte už nějaký plán, kde a jak šetřit?

My pořád věříme, že to miliarda nebude, protože to by bylo pro televizi zničující. Ten poplatek byl nastaven v roce 2008 na 135 korun a fungovalo to až do roku 2025, což je 17 let. Za těch 17 let se kvůli inflaci reálná hodnota poplatku snížila na 67 korun. My bychom se tímto návrhem vrátili do roku 2003–2004. Dramatika dnes stojí dvakrát víc než tehdy, průměrný plat je víc než dvojnásobný, technika stojí víc, sportovní práva trojnásobně. Jak máme v roce 2027 vyjít s objemem reálných peněz z roku 2004? To neexistovala ČT24, ČT sport, Déčko, Art atd. Pak je tu ale druhá věc…

► Která?

Ta miliarda, kterou jsme po zvýšení poplatků získali, se částečně rozpustila v platech lidí. Máme odbory a ty soustavně kritizovaly, že platy nerostou tak rychle jako v celé ČR, nepokrývají inflaci. Po zvýšení poplatku přišli externí spolupracovníci a říkali – 20 let se nezvyšovaly honoráře. Máte nejhorší honoráře v celé zemi. My už za ně nebudeme dělat. Došlo tedy k valorizaci mezd a honorářů. Z oné miliardy to bylo 300 milionů, ty už jsou dnes „zaparkovány“ v nákladech, které před rokem 2025 nebyly. Stejně tak se muselo investovat do technologií a techniky. Takže to není tak, že je to minus miliarda, je to v tuto chvíli už minus miliarda a 300 milionů, které se staly mandatorním výdajem. Cesty zpět není. Navíc nám v lednu 2028 skončí výjimka na platby DPH, což je dalších 420 milionů korun. Takové peníze nemůže žádná firma v horizontu půl roku nebo roku ušetřit, aniž by ji to zlikvidovalo.

► Dá se ušetřit na sportu, to je první, co se nabízí.

Ano, když nebudeme mít ČT sport a spoustu dalších věcí, půjde to. Ale všichni, kdo se kolem ČT a sportu pohybují, říkají, vy jste klíčový faktor pro podporu českého sportu a malých sportů. Protože tím, že tyto sporty vysíláte, přiteče jim od sponzorů 600 až 800 milionů korun ročně. Když to nebudeme vysílat, ty peníze zmizí. Sport navíc generuje i pro televize reklamní a sponzorské peníze. ČT by tak sice ušetřila, ale přišla by i o významné příjmy. Ale tím to nekončí.

► Jak to myslíte?

ČT je také obrovský podporovatel české kultury. My jsme kulturní instituce. A zase, kdyby došlo k tak prudkému zásahu, že nám zmizí miliarda 720 milionů, budeme muset ořezat i příspěvek do kultury. A česká kultura, to je i výroba filmů, dramatiky, přenosy klasické hudby, kulturní publicistika, dokumentární tvorba a pořady pro menšiny. Ta televize by byla úplně jiná.

► Jak by po úsporách vypadala?

Měla by jeden dva kanály a objem toho, jak dnes podporujeme audiovizuální sektor, sport či děti, by klesl na 20 procent. Musíme šetřit, ale jak? Máme říct lidem, že budou brát poloviční platy? To není nenajedenost či nesoudnost ČT, že si nedokáže poradit s tím, že bude mít o miliardu méně. Ona reálně tu miliardu nemá. Má ji v tom, jak obsluhuje veřejnou službu, která je historicky nastavená a nijak v čase neroste, jen ji udržujeme v solidní podobě. Má ji ve zvýšených výdajích oproti časům před 20 a více lety. Můžete zkrátit rozpočty, ale musíte to říct i těm, kteří díky tomu, že ČT o nich vysílá, získávají podporu pro svou činnost. ČT nemá jen tři tisíce zaměstnanců, má i řadu spolupracovníků, podporuje charity, kulturní projekty, které jsou na vysílání ČT závislé…

► Stejně je to sport, kde by se dalo ušetřit nejvíc. Vidí to tak i šéf Rady ČT Karel Novák.

Dalo by se na něm ušetřit nejvíc, protože je tam hodně peněz. Ale byl by to radikální řez do toho, jak ČT obsluhuje sportovní veřejnost. Velké i malé akce, dohromady stovky milionů ročně. Pokud bychom museli brutálně hledat 1,7 miliardy, samozřejmě by se to sportu výrazně dotklo. Ale sport je vlivný sektor společnosti a tlačil by na to, abychom radši nedělali nic třeba pro děti. Přitom se od nás očekává, že budeme dělat tvorbu pro děti, podporovat kulturu a audiovizuální sektor natáčením filmů, minisérií a seriálů. A to vše zároveň. K čemu by byla televize, která by místo 30 procent diváků, jež dnes obsluhuje v tolika různých zájmech, měla jeden dva kanály a dělala pětinu nebo šestinu toho, co dnes, a většina toho, co by vysílala, by byla akvizice? Taková televize nedává smysl. My vyhledáváme nové formy a pořady pro český trh a komerce se pak často inspiruje, když vidí, co funguje. My se v tom doplňujeme, neděláme totéž.

► Koneckonců v Česku máme duální systém. Vztah mezi soukromým a veřejnoprávním vysíláním by nový návrh změnil. A to ve prospěch komerčních televizí.

Přesně tak je to na Balkáně. Nebo na Slovensku. Média veřejné služby jsou tam de facto malým doplňkem trhu. Duální systém sice existuje i tam, ale velmi formálně. Podíl a vliv televizí veřejné služby na společnost tam byl zadupán do země. Myslím tím státy bývalé Jugoslávie, ale třeba i Rumunsko. U nás je tradice jiná. Jsme víc zakořeněni v západoevropském kontextu. Vždyť německé veřejnoprávní televize ARD a ZDF mají skoro polovinu trhu. Silná je francouzská TV veřejné služby, ale i rakouská ORF, ta má dokonce vyšší podíl na trhu než my. Tohle je naše inspirace, kulturní sféra, s ní se identifikujeme a v ní se zhlížíme. Většina profesionálů, kteří pracovali nebo pracují v mediální branži, vychovala ČT nebo ČRo, protože na to měly čas. Lidé se tu naučí i spoustu jiných věcí, než když jen skočí do komerční fabriky a musí toho vyrobit co nejvíc, aby se vydělalo co nejvíc peněz.

► Ale efektivita je důležitá. Politici vás kritizují za velké provozní náklady. Radek Vondráček z ANO přímo v ČT tvrdil, že soukromé televize jsou schopné vyrábět pořady za třetinovou cenu. Jak to tedy je?

To není pravda. Tohle je zavádějící, musíte říct, jaký typ pořadu myslíte. Běžnou soutěž? Tam je Česká televize určitě levnější. Ale když myslíte animovaný film pro dospělé, do něhož dá ČT vyšší miliony, ten je samozřejmě dražší a nikdo jiný než veřejnoprávní televize jej z médií nepodpoří. Ale takový je animovaný film, a přesně taková tvorba se od nás očekává. Proto se vybírá poplatek, aby se budovala kulturní hodnota. Pak se rádi chlubíme, když české filmy sbírají zahraniční ocenění. Bez ČT by nevznikly, a pokud by se nám razantně snížil rozpočet, už nevzniknou.

► Pan Vondráček myslel spíše tu běžnou soutěž, klasické TV formáty.

Ne, komerční televize takové pořady rozhodně nedělají levněji než my. Pamatuji si, že když do ČT přišel generální ředitel Petr Dvořák, měl zkušenost s komerční televizí a zábavou a myslel si, že když najme tým z komerční televize, udělá StarDance levněji. Nechali to tedy týmu, který se podílel na velkých komerčních talentových soutěžích a zábavě, aby připravil nový koncept. Ten vznikl, ale byl o polovinu dražší, než jak to vyráběla ČT. Takže produkce zůstala stejná, protože se zjistilo, že ČT to dělá nejlevněji, jak to jde.

► Klasické studiové seriály ale komerční TV vyrobí levněji, nebo ne?

V tom nás nelze vůbec srovnávat. My nenatáčíme levné spotřební telenovely, které se odehrávají téměř jen ve studiu a pár lokacích kolem. Takové seriály neděláme a je to správně, to není naše role: plnit okna co nejlevnější tvorbou.

► I v ČT se někdy jen „plní okna“…

Jistě, ale ne v takové míře. Když děláme nedělní minisérie, očekává se od nás určitá kvalita, což znamená výprava, exteriéry. Abychom audiovizuální kulturu, která je běžná v zahraničí, přenesli i k nám.

► To dnes komerce dělá také a sbírá i odborné ceny.

Neříkám, že nedělá i kvalitní věci, ale pak nejsou levné. Soukromý sektor investuje jinak. A v současnosti ty dražší věci dělá primárně na online placenou platformu, která má potenciál budoucích zisků. Třeba u filmů vkládá komerce vyšší částky do zábavnějších a populárních filmových titulů, které jdou do kin, i s vidinou toho, že se jim část peněz vrátí. Autoři těchto titulů k nám ani nechodí. Ale chodí k nám lidé s více uměleckými, společensky vážnějšími snímky nebo debutující režiséři atd. Do toho investujeme a bez ČT by tyto filmy nikdy nevznikly. Historicky se od nás očekává, že podpoříme právě projekty, které si na sebe nevydělají a o něž komerční televize nejeví zájem. V tom je a měl by být i do budoucna smysl veřejnoprávnosti.

► Často jezdíte na jednání Evropské vysílací unie (EBU), sdružení televizí veřejné služby z Evropy. Existuje nějaká země, kde je televize placená z rozpočtu, a vy si říkáte, že to tam funguje dobře?

Měli bychom si hlavně všímat, proč to v těchto zemích vzniklo. Ve Skandinávii například proto, že razantně ubývalo poplatníků. Což znamenalo, že převod pod státní rozpočet byl záchranou médií veřejné služby, záchrana jejich kulturního dědictví…

► Což se u nás neděje, i když ministr Klempíř tvrdí, že vláda to dělá proto, že přes 60 procent lidí v průzkumech říká, že nechce poplatky platit?

Ale platí. Ve Švédsku neplatili. Ono vždy záleží na tom, jak je položená otázka. Když se zeptáte, chcete platit poplatky, nebo ne, myslím, že 40 procent je ještě fantastické číslo. Ale kdyby se ta otázka položila jinak, třeba chcete přijít v ČT o to či o to, když bude rozpočet ČT snížen, byl bych na odpověď zvědav.

► Tlak části společnosti tu ale existuje, co vše v něm hraje roli?

Čelíme amerikanizaci a globalizaci, to ovlivňuje i veřejnou službu a její dotaci. V EBU se příspěvku na média veřejné služby říká „dotace trhu“, což znamená, že naše trhy jsou příliš malé, aby si vystačily jen s komerčními příjmy. A aby se zajistila rozmanitost a bohatost TV trhu, je potřeba jej dotovat – poplatky nebo státem. Tak funguje i evropský filmový průmysl. Většina filmů má nějakou dotaci, podpory fondů, pobídky. U televize se tak tvoří kulturní dědictví touto formou, protože peněžní hodnota trhu by nebyla schopna to dědictví vytvořit na komerční bázi.

► Veřejná služba posiluje trh, aby byl silnější a byl o něj větší zájem?

Dalo by se to tak říct. Protože ČT dnes nemá žádné razantní komerční příjmy, peníze, které jsou na trhu, jdou komerčním televizím. Poplatníci skrze Českou televizi posilují trh o 6,7 miliardy ročně a ČT díky výnosům o další miliardy. Tím se živí spousta profesionálů, umělců atd. Možná si někdo myslí: nebude-li ČT, přiteče najednou jejích 6 až 8 miliard odjinud do komerčních televizí, protože obsáhnou celý koláč sledovanosti. Zmizí těch 30 procent sledovanosti, které patří ČT. To je omyl. Stane se úplně něco jiného. Poklesne trh. Lidé, kteří se dívali na nás, nezačnou koukat automaticky na komerční televize. Prostě odejdou a budou se dívat na Netflix nebo na jiný stream, které mají řádově větší rozpočty.

► Smrštil by se trh, to by ještě nebyla tragédie, nebo ano?

Jenže komerční média by pak nebyla pod žádným tlakem, aby dělala náročnější tvorbu, velké show apod. Dalo by se to z velké části nahradit akvizicemi. Fakticky by však došlo k destrukci tradičního, bohatého, rozmanitého audiovizuálního sektoru, který v naší zemi máme. Strašně by se ochudil a zploštil, odtekli by z něj diváci a postupně i peníze. Kdyby tam nebyli bonitní diváci, hledaly by se alternativní cesty, jak utratit marketingové peníze. Tohle je jedna ze souvislostí, o nichž nikdo nepřemýšlí. V zájmu komerčních televizí je stabilní a silná ČT, aby byl silný trh. Jinak na to doplatí hlavně oni.

► Pod rozpočtem jsou média veřejné služby i ve Francii a fungují dobře, myslím.

To je pravda. I když zrovna ve Francii dochází k tomu, co se stalo před rokem na Slovensku. Původní slib výše státního příspěvku prochází ve Francii každé dva roky novou diskusí a cílem je rozpočet neustále snižovat. Mě nejvíce děsí ten zbrklý útok rychle nám sebrat peníze. Normální by bylo to, jak to probíhá v Rakousku, kde také uvažují, že by média veřejné služby převedli pod státní rozpočet. Rakušané ale zjistili, že je to složitý problém, proto teď budou debatovat a pokusí se do roku 2029 dospět k výsledku.

Když jen tak někomu vezmete peníze, je to, jako kdyby někdo šel domů s nákupem pro desetičlennou rodinu a po cestě mu někdo půlku nákupu sebral. Co se stane? Někdo se v té rodině nenají. Anebo se najedí všichni, ale budou mít všichni za hodinu hlad. A tohle přece není hlavní důvod, proč se nějaká změna má dělat. Nechat veřejnoprávní média vyhladovět.

► A jak by se to mělo dělat?

Pokud má veřejná mediální služba přejít pod státní rozpočet, je důležité tu službu přesně vymezit. Musíme si říct, jak má být košatá, co vše má obsluhovat, a také to vykomunikovat se všemi stakeholdery, kteří za tím stojí. A desítky let, a na tom není nic špatného, jsou zvyklí na to, že jsou ČT a ČRo silné instituce, které se starají o tisíce rodin v této zemi a budují kulturní a společenské hodnoty. Stakeholdery tu myslím zájmové svazy, dětského diváka, českou animátorskou školu, dokumentaristy. Až se tohle všechno vykomunikuje, bylo by dobré stanovit nějaké přechodné období, během kterého bude mít ČT třeba dva roky stejný objem prostředků, ale bude se připravovat na reformu nebo transformaci, pokud by na ní byla celospolečenská shoda. Ale aby dokončila svoje závazky, které má. To je za mě klíčové. A pak se to může spustit.

► Po jednání s premiérem se zdá, že možná ještě nějaký prostor k vyjednávání bude. Jak to nakonec dopadne?

Věřím tomu, že ten prostor pro vyjednávání je, a myslím si, že je dobře, že premiér přijal generálního ředitele Hynka Chudárka. Jednání trvalo hodinu a půl a on byl dobře informačně a fakticky připraven na to jednání, aby dokázal argumentovat a ukázat, v čem je pro nás problém s poslaneckým návrhem, v čem je problém novely ministerstva kultury, v čem to nedokážeme ustát jak vůči trhu, tak i vůči vlastním zaměstnancům, protože by to znamenalo masové propouštění, masové rušení výroby. Věřím, že když se začne diskutovat, i druhá strana ucítí, že nejsme nepřátelé ani oponenti v kulturní válce.