Nové stroje pro chlapce a chlapy

Československá televize v roce 1988 vypustila do éteru propagandistické dílo, jehož cílem bylo zlepšit obraz Československé lidové armády mezi veřejností, zejména pak mezi budoucími vojáky. Osudům Kyslíka, Guláše nebo brance Michala, který jde na vojnu s cílem ukrást samopal, který chce využít k emigraci na Západ, nešlo uniknout.

Jakkoli můžeme dílo režiséra Evžena Sokolovského oprávněně dehonestovat, národ to vidí jinak: na hojně navštěvovaném serveru ČSFD.cz si drží překvapivě vysoký rating (46 procent z téměř 10 tisíc hodnocení); především však seriál, který sleduje přerod chlapců v muže, pravidelně reprízují plnoformátové televize. Aktuálně zrovna běží na nejsledovanějším českém kanálu, na Nově. Nejsem profík přes analýzu sledovanosti, ale soudím, že ryzí komerční televize by jen těžko nasazovala do víkendového programu seriál, kdyby neměl adekvátní sledovanost.

To ale stále není na budovatelské vojenské televizní sérii to nejhorší. Nejsmutnější je zjištění, že většina techniky zobrazené v seriálu je stále ve výbavě české armády a vojáci s ní vyrážejí do terénu. Ne nutně je všechno staré automaticky špatné, v řadě případů je to přesně naopak, ale zrovna v otázce armádní techniky bych se na výzbroj pocházející z dob Varšavské smlouvy raději nespoléhal, už jen proto, že technologický vývoj jde vpřed neuvěřitelným tempem.

Navíc se ukazuje, že výzbroj české armády je vlastně dost skromná. Podle mezinárodních smluv mohou čeští vojáci disponovat téměř tisícovkou tanků, přičemž ještě před odesláním strojů T-72 na Ukrajinu jich ve výzbroji bylo pouhých 116. V kategorii bojových obrněných vozidel má Česko stanovený limit na téměř čtrnáct stovek strojů, armáda jich má jen 430. O vzdušných silách se raději nebudu zmiňovat vůbec. To vše za situace, kdy má armáda 25 tisíc vojáků z povolání a osm tisíc civilních zaměstnanců, přičemž v následujících letech se mají počty vojáků i civilů výrazně zvýšit. Upřímně, nevím, k čemu nám bude armáda lidí s doslova pár stovkami strojů vojenské techniky, a to statistiky nehovoří o tom, kolik jí je bojeschopné.

Je ovšem fér přiznat, že nejen v Česku je na tom armáda s výbavou tak bídně. Vpád ruských agresorů na Ukrajinu v plné nahotě ukázal velmi zhoršenou bojeschopnost bundeswehru. Dvě třetiny německé vojenské techniky nejsou bez větších oprav schopny boje a na případný úder nepřítele by tamní armáda jen těžko účinně reagovala. Naštěstí na druhé straně stojí ruská armáda, která je kvůli typicky ruskému přístupu a všudypřítomné korupci v ještě horší kondici, než si kdo v poslední době myslel.

Aby bylo jasno: nejsem zastáncem zbraní, tanků nebo přehnaného adorování silových složek. Faktem ale je, že Putinova válka (zatím jen proti Ukrajině) naplno ukázala nepřipravenost západního světa na agre­sivní výpad protivníka, ať už jde o strategii, či techniku. Mimo jiné se ukázalo, že požadavek na dozbrojení a přezbrojení české armády – stejně jako třeba té německé – dnes spěchá více než v posledních třiceti letech.

Přeji vám hezké léto a inspirativní čtení nového vydání Eura.