O dostavbu D35 bojují tři konsorcia, nejlepší nabídky dělí jen sedm procent. Nejnižší cena nemusí být nejvýhodnější

Čísla na první pohled ukazují jasné pořadí. Konsorcium ViAlliance35 předložilo nabídku s čistou současnou hodnotou plateb za dostupnost 71,324 miliardy korun. LitMo nabídlo 76,163 miliardy a ViaCM 85,980 miliardy korun. Rozdíl mezi dvěma nejnižšími nabídkami tak činí téměř 4,8 miliardy korun. V absolutním vyjádření jde o významnou částku. V poměru k celkové hodnotě nabídek však představuje přibližně 6,8 procenta, takže dvě nejnižší nabídky jsou si relativně blízko. Rozhodnutí státu by proto nemělo záviset pouze na jejich pořadí, ale také na tom, co jednotlivá konsorcia za uvedenou částku nabízejí.

Stát nekupuje jen stavbu dálnice

Zveřejněné částky nepředstavují cenu samotné výstavby. Jde o čistou současnou hodnotu budoucích plateb za dostupnost, které bude stát koncesionáři hradit během dlouhodobého kontraktu. Soukromý partner má zajistit projektování, výstavbu a financování 35,4 kilometru nové dálnice, včetně dvou významných tunelů. Následně bude odpovídat také za provoz a údržbu nové části a navazujícího sedmnáctikilometrového úseku.

Právě tím se PPP liší od klasické zakázky. Stát si nekupuje jen hotové stavební dílo, ale dlouhodobou službu. Hodnota jednotlivých nabídek proto závisí na kombinaci stavebních nákladů, podmínek financování, budoucích výdajů na údržbu a rizik, která přebírá soukromý partner.

Konkurenčnější nabídky může konsorcium dosáhnout díky levnějšímu financování, efektivnějšímu technickému řešení nebo lepším nákupním podmínkám. Rozdíl ale může vzniknout také tím, že jednotliví soutěžící jinak odhadují náklady, které se projeví během výstavby a následného provozu. Při porovnávání nabídek je proto potřeba posoudit, zda skutečně vycházejí ze srovnatelných technických a ekonomických předpokladů.

Kdo zaplatí, když náklady vzrostou?

Jednou ze základních myšlenek PPP je přenos části rizik ze státu na zhotovitele. Pokud se stavba opozdí, vznikne potřeba změnit technické řešení nebo budou náklady na budoucí údržbu vyšší, než se původně očekávalo, rozhoduje především to, kdo podle smlouvy ponese finanční důsledky.

Dobře nastavený PPP projekt přenáší především ta rizika, která dokáže soukromá strana lépe řídit. Koncesionář má zároveň motivaci přemýšlet nad celým životním cyklem dálnice už při jejím projektování a výstavbě.

Řešení, které sníží počáteční stavební náklady, ale povede k vyšším výdajům na údržbu, se může v horizontu několika desetiletí ukázat jako méně hospodárné. Naopak technicky robustní řešení spojené s jasně stanovenou odpovědností za budoucí opravy může státu přinést vyšší hodnotu, i když tato výhoda není na první pohled patrná ze zveřejněné částky.

Ekonomické porovnání proto nemůže skončit u zveřejněných čistých současných hodnot. Musí zohlednit také model financování, technické řešení, povinnosti spojené s údržbou a vymahatelnost rizik přenesených na koncesionáře.

Nejnižší nabídka se musí nejdřív ukázat jako skutečně nejlevnější

Ministerstvo dopravy nyní jednotlivé nabídky vyhodnocuje. Vybranou koncesionářskou smlouvu má následně schvalovat vláda a Poslanecká sněmovna. Téměř pětimiliardový rozdíl mezi dvěma nejnižšími nabídkami je dost velký na to, aby představoval mimořádně zajímavou potenciální úsporu. Současně je ale natolik výrazný, že stojí za podrobné vysvětlení jeho příčin.

Pokud nejnižší nabídka při porovnání technických parametrů, financování, rozdělení rizik a předpokládaných nákladů celého životního cyklu obstojí, může stát skutečně ušetřit miliardy korun. Pokud ale část rozdílu vychází z optimističtějšího ocenění budoucích nákladů nebo rizik, může být skutečný ekonomický rozdíl mezi nabídkami menší, než dnes naznačují zveřejněná čísla.

D35 je proto také testem toho, jak Česko dokáže s modelem PPP pracovat. Stát tentokrát nekupuje pouze desítky kilometrů nové dálnice. Uzavírá ekonomický vztah, jehož důsledky budou veřejné finance pociťovat ještě několik desetiletí. A právě proto u D35 není nejdůležitější jen to, kdo dnes nabídl nejnižší částku. Podstatné je, která nabídka bude pro stát skutečně nejlevnější v okamžiku, kdy se započítá celý životní cyklus projektu a rizika, která s ním přebírá.