Unie novými pravidly brzdí malé e-shopy

Evropská pravidla pro obaly měla omezit odpad a současně usnadnit fungování jednotného trhu. Po jejich vstupu v účinnost ale část menších internetových obchodníků omezuje prodej do jiných zemí EU. Důvodem nejsou ekologické požadavky, ale povinnost registrovat se v každé zemi, kam firma prodává, a v každém státě zároveň určit zmocněnce odpovědného za dodržování pravidel.

Pro velké obchodníky jde především o další administrativní náklad. U malých e-shopů ale může několik set eur na jeden trh rozhodnout, zda se prodej do dané země vůbec vyplatí. Povinnosti totiž platí už od první zásilky a nařízení neobsahuje minimální hranici podle velikosti firmy ani objemu zahraničního prodeje.

Fixní náklady proti přeshraničnímu prodeji

Nařízení o obalech a obalových odpadech PPWR má snížit množství odpadu, omezit škodlivé látky v obalech a podpořit jejich opakované využívání. Sporným bodem je však článek 45, podle něhož se musí obchodník prodávající do jiné členské země registrovat na tamním trhu a jmenovat místního zmocněnce, který komunikuje s úřady a dohlíží na plnění povinností.

Podle sdružení zastupujícího internetové obchodníky mohou náklady na splnění těchto požadavků dosahovat několika set eur za jednu zemi. U velkých prodejců se taková částka v celkovém obratu ztratí, u menších firem se ale může dostat nad marži z prodeje na celém trhu.

„Základní myšlenka PPWR není špatná, ale musí existovat výjimky,“ říká e-commerce blogger a dlouholetý internetový obchodník Mark Steier. Kritizuje především to, že pravidla začala platit dříve, než se podařilo vyřešit jejich dopad na malé prodejce.

Někteří obchodníci proto přeshraniční zásilkový prodej do části zemí Unie zastavili. Jiní si ponechávají jen trhy, na kterých mají dostatečný obrat, aby se jim nové fixní náklady vyplatily. Regulace tak v praxi může omezovat právě přeshraniční obchod, který měl jednotný evropský trh podporovat.

Změna pravidel se nestihla

Problém přitom evropské instituce identifikovaly ještě před plným nástupem nových povinností. Evropská komise už v prosinci 2025 navrhla jejich zrušení, návrh se ale kvůli chybějící většině mezi členskými státy dále neposunul.

V Evropském parlamentu nyní leží užší varianta změny. Výjimka by se vztahovala na firmy s nejvýše 49 zaměstnanci a ročním obratem do deseti milionů eur. Parlament je však během léta mimo běžný legislativní provoz a první čtení se očekává nejdříve v říjnu. Poté by následovalo vyjednávání Parlamentu, Komise a Rady EU o konečném znění.

Jedna z europoslankyň působících v odpovědném výboru připouští, že evropské instituce změnu nestihly přijmout včas. „Nebyli jsme dost rychlí. Vedlo to k nepřijatelné situaci,“ říká. Podle ní současná podoba pravidel narušuje logiku jednotného trhu.

Pro malé obchodníky tak nyní zůstává hlavním problémem poměr nákladů a obratu. Textilní podnikatel Oliver Perrone například po vstupu pravidel v účinnost vyhodnotil, ve kterých zemích měl v minulém roce nejvyšší tržby, a právě tam začal řešit registraci a zmocněnce.

Povinnost už zná z Rakouska, kde využívá externí službu za 80 eur ročně. Na trhu s vyšším obratem se mu tento náklad vyplatí. V zemích, kde prodá jen několik stovek eur ročně, už nikoli. „Kypr je možná 200 eur obratu za rok. Tak tam ode mě prostě v budoucnu žádná napínací prostěradla nebudou,“ říká.

Firmám chybí právní jistota

Situaci komplikuje i otázka, jak budou národní úřady nová pravidla v prvních měsících vymáhat. Podle mediálních zpráv mohla Evropská komise doporučit, aby úřady zpočátku místo sankcí používaly spíše upozornění. Jeden z unijních představitelů měl zároveň připustit, že současná podoba nařízení vede k fragmentaci jednotného trhu.

Pro podniky tím ale právní riziko nezmizí. Europoslanci upozorňují, že nelze firmám doporučovat ignorování platných pravidel a že ani případná tolerance ze strany úřadů nevytváří právní jistotu.

Obchodní svazy proto požadují, aby firmám stačil jediný zmocněnec pro celou Evropskou unii. Prosazují také jednotný evropský registrační systém, který by nahradil samostatné přihlašování v každém státě.

Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi se totiž netýkají jen samotné registrace. Průzkum zadaný Amazonem zjistil, že se výrazně liší také formuláře a požadované údaje. V deseti zkoumaných zemích obsahovaly celkem 64 různých registračních polí. Z nich bylo 55 procent specifických pro jednotlivé státy a 83 procent požadovaly v průměru pouze tři země.

Další vývoj nyní závisí na Evropském parlamentu, členských státech a Komisi. Pokud získá podporu výjimka pro malé podniky, bude ještě muset projít společným vyjednáváním evropských institucí. Do té doby budou menší e-shopy počítat, na kterých trzích jim přeshraniční prodej po započtení nových administrativních nákladů ještě dává ekonomický smysl.