Obrazy jako zlato

Umění je stejně jako zlato vlastně velmi konzervativní investice. Trvá totiž roky, než se dílo usadí na trhu a dokáže přitáhnout pozornost, která přináší také vyšší ceny. Počkat si – to se ovšem většinou vyplatí. U malířských děl české avantgardy, která dodnes táhnou polistopadový český trh s uměním, probíhal nárůst cen prakticky třicet let. Dnes se ta nejzajímavější prodávají za desítky milionů, některá dokonce překračují hranici sta milionů korun.

„Stále platí, že největší zájem co do součtu dosažených cen přitahuje meziválečná avantgarda. V počtu autorských rekordů a procentuálním nárůstu cen však konkuruje poválečné umění,“ vysvětluje Tomáš Hejtmánek, majitel aukční síně Arthouse Hejtmánek, která se již delší dobu pohybuje mezi první desítkou českých prodejních galerií a aukčních síní. „Nabízených kvalitních děl z období 30. let 20. století bude ale čím dál více ubývat,“ odhaduje Hejtmánek. V tomto kontextu je podle něho třeba jasně oddělit díla, jež trhem už v nedávné době proběhla, a ta, která se objevila na trhu po několika desetiletích: „Platí, že těch ,nezvěstných‘ stěžejních děl je mezi lidmi ještě spousta, ale jejich frekvence na trhu je skutečně menší než v minulosti.“

Éra současných autorů se blíží

To je také důvod, proč stále větší pozornost přitahují díla současných autorů. Dlouholetý lídr trhu s uměním Galerie Kodl se na současné umění zaměřuje přinejmenším od roku 2017. Platforma Kodl Contemporary, jak Euru řekla její kurátorka Eva Vele, se snaží přitáhnout k současnému umění i mladší lidi, tedy budoucí kupce a prodejce. Sloužit k tomu má rovněž nový výstavní prostor galerie v centru Prahy. Jak ale vybrat vhodnou investici, něco, co se opravdu zhodnotí? Kurátorka Vele nabízí několik vodítek, jimiž se při výběru děl řídí i Galerie Kodl: známost autora a výjimečná technologie či technika, které používá. To první zajišťuje dlouholetou pozornost širší společnosti, to druhé místo v dějinách umění. Ideální kombinace, jak do umění investovat a počkat si na zhodnocení finanční i umělecké. Platí přitom, že čím mladší dílo je, tím více se vyplatí s případným prodejem počkat. Příliš často opakované nákupy a prodeje cenu a zájem srážejí a dílo na trhu spíše na nějakou dobu devalvují.

V posledních letech skutečně dochází k prudkému nárůstu zájmu o současné autory. Podle Hejtmánka je skokový zájem o ně částečně vázán na období covidu-19 a celkové hledání nových umělců, kteří by mohli časem konkurovat těm již etablovaným. „Ano, už dnes se na aukcích setkáváme s tím, že díla současných žijících

35 umělců přesahují částku milion korun. Je třeba ale zdůraznit rozdíl mezi současným a poválečným uměním,“ upozorňuje galerista. „Mezi impulzy pro růst poválečného umění patří například rekordní prodeje, které u nás korunoval obraz Mikuláše Medka Akce I – Vajíčko. Zatímco poválečné umění je už často předmětem aukčních položek, současné umění prezentují primárně soukromé galerie.“ Aukční trh, vysvětluje Hejtmánek, často reaguje se setrvačností na nové autory, a proto si ti zapomenutí musejí často počkat nejdříve na zviditelnění většími výstavami. „Povaha trhu je však čím dál více otevřená méně známým autorům. My se často o zviditelnění těchto umělců prostřednictvím aukcí snažíme,“ líčí.

S tím souhlasí i bývalý dlouholetý šéfredaktor časopisu Art & Antique, dnes kurátor Musea Kampa Jan Skřivánek. Podle něj je to standardní situace, trh totiž vždycky reaguje se zpožděním, sleduje vývoj v soukromých sbírkách a pak se je pokusí výrazně zhodnotit. „Je tedy jen otázkou času, kdy se v aukci objeví nějaké výjimečné dílo z 80. a 90. let, které udělá rekordní cenu,“ předpovídá Skřivánek. Specifickým problémem je prodej děl v zahraničí, kde by se daly čekat vyšší ceny. České umění se tam prodává dobře, ale kupují ho většinou zase jenom Češi, protože pro ostatní není známé z tamních výstav.

Internet je hlavní médium

Ze současných autorů se v galeriích velmi dobře prodávají díla malíře Josefa Bolfa, ale i artefakty Františka Skály, velký zájem zůstává o Jiřího Sopka nebo Michaela Rittsteina. Ke zhodnocení jejich nákup doporučuje více galeristů. Na nezájem si nemůže stěžovat ani Krištof Kintera, který ale jako většina současných umělců prodává přímo soukromým sběratelům. Zajímavým zjevením na současném trhu jsou díla sochaře Olbrama Zoubka, známého veřejnosti sochami kontrastujícími velkou vahou materiálu a křehkou konstrukcí postav, typicky „zoubkovsky“ deformovaných a nakloněných či kácejících se. Vzhledem k velkému množství Zoubkových děl na trhu a novému kritickému zhodnocení jeho díla by se dalo čekat, že zájem i ceny upadnou. Opak je pravdou, na aukcích je o Zoubka stále velký zájem. Lépe proto nyní prodat než nakoupit.

O koupi díla podle zkušenosti odborníků nakonec rozhoduje osobní vkus, málokdy se stane, že by někdo kvůli spekulaci na cenu koupil artefakt, který se mu (či jí) vůbec nelíbí. Přece jen ani umění není zboží jako každé jiné.

K většině děl se dnes dá dostat přes internet, díla se nakupují i prodávají tímto moderním způsobem po celém světě. České specializované servery na rozdíl od těch zahraničních většinou nabízejí odbornou garanci prodávaných věcí, tedy pohled odborníků, kteří jsou také schopni potvrdit či vyvrátit pravost věci. Podle Skřivánka je internet už prakticky hlavním médiem prodeje, jakkoli osobní kontakt s dílem na dražebním sále či v galerii je u větších děl nutný.

Galerista Hejtmánek naopak osobně doufá, že internet zůstane ve své instrumentální podobě zprostředkujícího média prodejů a reklamy. „Jinak je tomu například v USA, kde je internet primárním rozhraním prodejů i v kontextu digitálního umění a současného umění pro mladou generaci sběratelů,“ doplňuje Hejtmánek. „I my děláme dvě aukce ze čtyř čistě online, tedy bez aukčního katalogu, sálové dražby a předaukční výstavy.“ K uměleckým předmětům ale podle něj patří zúčastněný pohled. Jev bez věci nemůže zcela fungovat. Aura díla je zkrátka stále důležitá. Internetový aukční portál má ale také další smysl – vytváří komunitu lidí, kteří se o umění zajímají, což je myšlenka aktivně rozvíjená například zmíněnou Galerií Kodl.

Fenomén NFT není mrtvý

Možná že s „aurou díla“, s níž se touží setkat každý sběratel či investor do umění, souvisí i vztah k formátu označovaný jako NFT. Anglická zkrátka doslova vyjadřuje spojení „nenahraditelný token“. Dílo vlastníte jako originální pozici blockchainového řetězce po vzoru bitcoinové kryptoměny. Nevlastníte dílo fyzicky, nýbrž jeho jedinečnou digitální podobu uloženou ve virtuálním prostoru. Podle řady odborníků to byla krátkodobá móda, která rychle zmizela. Patří mezi ně i kurátor Jan Skřivánek, který sleduje jistý odliv zájmu. Majitel Arthousu Hejtmánek je však jiného názoru, podle něho se tento byznys velmi dobře rozvíjí za Atlantikem a má přímé napojení na stále oblíbenější svět kryptoměn: „V nedávné době vzrostly ceny některých kryptoměn, které právě úzce souvisejí i s fenoménem NFT. Pokud tento trend potrvá déle, bude to mít vliv i na investiční potenciál blockchainových děl, která mohou sloužit i jako uložení kryptoměny do konkrétního díla. Z hlediska umělecké hodnoty pak lze sledovat stále silnější prezentaci digitálních děl ve světových institucích.“

Lidé, kteří v kryptoměnách takříkajíc jedou naplno a stěhují do tohoto prostoru své majetky, mají tedy ideální příležitost uložit své peníze i do umění v podobě NFT. Zda i NFT dokáže tak zázračně nabírat na hodnotě jako třeba bitcoin, zatím není nikdo schopen říct. Každopádně cenová volatilita tu bude teoreticky mnohem větší než na klasickém trhu s uměním. Koupit zlatý šperk nebo obraz je zkrátka jistota na desetiletí.