Zlaté disky!

Tahle kouzelná tlačítka ovšem fungují jedině v případě, že si některou ze služeb platíte. A zatímco ve streamovacím byznysu je už tolik hráčů, že ovladač by byl obří, kdyby každý měl mít své tlačítko, lidí ochotných platit není nekonečně. Nedávno to zjistili šéfové a akcionáři Netflixu.

Deset let společnosti z kalifornského Los Gatos kvartál co kvartál utěšeně přibývalo předplatitelů a zároveň sílila konkurence, jež si chtěla z nového, rostoucího trhu také urvat svůj díl. Velké peníze do streamovaného videa vrhli technologičtí giganti v čele s Amazonem. Nabídka je obrovská a společnosti se předhánějí, aby měly vlastní, exkluzivní filmy a seriály, které nikde jinde nenajdete. Což generuje problém.

Není moc služeb, které umožní koupit jen jeden konkrétní titul. Chcete koukat na Stranger Things? Zaplaťte si Netflix. Těšíte se na seriálového Pána Prstenů? Zaplaťte si Prime Video od Amazonu. Chcete znovu vidět Hru o trůny? Zaplaťte si HBO Max. Marvelovky, Star Wars, animáky? Už brzy si o vaše peníze řekne Disney Plus.

Jedna taková služba stojí měsíčně v průměru do nějakých dvou stovek. Ale kolik lidí je ochotno předplácet několik z nich zároveň? To už leze do peněz, zvlášť když si vedle toho platíte ještě Spotify nebo Apple Music. Pokles předplatitelů Netflixu v prvním čtvrtletí a odhad dalšího propadu naznačuje, že trh už nemá moc kam růst.

Z diváckého pohledu však mají streamovací služby ještě další úskalí, která jsou skryta za onou báječnou jednoduchostí, kdy jen kliknete a už se díváte.

Za prvé, online katalog filmů a seriálů není věčný. Co je tam dneska, nemusí tam být zítra. Jeden příklad za všechny: HBO předloni stáhla ze své online videotéky oscarový velkofilm Jih proti Severu z roku 1939 poté, co se v USA rozhořely masové protesty proti rasismu. Podobně může zmizet kdykoli cokoli a nikdy nevíte, jestli dočasně, nebo natrvalo.

Za druhé, stream vám nemusí naservírovat původní, ale cenzorsky upravené dílo. Třeba Disney takhle sáhl do filmu Žbluňk! z roku 1984 a digitálně zakryl obnažené pozadí herečky Daryl Hannahové.

A za třetí, nevalná kvalita streamo­vaného videa. Pokud koukáte na notebooku, nebo dokonce jen na mobilu, nejspíš ji nezaregistrujete. Ale když si chcete film užít na velké televizi nebo máte doma plátno, nečeká vás oku lahodící zážitek. Aby „proteklo“ internetem, je streamované video dost komprimované a čím větší úhlo­příčku vaše televize má, tím je obrazová nekvalita viditelnější. Vůbec přitom nezáleží, že streamovací služba vás láká na 4K rozlišení. Klíčová není kvantita, ale kvalita obrazových bodů, a ta není u streamu nic moc.

Opravdovým fajnšmekrům tak nezbývá nic jiného než sáhnout po filmu na fyzickém disku. Ano, stále se prodávají, byť na malém českém trhu je nabídka oproti velkým západním zemím omezená. Ale nejnovější formát zvaný 4K Ultra HD Blu-ray má takové obrazové i zvukové možnosti, že hravě strčí do kapsy všechny streamy světa. Film na tomto typu nosiče navíc mnohdy vypadá i lépe než v kině. Prostě technická delikatesa.

Kupovat dnes filmy na fyzických nosičích se leckomu může jevit jako mít doma pevnou telefonní linku. Snímek na stříbrném kotouči vám ale z filmotéky jen tak přes noc nezmizí ani vám ho nikdo nezcenzuruje. A když náhodou nejede internet, nic se neděje. Ač to zní trochu provokativně, nezbývá než konstatovat: zlaté disky!