Odkouzlení Kavčích hor

Do poklidně vysílající Československé televize, kde čítal pohádky, se začal vlamovat přivolaný čaroděj. Zloduch. Rumburakovi se původní vysílání nelíbilo, takže si posléze na opuštěném hradě – možná kdesi v Kavčích či Krkavčích horách – založil studio vlastní. A to jednak jako „ideologický kanál“ šířící jeho slinu, jednak jako „politický nástroj“, jímž chtěl upevnit svoji moc nad královstvím, kde žilo přepestré diváctvo: od zelených hastrmanů po rudé čerty.

Legendárnímu pohádkovému seriálu Arabela už je 45 let, ovšem televize – dnes již Česká televize – je stále jakoby „zakletá“. Ne že by nevysílala kvalitní věci (stálé zpravodajství, sportovní či dětské pořady), ale tak nějak konzervativně setrvává v době minulé, archaické, tradiční. Přešlapuje, málo experimentuje a po očku stále sleduje vrchnost, co a jak má být „správně“. Je to jen pár dnů, co padl generální ředitel Jan Souček, možná jen takový dočasný Mekota, a už se hledá ředitel nový. Musel by to být nikoli krkavčí Rumburak, nýbrž moudrý kouzelník pan Vigo (navíc se svým magickým prstenem), aby se zalíbil všem a uspokojil i všechny zájmy…

„Jisté je to, že Česká televize je dál předmětem ekonomického a politického zájmu, o nějž se všichni starají víc než o provoz a o koncepci a smysl televize,“ píše Petr Fischer v tomto čísle od strany 24. Hovoří tam mediální experti, z nichž jeden upozorňuje na zajímavý fakt: nynější televize, jak ji vídáme, nemá „své publikum, ale mnoho publik“. I proto si autor článku, který byste neměli minout, pohrává s pojmem „totem televize“. Totem je prazvláštní věc. A jak psal antropolog Claude Lévi-Strauss v knize Totemismus dnes (1962), vyjadřuje vzývaného a také mytického předka z minulosti a klanovou příslušnost k němu: k totemu Havrana či Medvěda.

ČT takový étos trochu má; roztříštěných klanových skupin je příliš mnoho. Tady by se hodil pojem i dalšího klasika, tentokrát sociologa Maxe Webera, jenž ve spojitosti s nástupem racionality a kapitalismu hovořil o jistém „odkouzlení světa“. Nějaké to otočení prstenem, jež by zakletou krasavici odčarovalo, aby se stala moderní dámou, lze uvítat. Nápady, jak na to jít, aby „naše televize“ sama určovala i technologické a online trendy, brzy nabídnou zájemci o její řízení. Jsou mezi nimi zkušení Petr Mrzena, Libuše Šmuclerová či Jakub Železný.

Svět médií se mění před očima. Během pár dekád zažíváme, jak se noviny i televize musejí přizpůsobit „novým médiím“, jak se mísí kanály, sociální sítě a způsoby sdílení informací, jak tvrdě začíná dominovat vizualita a pohyblivé obrázky. Ale nezapomínejme, že „nesmrtelnost lidí uchovává papír“, což řekl už římský polyhistor Plinius Starší a zní tak i titulek dalšího dílu našeho seriálu Byznys první republiky.

Jsme moc rádi, že nás čtete. Ať již na papíru, či digitálně!