Okna vesmíru firmám dokořán

Měsíčku na nebi hlubokém, světlo tvé daleko vidí. Po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí, měsíčku, postůj chvíli, řekni mi, kde je můj milý. Známá árie Rusalky ze stejnojmenné opery Antonína Dvořáka je sice poetickým vyznáním lásky, kdyby se ale namísto souputníka Země víla obrátila tam, kde vesmír sotva začíná, odpověď by dostala. Dnešní satelity totiž umí nahlédnout i na terasy domů a rozlišení mají takové, že je možné zapojit je třeba do pátrání po konkrétní osobě.

Jednu takovou špionážní družici si pořídilo i Česko. SATurnin-1, který na orbitu letos v lednu vynesla americká raketa Falcon 9, je určen pro potřeby Vojenského zpravodajství a ministerstva obrany, a tak přesné detaily techniky na palubě nejsou známy. Počítá se však s tím, že umí posílat fotografie s dostatečně vysokým rozlišením, aby armáda podobné snímky už nemusela kupovat od komerčních zahraničních provozovatelů družic. SATurnin-1 má každopádně na oběžné dráze Země dobrou společnost v podobě pěti dalších českých satelitů, z nichž tři vznikly na komerční bázi v rámci nestátních projektů. Další české družice se navíc chystají. Příští rok by se na orbitu měl vypravit třeba BRNOsat, který kromě vědeckých přístrojů vynese do blízkého vesmíru i špílec v podobě videozdravic na datové kartě, kam své vzkazy „emzákům“ může nahrát každý.

Stavba, vybavení, provoz a údržba satelitů je ovšem mnohem víc než jen umísťování vědeckých aparatur na orbitu, okořeněné trochou humoru. Poptávka po satelitních službách celosvětově roste. Zatímco nyní je na oběžné dráze asi 16 tisíc družic, do roku 2030 jich podle odhadů Evropské vesmírné agentury (ESA) bude až 100 tisíc. Satelitní služby jsou čím dál žádanější a pronikají do mnoha oborů lidské činnosti, kde ještě v minulé dekádě sotva hledaly uplatnění. Družice dnes využívají zemědělci a lesníci, rybáři, dopravní inženýři, biologové, ochránci přírody, ale třeba i velké energetické a distribuční společnosti. V důsledku toho rostou příležitosti také pro celý sektor satelitních technologií, zejména těch na nízké oběžné dráze Země (LEO), které naši planetu obíhají ve výšce mezi 160 a dvěma tisíci kilometry. Analýza investiční a poradenské skupiny Goldman Sachs předpokládá, že objem trhu s technologiemi pro takové satelity vyroste ze současných 23 miliard dolarů na 108 miliard do roku 2035. A současně bude klesat cena za jeden kilogram vyneseného nákladu na orbitu. Zatímco dnes se za takové taxi na oběžnou dráhu platí přes 10 tisíc dolarů za kilogram, mohly by do deseti let náklady spadnout až ke dvěma stovkám dolarů.

České satelity na klíč

Zároveň platí, že se satelity miniaturizují. Dvě třetiny z těch nově vypouštěných mají hmotnost pod půl tuny. Obrazně řečeno tak družice velikosti aut čím dál častěji nahrazují ty, jež se rozměry blíží spíše lednici nebo krabici od bot. V kategorii CubeSat, tedy nanosatelitů, jejichž hmotnost nepřekročí dva kilogramy, má přitom i Česko své zavedené výrobce. Na stavbu minidružic se zaměřuje brněnská firma Spacemanic. Od roku 2017 jich vyrobila deset, pět z toho pro zahraniční zákazníky: na nízkou oběžnou dráhu vybavila třeba první slovenský a první chorvatský nanosatelit. Spacemanic působí jako integrátor: postará se o stavbu družice, vybaví ji přístroji, zajistí její vypuštění na orbitě a provede testování a dokumentaci. Stavba na klíč je projevem demokratizace celého satelitního cyklu, který je spojen i s klesajícími pořizovacími náklady. Družice byly dlouho doménou konsorcií zákazníků, kteří se sdružovali kvůli konkrétnímu projektu. Dnes si jednodušší nanosatelit může pořídit skoro každý. Dokládá to i miniaturní satelit Veronika, který si roku 2023 objednal u Spacemanicu slovenský investor Boris Procik. A protože nesl jméno po jeho dceři, stala se nanodružice vybavená dvěma kamerami také prvním růžovým satelitem v kosmu.

Hlad po nejmenší třídě satelitů každopádně pro Spacemanic znamená další zakázky. Příští rok by měla vzlétnout další slovenská družice vyrobená v Brně a stavitelé nanosatelitů cítí také zvýšenou pozornost ze strany výrobců obranných technologií. „Není to jen chvilkový zájem, celý sektor defensetech se hodně upírá satelitním směrem. Určitě bude sílit zájem o využití snímkování, sledování nebo monitoringu z oběžné dráhy pro obranně- -bezpečnostní využití,“ říká Lucie Fojtová, provozní ředitelka Spacemanicu.

Výrobou družic na klíč se zabývá i firma TRL Space. Opět z Brna – a nikoli náhodou. V moravské metropoli díky propojení vysokých škol na startupy a inkubátor Evropské kosmické agentury (ESA BIC) bije srdce českého kosmického průmyslu. TRL Space má brněnskou stopu i v podobě investic: podíl v ní drží moravský miliardář David Rusňák.

Letos v TRL poslali na oběžnou dráhu svou komerční družici TROLL. Byť bude data dodávat i do vědeckých projektů, mezi něž patří sledování stavu ledovcových jezer, snímky z hyperspektrální kamery, která „vidí“ i to, co běžným fotoaparátům zůstává skryté, si může objednat každý. Dvojníka českého TROLLU začala TRL loni stavět ve rwandském Kigali, kde má pobočku. Není to jen chvilkové africké dobrodružství: Rwanda vyslala na oběžnou dráhu Země od roku 2019 již sedm svých družic, jež využívá především pro pozorování krajiny. Satelitní data mají pomoct zefektivnit zemědělství, hledat vodu, hlídat národní parky i sledovat migraci. A má k tomu přispět družice, kterou pro rwandskou vládu staví právě Brňáci.

Družicoví specialisté z Česka

Byznys kolem satelitů na sebe navíc v Česku nabaluje další specializované firmy, bez nichž by integrátoři jako Spacemanic nebo TRL své satelity na klíč jen těžko postavili. Jednou z nich je firma G. L. Electronic, jež vyvíjí a montuje kabelové svazky. Zajišťovala třeba kompletní elektroniku pro zařízení na vypouštění družic v evropské raketě Ariane, významnou zakázku získala i na sondě HERA, která má prozkoumat obranu planety Země proti ohrožení vesmírnými tělesy. Tak jako má každá družice svou kabeláž, vyrábí i velké objemy dat. S jejich přenosem ale bývá často potíž. Na rozdíl od velkých geostacionárních telekomunikačních satelitů, které „visí“ nad Zemí bez hnutí, je potřeba na nižších oběžných drahách předávat data v průletu. Reálně má tak satelit na přenos k dispozici jen několik časových okének denně, které nepřesáhnou deset minut. Navíc třeba při snímkování často vzniká množství balastu: fotky zatížené přílišným šumem nebo snímky oblastí, které překryla oblačnost a beztak na nich není nic vidět. Rozlišit relevantní data od těch nepotřebných umí český startup Zaitra už na orbitě, a to za pomoci umělé inteligence. Na Zemi se tak dostanou již vytříděná a použitelná data. „Příští rok chystáme vyslat na některé z komerčních družic na orbitě naši novou demonstrační platformu, trendem je určitě sílící zájem ze strany obraného a bezpečnostního průmyslu,“ říká Marek Marušín, spoluzakladatel společnosti Zaitra, jež loni v rámci pre-seed investice získala na 20 milionů korun rizikového kapitálu na svůj rozjezd. Mezi družicové specialisty patří i Advacam, původně spin-off pražského ČVUT, který se v kosmických technologiích specializuje na miniaturní radiační detektory. Senzory dokážou varovat před zvýšenou sluneční aktivitou, která má dopad na fungování citlivé elektroniky satelitů a vesmírných lodí s lidskou posádkou. Vesmírné „počasí“ v podobě nežádoucího záření navíc umí i předpovídat. „Naše detektory jsou na mezinárodní stanici ISS, další se zúčastnily programu NASA Artemis, jehož cílem je návrat Američanů na Měsíc, jsou na několika družicích, včetně českých. Počítá se s nimi na palubě chystané lunární orbitální stanice Gateway,“ nastínil šéf komunikace Advacamu Martin Tyburec na konferenci Czech Space Week.

Stát inicioval ambiciózní mise

Boom družicových technologií a český podíl na něm se snaží podchytit i stát. Sám inicioval dvě ambiciózní satelitní mise, jež by se do konce dekády měly dostat na oběžnou dráhu. Obě mají přispět k dalšímu rozvoji českého kosmického průmyslu i zviditelnění Česka. Satelit AMBIC, velikostí odpovídající velké lednici, bude poskytovat snímky Země ve vysokém rozlišení a na palubě bude mít také technologický demonstrátor pro nouzový komunikační kanál pro potřeby státu v zahraničí. Česko by tím mělo získat bezpečnostní pojistku a částečnou nezávislost.

„Nenahradí to sice zatím standardní telekomunikační družice a nepokryje všechny naše potřeby v oblasti pozorování Země, zajistíme si ale možnost mít důležitá data a spojení pod svojí správou a kontrolovat jejich dostupnost. Když to řeknu jednoduše: družici nám zkrátka nikdo nevypne,“ uvádí k výhodám „státního“ satelitu Václav Kobera, ředitel odboru nových technologií a inovací na ministerstvu dopravy a zároveň také šéf Kosmické agentury ČR.

Druhou misí je QUVIK, první český vesmírný dalekohled, jenž má sledovat srážky neutronových hvězd a jiné vysokoenergetické jevy. Také tento satelit má předvést to, co umí česká věda a průmysl. „Nezůstáváme jen u jednotlivých komponent. Tak jako umíme vyrobit celé auto, vlak nebo letadlo, dokážeme sestrojit i malé družice vybavené špičkovou technologií. Jsem přesvědčen, že právě kosmické aktivity mohou být pro Česko ekonomický zázrak,“ zdůrazňuje Kobera, jeden ze spoluautorů Národního kosmického plánu 2026–2032, který schválila odcházející vláda Petra Fialy.

Velké evropské projekty pod hlavičkou ESA, ale i komerční zakázky, skýtají podle národního plánu řadu byznysových příležitostí – od družicového pozorování Země přes navigaci, telekomunikaci až po servis a údržbu na oběžné dráze nebo kyberbezpečnost. „Trh spojený s kosmickými aktivitami stále rychle roste, a navíc je řada vesmírných technologií využitelná v tradičních průmyslových odvětvích. Na nedávném festivalu Czech Space Week se o naše know-how zajímaly kosmické agentury z Turecka, Spojených arabských emirátů, Jižní Koreje nebo Maroka. Významné zakázky by české firmy mohly získat i z řady dalších asijských či afrických zemí,“ dodává pro týdeník Euro Kobera.

Uklidit smetí je také byznys

Nové příležitosti navíc netkví pouze ve stavbě a provozu družic, ale i v komercionalizaci jejich „druhého života“. Z každé družice se totiž jednou stane vesmírný odpad, který tak jako ten pozemský překáží. A právě při úklidu „smetí“ na oběžné dráze by Češi mohli sehrát významnou roli. Družice LASARsat, pod níž je podepsána brněnská firma Spacemanic, již rok obíhá kolem Země v rámci sdílené mise zaštítěné společností SpaceX a testuje i nápad skupiny studentů čtyř českých gymnázií. S projektem laseru, který by na dálku dokázal ošálit fotovoltaické panely a resetovat tak zamrznutý palubní systém družic, vyhráli soutěž NASA. I na oběžné dráze se nosí udržitelnost a údržba satelitů se dosud provádí jen softwarově. Na výzkumu, co dělat s kosmickým haraburdím, se podílí i česká pobočka SAB Aerospace, která pomáhá vyvíjet systém IOSHEX. Opravárenská základna by měla na orbitě fungovat jako dobíjecí stanice a odtahová služba pro satelity, jež vypověděly službu.

A těch bude čím dál více stejně jako nových satelitů. Do pěti let by mělo být podle odhadů Goldman Sachs vypuštěno dalších až 70 tisíc souputníků Země, z toho většina čínské provenience. Společně s rozšiřujícími se možnostmi využití satelitních dat v různých oblastech lidské činnosti stále probíhá i zápas o rozparcelování třetiny světové populace, která nemá přístup k internetu. Kromě Skylinku tak budou na obloze přibývat i jiné nebeské vláčky, včetně třeba unijního projektu IRIS2. Jistotu, že na trhu uspějí, české firmy nabízející stavbu, specializované technologie nebo servis družic samozřejmě nemají. Jisté však je to, že celý sektor nabírá nejen globální, ale přímo astrální rozměr.