Vesmírný rekord

V kalendáři se psala středa, 16. listopadu 2022. „5, 4, 3, 2, 1… Zážeh. Start Arte­mis 1! Spolu se vracíme k Měsíci a jdeme dál,“ křičel televizní moderátor, jenž komentoval vzlet obří rakety Space Launch System (SLS) z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.

Let gigantické střely americké NASA – od hlavních výrobců Lockheed Martin a Airbus – se odkládal, několikrát byl zrušen kvůli počasí, ale nakonec vynesl do vesmíru a k obletu Měsíce loď Orion, jejíž modul v prosinci úspěšně přistál v Tichém oceánu. Pokud vše půjde podle předpokladů, už v roce 2024 má následovat mise Artemis 2 – tentokrát pilotovaná. Právě v tomto kosmickém programu by se měli lidé vrátit k Měsíci, jednou snad i na něj a možná premiérově doletět až na Mars. V dalším letu budou tři Američané a jeden Kanaďan.

186 pokusů, 180 úspěchů

Start SLS byl loni tím nejspektakulárnějším a nejsledovanějším vzletem, ale v zásadě jen jedním z celkem 180 úspěš­ných startů raket, které se odlepily od Modré planety. Nikde jste o tom nejspíše nečetli, ale rok 2022 se tím zapsal do historie – nikdy dříve nevyslal člověk tolik technologií do kosmu, jako se tomu stalo loni. Oproti roku 2021 šlo o výraz­ný nárůst: o 44 raket meziročně více. Zřetelně rovněž přibývá čínských aktivit.

„Vesmírná doprava letí vzhůru,“ řekl vědeckému magazínu Nature astrofyzik Jonathan McDowell, jenž působí ve středisku Harvardovy univerzity a Smithsonian Institution. Před pár dny z letových statistik publikoval detailní analýzu raketových startů, která má 148 stran a spoustu tabulek. Co říkají? Že se kosmickým technologiím daří. Ze 186 pokusů o cestu mimo naši atmosféru uspělo plných 180 misí – tedy skoro 97 procent!

Při náročnosti startů a tisících možností, co vše se může na bezpočtu kabelů, čipů či motorech pokazit, je to obdivuhodná bilance. Pro srovnání: během necelé dekády narostly raketové starty více než dvojnásobně.

V roce 2015 vyletělo ze Země 84 nosičů, další rok o jeden méně, pak 86 a v roce 2018 se počty prvně překlopily přes stovku na 112 startů. V roce následujícím zase pod trojciferný počet klesly (97), ale posléze už jen rostou – roku 2020 na 105, předloni na 136 a loni 180.

Musk vzhlíží ke hvězdám

Čím to je? Pochopitelně strmým nárůstem misí Muskovy firmy SpaceX, která se minulý rok postarala o šest desítek cest, při nichž vesměs dopravuje na orbit svoje satelity Starlink. A je to fofr. Některá z raket Falcon této kalifornské společnosti letí do vesmíru už každých šest dní (!), přičemž celkovými starty loni vyrovnala roční rekord 61 sovětských raket typu R-7 z výjimečně aktivních osmdesátých let. SpaceX většinou dopravuje komerční náklad, nejčastěji zmíněné komunikační družice. Podle dostupných údajů již ve vesmíru krouží 3 300 operujících starlinků, což je jasně nejvíce v dějinách, takže začíná být na oběžné dráze pěkně rušno a předcházet kolizím družicových „vláčků“ bude zřejmě čím dál těžší…

Už před pěti lety, ještě před prudkým vzestupem těchto družic, vědci upozorňovali na riziko narůstajícího kosmic­kého „smetí“, kdy kolem Země krouží nefunkční zombie-satelity, části raket a různé drobné úlomky z nehod. Třeba v červenci 2018 si družice Evropské kosmické agentury (ESA), jež měla hodnotu nějakých 140 milionů eur čili pár miliard korun, kroužila svoji vytyčenou trasu, ale pozemským inženýrům začaly blikat varovné kontrolky. Blížila se srážka s vesmírnými odpadky. Tryskami na CryoSatu-2 a úpravou letu se ji podařilo zažehnat, ovšem bylo to jen o pověstný „fous“.

Ani ten však v roce 2009 nezachránil americký satelit Iridium, jenž to napálil do staré ruské družice Cosmos-2251 a rozpadl se na stovky maličkých kousků a střípků. Těch přibývá. V roce 2018 bylo podle údajů ESA na orbitu zhruba dvacet tisíc objektů, mezi nimiž zabírá značnou část neuklízené vesmírné harampádí.

Američané už tehdy denně hlásili 21 potenciálních srážek a rizikových si­tuací. Vědci proto dlouhodobě varují, že je na čase pomýšlet i na úklid kolem Země, poněvadž čím dál hustší krusta nepořádku může komplikovat nejen oběhy, ale třeba i bezpečné průlety vzhůru, jichž velmi přibývá. Pak by byl přízemský vesmír neuživatelný. „Pokud by se to stalo, dostaneme se do bodu, z něhož nebude návratu,“ míní Carolin Fruehová, astro­dynamička z Purdue University.

Kterak Čína letí vzhůru

Především zásluhou aktivit firmy SpaceX patří Američanům primát v loňském „dobývání“ kosmu. Spojené státy americkétotiž ze 180 úspěšných misí  vyslaly 76 raket, následuje Čína s 62 starty (trojnáso­bek oproti roku 2017), dále Rusko s 21 vzlety a pak překvapivý nováček – Nový Zéland s devíti starty. Že by se domovina Maorů takto radikálně zlepšila ve svém kosmickém programu? Kdeže. Z Oceánie – a pod tamní firemní hlavičkou – startují nosiče původně americké firmy Electron, respektive Rocket Lab. Tím ale jasně přeskočily Evropu s pouhými pěti starty; shodný počet vykázala v uplynulém roce ještě Indie.

„Čína nahrazuje Rusko na pozici druhé vesmírné mocnosti,“ upozorňuje na zjevný trend McDowell, autor citované analýzy. Rusům uškodila putinovská invaze a válka na Ukrajině, neboť řada západních zemí včetně agentury ESA s nimi ukončila spolupráci; britské firmy už v březnu, ihned po útoku, přestaly užívat ruských sojuzů k vynášení satelitů a podobně.

Číňané dostali loni v říjnu do vesmíru svoji 900kilogramovou solární observatoř ASO-S alias Kuafu-1 (zveřejnila již své snímky Slunce) i finální modul pro svoji dokončenou vesmírnou stanici Tchien-kung (Nebeský palác).

Mezi zajímavé mise loňského roku patří i satelit SWOT v režii NASA, který plánuje s pořizovací cenou 1,2 miliardy dolarů mapovat vodní a oceánskou topografii. Má se zaměřit na sledování vodního cyklu na Zemi i klimatické změny a stát se tak vědeckou lupou nad probíhajícími ději. Sleduje mimo jiné na šest milionů jezer, rybníků a rezervoárů vody s rozlohou větší než jeden hektar, které – zatím – na světě existují. „Jde o přelomovou věc. Bude to pro nás asi takové, jako kdyby si krátkozraký člověk konečně nasadil brýle: všechno bylo takové rozmazané a najednou se zaostří,“ řekla v prosinci časopisu Nature oceánografka Rosemary Morrowová z výzkumného centra v Toulouse.

Firmy již vysílají většinu

Loňský rok také přináší do vesmírné dopravy čitelnější zlom. Z celkových 186 pokusů dostat technologie na orbit jich 82 patřilo do vládních programů, ovšem 83 bylo plně v gesci privátních firem a konsorcií, přičemž o dalších 21 projektů se postaraly také soukromé společnosti, jež pracovaly pro nějakou vládu či stát. Z někdejších státních „monopolů“ typu NASA nebo sovětského programu se zjevně vyvinul komerční potenciál pro sofistikované podnikání – a nejde už jen o SpaceX, ale další subjekty typu zmíněného Rocket Labu.

Nejběžnějším dopravovaným artiklem jsou družice: komunikační, navigační či snímkovací satelity. Podle McDowellovy statistiky se loni dostalo nad naše hlavy 2 487 přepravených nákladů, které patří organizacím ze 48 zemí (tři byly loni české). Z celkového počtu šlo o 2 193 zásilek čistě komerční a byznysové povahy, 101 akademických a vědeckých, 78 pro civilní účely, 97 obranně-vojenských a zbývajících osmnáct byly lodi či jejich součásti.

„Tenhle rok může zlomit ještě více rekordů. SpaceX si dělá naděje na vystřelení stovky letů v roce 2023, přičemž to zahrnuje i první let na oběžné dráze jejich Starshipu, který má eventuálně dopravit lidstvo na Měsíc a Mars,“ líčí vyhlídky Nature. Na plánovaný šestidenní výlet privátní lodí Starship se má údajně už letos vydat jedenáctičlenná posádka, do níž japonský miliardář Jusaku Maezawa nominoval i českého umělce Yemiho.

Čech mezi astronauty ESA

Co dalšího čekat v roce 2023? K Měsíci vzhlíží víc národů. Jak už týdeník Euro psal, do vesmíru směřují dokonce i arabské země: třeba Spojené arabské emiráty vysílají svůj měsíční rover Rašíd a Indové plánují v rámci mise Chandrayaan-3 úspěšněji zopakovat své úsilí o přistání s vozítkem na Luně (bourali tam už roku 2019). A japonská agentura JAXA se v dubnu pokusí tamtéž o přistání s modulem Hakuto-R. Ve vesmíru bude docela živo.

Evropská ESA, na níž participuje rovněž Česko, hodlá k Jupiteru vyslat sondu Juice, jež se zaměří na studium plynné planety a jejích měsíců; v plánu je též teleskop sledující Slunce.

Navíc mají i Evropané naději na své kosmonauty. V listopadu uspěl ve výběrovém řízení ESA rovněž český šestatřicetiletý vojenský pilot Aleš Svoboda, čímž se stal záložním astronautem pro budoucí vesmírné projekty. Kapitán Svoboda nyní létá s čáslavskými stíhačkami JAS-39 Gripen, ale jednou by snad mohl přesedlat i do výše letícího stroje…

O tak lákavou šanci se ucházelo 22 589 uchazečů (včetně dvou stovek Čechů a 24 procent žen), avšak na shortlist ESA se probojovala pouhá sedmnáctka osob. Po čtyřech dekádách tak Česko má opět kosmonauta v širší přípravě; do vesmíru letěl pouze Vladimír Remek roku 1978.

Svoboda, jehož pochválili čeští ministři i velitelé, svůj úspěch komentoval takto: „Pro mě to byl vždycky takový dětský sen. Už jako dítě jsem chodil v Brně do planetária; vždycky jsem se zajímal o vesmír, o letectví a kosmonautiku. A beru to jako logické pokračování toho, co dělám teď.“

Autor je vědecký novinář, působí na Univerzitě Karlově