Oral jsem, oral, ale mimo

Zemědělské družstvo Dolní Újezd farmaří nedaleko Litomyšle na 9 400 hektarech půdy, a tak není překvapením, že jeho strojový park čítá přes stovku traktorů, pluhů, podmítačů, postřikovačů, roz­metadel či kombajnů. Farmářskou flotilu loni posílil také profesionální dron, který pomáhá spořit čas i náklady monitorováním pole z nebe. „Dron nám umožňuje rychlý pohled na pozemky, když potřebujeme zjistit jejich stav a variabilitu. Jeho hlavní náplní je ale snímání porostů a vytváření map, podle nichž se pak řídí aplikační technika,“ vysvětluje Josef Čejka, hlavní agronom ZD Dolní Újezd.

Loni dron pomáhal v boji proti pcháči rolnímu, vytrvalému plevelu, který navíc hluboce koření a pro zemědělce představuje jednoho z hlavních škůdců. Díky přesné lokalizaci pcháče na polích v Dolním Újezdě ušetřili na 80 procent chemie v podobě přípravků na ochranu rostlin. A vzhledem k tomu, že má dron instalovanou i termokameru, může ze vzduchu před sklizní monitorovat výskyt divoké zvěře a eliminovat její zranění.

Zemědělci z Dolního Újezdu patří k nadšencům do takzvaného precizního zemědělství, oboru, který se snaží propojit digitální svět s pěstováním plodin či chovem hospodářských zvířat. Zapojení nových technologií do spíše konzervativního světa zemědělců je globálním trendem, v němž hraje Evropa hned po Severní Americe nejdůležitější roli. Podle odhadů výzkumníků ze Straits Research se objem evropského trhu s „chytrým“ farmařením zvýší do roku 2030 ze současných tří miliard amerických dolarů na trojnásobek. Česko se sice nemůže rovnat s lídry trhu, kterými jsou Německo, Francie nebo Itálie, zvýšený zájem o využití digitalizovaných postupů na poli, v sadu, na pastvě, ve stáji či ve skleníku je ale znát i u nás.

Pod hlavičkou ministerstva zemědělství existuje dvacítka demonstračních farem, průkopníci precizního zemědělství dali dohromady Spolek pro inovace a udržitelné zemědělství (SIUZ), kde si předávají praktické zkušenosti a know-how. Na zvýšený zájem o využívání dat ve farmaření reagovaly i vědecké a výzkumné instituce a školy: na České zemědělské univerzitě loni vznikl nový magisterský studijní program Precizní zemědělství. Kolem chytrého farmaření krouží i výrobci a distributoři zemědělské techniky, a to včetně českých firem, jako jsou Farmet nebo MJM Agro.

A rychle rostou také technologické firmy, jež nabízejí na klíč poradenství a specializované služby, mezi něž patří třeba tvorba výnosových map na základě satelitních snímků nebo dat z dronů, návrhy přesného zavlažování a hnojení až po komplexní systémy pro evidenci a správu půdy. „Zemědělství stále skýtá obrovský prostor pro změny, které mohou vést k výraznému vylepšení efektivity. Například jak a kdy zasít, hnojit či zavlažovat méně, ale zároveň pak sklidit více. A také jak efektivně řídit a využívat vozový park,“ říká Vojtěch Malina, ředitel brněnského startupu CleverFarm, který se dokázal prosadit třeba i v Chile nebo Austrálii.

S potenciálem dronů i agribotů

Až potud by se mohlo zdát, že rozšíření precizního zemědělství nic nestojí v cestě a čeká ho velká budoucnost. Má to ovšem hned několik zádrhelů. Předně není úplně jasné, co se pod samotným pojmem skrývá. Paleta technologií i nástrojů, které propojují digitální svět s tím agrárním, je totiž neuvěřitelně široká a sahá od prostých výpočtů výnosových map a efektivnějšího hnojení přes navádění zemědělských strojů pomocí korelovaného signálu GPS až po skutečný high-tech v podobě takzvaných agri­botů, jež umožňují kompletní robotizaci práce ve skleníku, na poli nebo v sadu.

Mimochodem tento technologicky nejvyspělejší výdobytek chytrého farma­ření u nás využívají zatím jen dvě farmy. Ke zmatení pojmů přispívá i rozsah produkce: prvky precizního zemědělství využívá jak rostlinná, tak živočišná či smíšená výroba, hodí se do provozů konvenčních i těch s nálepkou bio.

Kromě vymezení pojmu chybí i spolehlivé statistiky. V Česku je k dispozici pouze jediná, kterou na základě dat od roku 2017 vypracovává státní Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). Formou dotazů mezi 1 196 podniky, které zasílají data do unijní zemědělské databáze, došel předloni k závěru, že relativně nejrozšířenější jsou technologie, které šetří hnojení, osivo a postřiky, v živo­čišné výrobě pak elektronické obojky pro zví­řata a systémy pro řízení stájí a farem. Alespoň jeden prvek precizního zemědělství pak v roce 2021 využívalo 227 farem, což představuje necelých 19 procent všech českých zemědělců.

Pro srovnání, průzkum společnosti  Allianz Global Investors došel předloni k závěru, že v západní Evropě alespoň jeden prvek chytrého farmaření využívá šest z deseti podniků. Ekonomická data stejné studie navíc potvrzují i zkušenosti menšiny průkopníků. A tím je jednoznačný hospodářský efekt. Farmy využívající prvků precizního zemědělství měly v rostlinné výrobě až o 30 procent vyšší výnosy než podniky, které se novým technologiím dosud vyhýbají. V živočišné produkci byl rozdíl mezi „novými“ a tradičními farmami dokonce až 80procentní. A totéž platí, když se zaměříme na čistou přidanou hodnotu, tedy od produkce a dotací odečteme veškeré náklady. Podniky farmařící s některou chytrou technologií v zádech jsou podle studie ÚZEI celkově o 28 procent efektivnější.

Po započtení nákladů na roční pracovní sílu, což v zemědělství obnáší 1 800 hodin, je pak precizní zemědělství výkonnější dokonce o 38 procent: řada technologií totiž šetří lidskou práci. Nezanedbatelná je i vyšší efektivita neprodukční části zemědělství, kterou se studie již nezabývala. „Precizní zemědělství bývá definováno jako snaha o dosažení přesnosti v čase a místě. To je ale dnes již dost zastaralá definice. Základem je práce s daty, což je nejen monitoring a evidence, ale i kalkulace, výhled cen komodit a také základ pro celou oblast nefinančního reportingu po­dle pravidel EU, která se bude týkat řady zemědělských podniků,“ upozorňuje Václav Brant z Centra precizního zemědělství České zemědělské univerzity.

A český stát? Opět tápe

Proč potom postupy, které přinášejí jasně měřitelné snížení spotřeby a zvýšení efektivity, využívá u nás jen necelá pětina zemědělců? Na první pohled by se mohlo zdát, že problémem jsou peníze. Chytré farmaření je dražší, protože vyžaduje vyšší vstupní investice i celkové náklady, které jsou podle ÚZEI v přepočtu na hektar obhospodařované plochy až o 38 procent vyšší než u tradičního zemědělství. Jenže investice jsou spojené i s vyššími odpisy, cena technologií na trhu klesá, a tak zejména pro velké hráče nemusí jít o nijak omezující faktor.

Dokládá to ostatně i zkušenost z Dol­ního Újezdu, kde si dron pořídili bez dotace. „Reálná úspora je závislá na množství nalétaných pozemků. Za loňský rok to u nás mohlo být ve výši investice do dronu a softwaru na vyhodnocování snímku. Obecně se dá říct, že pokud zemědělec kupuje stroje a vybavení uvážlivě a používá veškeré možnosti, co ten daný stroj nabízí, návratnost takových investic tu určitě je a zároveň se tím dá propagovat udržitelné zemědělství před veřejností,“ říká Josef Čejka.

Pravděpodobně větším úskalím je nejistota, v níž chytře farmařící zemědělci zůstávají. Stát jako by se neuměl rozhodnout, kterým směrem se vydat a jak dát najevo, proč je precizní zemědělství pro udržitelnost, ale i ekonomický provoz výhodné. Typickým příkladem může být příběh o dotacích na precizní zemědělství, jež měly mezi české zemědělce poslat do roku 2027 miliardu korun.

Protože pod samotný pojem chytrého farmaření je možné schovat mnoho různých postupů a snah, navrhl Spolek pro inovace a udržitelné zemědělství v roce 2022 model „ekoschémat“, v němž zemědělec sbírá body za metody, které používá, a na základě nich na dotaci může dosáhnout. Ministerstvo zemědělství si však nakonec jako kritérium zvolilo jedinou podmínku, takzvané variabilní hnojení, kdy se pomocí mapy a navigace aplikují podpůrné přípravky nikoliv plošně, ale s různou intenzitou.

Místo moderní technologie s výhledem na další čtyři roky tak podpořilo celkem běžnou praxi zejména velkých farem, prostor pro iniciativu farmářů a inovace šel úplně stranou. Program se nakonec ani nerozběhl, ministerstvo ho po kritice stáhlo a slíbilo, že alokovanou miliardu přesune do dotací na investice. Motivační prvek obsahující bodovací systém tím zmizel. „Moderní udržitelné zemědělství, které využívá dosaženého pokroku v tomto oboru, je nevyhnutelnou nutností, aby si české zemědělství udrželo konkurenceschopnost. Tomu musí odpovídat i legislativa a dotační systém, který má motivovat k přechodu k moderním technologiím. Aktuální systém umožňuje čerpat dotace i nepřizpůsobivým, kteří přežívají na úkor těch, co dělají něco navíc,“ domnívá se Martina Poláková, manažerka spolku SIUZ.

Změnit tvář krajiny, ovšem chytře

O chytrém zemědělství a nástupu digitálních technologií ve farmaření se někdy mluví jako o třetí revoluci: po té neo­litické a průmyslové, která přinesla práci strojů. Jak upozorňuje Václav Brant z ČZU, debata by se proto neměla vést jen o dotacích, ale i o představě, kam se zemědělství posune a jakou roli bude hrát. Stát podle něj takovou vizi nemá, což ovlivňuje i chování zemědělců, a to včetně nejistoty ohledně investic do průlomových technologií. Kromě samotné zemědělské produkce je tu navíc řada dalších oblastí a dopadů, kterými je nutné se zabývat.

„Roste počet kyberútoků a je jen otázka času, kdy bude na řadě také zemědělství. Pokud nabádáme k využívání dat, musí stát garantovat také jejich bezpečné sdílení,“ upozorňuje odborník na precizní zemědělství. A Brant přidává ještě jeden pohled, a to krajinářský: „Již nyní umožňuje přesné navádění strojů na poli využít souvratí k pěstování jiných plodin nebo pro ekologické funkce. Zcela autonomní stroje pak promění krajinu ještě víc, a to včetně vymezených koridorů pro drony. Precizní zemědělství změní tvář krajiny. A úloha státu je garantovat, aby se nám nerozpadla před očima. Protože krajinu můžeme přetvořit jen jednou, zpátky už ji nikdo dohromady nedá.“