Petr Nečas: Oběť lásky a digipopulismu
Deset let po spektakulárním zásahu speciálních útvarů policie na Úřadu vlády, který měl být viditelným symptomem vstupu organizovaného zločinu do nejvyšších pater české politiky, zůstává jen hořká vzpomínka.
Zejména pak pro expremiéra Petra Nečase, který nakonec se svou milenkou, dnes manželkou Janou Nagyovou, odnesl za ostatní vše, co se dalo.
Všechny zabavené peníze a zadržené zlato, které měly pocházet z trestné činnosti, se vrátily svým majitelům. Žádná velká kauza doložena nebyla: zůstal jen příběh jedné rozpínavé lásky, které předseda vlády podlehl natolik, že překračoval své pravomoci a lhal. A potom je tu příběh o rozdělování politických trafik, starý jako politika sama, jen se české soudy nově domnívají, že to není jen morálně špatné, a tedy veřejně odsouzeníhodné, nýbrž také postižitelné trestněprávně, což vrchní soud pravděpodobně neuzná a rozsudek nad Nečasem zruší.
Místo příběhu o mafii, která ovládá a tuneluje politiku, vzniká po deseti letech jiné vyprávění, podobně paranoidní. Příběh o tom, kterak se k moci měl dostat Andrej Babiš a jak mu to tedy policie a státní zástupci zařídili a jak předtím ještě tehdy tři měsíce nový prezident Miloš Zeman mohl splnit svůj předvolební slib o odvolání Nečasovy vlády, která podle něj „škodila republice“, když chtěla šetřit. Otázka cui bono, tedy v čí prospěch se to celé děje, nám zkrátka nikdy nedá spát, přitom i tady by bylo místo vymýšlení spikleneckých teorií skoro lepší přijmout jako fakt, že případ vyšuměl do vytracena a že se Nečas a další lidé vcelku slušně obhájili. I v jiných zemích (Francie, Německo) se stává, že obžalovaný politik nakonec odejde od soudu bez trestu nebo jen se symbolickým pokáráním, v tom nejsme nijak odlišní.
Je nicméně velká iluze si myslet, že Babiš se dostal k moci kvůli Nečasově skandálu, že je to práce policisty Šlachty či státního zástupce Ištvána, ať už si o kvalitě jejich práce myslíme cokoliv, o sympatiích ani nemluvě. ODS šla už tehdy dolů a lidé nevěřili ani sociální demokracii. Nový protestní subjekt jako ANO by se k moci dostal tak jako tak i bez zásahu ve Strakovce. Českou politiku směrem k ANO neposunul skandál dvou milenců na vládě, nýbrž systematická propagandistická práce Babišových lidí v digitálním prostoru.
Lidé byli nespokojení a Babiš jim nabídl přesně ty sliby, které chtěli. Politiku změnil „digipopulismus“ využívaný specificky na český způsob, ne zamilovaný premiér a jeho láska toužící po moci a snobském vlivu. Tato nespokojenost s tím, že politika nedodává bohatství všem, zejména ne těm dole, ostatně trvá v nové variaci dodnes, a to je na vládě dávno úřednický klid a pořádek.
Po deseti letech lze případ uzavřít s jediným rozumným poučením do budoucna: nikdy nepodléhejte spikleneckým teoriím, protože ty nikdy nikam nevedou. Ani k prosperitě, ani k vítězství věcné a slušné politiky. Naopak udržují úrodnou půdu pro politické obchodníky s deštěm, který nikdy nikoho neosvěží, ale nakonec všechny spláchne.
Petr Nečas: Oběť lásky a digipopulismu
Deset let po spektakulárním zásahu speciálních útvarů policie na Úřadu vlády, který měl být viditelným symptomem vstupu organizovaného zločinu do nejvyšších pater české politiky, zůstává jen hořká vzpomínka. Zejména pak pro expremiéra Petra Nečase, který nakonec se svou milenkou, dnes manželkou Janou Nagyovou, odnesl za ostatní vše, co se dalo.
Všechny zabavené peníze a zadržené zlato, které měly pocházet z trestné činnosti, se vrátily svým majitelům. Žádná velká kauza doložena nebyla: zůstal jen příběh jedné rozpínavé lásky, které předseda vlády podlehl natolik, že překračoval své pravomoci a lhal. A potom je tu příběh o rozdělování politických trafik, starý jako politika sama, jen se české soudy nově domnívají, že to není jen morálně špatné, a tedy veřejně odsouzeníhodné, nýbrž také postižitelné trestněprávně, což vrchní soud pravděpodobně neuzná a rozsudek nad Nečasem zruší.
Místo příběhu o mafii, která ovládá a tuneluje politiku, vzniká po deseti letech jiné vyprávění, podobně paranoidní. Příběh o tom, kterak se k moci měl dostat Andrej Babiš a jak mu to tedy policie a státní zástupci zařídili a jak předtím ještě tehdy tři měsíce nový prezident Miloš Zeman mohl splnit svůj předvolební slib o odvolání Nečasovy vlády, která podle něj „škodila republice“, když chtěla šetřit. Otázka cui bono, tedy v čí prospěch se to celé děje, nám zkrátka nikdy nedá spát, přitom i tady by bylo místo vymýšlení spikleneckých teorií skoro lepší přijmout jako fakt, že případ vyšuměl do vytracena a že se Nečas a další lidé vcelku slušně obhájili. I v jiných zemích (Francie, Německo) se stává, že obžalovaný politik nakonec odejde od soudu bez trestu nebo jen se symbolickým pokáráním, v tom nejsme nijak odlišní.
Je nicméně velká iluze si myslet, že Babiš se dostal k moci kvůli Nečasově skandálu, že je to práce policisty Šlachty či státního zástupce Ištvána, ať už si o kvalitě jejich práce myslíme cokoliv, o sympatiích ani nemluvě. ODS šla už tehdy dolů a lidé nevěřili ani sociální demokracii. Nový protestní subjekt jako ANO by se k moci dostal tak jako tak i bez zásahu ve Strakovce. Českou politiku směrem k ANO neposunul skandál dvou milenců na vládě, nýbrž systematická propagandistická práce Babišových lidí v digitálním prostoru.
Lidé byli nespokojení a Babiš jim nabídl přesně ty sliby, které chtěli. Politiku změnil „digipopulismus“ využívaný specificky na český způsob, ne zamilovaný premiér a jeho láska toužící po moci a snobském vlivu. Tato nespokojenost s tím, že politika nedodává bohatství všem, zejména ne těm dole, ostatně trvá v nové variaci dodnes, a to je na vládě dávno úřednický klid a pořádek.
Po deseti letech lze případ uzavřít s jediným rozumným poučením do budoucna: nikdy nepodléhejte spikleneckým teoriím, protože ty nikdy nikam nevedou. Ani k prosperitě, ani k vítězství věcné a slušné politiky. Naopak udržují úrodnou půdu pro politické obchodníky s deštěm, který nikdy nikoho neosvěží, ale nakonec všechny spláchne.
