
Píp a zaplaceno
Karty nebereme, bohužel, pronesla servírka větu, kterou zjevně jako mantru opakuje co chvíli. Prý nemají terminál, ale proč ho nemají, to ona neví, to je otázka na šéfa.
Ne, řeč není o restauraci někde v zapadlé vísce uprostřed malebné krajiny, ale o podniku přímo v centru Prahy. Samozřejmě to není otázka na obsluhu, proč nemohu pohodlně zaplatit kartou a musím jít hledat nejbližší bankomat. Ale je s podivem, že ve třetím desetiletí 21. století se stále musíme ptát, jestli kartou vůbec můžeme zaplatit.
Zvlášť když Češi placení kartami milují, včetně novějších platebních metod pomocí mobilů či chytrých hodinek. A ač kdejaká restaurace zůstává vůči bezhotovostním platbám imunní, naprostá většina obchodníků v Česku včetně večerek už naštěstí karty bere. Na západní země v čele se Švédskem tedy zatím nemáme, ve velkých městech se tam na možnost platit kartou opravdu ptát nemusíte.

V dnešní digitální době se už hotovost stala anachronismem a je zralá na zrušení. Bankovní účty ovládáme z mobilů a počítačů, kartou nebo alespoň převodem zaplatíte v zásadě na všech e-shopech. Po ruce jsou fintechové aplikace, jež na pár kliků umožní nejen nakoupit cizí měny výhodněji než u bank, ale třeba také kryptoměny nebo akcie. S hotovostí tam nepochodíte. A už s ní nezaplatíte ani mnoho dalších služeb.
Má vůbec cash ještě nějaký smysl? Jistě bychom něco našli. Do kytarového futrálu pouličního muzikanta se digitální peníz hází špatně, také tanečnice ve stripbarech uvidí za svým prádlem radši bankovky. Rovněž do kašny pro štěstí je lepší hodit minci než mobil. A nezapomeňme na numismatiky a notafiliky!
Ale jinak? Jinak je hotovost už zbytečná a nepraktická. Musíte ji nosit s sebou, můžete ji ztratit nebo vám ji mohou ukrást. Musíte řešit, jestli jste si vzali dost peněz. Při cestách do ciziny musíte cash složitě a mnohdy nevýhodně směňovat. A po návratu strčíte neutracené peníze do šuplíku. S platbou kartami, mobily, hodinkami všechny tyhle problémy odpadají. Píp a zaplaceno.
Udržovat cash v oběhu je také nákladné. Znehodnocené a poškozené peníze musí centrální banka stahovat a průběžně je obměňovat. Pro ilustraci: v Česku je aktuálně v oběhu přes půl miliardy bankovek v hodnotě skoro 690 miliard korun. Mincí koluje 2,2 miliardy kusů za necelých 20 miliard korun.
Je zvláštní, když někteří vyznavači cash volají po tom, aby se právo platit hotově vtělilo rovnou do ústavy. Je to stejné, jako kdyby se tam dalo právo třeba na tištěné telefonní seznamy. Obdobných „práv“ by každý jistě našel desítky. Doba se ale mění a je potřeba na ni reagovat. Jinak bychom z Česka vytvořili skanzen.
Rozhodně dává smysl trend, který míří ke zrušení hotovosti a jejímu nahrazení novou digitální měnou centrálních bank, jež se ukrývá pod zkratkou CBDC (s kanabidiolem má jen podobnou zkratku). Co by to znamenalo, nastiňujeme v hlavním tématu tohoto vydání. Pro budoucnost vyspělých zemí je to zjevně krok nevyhnutelný.
Jak píšeme uvnitř čísla, pro přechod na digitální měnu je klíčová změna mentality. Tak tomu ostatně bylo i v minulosti. Nejstarší papírové peníze se sice objevily už v 7. století v Číně, na území rakouské monarchie ale až na sklonku vlády Marie Terezie. Lidé na ně také nahlíželi s krajní nedůvěrou. Papírky na placení? To jako fakt?
Dnes pro změnu mnoho lidí nejen v Česku vnímá jako jistotu papírové peníze. Ale jistotu čeho? Už drahné roky nejsou bankovky kryté drahými kovy, hlavně zlatem, takže v případě vysoké inflace nebo nepovedené manipulace ze strany centrální banky se mohou stát jen umně vytištěnými obrázky nevalné hodnoty. Pak byste pro platbu jedné večeře v restauraci museli vybrat rovnou celý bankomat.


