
Podpora rodin není charita, ale investice do budoucna
Stát by měl vytvářet takové podmínky, aby lidé mohli, pokud chtějí, děti mít a aby vyrůstaly v prostředí, které jim dává možnosti a perspektivu Propojením byznysu a neziskové sféry je v Česku řada firem schopná měnit budoucnost těch nejmenších. I kdyby jen trochu, stojí to za to. Nemůžeme ovlivnit, do jaké rodiny se dítě narodí, ale můžeme ovlivnit, jaké šance v životě dostane.
Česko dnes čelí rekordně nízké porodnosti a výhled je ještě pesimističtější. To není kritika, ale fakt a zároveň vážný problém. Často se svaluje vina na mladou generaci, jako by šlo o její volbu, sobeckost nebo snad pohodlnost. Realita je mnohem složitější. Dovedu si představit, že dost párů, ale i rodin by děti chtělo, často možná i více, než mají dnes. Jenže stojí před nimi bariéry, které samy neovlivní. Zmínit mohu například nedostupné bydlení, nedostatek míst ve školkách nebo obavu ze ztráty kariéry a složitý návrat do práce. K tomu všemu se přidává i všudypřítomná ekonomická nejistota.
Férová šance do života
Podle našeho nedávného průzkumu se více než čtvrtina českých domácností dlouhodobě obává pádu do chudoby. Ani tím však starosti nekončí, protože i když se děti narodí, ne všechny dostanou férovou šanci do života. Podle Zprávy o stavu péče o ohrožené děti vyrůstá v Česku až 360 tisíc nezletilých v chudobě, energetické chudobě nebo v rodinách zatížených exekucemi. To už není jen statistika, jsou to konkrétní děti, jejichž potenciál může zůstat nevyužitý. Podporu rodin a dětí proto musíme chápat jako investici. Ne jako charitu ani jako sociální nadstavbu, ale jako předpoklad budoucí ekonomické i společenské stability. Jde o budoucí lídry, o pracovní sílu, která bude držet ekonomiku země včetně nepříliš pozitivního výhledu v důchodovém systému. Jde o občany, kteří budou tvořit, inovovat a určovat směřování země.
Největší odpovědnost leží na státu. Ten by měl strategicky vytvářet takové podmínky, aby lidé mohli, pokud chtějí, děti mít. A aby vyrůstaly v prostředí, které jim dává možnosti a perspektivu. Obávám se však, že to stát sám nezvládne. Potřebujeme i soukromou sféru, která má flexibilitu, schopnost inovovat a chuť otvírat témata, jež by jinak zůstala stranou. Naše zkušenost to potvrzuje. V rámci skupiny Generali jsme součástí celosvětové iniciativy The Human Safety Net.
V Česku naše úsilí směřuje k ohroženým rodinám prostřednictvím spolupráce s SOS dětskými vesničkami. Jedním z hlavních projektů je SOS kompas, který pomáhá rodinám překonat krize a předcházet tomu, aby děti musely do náhradní péče. Sociální pracovnice navštěvují rodiny přímo v jejich domovech a poskytují jim podporu, aby i ti nejmenší mohli vyrůstat doma. Věříme, že právě taková podpora je investicí s nejvyšší návratností, protože investice do dětí je možná ta nejlepší. Jsem proto rád, že propojením byznysu a neziskové sféry je v Česku řada firem schopná měnit budoucnost těch nejmenších. I kdyby jen trochu, stojí to za to. Nemůžeme ovlivnit, do jaké rodiny se dítě narodí, ale můžeme ovlivnit, jaké šance v životě dostane. A právě to je zkouška naší odpovědnosti. Skutečná investice do budoucna.
Roman Juráš, generální ředitel Generali České pojišťovny


