Poslouchat budete! aneb Čína drtí své byznysové draky

Nejdřív srp podsekl Alibabu. Pak kladivo zdrtilo Tencent. Nakonec rudá povodeň pohltila i Didi Chuxing. A dalším – z mezi­národního hlediska méně známým, avšak stále obřím – technologickým hráčům bylo doporučeno „pokání“. Nejde o novodobý počátek dalšího kola kulturní revoluce à la Mao Ce-tung. Tentokrát si jen čínské komunistické úřady vyšláply na své kapitalistické diamanty. Domácí podnikatelské superstars jako Jack Ma nebo Ma Chua-tcheng se stáhly do pozadí, investoři s pozicí v čínských akciích sčítají obří ztráty a západní analytici se zoufale dohadují, co se vlastně děje. Snad kromě nejvyššího čínského vedení nikdo nic neví. Oficiálně se jedná o „interní kontroly a nápravy problémů“ především na poli ochrany uživatelů. Interpretace skutečných příčin se různí.

Minus bilion dolarů

Začalo to na konci října loňského roku. Šéf Alibaby a „nejzářivější hvězda na čínském podnikatelském nebi“ Jack Ma si vzal mikrofon na šanghajské podnikatelské konferenci Bund Summit a během pětadvacetiminutového projevu strhal čínský finanční systém. Regulátoři brání inovacím, banky mají mentalitu zastaváren. Potlesk. Střih. O deset dní později finanční divize Alibaby Ant Group odpočítává hodiny do okamžiku, kdy mají její představitelé v Šanghaji a Hongkongu „zazvonit zvoncem“ a poslat na trh jeden z největších úpisů akcií v dějinách světových burz. Za 25 miliard dolarů. Ale nezazvoní, nepošlou. IPO se ruší, Ant Group je vyšetřována, Jack Ma na téměř tři měsíce mizí z veřejného prostoru. Nakonec firma z turbulencí vyšla s pokutou 2,8 miliardy dolarů za porušování antimonopolních pravidel.

Tím ovšem aktivita čínských úřadů neustala. Poloviční „flastr“ si v dubnu ze stejných důvodů vysloužil Tencent, kterého úřady drtí dál a v posledních dnech mu přikázaly, aby se s domácí konkurencí podělil o svá hudební práva – firma drží čtyři pětiny všech exkluzivních nároků na streamování globálních audioték. A když na konci června, první den po newyorském IPO, akcie „čínského Uberu“ jménem Didi Chuxing, rostly o více než čtvrtinu a investoři výskali blahem. Na kapitalizaci ve výši 70 miliard dolarů se však jeden z největších globálních startupových jednorožců dlouho neohřál. Hned následujícího dne začalo v Číně vyšetřování firmy a v rámci tohoto šetření úřady zakázaly stahovat její aplikaci. Přítok nových zákazníků se zastavil, odtok stávajících kontraktorů (řidičů) zvedl, akcie přišly okamžitě o třetinu hodnoty a dnes se pohybují ještě o dalších deset procent níže.

„Jeden úřad vládne 27 drakům,“ popsal tehdy pro Financial Times profesor ekonomie Sü Kche vztahy mezi velkými čínskými firmami zalistovanými v New Yorku a pekingským Národním úřadem pro průmysl a obchod. Spekulovalo se, že mezi dalšími cíli čínských úředníků budou „Uber pro nákladní dopravu“ Full Truck Alliance nebo čínská megasíť webů s nabídkami práce Kanzhun. Údery Pekingu ale zatím míří jinými směry. V červenci se s Čínou začali loučit těžaři kryptoměn, jejichž činnost země – s navenek prezentovanými ekologickými pohnutkami – úplně zakázala; na přelomu července a srpna se o své neziskové budoucnosti zase dozvědělo stomiliardové odvětví privátního vzdělávání. Následně byly počítačové hry označeny za duchovní opium, což má v čínském náhledu na likvidační dopad této látky velmi silné konotace, a naposledy zase na začátku minulého týdne FT informovaly, že svůj záměr umístit na trh akcie v hodnotě miliardy dolarů si rozmyslela skupina NetEase, jakási čínská verze Spotify. Vlna regulace jede čínským byznysem, investoři slabí v kolenou utíkají (technologické firmy zalistované v Číně celkově přišly od února na kapitalizaci o bilion dolarů) a odborníci se přou, co administrativa prezidenta Si Ťin-pchinga těmito kroky sleduje.

Rozparcelovat kolosy

Nabízí se snaha podseknout do nebes rostoucí kolosy. „Vyšetřované společnosti vyrostly do takové velikosti, že komunistická strana má obavu, že by se mohly vymknout její kontrole,“ zmiňuje pro agenturu Nikkei Minoru Nogimori, šéf Japonského výzkumného institutu.

Nejde ale jen o ekonomickou sílu, kdy se Alibaba na vrcholu loni v říjnu dotýkala tržní kapitalizace 800 miliard dolarů a Tencent byl ještě o 100 miliard výše. Tyto firmy stejně jako další postižená Didi Chuxing příliš prorůstaly do čínské společnosti.

Kupříkladu Tencent je dáván za příklad tvůrce první superaplikace, rozhraní, jež umožňuje přístup k široké škále služeb – od posílání peněz přes objednání jídla, zboží či taxíku až po přístup k mediálním databázím – prakticky na jeden klik. Čínský spotřebitel se jednoduše zaregistroval k Tencentu a nic jiného už nepotřeboval. Což firmě dávalo při počtu nějakých 600 milionů aktivních uživatelů značnou moc. Alibaba Tencent svým Alipay prakticky kopírovala. A tak dále. Což se veškerou moc v zemi uzurpujícím si komunistům nemohlo líbit.

Množí se však i sofistikovanější vysvětlení. Jedním z nich je interpretace, podle níž Čína hodlá svůj ekonomický zázrak „osamostatnit“. Ačkoli se v zemi kompletuje třeba většina globální produkce elektroniky, montované součástky jsou odjinud. V primárních technologiích Čína zaostává, a pokud chce tuto ztrátu zacelit, potřebuje do sektoru přesunout velkou část intelektuálního potenciálu, kterou v tuto chvíli nasávají online spotřebitelské služby. Záměrem čínského vedení je podle magazínu Economist vybudovat během této dekády techno-utopii s čínskými rysy, plnou „hlubokých technologií“ jako cloud computing, umělá inteligence (AI), samořídicí auta nebo právě špičkové čipy domácí výroby. Pro celonárodní/globální kolosy typu Alibaby, Tencentu nebo Didi v této vizi pak příliš prostoru není. Pekingští aparátčíci si podle Economistu představují, že byznysová moc těchto kolosů se rozparceluje mezi menší hráče, kteří budou směrem k centrální vládě značně povolnější.

Až se vítr otočí

Větší distribuce bohatství směrem do nižších pater čínské společnosti je zřejmě dalším ze záměrů čínského vedení. Komunistická strana sice na jednu stranu oceňuje podnikatelský drive Jacka Ma a spol., ale zjevně netouží odchovat si (a dělit se s nimi o moc) superboháče typu Jeffa Bezose nebo Elona Muska. Nejmenovaný investiční bankéř citovaný Economistem označil současný status quo za rozchod se starým prorůstovým modelem a počátek „skutečného státního kapitalismu“. Jeho slova svým způsobem nedávno potvrdil vicepremiér Liou Che, podle něhož Čína přechází do nové fáze rozvoje, kdy bude oproti dosavadnímu modelu „růstu za každou cenu“ upřednostňována sociální spravedlnost a národní bezpečnost.

Což nejsou úplně podmínky, které by investorům slibovaly růžovou budoucnost. Mezi těmi zahraničními, u kterých Peking nemůže hrát na nacionalistickou notu, v posledních měsících odstartoval významný exodus. Podle Fortune se svých čínských tech pozic zbavila třeba Cathie Woodová, loňská kometa hedge fond sektoru, jež se sázkami na Teslu nebo krypto dominovala žebříčkům výkonnosti. V posledních měsících se od ní však štěstěna odklonila. A čínský výprodej je jen jedním z dalších bolestivých kroků. Své znepokojení veřejně vyjádřili třeba šéfové investičních divizí Allianz nebo AXA.

A čínští byznysmeni se zase intenzivně zajímají o charitu. Spoluzakladatel Xiaomi Lej Ťün podle agentury Bloomberg převedl na dvě nadace akcie za 2,2 miliardy dolarů, Wang Sing z Meituan jej ještě o 100 milionů trumfl. Čang I-ming z ByteDance, IPO jehož TikToku bude zřejmě prubířským kamenem dalšího vývoje vztahu Pekingu a jeho technologických kolosů, poslal 77 milionů dolarů vzdělávacímu fondu ve svém rodném městě. Šéf Tencentu Ma Chua-tcheng zase slíbil 7,7 miliardy dolarů z peněz firmy na řešení sociálních problémů. A všichni společně doufají, že se vítr otočí. Pokud je v krocích čínského vedení vyšší záměr, není to úplně pravděpodobné.