Potravinová obsese
Ministr zemědělství lidovec Marek Výborný přiznal, že nižší DPH na potraviny, kterou schválila vláda, nebude mít vliv na ceny potravin v obchodech. Ty porostou tak jako tak, protože se zvedají náklady na provoz a dopravu. Výborný ale už ví, že chyba je na straně zpracovatelů a prodejců, rozhodně ne u zemědělců, což je ve srovnání s jeho předchůdcem Zdeňkem Nekulou posun, protože ten ještě tvrdil, že za to mohou všichni účastníci „potravinového řetězce“. I Výborný jako Nekula přiznal, že s cenami potravin nemůže nic dělat, leda vydávat morální apely.
Vláda si už delší dobu neví s cenami potravin rady. Ví, že na ně nemá vliv, ale pod tlakem veřejnosti a médií také cítí, že by s nimi něco dělat měla, protože je to dnes s cenami energií to největší politikum, o něž se hraje. Uvědomuje si to i premiér, který vytáhl do boje za nižší ceny již navždy nezapomenutelným způsobem. Politickým hitem podzimu se tak stalo video, na němž Petr Fiala srovnává ceny potravin v Německu a v Česku. Předseda vlády ukazoval, že stejné produkty stojí v Německu méně a naznačoval tak, že někdo si na českém trhu přidává moc a obírá zákazníky.
Fiala mířil na produkční a zpracovatelské firmy z Babišova Agrofertu, ačkoli je známo, že je tu i několik jiných velkých hráčů, kteří společně ovládají různé části trhu. Faktické oligopoly fungují na trhu s vejci, ale i u mléčných výrobků. Podobně si velké obchodní řetězce specializované na potraviny (Lidl a Kaufland německé rodiny Schwarzových; Billa a Penny německé skupiny Rewe; Albert Aholdu Delhaize, sídlícího v Nizozemsku; britské Tesco) rozdělily český trh a vyvažují navzájem ceny. Všichni to vědí, píše se o tom, ale nic se s tím nedělá.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který jediný může zasáhnout, tvrdí, že ani na potravinářském, ani na obchodním trhu neexistuje monopol či kartelové propojení. Jenže hladká konkurence také ne, a ta je přitom podle premiéra a jeho poradců podmínkou nižších cen, jež mají třeba právě v německém Kauflandu, kam jezdí pro Nutellu a máslo Petr Fiala.
Začíná to být už trochu směšné, kdyby to nebylo smutné. Vláda se honí za zajícem, kterého nemůže chytit, a v běhu ukazuje na všemožné viníky, kteří nic neprovedli a kterým se nedá nic dokázat, natož nařídit. Je to nutkavé, pochopitelně, vždyť všude jinde mají potraviny lacinější a opozice to snadno využívá ve svůj prospěch.
Buď je tedy dysfunkční trh a chyba je v regulátorovi, či na politicích, kteří nastavili špatné zákony, jež umožňují vytvářet pseudokartely. Anebo vládě chybí asertivita a přesvědčivost, která by v době stagflace (stagnace ekonomiky při vysoké inflaci) přiměla trh k méně agresivní podnikatelské strategii. Obojí je pro Česko špatná zpráva. Když nefungují spojující instituce, nezbývá už nic, co by společnost udržovalo pohromadě, leda touha na všem snadno a rychle vydělat.
Vláda by se přesto, nebo právě proto měla zbavit své potravinové obsese a začít se věnovat něčemu, co skutečně ovlivnit může. Například reformě důchodů, zdravotnictví nebo školství. Budou-li ekonomicky efektivní alespoň veřejné služby, možná se k novému étosu časem přidá i oligopolní trh s potravinami.
