Potravinový kolotoč. Ale s mírnou nevolností

V produkci surového mléka je Česko nejen evropskou, ale i světovou špičkou. Už dávno si kvalitní suroviny u sousedů všimli především Němci. Zatímco v roce 2014 čeští zemědělci prodali do Německa 305 milionů litrů mléka, loni to bylo už 833 milionů litrů (celková česká produkce je 3,4 miliardy litrů, pozn. red.). Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného. České mléko má skvělé parametry, a tak bychom měli být rádi, že se upíchne i v nejlidnatější zemi Evropské unie.

Když se ovšem podíváme na data o dovozu německých výrobků, zjistíme pro mnohé nepotěšující skutečnost: import tvarohů a sýrů do Česka se za stejné období téměř zpětinásobil (v roce 2014 šlo o 5 205 tun, zatímco v roce 2024 už o 25 931 tun). „Podíl dovozu na domácí spotřebě je nyní asi 46 procent. Každé druhé kilo mléčných produktů je tedy z ciziny. Nejčastěji z Polska a Německa,“ dodává statistiku Jiří Kopáček, šéf Českomoravského svazu mlékárenského. Problém se netýká jen mléka, ale třeba také hovězího masa nebo krmných obilovin. V Česku už není tolik prasat a drůbeže, proto farmáři prodávají do zemí, kde těchto zvířat mají mnohem více. Opět třeba do Německa nebo i Dánska. Z těchto krajin pak ale obchody dováží vakuované vepřové. „Saldo zahraničního agrárního obchodu se dlouhodobě zhoršuje, protože my sice vyvážíme surovinu, u níž se ta cena dlouhodobě mírně zvyšuje, ale cena zpracovaných potravin se samozřejmě zvyšuje mnohem víc,“ konstatuje předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.

Hledá se obří masokombinát

Potravinový kolotoč se týká i hovězího masa. Zemědělcům se nyní chov masného skotu vyplácí, protože roste výkupní cena. Důvodem je nedostatek hovězího dobytka napříč Evropou a velká poptávka ze třetích zemí, především z Turecka, které je pro EU druhým největším odběratelem. Turci však nepoptávají jen živá zvířata, ale i hotové zabalené maso. Toho se chopili například Poláci, kteří výrazně navyšují export hovězího do této země. Kvůli tomu poptávají surovinu i v Česku a přeplácejí tuzemské masokombináty. Čeští chovatelé však vyvážejí živá zvířata i do Itálie, Rakouska, Německa, Chorvatska nebo Belgie.

„U nás se ročně zabije a zpracuje zhruba 250 tisíc kusů a mírně vyšší počet se i vyveze. Abychom to mohli porážet tady, tak je potřeba najít obchodníka, který hotové maso bude umět prodat především do zahraničí, a také jatka, která ten počet zvířat budou schopná porazit,“ myslí si předseda Českého svazu zpracovatelů masa Jaromír Kloud, jenž dodává, že největší podnik specializující se na hovězí je v Poličce. Závod by se podle Klouda musel minimálně zdvojnásobit, aby se všechen český skot mohl porážet v Česku.

Neefektivní potravináři?

Zemědělský svaz často poukazuje na to, že farmáři rozhodně máslo na hlavě nemají. Naopak. Sedláci v Česku prý dokážou vyrobit velmi kvalitní surovinu, ale další článek řetězce pokulhává. Tuzemští zpracovatelé jsou podle svazu málo efektivní. Jako argument používá organizace i data ministerstva zemědělství ze Strategie 2030+. Ta ukazují, že produktivita českých potravinářů byla v roce 2020 pod šedesáti procenty, zatímco v Německu byla nad 100 procent, v Rakousku dokonce přes 120 procent průměru unijní sedmadvacítky. „Určitě se můžeme bavit o cenách energií v těch státech, výši DPH, ale důležitým aspektem je také velikost. Jestliže Mlékárna Müller je šestkrát větší než naše největší Mlékárna Madeta, tak potom logicky dokáže mít nižší jednotkové náklady,“ zdůrazňuje za zemědělce Martin Pýcha. S ním souhlasí za supermarkety i Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. „Potravináři výrazně zanedbali modernizaci. Ne všichni, ale spousta z nich si řekla, že jim to takhle vlastně stačí. Když vidíme, za kolik nám dokážou stejnou potravinu dodat nejen polští výrobci, ale třeba i ti rakouští, němečtí, kde jsou mnohem vyšší mzdové náklady, ale přesto nám to dodají výrazně levněji, tak to značí, že s českými potravináři není něco dobře,“ tvrdí Prouza.

Prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večerová ale už dříve nařčení z neefektivnosti kritizovala. Eurostat, který produktivitu práce zpracovatelů sleduje, má prý špatnou metodiku a Večeřová věří, že efektivita českých výrobců je minimálně na osmdesáti procentech průměru EU. Dodávat do ciziny, ale bez dotací Kritiku ze strany zemědělců a obchodníků nepřijímá ani mlékárenský svaz. Na modernizaci prý nezbývá tolik peněz, protože za poslední dva roky výrazně zdražila surovina v podobě kravského mléka a z druhé strany je stále tvrdší tlak řetězců na co nejnižší cenu. Do toho ještě vláda Petra Fialy škrtla investiční dotace pro potravináře. V takovém prostředí podle Jiřího Kopáčka nezbývá moc prostředků na investice. Nicméně i tak by prý české mlékárny dokázaly navýšit své kapacity a zpracovat veškeré české mléko (soběstačnost Česka v jeho produkci činí 146 procent – pozn. red.).

„Být vládou, tak zemědělcům, kteří vyvážejí mléko do ciziny, škrtnu národní dotace. Proč bychom měli z rozpočtu podporovat zemědělce, který vyveze surovinu mimo republiku?“ zamýšlí se Kopáček. Farmáři na to však namítají, že si za současný stav tak trochu mohou mlékárny samy, protože dlouhodobě platily o korunu až dvě na litr méně než konkurence z Německa. To se změnilo až tento rok, kdy závody z obou zemí platí podobnou částku, a to více než třináct korun za litr. Zemědělský svaz by klidně své členy vyzval, aby dodávali surovinu českým zpracovatelům. Museli by mít ovšem záruku, že budou platit dlouhodobě stejně dobře jako v Německu.

Budou mít řetězce zájem?

Toho se totiž obávají jak zemědělci, tak zpracovatelé. Supermarkety podle nich naučily spotřebitele, že nejdůležitější je cena, pak dlouho nic a potom až kvalita nebo původ. Svědčit o tom může i podíl slevových akcí. Na nich jsou Češi doslova závislí. V tuzemsku se prodá 60 procent zboží s nějakou „slevou“, což je nejvíce ze zemí EU. „Obchodník se chová racionálně. Levně nakoupit a draze prodat,“ má jasno Martin Pýcha ze Zemědělského svazu ČR, který pochybuje, že by se více českých potravin na trhu takzvaně upíchlo. V tom s ním ovšem nesouhlasí zástupce supermarketů.

„Všechno, co umí čeští výrobci dodat s dobrou kvalitou, my umíme prodat. Kdyby tady byla výrazně širší nabídka kvalitnějších potravin, rozhodně by zpracovatelé neměli problém s odbytem,“ oponuje Tomáš Prouza. Ten navíc navrhuje další řešení pro potravináře. Příležitostí by mohl být export českých potravin prostřednictvím privátní značky řetězců. Prouza zmiňuje i případy, kde se to už daří. Největší tuzemský výrobce šunek LE & CO vyváží přes privátní značku Lidlu svoji produkci i do USA. Výrobce pomazánek Delimax se podle Prouzy zase stal populárním ve Španělsku. Tam jsou jeho humusy prý jedny z nejoblíbenějších.

„Je to reálné, ale ty privátní značky jsou hodně levné, na nich vás může maloobchod sedřít z kůže a oni si je naopak nechávají dělat tam, kde ty fixní náklady jsou ještě lepší,“ tvrdí za mlékaře Jiří Kopáček. A dodává, že dostat se třeba se sýrem na západní trh je téměř nemožné. Jediná firma, které se to daří, je prý Brazzale Moravia. Podnik má ale z velké části italského vlastníka, který zajišťuje, že se sýry z této společnosti dostávají do 64 zemí světa.

Autor je reportérem CNN Prima News