Klima zdražuje potraviny – a straší centrální banky

Když před šedesáti lety prarodiče Giuseppeho Divity rozjeli v sicilském Chiaramonte Gulfi lisovnu oliv, měl italský ostrov pro pěstování tohoto ovoce ideální klimatické podmínky. „Dnes je všechno jinak,“ hlesne Divita, který spolu se svým bratrem vede společnost Oleificio Guccione a kromě lisovny vlastní rovněž olivové sady. Kvůli rostoucím průměrným ročním teplotám a ubývajícím srážkám je pěstování oliv a jejich zpracování na olej čím dál těžší. A to nejen v Itálii.

Snižování výnosů a naopak zvyšování vstupních nákladů v celém Středomoří způsobilo, že ceny oliv letos vzrostly na dvacetiletá maxima. Problémy s produkcí se budou jen a jen zhoršovat, neboť klimatická změna se projevuje stále silněji, předpovídá Divita. Výrobu potravin a jejich cenu již po tisíciletí řídí počasí. Nečekané vlny veder, sucha, záplavy nebo mrazy odedávna snižují úrodu a zvyšují ceny. K tomu se přidávají i faktory jako války nebo nemoci, jak se svět nedávno přesvědčil kvůli ruské invazi na Ukrajinu i poté, co čínské stavy vepřů zdecimovala prasečí chřipka.

Prudké nárůsty cen potravin – od pomerančů v Brazílii přes kakao v západní Africe (o kterém jsme tu nedávno psali) či olivy v jižní Evropě až po kávu ve Vietnamu – však nyní provází jiný, trvalejší faktor. Výnosy plodin a jejich nabídka se totiž snižují v důsledku již zjevné změny klimatu.

Škody v globálním řetězci

Adam Davis, spoluzakladatel zemědělského hedgeového fondu Farrer Capital, říká, že trvalé změny počasí způsobily letošní zdražení široké palety potravinářských komodit. Globálně.

„Pšenice vzrostla o 17 procent, palmový olej o 23, cukr o devět a vepřové maso o 21 procent,“ vypočítává Davis. A přidává špatnou zprávou pro spotřebitele: „Zpožděný efekt těchto vysokých cen komodit hned tak nezmizí.“ Podle think- tanku Energy and Climate Intelligence Unit připadá na klimatickou změnu až třetina nárůstu cen potravin ve Velké Británii za loňský rok.

„Změna klimatu má na globální ceny potravin zásadní dopad,“ říká Frederic Neumann, hlavní ekonom pro Asii ze společnosti HSBC. „Nad jednotlivými jevy bychom mohli jednoduše mávnout rukou s tím, že jsou izolované, ale právě jsme byli svědky sledu abnormálních událostí a narušení obvyklého řádu, které se samozřejmě sčítají s dopadem klimatických změn,“ doplňuje. A takové opakující se jevy mají za následek prakticky „trvalý dopad na dodávky potravin“, tvrdí Neumann.

Růst cen, který byl dříve považován pouze za dočasný, se tak stává zdrojem trvalého inflačního tlaku. Podle nedávné studie Evropské centrální banky (ECB) a Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu (PIK) by se v průběhu příštích deseti let mohla míra potravinové inflace v důsledku vyšších teplot celosvětově zvýšit až o 3,2 procentního bodu ročně. To bude do roku 2035 znamenat nárůst celkové roční inflace až o 1,18 procentního bodu, zjistili autoři citované studie, kteří k modelování scénářů budoucí inflace použili údaje ze 121 zemí a vycházející z delší časové osy let 1996 až 2021. Nejvíce postiženy přitom budou země globálního jihu.

Co čeká centrální banky

Otázkou je, jak by to měla reflektovat měnová politika. Řada centrálních bank nezařazuje ceny potravin a energií do takzvané jádrové inflace, kterou vzhledem k její volatilitě sledují bankéři nejpečlivěji. Když ale teď klimatické změny začínají vyvolávat trvalé inflační tlaky, stále častěji se diskutuje o tom, zda by k nim tvůrci sazeb neměli také více přihlížet – i proto, že dopady rostoucích cen potravin výrazně pociťují běžní občané. Jak to vidí experti?

David Barmes, spolupracovník Grantham Research Institute on Climate Change and the Environment při prestižní London School of Economics, říká, že „nebude moc užitečné“ považovat prudké nárůsty inflace u potravin za dočasné, „pokud se cenové šoky budou opakovat a budou časté a budou mít trvalejší dopad na celkovou inflaci“. Neumann z HSBC předpovídá, že častější výpadky v dodávkách potravin „donutí centrální banky reagovat, a to povede k větší volatilitě úrokových sazeb a časem možná i k jejich zvyšování“.

Podle nedávné zprávy zveřejněné programem OSN pro životní prostředí je svět na cestě k růstu teploty až o 2,9 °C nad úroveň před průmyslovou revolucí, což je téměř dvojnásobek cíle dohodnutého roku 2015 na klimatické konferenci v Paříži. Tempo oteplování se navíc zvyšuje, což nečekali ani klimatologové. Loňský rok byl tím nejteplejším v historii, ale letošek ho může ještě překonat – teploty v Indii stoupají na téměř 50 °C a Evropa se připravuje na další horké léto.

Pšenice i rýže v ohrožení

Jedním z nejpostiženějších odvětví je právě zemědělství. V příštím desetiletí semohou některé celosvětově nejdůležitější plodiny stát nedostatkovými, neboť jejich sklizeň budou komplikovat rostoucí teploty a častější extrémní výkyvy počasí. Například výnosy pšenice se drasticky snižují, jakmile jarní teploty překročí 27,8 °C, avšak nedávná studie zjistila, že v hlavních pěstitelských oblastech Číny a USA se teploty překračující tuto hodnotu nyní vyskytují stále častěji. Podle výzkumu Friedman School of Nutrition Science and Policy při americké Tufts University se vlny veder ještě v roce 1981 očekávaly jednou za sto let, nyní se na americkém Středozápadě objevují každých šest let a v severovýchodní Číně každých šestnáct roků.

Mezi další základní potraviny, u nichž by mohlo dojít k poklesu výnosů, patří rýže, sója, kukuřice a brambory. Vyšší teploty pro řadu plodin znamenají nižší výnosy. „Jejich produktivita je poměrně stabilní až do teplot mezi 20 a 30 °C, v závislosti na plodině,“ říká ekonomka Friderike Kuiková, která pracovala na uvedené studii ECB. „Nad touto hranicí však dochází k poměrně prudkému poklesu,“ líčí dále. A pokles produktivity vede nevyhnutelně k vysokým cenám potravin, dodává ekonomka: „Je to jednoduchá otázka nabídky a poptávky.“

Vedlejší účinky má také sucho, povodně, bouře a další extrémní výkyvy počasí, které se vyskytují čím dál běžněji. V roce 2022 záplavy v Pákistánu zdecimovaly tamní rýžová pole a loňský návrat jevu El Nino spolu se změnou klimatu zásadně přispěl k nižším výnosům cukru, kávy i kakaa.

Teplo svědčí i škodné

Změny počasí rovněž mění vegetační období a přispívají k problémům se škůdci a chorobami. Třeba ve Ghaně a na Pobřeží slonoviny, odkud pocházejí dvě třetiny světové produkce kakaových bobů, vytvořily vydatné srážky loni v létě ideální podmínky pro rozvoj houbové infekce způsobující hnilobu kakaových lusků. Spolu s dalšími chorobami a špatným počasím to vedlo k propadu výnosů a celosvětová úroda byla o více než desetinu nižší než v předchozím roce.

Problémy způsobené změnou klimatu navíc zvyšují náklady zemědělských vstupů. Půda, které dříve stačila voda z dešťových srážek, se nyní musí zavlažovat a proti chorobám i škůdcům je třeba nasadit více pesticidů. Bratři Divitovi ze Sicílie, kde teploty během sklizně dosahují 40 °C, museli zaměstnancům pořídit speciální chladicí zařízení.

Horké počasí má totiž vliv taktéž na produktivitu práce, což dál zvyšuje výrobní náklady – ano, promítající se do vyšších cen pro spotřebitele.

„Odhadnout rozsah dopadu klimatické změny je obtížné,“ říká hlavní ekonom Světové banky pro klimatické změny William Hynes. Stejně jako v případě studie ECB se většina vědecké literatury zabývá zvýšením teploty, protože údaje o ní jsou snadno dostupné. Hynes však upozorňuje, že změna klimatu ovlivňuje výnosy plodin a ceny potravin i jinak: „Mění se celý systém.“

Výnosy plodin neklesají všude stejně. Některé regiony nebo země mohou v důsledku změn klimatu pěstovat dokonce více určitých plodin, dovysvětluje Hynes a jako příklad uvádí nedávný rozvoj (netradičního) vinařství v Anglii. Jiné části světa se zase mohou přizpůsobit přechodem na odolnější plodiny nebo na nově vyšlechtěné odrůdy odolné vůči suchu.

Dobrých zpráv pomálu

Podle profesora Paula Ekinse, který se na University College London (UCL) specializuje na zdroje a environmentální politiku, budou klimatické změny navzdory těmto uvedeným adaptacím světového zásobování potravinami spíše zhoršovat než zlepšovat. A to prý povede k většímu celkovému inflačnímu tlaku, protože vyšší ceny potravin se promítnou do vyšších životních nákladů. Jenže tento tlak nebude všude stejný. Výzkumníci ECB například zjistili, že k prudkému poklesu produktivity a růstu inflace dochází až tehdy, překročí-li teplota určitou hranici. V závislosti na druhu plodiny může mít nárůst teploty o pět stupňů Celsia, tedy třeba ze 20 °C na 25 °C, menší dopad na výnosy a inflaci než zvýšení teploty o dva stupně Celsia, ale už z 34 °C na 36 °C. Třeba v Jižní Americe nebo Africe teploty již běžně dosahují prahových hodnot, kdy plodinám vlastně škodí, říká Kuiková. Podle ní se tak „právě v těchto regionech dá čekat, že další zvyšování teploty dopadne na ceny potravin významněji“, upozorňuje ekonomka na další kontexty.

Naproti tomu v mírnějším klimatu Evropy snášejí plodiny klimatickou změnu v letních měsících lépe – a s tím se pojí menší dopad na ceny. V roce 2022 se potravinová inflace v Evropě v důsledku horkého léta zvýšila zhruba o 0,6 procentního bodu, zjistili výzkumníci ECB. Podle osloveného Neumanna z HSBC tvoří potraviny větší část výdajů domácností v rozvojových ekonomikách – někdy až padesát procent indexu spotřebitelských cen –, což znamená, že zvýšení cen má na celkovou inflaci výraznější dopad. Vyšší ceny potravin rovněž snižují objem peněz, které jsou k dispozici na ostatní položky, a tlumí tak ostatní spotřebitelské výdaje. „Index spotřebitelských cen potravin je mnohem citlivější na narušení a výkyvy cen vstupů,“ říká Neumann. Pšenice může tvořit třeba 70 procent nákladů na chléb v zemi s nízkými nebo středními příjmy, ale jen deset procent v bohatším regionu, kde hrají větší roli náklady na pracovní sílu, energii a dopravu.

Bohatší to pociťují méně

Vyspělé a bohaté země jsou navíc dobře integrovány do světového trhu, a tak se s nějakou neúrodou dokážou daleko lépe vypořádat. „Pokud se v Německu nepodaří sklidit pšenici, mohou ji koupit na světových trzích,“ dodává Frederic Neumann. Naopak chudší země nemusejí mít ani možnost nakupovat jinde nebo nemají infrastrukturu připravenou na dovoz velkého množství potravin, dodává expert. A opět připomíná: „Černý Petr zůstává v rukou (globálního) jihu.“ Podle profesora ekonomie Gerta Peersmana z Gentské univerzity v Belgii však na tom nejsou vyspělé ekonomiky zase o tolik lépe. Jeho výzkum totiž naznačuje, že ve střednědobém horizontu je až 30 procent volatility inflace v eurozóně způsobeno změnami mezinárodních cen potravin, které jsou ovšem určovány neočekávanými globálními výkyvy sklizně. Přestože potraviny tvoří mnohem menší část výdajů domácností v bohatých zemích (jak ukazuje přiložený graf vlevo dole), většina lidí „se při formování svých (inflačních) očekávání dívá právě na potraviny“, říká Peersman. To podle něj a mnoha dalších ekonomů vyvolává skutečnou inflaci, protože to nutí lidi žádat o vyšší mzdy.

Barmes z londýnské LSE souhlasí a říká, že spotřebitelé „jsou na ceny potravin obzvláště citliví, takže pokud změna klimatu vyvolává trvalý růst ceny potravin, má to nepřiměřený vliv na jejich inflační očekávání“. Někteří ekonomové tvrdí, že ve vyspělých ekonomikách mohou společnosti s velkou tržní silou v době výpadků na trhu inflaci zesílit. Isabella Weberová z University of Massachusetts-Amherst doplňuje: inflace byla v posledních několika letech „vyvolána šoky v základních odvětvích (potraviny a energie) a následně šířena cenovými rozhodnutími firem“.

Centrální bankéři na vážkách

Zvyšující se dopad klimatické změny na zemědělství opět zažehl debatu o tom, zda mají centrální banky na cenové šoky v oblasti potravin reagovat stejně, jako to činí v případě všeobecného růstu cen – tedy zvýšením úrokových sazeb. Dlouhou dobu mezi ekonomy panovala shoda, že reagovat nemají, říká docent Marc Pourroy z univerzity ve francouzském Poitiers. Potravinová inflace byla totiž považována za volatilní a dočasnou. „Volatilní úrokové sazby si nikdo nepřeje,“ dodává.

Růst cen potravin byl také zpravidla ovlivňován vnějšími globálními faktory, na něž zejména malé ekonomiky nemají vliv. „Zvyšování úrokových sazeb neřeší negativní šoky na straně nabídky,“ míní Barmes a dodává, že to může být ve skutečnosti kontraproduktivní, protože to může dále snížit produkci. Navíc ani nezvyšují nabídku potravin, tvrdili ekonomové a analytici v době, kdy byla ortodoxie měnové politiky zpochybněna v reakci na cenové šoky potravin v letech 2008 a 2011. Ale nyní poznamenávají, že tentokrát se parametry debaty posunuly – kvůli změně klimatu.

„Centrální banky rozvojových ekonomik musely na ceny potravin reagovat vždy důrazněji,“ říká Raghuram Rajan, jenž byl v letech 2013 až 2016 guvernérem indické centrální banky (Reserve Bank of India, RBI). „Rozvojové země je nyní možná budou muset brát více v úvahu, protože nejenže tvoří velkou část rozpočtu, ale je to i sekulární trend a stává se volatilnějším,“ myslí si.

Spolu se zesilující klimatickou změnou a zhoršujícími se výnosy plodin je stále pravděpodobnější, že se vlády uchýlí k nějakým protekcionistickým opatřením, která mohou dopady inflace ještě zhoršit. Například indický premiér Naréndra Módí loni zavedl vývozní omezení na lámanou rýži a některé odrůdy bílé rýže, což způsobilo prudký nárůst cen této klíčové komodity.

Názory, jak na nastalou situaci reagovat, se různí. Barmes tvrdí, že je třeba vytvořit alternativní nástroje pro kontrolu inflace, jež by se vypořádaly s tlaky klimatické změny. Mohly by být zaváděny spíše fiskálními a průmyslovými orgány než centrálními bankami a mohly by zahrnovat kontrolu cen nebo cílené dotace.

Barmes z LSE proto dodává, že je také zapotřebí přijmout přísnější pravidla hospodářské soutěže a antimonopolní opatření bránící podnikům s velkým podílem na trhu, aby v období rostoucí inflace vytvářely neférový zisk, a tím problém ještě prohlubovaly.

Připraveni na horší časy?

Profesorka Weberová z Massachusetts ve své nedávné studii argumentovala, že by světové vlády měly vytvářet zásoby potravinářských komodit, a tím se chránit před cenovými výkyvy. Měly by údajně rovněž uvalit na potravinářské firmy daně z neočekávaných zisků, aby se zabránilo zdražování potravin. Neumann uznává, že zvyšování sazeb v době rostoucích cen potravin s sebou nese rizika a není vždy účinné. Ve většině případů ovšem „nelze zcela ignorovat cenové šoky potravin a úrokové sazby by se měly zvyšovat“, namítá Neumann.

Bývalý guvernér RBI Raghuram Rajan souhlasí, že „je třeba být opatrný třeba v reakci na dočasné zvýšení ceny cibule“, protože jde o krátkodobý šok, který se ale se zvýšením nabídky poměrně rychle napraví. Ale dodává: „Ceny potravin nelze jen tak ignorovat, zejména tehdy, když zůstávají vysoké po delší dobu. Centrální banky musejí zvýšit úrokové sazby ani ne tak proto, aby tento růst cen zastavily, ale aby se s ním nesvezlo i všechno ostatní.“

Menším ekonomikám to alespoň přinese zhodnocení měny, míní Marc Pourroy, což pomáhá snížit cenu dovozu. „Centrální banky by neměly reagovat zbrkle,“ říká docent ekonomie, ovšem s tím, jak rychle a žhavě se již projevují dopady klimatické změny, bude mít tato potravinová inflace „pro ekonomiku, pro lidi a občany příliš veliký význam, než aby se nedělalo vůbec nic“.

Susannah Savageová, FT