Pouť sebepoznání

S partou dalších nadšenců Jindřich Chmelař vytvořil první poutní cestu svého druhu v naší zemi. Dvousetkilometrová trasa vede mezi bájnými horami Blaník a Říp, je rozdělena do sedmi etap a její absolvování – ať najednou, či v rámci více samostatných etap – prý poutníkovi pomůže poznat Česko i sám sebe. „Pěší turistika je skvělý způsob, jak poznat krajinu, města, lidi a získat tak vztah k sobě samotnému. Témata pro zamyšlení se týkají každého. Jde o uvědomění si, jaký máme ve svém životě cíl a záměr. To se může přenést do poutníkova života,“ říká Chmelař.

Samotný název – pouť – evokuje akci s náboženským podtextem, Chmelař však spojení či propagaci s jakýmkoli náboženstvím vylučuje. „Je to pouť sebepoznání, ve zpracování svých negativních i pozitivních myšlenek. Na stejném principu funguje i věhlasná pouť do Santiaga de Compostela. Původně křesťanskou pouť využívají k poznání sama sebe i lidé jiných vyznání či ateisté,“ dodává Chmelař.

Proč padla volba na Blaník a Říp?

Jsou to dvě české bájné hory. Poutní cesta vede v duchu hesla „Poznej českou zemi a sám sebe“ zajímavými místy, která jsou spojena s českou historií nebo krásnou přírodou. Poutní cesta má sedm etap a každá z etap nese téma k zamyšlení s průvodním textem patronky projektu Ladislavy Paterko a otázkami k inspiraci.

Kudy vede trasa a proč padla volba zrovna na místa, která jste vybrali?

Délka poutní cesty je přibližně 200 kilo­metrů a je rozdělena do sedmi etap. První začíná v Louňovicích pod Blaníkem a vede přes vrchol Blaníku do Vlašimi a dále do Českého Šternberku. Její téma k zamyšlení je rodina. Druhá etapa se věnuje vztahu člověka k sobě samotnému a vede přes Rataje nad Sázavou do Sázavy. Třetí etapa nabádá k zamyšlení nad našimi stinnými stránkami. Vychází ze Sázavy příznačně Čertovou brázdou a pokračuje přes Vlkančice do Kouřimi. V Kouřimi začíná čtvrtá etapa, během níž hledáme své kvality a hodnoty. Vede přes Chotutice do Sadské, odkud pak poutník vyrazí pátou etapou přes Hrabalovo Kersko do Staré Boleslavi. V rámci páté etapy se poutník zamýšlí nad svými životními prioritami. Šestá etapa jde přes Neratovice do Mělníka s tématem hledání vlastního záměru a poslední část pouti končí na Řípu, přičemž vede okolo Vraňansko-hořínského kanálu a přes Ctiněves. Sedmá etapa je taková rekapitulace života člověka s otázkou, kam směřuje. Do poutnické výbavy patří Poutníkův deník, kam lze zapisovat postřehy z cesty a z rozjímání. Tento způsob putování, který doporučujeme, dává celé cestě vnitřní smysl. Ale je na každém, zda se rozhodne tento vnitřní rozměr využít. Pro někoho může být zajímavé jen si cestu projít po svém.

Vzhledem k názvu může leckoho napadnout, že se jedná o akci s náboženským podtextem…

Naše poutní cesty nejsou náboženské, nejsme spojeni s žádným náboženstvím ani žádné náboženství nepropagujeme. Naše cesty však mají duchovní stránku, jež spočívá v poznávání sebe sama a ve zpracovávání svých negativních i pozitivních stránek. Každý máme svoji cestu sebepoznání a my poutními cestami nabízíme k tomuto sebepoznávání prostor. Nikomu neříkáme, jak jsou věci správně nebo co by si lidé měli myslet. Respektujeme ovšem také historii naší země, která je spojena hlavně s křesťanstvím. Naše cesty tedy vedou i okolo kapliček, kostelů nebo klášterů a poutník má možnost tato místa využít pro zklidnění, protože to je také jejich účelem.

Nejznámější poutní cestou je ta do Santiaga de Compostela. Nechali jste se inspirovat?

Pouť do Santiaga je samozřejmě velký pojem a je příkladem toho, kdy původně křesťanskou pouť dnes využívají k sebepoznání a práci na sobě i lidé jiných vyznání nebo bez vyznání. Je na tom krásně vidět princip pouti, s nímž pracujeme i my. Nicméně tato konkrétní poutní cesta pro nás inspirací nebyla. Pro nás je důležitý princip pouti jako takový, tedy propojení chůze a uvnitřnění. Podobné poutě se konaly ve všech dobách a nezávisle na náboženství nebo učení. Odpradávna lidé chodí na posvátná místa, často mají poutě specifický průběh podle tématu. Myslím, že pouť do Santiaga nelze srovnávat s poutí z Blaníku na Říp, už jen z hlediska délky a fyzické náročnosti. Máme však zpětné vazby z doby pandemie, kdy si někteří prošli naši poutní cestu, protože nemohli cestovat do zahraničí, a byli moc spokojeni.

Proč vede trasa právě směrem z Blaníku na Říp?

Blaník a Říp jsou pojmy, kterým rozumí každý Čech. Obě hory nesou určitou symboliku, mají pro nás důležitý mytologický význam, nějak se k nim vztahujeme a jsou součástí naší identity. Blaník je symbolem ochrany a skryté síly, jež se probudí, když je nejhůř, a Říp je symbolem domova a nového začátku. Tím, že pouť začíná na Blaníku, poutník získává ochranu a sílu k tomu, aby zvládl cestu vnější i vnitřní. Vychází z chaosu, který v sobě má a který chce nějak změnit. Cestu dokončí na Řípu, kde může poté, co si v sobě srovnal všechna témata, vykročit s novým začátkem do běžného života.

Obráceně nedává trasa takový smysl?

Občas se nás někdo zeptá, jestli lze jít obráceně. Samozřejmě že to lze, nikde nejsou jednosměrky a my nikomu nic nezakazujeme ani nenakazujeme. Avšak tento způsob nemá nic společného s naší poutní cestou. Je na každém, jestli se jen nechá inspirovat k cestě mezi Blaníkem a Řípem, nebo se nechá vést našimi tématy k zamyšlení a vy­užije tak plně potenciál, který poutní cesta nabízí.

Cestu jste otevřeli ve spolupráci s Klubem českých turistů (KČT).

Klub českých turistů u nás funguje přes 100 let a pěší turistika zde má i díky KČT hlubokou tradici. KČT pro nás vyrobil tabulky, které jsou svým vzhledem originální a zároveň v souladu s jejich grafickým manuálem. Využili jsme také možnosti umístit na tabulky QR kódy, které odkazují na stránky projektu, konkrétně na stránku, na níž je popis daného místa. Na cestě Blaník–Říp je těchto tabulek celkem 52. Značkaři KČT nám také díky svým zkušenostem pomohli s výběrem tras, vedoucích většinou po značených cestách. Letos jsme s KČT podepsali memorandum o spolupráci na tvorbě poutních cest, což nám dává příslib dlouhého trvání našich cest. Netvoříme je totiž pouze pro nás a naši generaci, rádi bychom, aby tu zůstaly další desítky i stovky let.

Jaké byly náklady na otevření poutní cesty a jaký způsob financování jste zvolili?

Přímé náklady na cestu a s ní spojené aktivity se pohybují v řádech stovek tisíc korun. Pokud bychom vyčíslili veškerou práci a materiál, bavíme se o milio­nech. Projekt se naštěstí mnoha lidem líbí, a proto nás podporují buď finančně, nebo svým časem a profesionálními zkušenostmi. V neposlední řadě nám vycházejí vstříc i spolupracující firmy. Všechny peníze, které získáme od dárců, jdou do činnosti spolku.

Existuje ideální způsob putování?

Ano, nejlepší je putovat o samotě a v tichosti. Je to nejvhodnější způsob, jak se soustředit sám na sebe a získat tak maximum z toho, co cesta nabízí. Není nutné všech sedm etap absolvovat najednou, a už vůbec není vhodné snažit se cestu ujít co nejrychleji. Cestu lze ujít vcelku během přibližně osmi dnů, ale raději doporučujeme projít ji po etapách, vždy jednu či dvě etapy za víkend. Poutník si tak nechá čas na zpracování a zažití jednotlivých témat.

Základním způsobem putování je bezpochyby pěší turistika. Je ale možné trasu absolvovat například na kole, kolo­běžce, s kočárkem nebo třeba na vozíku pro zdravotně indisponované?

Cesta je skutečně zamýšlena pro pěší a pro dospělé, ale v tomto nelze vyhovět všem. Terén umožňuje většinu cesty projít s kočárkem, i když jsou místa, kde to nejde. To samé platí i pro kolo, ale s kolem či koloběžkou se už nejedná o pouť. Témata jsou určena dospělým a jsou tak i formulovány průvodní texty. Většina trasy vede po turistických stezkách, takže je možné části poutní cesty projít i s dětmi, třeba v rámci víkendového rodinného výletu.

Kolik lidí již prošlo cestu?

Přesné číslo neznáme, ale určitě to budou desítky tisíc lidí. Někteří nám píšou na Facebook nebo se ozvou e-mailem s poděkováním, případně s návrhem či dotazem k cestě. Lidé, kteří cestu absolvují, se také na webových stránkách cestaceska.cz mohou zapsat do elektronické Knihy poutníků.

Jak chcete poutní cestu dál rozvíjet?

V září plánujeme otevřít druhou poutní cestu z Řípu na Blaník, tentokrát však západní cestou, tedy okolo Kladna, Křivoklátu, Karlštejnu a pak krajinou Sedlčanska opět zpět na Blaník. Tím uzavřeme pomyslný kruh okolo Prahy.

Letos jste také pořádali již 6. ročník Poutě Českého Anděla. O jakou akci se jedná?

Jedná se o vůbec první projekt, který jsme se spolkem uskutečnili. První ročník proběhl v roce 2015 a od té doby se Pouť Českého Anděla konala každoročně až do přerušení pandemií. Letos se pouť konala po dvouleté přestávce. Jde o jednodenní akci, která je inspirována knížkou Naše tradice od Ladislavy Paterko. V této knížce se píše o Dni Českého Anděla, což je den, kdy si můžeme připomenout význam slov vlastenectví a domov. Akce se koná pravidelně ve Ctiněvsi, což je krásná víska pod Řípem. Dopoledne vycházíme na pouť ze Ctiněvsi na horu Říp a zpět. Na trase jsou nainstalované tabulky s texty k zamyšlení, týkající se právě zmíněných témat. Těchto zamyšlení či zastavení je celkem sedm. Po návratu z hory se ve Ctiněvsi koná doprovodný program s občerstvením, hudbou a řemeslnými stánky.