Průmysl pod napětím? Šance využít chytré výroby

Covid, válka na Ukrajině, boj o nové rozdělení světa, zdrojů a trhů, radikalizace populismu, moderní technologie, včetně těch zelených. Umělá inteligence (AI). Během pěti let se do té doby slušně fungující svět globální civilizace radikálně změnil. Staré jistoty se hroutí, nové nejsou na obzoru. Svět hledá nové paradigma, jenže tím se stává neustálá proměna. I v oblasti průmyslu platí, že přežijí jen ti, kdo se přizpůsobí a vezmou změnu jako příležitost, nikoli jako zvonění umíráčku. Ti, kdo si zvyknou, že permanentní proměna je součástí podnikatelské strategie. Všechno jde rychleji, než se čekalo. Ještě nedávno se objevně mluvilo o Průmyslu 2.0, tedy o přizpůsobení se globálním sítím, dnes už žijeme Průmysl 4.0, který počítá s maximální robotizací a zapojením AI do všech výrobních částí, ale i do energetiky a dalších oblastí.

„Chytrá výroba“ přináší vyšší produktivitu a efektivitu – například zkracuje čas vývoje i výroby tím, že odhaluje chyby, nepřesnosti a zpoždění dříve, než nastanou. Příkladem nové chytré výroby budiž například partnerský projekt Siemens a Nvidie, který propojuje platformu Siemens Xcelerator s grafickým jádrem Omniverse od Nvidie. Díky kombinaci digitálních modelů a výkonných grafických procesorů to firmám, jako je BMW, umožňuje provádět složité simulace aerodynamiky či výrobních procesů až třicetkrát rychleji než dříve. Digitální dvojčata lodí, turbín nebo celých továren pak pomáhají inženýrům prakticky okamžitě testovat různé varianty nových konstrukcí a hledat optimální řešení, což urychluje inovativní vývoj.

Pod tlakem globálních i regionálních změn zkrátka vzniká „nový svět výroby“, ve kterém se mísí příležitosti k inovacím s nutností strategické odolnosti. Tato situace se promítá i do Mezinárodního strojírenského veletrhu 2025 v Brně, jehož letošní ročník se koná ve znamení transformace průmyslu. Na brněnském výstavišti se scházejí technologičtí lídři i zástupci tradičních odvětví, aby diskutovali o trendech, jež hýbou globální výrobou – od nasazení průmyslových kopilotů s umělou inteligencí přes přebudování dodavatelských sítí až po investice do zelené energie nebo do obranného průmyslu.

Nevyužitý český průmyslový potenciál

Český průmysl je dnes v situaci jakéhosi čekání. Všichni ekonomové, ale i většina relevantních politiků se shodnou, že průmysl má v Česku i v nové, rychle se měnící době obrovský potenciál, nikdo ale neví, jak ho otevřít či nechat rozvíjet. Nelze donekonečna čekat, až se rozhýbe německý průmysl, na nějž je ten český dlouhodobě navázán. „Jedním z největších problémů, které dnes máme, je stagnace až pokles privátních investic, ne těch veřejných. A to považuji za nebezpečné. Firmy cítí nejistotu a málo investují do svého rozvoje,“ tvrdí například Karel Havlíček, ekonomický lídr ANO a bývalý ministr průmyslu a obchodu a také dopravy za ANO. Jeho strana proto navrhuje radikálně změnit odpisovou politiku, která by výrazně zvýhodnila soukromé investice do výzkumu a vývoje. Na tom panuje pozoruhodná shoda napříč českou politickou krajinou, zbývá maličkost, tedy zhmotnit tuto shodu ve funkčních zákonech. S podstatnou proměnou českého průmyslu počítá i nová Hospodářská strategie České republiky, kterou loni v říjnu prosadil odcházející ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN). A v rozhovorech s týdeníkem Euro dával důraz na budování výroby a těsnějších spoluprací, které přinášejí vyšší přidanou hodnotou, aby se naplnilo notoricky opakované heslo „změnit montovny na mozkovny“. V té době sázel na výrobu čipů: „Čipy budou základním prvkem moderních technologií a v budoucnu se bez nich neobejdeme. Jde navíc o odvětví s vysokou přidanou hodnotou, které rozvíjí další oblasti, jako jsou elektromobilita, moderní energetika a mnoho dalších.“ A dodal, že k využití potenciálu Česka v této oblasti je potřeba zavést opatření na podporu rozvoje návrhů čipů, stabilizovat financování výzkumných aktivit s důrazem na excelenci a podporovat aplikovaný výzkum a daňové odpisy. Dle Vlčka „by důraz by měl být kladen také na podporu terciálního vzdělávání a zvýšení odbornosti pracovní síly, abychom náš potenciál v této oblasti přetavili v konkrétní výsledky“. Lidé, zejména ti kvalifikovaní, jsou asi největší slabinou hospodářské politiky, což pravidelně vyjadřují i čeští průmyslníci, ať už ti menší, neb o ti největší.

Český průmyslový potenciál, který by byl schopen se přizpůsobit všem změnám ve světě, je v současnosti nevyužitý mimo jiné i proto, že v Česku chybějí kvalifikovaní pracovníci. Nejsme v tom sami, podobně tíživě cítí nedostatek kvalifikovaných lidí v inženýrských technických oborech, zejména datových analytiků a konstruktérů, i sousední Německo. Vzniká nový evropský, ne-li globální problém. Příchod chytrých lidí ze zahraničí totiž stále více brzdí nová světová vlna antimigrační politiky. Roste nutnost těsnějšího spojení průmyslu a vzdělávání, bez něhož se ani Česko, které tento klíčový vztah dlouhodobě podceňovalo, dál nepohne. Ani chytrá výroba si nevystačí s umělou inteligencí, potřebuje nutně i chytré lidi.

Nové starosti na obzoru

Dalším novým trendem přepestře probíhající deglobalizace je návrat výrob k domovským zemím, což překresluje dodavatelské řetězce a nechává hotové zboží i subdodávky kolovat jinými cestami. Není to jen tlak Donalda Trumpa na obnovu amerického průmyslu, který se má ve velkém přesouvat z Asie (mimochodem, i v USA chybějí lidé). Zajištění strategické autonomie naráží na finanční, logistické i personální limity. Přesun výroby z nejefektivnějších lokalit s sebou může nést vyšší náklady, nedostatek kvalifikované pracovní síly nebo zpoždění ve škálování výrobních kapacit.

Některé západní firmy, které se stáhly z Číny, už zjistily, že úspory nebyly dechberoucí, jak doufaly – komplexnost globální výroby nelze snadno přenést jinam. Pro řadu odvětví tedy není řešením úplný návrat výroby domů, ale spíše rozložení geopolitického rizika: místo jedné obří továrny v Asii více menších závodů ve více státech (model „China+1“ a podobně), budovat větší zásoby kritických komponent a investovat do transparentnosti dodavatelských řetězců pomocí digitálních nástrojů. I tady pomáhá digitální technologie: platformy pro supply chain management v reálném čase, využití AI pro předvídání výpadků či poptávkových šoků a třeba sledování původu surovin. Nové technologie přinášejí i nové starosti. Datová centra a AI zvyšují spotřebu energie. Momentálně až na 1,5krát vyšší světové potřeby. Do roku 2030 to už bude dvojnásobek. Energie, stále častěji obnovitelná, a její cena je dalším užším hrdlem rozvoje pozdně moderního průmyslu. Proto se tomuto tématu i na veletrhu v Brně bude věnovat velká pozornost. Energetická účinnost obecně je mottem dnešní doby. Vyrobit co nejvíce s co nejmenší spotřebou zdrojů – to je definice konkurenceschopnosti v éře drahých vstupů a zelených regulací. Dekarbonizace může mít na různých místech velmi rozličné tempo a odlišnou politickou podporu, stala se ale i součástí čínské průmyslové politiky, takže ji těžko dnes jakkoliv z ekonomických výhledů odmýšlet.

Průmyslové podniky proto ve velkém zavádějí systémy energetického managementu: patří sem sledování spotřeby strojů v reálném čase, recyklace odpadního tepla (například ohřev budov teplem z pecí), využití prediktivní údržby, aby stroje běžely optimálně. Za pomoci AI lze hledat úspory i tam, kde by lidským očím unikly – třeba jemným doladěním parametrů výrobní linky, aby brala o procento méně energie při zachování kvalitního výstupu. Každé procento se počítá: v součtu totiž může rozhodnout, zda provoz zůstane v Evropě, nebo se přesune jinam. Svět nové chytré výroby bude geograficky pestřejší, pružnější a ještě rychlejší. Samozřejmě digitální a také zelený.

Není to žádná vzdálená budoucnost, nýbrž rychle běžící současnost. Je skvělé, že bude naplno přítomna i na letošním Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.