Revoluce proti revolucionářům

Kubáncům došla trpělivost. Ve více než 40 městech karibského ostrova vyšli v červenci obyvatelé do ulic, aby protestovali proti socialistickému režimu, který zemi vládne už 62 let. Teď dospěl do kritického bodu. Zemi drtí nová vlna koronaviru. Turistický ruch padá k nule a produkce cukru byla letos velmi špatná, takže obvyklé hlavní zdroje devizových příjmů vyschly. Je absolutní nedostatek veškerého zboží včetně potravin a léků. Krize ekonomiky je nejhorší za posledních třicet let. Na jaře navíc odstoupil z vedení země poslední z generace někdejších revolucionářů Raúl Castro, což u mnoha Kubánců vzbudilo naději, že země konečně pokročí ke svobodě.

Ovšem i současný vůdce komunistického režimu prezident Miguel Díaz-Canel prohlásil, že hodlá pokračovat v dosavadním politickém kurzu. A jeho první reakce na červencové protesty byla nesmlouvavá a vyvolala obavy, aby se střety mezi obyvateli a vládními jednotkami nezvrhly v občanskou válku. „Musejí přejít přes naše mrtvoly, pokud se chtějí postavit proti revoluci,“ řekl prezident na adresu demonstrantů. „Jsme připraveni na všechno a budeme v ulicích bojovat,“ pohrozil.

Mírný pokrok v mezích zákona

Situace se však nakonec zklidnila a režim musel nabídnout některé ústupky, jimiž chce zkusit uchlácholit veřejnost a zachránit kolabující hospodářství. V minulých týdnech proto vláda zrušila cla na potraviny a léky, které přivezou do země cizinci. Zavedla také nová pravidla pro menší soukromé podnikání, což se považuje za přelomový bod. Od nynějška může soukromý podnikatel provozovat podnik až se stovkou zaměstnanců. Doposud byly na Kubě povoleny jen menší živnosti, jako jsou taxislužby nebo provoz malých penzionů a restaurací. „Z přibývajících soukromých podniků je 22 procent spojeno s přípravou potravin,“ upřesnil zpravodajský web Cuba en Miami.

Na drobné podnikání už získalo licenci více než 600 tisíc Kubánců. Do soukromé sféry tak v současnosti spadá asi 13 procent kubánské pracovní síly. Vláda ovšem upozorňuje, že uvolnění se vztahuje pouze na menší podnikání. „Nevede k procesu privatizace, jsou hranice, které se nemohou překročit,“ řekl premiér Manuel Marrero Cruz.

Rusové přivlekli mutaci delta

Vedle ekonomické krize Kuba musí momentálně řešit i tu zdravotnickou. Ještě v první půli roku se dařilo Kubáncům držet šíření koronaviru relativně pod kontrolou. Výzkumný ústav Finlay v Havaně navíc úspěšně vyvinul proti covidu-19 hned dvě vlastní vakcíny. Dostaly jméno Abdala a Soberana. Druhá jmenovaná je nyní hlavním používaným přípravkem, jímž úřady očkují Kubánce ve třech dávkách. Kompletně byla na začátku září naočkována zhruba třetina obyvatel ostrova. Do konce roku chce Kuba vyrobit na 100 milionů dávek vakcín a začít je prodávat také dalším zemím. Zájem už projevily některé latinskoamerické státy, jako jsou Argentina, Mexiko nebo Jamajka.

Testy ovšem zatím ukazují účinnost vakcíny jen 62,5 procenta po druhé dávce. Kubu navíc sužuje vlna pandemie. V půlce září celkový počet případů nákazy překonal 760 tisíc a počet mrtvých se blížil hranici 6500 obětí. Během léta tak umřelo na covid-19 třikrát víc Kubánců než za celý předchozí rok dohromady. Opozice navíc tvrdí, že úřady oficiální čísla zkreslují a ve skutečnosti je epidemická situace ještě daleko horší.

Ohniskem nákazy je především přímořské letovisko Varadero v provincii Matanzas. Vláda totiž ve snaze udržet alespoň nějaké příjmy z turismu nechala do zdejších hotelů přilétat tisíce turistů ze spřáteleného Ruska, kteří na ostrov zavlekli vysoce nakažlivou mutaci delta. Kvůli tlaku na zdravotnictví se také zanedbávají jiné lékařské zákroky a chybí i nejzákladnější léky, jako je třeba aspirin.

Za vše mohou imperialisté

Že je hospodářství v rozkladu, to už na Kubě nezkouší popírat vůbec nikdo včetně oficiálních médií. Liší se ale vysvětlení, kdo kolaps způsobil. Vláda má jasno: za všechno může podvratná činnost USA a přetrvávající obchodní sankce uvalené na kubánský režim už před více než půlstoletím. „Jen mezi dubnem 2019 a prosincem 2020 způsobilo americké embargo Kubě ztráty ve výši 9,2 miliardy dolarů,“ tvrdí kubánský vládní portál CubaDebate.

Je nepochybné, že obchodní sankce Kubu dusí. Během vlády Donalda Trumpa navíc některé restrikce ještě přitvrdily a ani jeho nástupce Joe Biden s uvolňováním embarga příliš nespěchá.

Hlavní příčina strádání Kuby, jež má přitom velký ekonomický potenciál, ale jednoznačně spočívá v socialistickém hospodářství a bezostyšném rozkrádání státních podniků a majetku na všech úrovních. Že nyní vláda umožní soukromé vedení i ve středně velkých firmách, je pro ekonomiku dobrá zpráva. Řadoví Kubánci už v uplynulých letech dokázali, že pokud dostanou šanci, vykazují velký obchodní talent. Soukromě vedené restaurace nebo penziony jsou na Kubě v současnosti ty nejlepší. Zatímco ve státním sektoru pro absolutní nedostatek motivace Kubánci práci šidí, při práci na sebe jsou naopak mimořádně aktivní. Desetiletí života v chudobě je zároveň naučily, jak vystačit s minimem zdrojů a vykouzlit z nich maximum užitku.

Peníze nemá nikdo

Transformace na Kubě však zatím naráží na jednu zásadní překážku – na naprostý nedostatek peněz. Ty nemá na ostrově nikdo. Ani vláda, ani podniky, a už vůbec ne běžný spotřebitel. Průměrná měsíční mzda se na Kubě pohybuje kolem pouhých 30 až 40 dolarů a současný fatální nedostatek veškerého zboží navíc hrozí přerůst v rychlý růst cen.

Potřebné zdroje mohou přijít na Kubu jediným způsobem – od velkých zahraničních investorů. Jedině ti mohou nalít peníze do nezbytné obnovy infrastruktury, pomoct vybudovat průmysl a obnovit zemědělství.

Příchod standardních investorů je ale přesně to, co vláda nehodlá povolit. Nad každým podnikem si chce podržet přímou kontrolu, což zase odrazuje zahraniční firmy. „Jen blázen by investoval na Kubě, když jsou u moci komunisté. Až se vláda bude opět cítit bezpečně, zařadí znovu zpátečku,“ vystihl podstatu problému v diskusi na Twitteru kubánský uživatel, který vystupuje pod přezdívkou El Cubano. I proto se zatím jen omezenému zájmu zahraničních společností těší projekt speciální ekonomické zóny Mariel, jež investorům nabízí některá dílčí zvýhodnění při vstupu na tamní trh.

Režim na Kubě proto taje daleko pomaleji, než si nová generace Kubánců přála. Paradoxně je však nyní pro demokratickou opozici možná lepší, zůstává-li zatím bez podílu na moci. Krize na „ostrově svobody“ je tak hluboká, že transformace bude trvat dlouho a společnost bude bolet víc, než tomu bylo v jiných socialistických státech. Zdědit zemi v tomto stavu by byl pro novou garnituru mimořádně těžký start. Zatím se tak rozhořčení Kubánců obrací skutečně vůči tomu vedení, jež stát až na dno krize reálně přivedlo.