Ring volný, odborový

Ve středu krátce po poledni je jídelna hotelového komplexu Olšanka na pražském Žižkově téměř prázdná. Několik hostů si od samoobslužného pultu přineslo tácy s pečenou kachnou, šunkou s bramborovou kaší nebo kuřecími medailonky. Polední menu s polévkou a sklenicí vody vyjde na 160 korun, o 30 korun méně než naproti v restauraci Olše. Kromě jídelny, která působí čistě a vzdušně, i když trochu sterilně, nabízí hotel Olšanka posezení v restauraci, vinném baru, kavárně a v létě i na pivní terase. Hosté mají k dispozici téměř 650 lůžek a další zařízení hotelu včetně bazénu, sauny a tělocvičny slouží i okolním školám a veřejnosti.

V hotelovém komplexu také sídlí několik odborových svazů, které se sem přestěhovaly poté, co se odboráři rozhodli před pěti lety prodat své tradiční sídlo, funkcionalistický Dům oborů nedaleko hlavního nádraží. Mimo hlavní turistickou sezonu panuje na hotelových chodbách téměř ospalá atmosféra, u recepčního pultu a u kávy posedává jen několik hostů. V tomto poklidném prostředí se ale ve středu odehrálo odborářské drama.

Vyhrocený boj o předsedu

V Olšance toho dne zasedala rada českého největšího odborového svazu Kovo, která jednala hlavně o jedné věci: jestli podpoří Josefa Středulu na post šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Zkušený politický harcovník Středula musel tento post počátkem března po deseti letech opustit z poněkud absurdního důvodu: v loňském roce neplatil pět měsíců členské příspěvky ve své domovské základní orga­nizaci, a členství mu tak zaniklo. Jeho odborová buňka Vítkovice Ocelárna a válcovny jej na to upozornila dopisem – bez uvedení jména autora – už počátkem prosince, rada ČMKOS o zániku jeho předsednictví rozhodla až tento měsíc s tím, že o jeho nástupci rozhodne 25. března mimořádný sněm konfederace. Josef Středula se o svých potížích s příspěvky nechtěl bavit a na dotazy týdeníku Euro navzdory předchozí domluvě nereagoval.

„Taková banální věc jako nezaplacené příspěvky přerostla až ve svolání mimořádného sněmu ČMKOS,“ říká politický komentátor Lukáš Jelínek, podle nějž jde o záminku, jak uvnitř odborů rozproudit debatu o možném Středulově nástupci. „Tato kauza ho oslabuje natolik, že debata o nástupnictví je přirozená a může se začít odvíjet,“ domnívá se.

Za hlavního Středulova rivala byl považován šéf odborového svazu Kovo Roman Ďurčo, který sesazeného bosse ČMKOS v minulosti kritizoval kvůli nedostatečně razantní politice vůči vládě i kvůli jeho kandidatuře na prezidenta a tomu, že se po odstoupení z volby rozhodl svým příznivcům doporučit, aby hlasovali pro Danuši Nerudovou.

„Členové svazu Kovo ukončení volby a doporučení vnímali hodně negativně. To svazem otřáslo mnohem více než nezaplacené příspěvky,“ říká Ďurčo. Sám ale několikrát zopakoval, že se o nejvyšší odborářský post ucházet nemíní. „Zájem o post předsedy nemám a nikdy jsem neměl a pevně věřím, že nikdy mít nebudu. Já se chci věnovat průmyslu a ne celému odborovému spektru v Česku,“ tvrdí.

Středeční jednání vedení OS Kovo nakonec Středulu jako staronového kandidáta do vedení českých odborů podpořilo. „Ta debata byla velmi krušná, my ji vedeme už od včerejšího zasedání předsednictva, kde padala spousta názorů,“ řekl Ďurčo po jednání novinářům. „Jeho podpora se pohybovala kolem 65, 70 procent. Delegáti se dotazovali, zda je i jiný kandidát, ale my žádného v tuto chvíli nevidíme,“ dodal.

Podle informací týdeníku Euro ale výsledek zdaleka nebyl tak jednoznačný.

Zasedání užšího vedení svazu Kovo v úterý dokonce dospělo k opačnému závěru a Středulu podpořit nechtělo. O den později ale přišel na jednání rady sám Středula. „On je v podstatě ukecal,“ řekl zdroj Eura obeznámený s průběhem jednání. Jak se zároveň ukázalo, debata byla natolik bouřlivá, že Ďurčo s celým vedením odborového svazu Kovo zároveň požádal delegáty o znovuvyslovení důvěry, což se stalo. „Napříč svazem jsou v souvislosti s kauzou Pepy Středuly různé emoce a my jsme si chtěli říct o podporu,“ uvedl Ďurčo.

Poté, co kandidaturu Josefa Středuly podpořil největší a nejvlivnější svaz Kovo, má odborářský boss cestu ke znovuzvolení šéfem ČMKOS otevřenou. Tři týdny do mimořádného sněmu konfederace je podle oslovených činovníků příliš krátká doba, aby se stačil vyprofilovat silný konkurent.

Podle informací týdeníku Euro je ale možné, že na sněmu 25. března bude zvolen pouze místopředseda, aby měla konfederace dva statutární zástupce a mohla normálně fungovat, a Středulovi se protikandidát postaví ve volbě v pozdějším termínu. O lítém zákulisním boji o šéfa největší odborové centrály svědčí i ne­ochota vedoucích odborářů otevřeně komentovat Středulovu kauzu. „Situace v ČMKOS je teď nesmírně vyhrocená a komplikovaná,“ uvedl jeden ze zdrojů Eura důvod, proč o Středulově kauze nechce otevřeně mluvit. „To je na osobní setkání a já teď nemám čas,“ prohlásil pracovník jednoho z členských svazů ČMKOS.

O miliardový odborářský majetek jde v tomto boji jen nepřímo, protože nejlukrativnější nemovitosti včetně zmíněného hotelu Olšanka nepatří ČMKOS, ale 20 odborovým svazům, které ho spravují prostřednictvím Majetkové, správní a delimitační unie odborových svazů (MSDU OS). Rozhodně je ale v sázce vliv a moc, protože šéf ČMKOS má velké slovo při určování odborářské strategie a politiky. Ta dosavadní je podle Romana Ďurča příliš vstřícná vůči vládě. „Máme stejný cíl, ale jinou cestu,“ říká předseda OS Kovo na dotaz, co říká na Středulův styl vyjednávání.

Čas na změnu strategie už možná nastal i podle místopředsedkyně Odbo­rového svazu státních orgánů a institucí Šárky Homfray. „Do repertoáru odborů patří demonstrace i jednání. Se současnou vládou se ale moc jednat nedá, protože nevede sociální dialog, ale monolog. Je otázka, kolikrát můžete usilovat o jednání, než konstatujete, že se dál jednat nedá. Mezi jednáním a stávkou je široká škála možností, teď jsme ale v té situaci, že jednání na nejvyšší úrovni nikam nevedou a je třeba hledat další kroky,“ uvažuje Homfray.

Odborářů ubývá…

České odbory ztrácejí členy a ti, co jim zbývají, stárnou. Jednotlivé svazy nezveřejňují přesné počty svých členů, ale podle dostupných informací zastupuje ČMKOS jako největší odborová centrála kolem 270 tisíc zaměstnanců, dalších zhruba 110 tisíc členů má Asociace nezávislých odborů jako druhá největší centrála. Největším svazem je OS Kovo s necelými 80 tisíci členy a podle Ďurča se jeho členskou základnu podařilo v minulých letech stabilizovat. I tak ale za uplynulých deset let přišlo Kovo téměř o 30 tisíc členů. Celkem je v současnosti podle kvalifikovaných odhadů do odborového hnutí v Česku zapojeno kolem půl milionu lidí. To ve srovnání s minulostí představuje velký úbytek.

„Podíl odborově organizovaných zaměstnanců v Česku poklesl mezi rokem 2000 a rokem 2018, za který jsou poslední dostupná data, z 27,2 na 11,4 procenta. Pokles členské základny odborů zaznamenávají i sociologické výzkumy,“ říká ředitel Výzkumného ústavu práce a sociál­ních věcí Robin Maialeh.

Za poklesem zájmu o členství je vedle nových způsobů výroby, atypických a flexibilních pracovních míst také změna hodnot pracovníků a mizející přesvědčení o nezbytnosti, respektive potřebnosti odborů. Jak zjistil Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, bylo v roce 2023 o potřebnosti odborů při ochraně zájmů zaměstnanců přesvědčeno asi 20 procent dotázaných zaměstnanců.

…a prodávají majetek

Odborové hnutí v Česku zdědilo po komunistickém ROH desítky hotelů, penzio­nů, chat a dalších rekreačních zařízení spolu s pozemky a budovami za miliardy korun. Velké části se odboráři zbavili už v devadesátých letech, kdy také docházelo k různým netransparentním převodům, jak vzpomíná tehdejší odborářský činovník a pozdější sociálnědemokratický politik Zdeněk Škromach. „Zažil jsem příběh, kdy sedmičlenné vedení asi dvoutisícové organizace svou nečinností vyhnalo odboráře, pak členové vedení prodali rekreační středisko za deset milio­nů, organizaci zrušili a peníze si v podstatě legálně rozdělili. I to se v devadesátých letech dělo,“ říká s tím, že lukrativní pražské nemovitosti by si odbory podle něj měly ponechat. „Zbavovat se takového majetku v centru Prahy jsem vždycky považoval za velkou chybu,“ tvrdí.

Některé objekty zůstaly v majetku základních organizací, další patří odborovým svazům, které je v tržním režimu provozují a odborářům nabízejí například slevy na pobyt. Některé velké nemovitosti pak spravuje zmíněná MSDU OS, která je v souladu se svou dlouhodobou strategií postupně rozprodává. Od roku 2014 tak podle svých výročních zpráv získala kolem 1,6 miliardy korun, z čehož největší část – necelých 981 milionů – inkasovala v roce 2019 za prodej žižkovského Domu odborů. O prodejích i využití peněz rozhoduje valná hromada MSDU OS, kterou tvoří zástupci 20 odborových svazů, ale nikoli ČMKOS ani jiných zastřešujících odborových centrál.

„Na co peníze šly, vám bohužel nemůžu říct, to je zcela v kompetenci valné hromady,“ říká ředitel MSDUS OS Jiří Bulan. Je ale zřejmé, že finance se používají především na financování nákladů na provoz odborových organizací, které ho už nepokryjí z běžných příjmů, například z členských příspěvků.

V současnosti zbývají v portfoliu MSDU OS zmíněný hotel Olšanka, admi­­nistrativní budova na pražských Vino­hradech, dva penziony v Krkonoších a korunní klenot odborového hnutí, secesní pražský hotel Imperial. Ten nyní odboráři nabízejí na prodej ve výběrovém řízení a požadují za něho nejméně 2,15 miliardy korun. „Nechali jsme si na to zpracovat znalecký posudek a nějací zájemci se už přihlásili,“ říká šéf MSDU OS Bulan. „Podrobnosti vám ale říct nemůžu, výběrové řízení skončí až 15. dubna,“ dodává. V hotelu provozuje jednu ze svých restaurací populární šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. „Zájem by byl, ale cena je nereálná,“ odpověděl Pohlreich na dotaz týdeníku Euro, jestli se soutěže zúčastní. O požadované minimální částce má pochyby i ředitel realitní kanceláře Next Reality Robert Hanzl: „Hotel má podlahovou plochu více než sedm tisíc metrů čtverečních, takže cena za metr čtvereční vychází na 300 tisíc korun. To je příliš, ale záleží také na výnosu a k tomu nemám data.“