
Romantická láska ke Staré dámě
Cyklistika nepatří mezi nejsledovanější sporty na světě. Do první desítky mezi fotbal, hokej, tenis, basketbal, ale i kriket, golf, baseball, americký fotbal a překvapivě volejbal či stolní tenis se kolo nevejde.
Výjimkou je nejslavnější cyklistický závod planety Tour de France. Ten naopak sledují lidé po celém světě, loni při 110. ročníku jich byly tři a půl miliardy; díval se tedy skoro každý druhý člověk na Zemi! Čím si to Stará dáma – jak se závodu, který už dvacet let doprovází i česká značka Škoda Auto, familiárně říká – vlastně zasloužila?
Může za to krása alpských vrchů či idylická krajina Francie s historickými městy, které dnes přitažlivě zabírají kamery ze vzdušného pohledu „božského oka“, a zvyšují tak jejich estetickou hodnotu někdy až na hranici kýče? Není Tour, většinou lidí viděná pouze v televizi, dnes více cestopisným filmovým seriálem než sportovní událostí?

Není Stará dáma už jen jednou z mnoha globálních show pohyblivého filmového obrazu, který narcistním způsobem zdvojuje lidský svět? Na Tour de France nás baví nadlidské výkony sprinterů, časovkářů a vrchařů, kteří se nejen v prudkém stoupání pohybují tempem, jež by normálního smrtelníka zabilo. Kolik milovníků tohoto boje pak napodobuje rytíře Tour a v jejich stopách si na vrcholech dvoutisícovek dělají rekordní zápisy svého života. A to všechno vlastními svaly, bez motoru, v době dronových válek, virtuálních sítí a AI – fascinovaně sledujeme skutečný fyzický lidský výkon, plný potu a bolesti!
Ve společnosti výkonu, v níž žijeme, je to vlastně výjimečná příležitost, jak obdivovat schopnosti lidského těla. Neustále posouvané hranice, jež je schopno napínat a překračovat. Jistě, v dřevních dobách, kdy se na Tour nejezdilo s technickým doprovodem a nebyly k dispozici přehazovačky a odlehčené rámy, to byla jiná káva. Ale ani dnes sama špičková technika jezdcům do cíle nepomůže. Musejí to oddřít, sáhnout si na dno sil, což je přesně to, co na dnešních hvězdách, jako jsou jako Pogačar či Vingegaard, obdivujeme stejně jako kdysi na Hinaultovi, Indurainovi, Pantanim či Froomeovi. Fyzický heroismus je tu o to větší, že je většině lidí tak blízký, je na dosah. I v Česku je cyklistika mimořádně populární a všichni, i jezdci na elektrokolech, si dokážou dobře představit, jak obrovské jsou výkony jezdců na Tour. Obdiv k výkonu je najednou zbaven negativních souvislostí, které v posledních letech získala společnost výkonu, meritokracie, v generační kritice kapitalismu, jež dává přednost spolupráci před soupeřením a která za každým chlapským hrdinou vidí perverzní moc machismu.
Samozřejmě že Tour znamená také velké peníze, bez nich by tuto oslavu lidského heroismu nešlo pořádat. Cyklistický byznys by bez propagační síly Tour nebyl tak mohutný, pozadu by byl i vývoj technologií a materiálů. Jistě, i podpůrné drogy by byly jiné, dodá škarohlíd. Ano, taková je nátura lidí, pro výkon udělat i to, co se nemá. Nic to ale nemění na tom, že celková tradiční estetika se velmi blíží přírodní kráse krajiny, jíž peloton projíždí. Vznešenost přírody, o níž romantici popsali tuny papíru, se v jezdcích Tour de France vrací v plné síle. Svůdná Stará dáma…


