Rozvíjejme vzdělávání. I kvůli AI

Jak hodnotíte postup vlády v digitalizaci státní správy?
Díky tomu, že máme vicepremiéra pro digitalizaci, se tématu dostalo vážnosti, což je důležité. I ve státní správě jsou první pozitivní výsledky, aplikací přibývá. Kdekoli státní správa ušetří občanovi čas, tam my jásáme, protože občan tak má víc času na to dělat něco produktivnějšího.

Slabinou je ale nedostatek odborníků, což přiznává i Ivan Bartoš.
To je dlouhodobá debata, v níž se uvažuje o tom, kde má stát hledat odborníky takříkajíc dovnitř státu a kde už si má najímat lidi na trhu. Často to nejde ani podnikům. Podobné problémy jsou dnes s lidmi, kteří zajišťují kyberbezpečnost, stát si tyto složitější věci nikdy neudělá sám. Vždy je to ve spolupráci s někým zvenku. Musím ale potvrdit, že se problém nedostatku lidí týká i podniků. U státu je to o to těžší, že musí dodržovat své byrokratické předpisy a procesy.

Evropská komise považuje nedostatek kvalifikovaných lidí za největší riziko české digitalizace.
V zásadě chybí dva typy lidí: IT technici a IT vývojáři. Když se firma má digitálně transformovat a má třeba 50 zaměstnanců, vyplatí se investovat jednotky milionů do někoho, kdo celý proces hlídá „in house“, aby se vše nedělalo jen dodavatelsky. Důležitější jsou ale vývojáři, protože ti vytvářejí nová řešení. Mohou k nám přijít i ze zahraničí, ale často se stávají obětí striktní vízové politiky. Je tu i problém s prokazováním kvality vzdělání, třeba u Inda či u Nigerijce, který má diplom z IT – českým standardům to nemusí odpovídat. Navíc nemáme dost úředníků v cizině, takže většina těchto odborníků odchází rychleji do USA.

Vicepremiér Bartoš mluví o potřebě změnit způsob vzdělávání lidí v ICT. Taková změna ale trvá pět deset let. Už se tu něco udělalo?
Necítím se v tomto směru tak kvalifikovaně, abych to komentoval. Vím ale, že jsou problémy z hlediska akreditace IT oborů, které jsou pořád považovány za málo akademické. Také se rychle mění technologie a je těžké akreditovat obor, který se tak dynamicky proměňuje. Vzhledem k tomu, že s rozvojem AI budeme muset digitálně přeškolit polovinu celé pracovní populace, musí vzrůst i obecná známost AI a její verbální podpora bez ohledu na to, jak se bude učit na VŠ. Systémové vzdělávání může mít rychlejší výsledky v oblasti rekvalifikací. Potřebujeme urychlit rozvoj digitálního vzdělávání, profesionálů i veřejnosti, aby lidé našli uplatnění na novém trhu práce. V Evropě se to už hýbe, u nás moc ne.

Málo firem v Česku využívá big data, cloudové služby, o AI nemluvě…
Vykročili jsme tímto směrem, ale jdeme pomalu. V globálním srovnání s Čínou nebo s USA dál zaostáváme. Nejvíce v oblasti AI, a to i ve vztahu k Evropě.

Bojíme se AI, nebo je to drahé?
Náměstkyně ministra práce a sociálních věcí v týdnu pro digitální Česko říkala, že pouze osm procent zaměstnanců v českých firmách se dál dovzdělává, a to je klíčový problém. Většina zaměstnanců se nechce dál vzdělávat, nechtějí se rozvíjet a adaptovat na nové technologie. Proto firmy nové technologie nechtějí používat nebo s nimi jen okrajově experimentují. Málokdo pracuje na tom, aby svou firmu zcela digitálně transformoval.

To je další námitka vůči digitalizaci v Česku: nejen malé digitální dovednosti zaměstnanců, chybí i obecné povědomí o digitalizaci a AI, aby už to byla samozřejmost každodenního života.
Je to tak, potřebujeme větší edukaci firem. Stačí použít pojem multiplikační efekt, což není žádná raketová věda. Jde o efektivitu investic. Když investujete milion do tuny oceli, má omezený poten­ciál na vytvoření přidané hodnoty. Když ale investujete milion korun do lidí, je to na začátku náklad bez výrobku, ale ti lidé se hodně nového naučí a nakonec vygenerují vyšší hodnotu. Firmy by měly víc investovat do lidí.

Současná vláda toho už v digitalizaci ekonomiky tolik nestihne. Co by měla udělat ta příští, aby nám svět dál neujížděl?
Česko je průmyslová země a my potřebujeme z digitalizace udělat příležitost pro rozvoj průmyslu, ne hrozbu. To je to nejdůležitější, co by měla příští vláda akcentovat v programovém prohlášení. Bohužel dnes i ve studii NERV ke konkurenceschopnosti je o AI jen jeden odstavec a není brána ani jako rozvojová možnost. Měli bychom digitalizaci a AI představit jako důležité téma praktického života. Například tak, jak to dělá Slovinsko, které má skvělou strategii a tu elegantně implementuje.

Co můžou udělat podniky?
Přestat se bát třeba toho, že je to drahé. Není, bude to ještě dražší, když se začne pozdě. Potřebujeme zvyšovat přidanou hodnotu a nečekat, až nás k tomu donutí německý zadavatel.