Sex, prachy a daně

Tohle řemeslo je prý nejstarší, přesto stát stále neví, jak si s ním poradit, a už roky přešlapuje na místě. Sexuální touha za úplatu tu byla, co jsou lidé lidmi, je tak vlastně s podivem, že v roce 2025 Česko nemá pro prostituci stanovená jasná pravidla. Podle odhadů ekonomů má český trh s láskou za peníze roční obrat sedm miliard korun, na daních tak státu utíkají dvě až tři miliardy ročně jenom tím, že tento segment nechává v šedé zóně. Ostatně vládní návrh zákona o regulaci prostituce, který nikdy neprošel, byl na stole už v roce 2005.

Všechno však možná bude brzy jinak. V Česku se vede právní bitva o to, zda příjmy ze sexu za peníze podléhají daňovému přiznání. Její výsledek bude pro další změny zásadní. Přelomový rozsudek Nejvyššího správního soudu padl letos na podzim: pro výdělky z dobrovolného výkonu prostituce platí stejné povinnosti jako pro jakékoli jiné příjmy. Musí se uvést v daňovém přiznání a zdanit. Jenže takhle jednoduché to být nemusí a advokáti upozorňují na historické právní dokumenty, kterými chtějí celou situaci zvrátit. Otevřít tohle téma mě inspirovala mladá studentka práv, která má trošku odvážnější brigádu ke studiu. Živí se jako placená společnice. Na půl hodiny, na hodinu, na celou noc nebo na víkend i déle. Pod jménem Celeste Will se na sociálních sítích rozhodla vzít veřejnost do zákulisí své profese. Sdílí fotky, zážitky a příběhy, které jako společnice prožívá. Popularita Deníku lehký holky, který vytváří, roste.

„Přes den studuju, v noci pracuju,“ říká mi s nadsázkou a otevřeně mluví o všech aspektech své práce. „Mí klienti? Mladí kluci, starší pánové, manažeři, učitelé, prodavači, státní úředníci, jednou za mnou přišel i policajt. Jsou to ale i doktoři nebo chlapi, kteří dělají na stavbě nebo rozváží poštu. Někdo nemá problém mi za pár hodin nechat 30 tisíc, pro jiného jsou tři tisíce za půlhodiny doopravdy hodně peněz,“ vypráví Celeste.

Ze začátku řešila, že za ní chodí hlavně ženatí a zadaní pánové. Až postupem času pochopila, že jsou to často muži, kteří svoji ženu stále milují a nechtějí zničit vztah, i když intimita u nich doma z různých důvodů už vyprchala. „Někdy ale zase přijde zákazník, prstýnek na ruce – velmi málo si je chlapi sundávají –, a když mi povídá o své ženě, tak je mi jí normálně líto, protože on si prostě ujíždí na tom, že ji podvádí, aby si mohl připadat jako alfasamec. A ona se přitom stará jak o něj, tak o jejich děti,“ popisuje mi rozpory v duši lehký holky Celeste.

Její „brigáda“ není pro každého. Placená je však královsky. Základní cenu si účtuje tři tisíce korun za půl hodiny, šest tisíc za hodinu. Celestin měsíční příjem se pohybuje mezi 200 až 650 tisíci v závislosti na tom, jak často „jde do práce“, kolik má ve škole zkoušek nebo jestli se sejde více zakázek na delší placené pobyty s klientem.

Na první pohled to může vypadat jako práce snů, ale tohle je pouze jeden z úhlů pohledu, který nenasvěcuje realitu, jaká skutečně je. Své tělo nenabízí druhým za peníze jen lidé, kteří mají jasný finanční plán, rozvahu a studují vysokou školu. Vlastně jsou v tomhle oboru spíše výjimkou. Řada z nich se do této situace dostane, protože nevidí jinou životní cestu. „V sexbyznysu přibývá nových žen a mužů jen velmi málo, snaží se v něm hlavně udržet ti, kteří v podstatě nemají moc co oficiálnímu trhu práce nabídnout. Většinou mají spíše nižší úroveň vzdělání, neumí se orientovat v odlišných vztahových rámcích a často ani jiný svět než prostituční scénu neznají. Čím víc lidí v té či oné zemi trpí chudobou, tím více občanek a občanů se tam uchyluje k placenému poskytování sexuálních služeb,“ říká mi Hana Malinová, mnohaletá ředitelka organizace Rozkoš bez rizika.

Podle ní například v Nizozemsku tvoří okolo 80 procent sexuálních pracovnic a pracovníků cizinci, u nás je to spíše naopak, ze 70 až 80 procent jsou to Češi a Češky. „Tam vidím hlavní problém. Od zdanění současné nabídky sexuálních služeb bych žádnou velkou injekci do našeho hospodářství nečekala,“ dodává Malinová, podle níž se celé odvětví po covidu-19 teprve rozdýchává, a než dosáhne úrovně před pandemií, bude to ještě trvat.

Právní bitva o výdělky

Ekonomická čísla však říkají něco jiného. Finanční obrat prostituce v Česku roste a je podle odhadů už vyšší než před pandemií. „V roce 2019 dosahoval zhruba 6,3 miliardy korun, dnes by to mělo být sedm miliard. Pandemie covidu-19 způsobila dočasný pokles poptávky. Od roku 2022 však sektor opět ožívá. V této oblasti se dnes pohybuje přibližně 13 až 15 tisíc osob,“ vypočítává ekonom Lukáš Kovanda, podle něhož stát přichází ročně o dvě až tři miliardy na daních. „Stát by měl prostituci zdanit a dát jí jasná pravidla. Šlo by o krok, který by alespoň částečně omezil únik miliard do šedé ekonomiky. Legalizace by samozřejmě nepokryla celý sektor, ale je lepší mít z něj alespoň něco než dělat, že neexistuje,“ domnívá se Kovanda.

A stát se o tyto peníze skutečně aktivně zajímá. Letitá právní bitva, jež se kolem tohoto tématu rozjela, se aktuálně obrací ve prospěch státu, který chce z prostituce peníze do státního rozpočtu. Je to příběh, který se začal psát na Hané. Dlouhodobě ho sledují reportéři Aktualne.cz, podle nichž na sebe berní úředníky upozornila jedna žena z Olomoucka tím, že v letech 2012 až 2014 pravidelně směňovala v Olomouci a Praze vysoké částky v eurech na koruny a pak je ukládala na svůj účet v bance. Finančním úředníkům to neuniklo a v roce 2018 připravili důkladnou kontrolu. Žena sice podala daňové přiznání, jenže s nulovou daňovou povinností. To se berňáku nelíbilo a dopočítal dotyčné daň z příjmu ve výši přesahující dva miliony korun za tři roky. A tohle byl začátek sporu, který dodnes neskončil. Tahanice se nejdříve odehrávala v rovině finanční úřad – daňový poplatník a v roce 2023 se dostala k soudu. Žalobu na finanční úřad podala žena, jež má daně doplácet. Tvrdí, že zdanění brání takzvaná Newyorská úmluva, tedy Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950. A také český trestní zákoník, který upravuje trestný čin kuplířství.

Zpočátku se zdálo, že to bude argumentace úspěšná. Krajský soud v Ostravě potvrdil, že úmluva skutečně brání zdanění příjmů z prostituce, protože jde o příjem získaný trestnou činností anebo činností, která se příčí dobrým mravům. Pokud by stát vybíral daň z prostituce, podílel by se na kuplířství, řekl soud a rozhodnutí finančního úřadu zrušil. To ale zdaleka nebyl konec. S takovým rozsudkem se stát nechtěl smířit a podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že dobrovolnou prostituci v Česku žádný zákon výslovně nepovoluje, ale ani nezakazuje. A uspěl.

Nejvyšší správní soud letos na podzim rozhodl, že pro výdělky z dobrovolného výkonu prostituce platí stejné povinnosti jako pro jakékoli jiné příjmy. Musí se uvést v daňovém přiznání a zdanit. Tečka. Jde o přelomový rozsudek a významný precedent v českém daňovém právu. Potvrzuje, že stát může požadovat daň i z příjmů, které pocházejí z činností, jež nejsou výslovně regulovány, ale nejsou ani trestné. Vlastně tak zároveň potvrdil, že dobrovolný výkon prostituce je legální ekonomickou činností.

„Ačkoli prostituce aktuálně nespadá do živnostenského podnikání, obecně platí, že předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou veškeré příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku. Zákon o daních z příjmu tedy ukládá fyzickým osobám zdanit všechny příjmy, které představují navýšení majetku s výjimkou těch příjmů, které jsou od daně osvobozené. Daný přístup potvrdil i rozsudek Nejvyššího správního soudu,“ argumentuje mluvčí ministerstva financí Gabriela Krušinová. A dává za pravdu tomu, že případné změně obecného přístupu musí předcházet politická debata. Byť to může vypadat jako finále právního sporu, není to tak. Obhájce zmíněné ženy Libor Kapalín je přesvědčen, že za současné situace příjmy z prostituce zdanit stát prostě nemůže. Brání tomu podle něj zmíněná Newyorská úmluva, a to i přes to, že nikdy nebyla publikována v naší sbírce zákonů, neboť je závazkem podle mezinárodního práva. Kapalín tvrdí, že podle výkladu Ústavního soudu jsou i takovéto mezinárodní smlouvy závazné při výkladu a aplikaci práva, ledaže zákon České republiky výslovně stanoví jinak. A to v tomto případě nestanoví. „Zákon o daních z příjmů nic o příjmech z prostituce neříká a koneckonců nedefinuje ani pojem příjem, ke kterému docházíme výkladem Nejvyššího správního soudu, že jde o reálné zvýšení majetku poplatníka. Navíc by zdanění prostituce bylo v rozporu s ustanovením § 189 trestního zákoníku o kuplířství, když by Česká republika kořistila z prostituce jiného. Jsem si vědom aktuálního výkladu Nejvyššího správního soudu z naší kauzy, který je opačný, nicméně soudní řízení správní v naší věci dále běží. V případě neúspěchu podáme ústavní stížnost, aby konečným způsobem rozhodl Ústavní soud,“ řekl týdeníku Euro Libor Kapalín.

Peníze, ale i bezpečné prostředí

Uvedená právní argumentace je pro ilustrační potřeby tohoto článku zjednodušená. Celý právní názor obou stran je ještě o něco složitější stejně jako aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu. Bylo by však velkou chybou smrsknout celou problematiku pouze na pohled peněz. U legalizace prostituce nejde zdaleka jen o to vybrat co nejvíc do státní kasy, ale měla by také nabídnout mužům a ženám, kteří v tomto odvětví podnikají, jistotu a bezpečné prostředí. „Případná legalizace zrovnoprávňuje ženy a muže poskytující placené služby, kteří se pak necítí být v pozici outsiderů. Zákon je pouze nereguluje, ale chrání před neplatiči, násilníky, vyděrači a podobně. Pokud ženy budou zákonem chráněny, a to nejen ony, ale i jejich výdělky, a budou mít i reálnou a fungující možnost se na výkonné složky státu, třeba policii, spolehlivě obrátit, bez útoku na svou důstojnost, možná budou mít o legalizaci zájem,“ nebere si servítky Hana Malinovská.

Ostatně pokud chce dnes někdo takové příjmy zdanit, a platit si tak i zdravotní a sociální pojištění, cestu si najde. Poskytování sexuálních služeb za úplatu u nás nikdy nebylo zařazeno mezi živnosti, ovšem cesta, jak se s právním vakuem vyrovnat, existuje. Podstata tkví v tom, že si podnikatel či podnikatelka v této oblasti pořídí živnostenský list na něco třeba i vzdáleně podobného. Zpravidla jde o práci s tělem v podobě masáží, relaxačních technik nebo třeba i manikúry a pedikúry.

Otázkou je, proč to musíme dělat tak složitě. A tak nás zajímalo, jaký názor má na tuto problematiku pracovně-právního vztahu ministerstvo práce a sociálních věcí. „Toto téma nespadá do gesce MPSV, doporučujeme obrátit se přímo na ministerstvo spravedlnosti, případně na ministerstvo financí. Děkujeme za pochopení. S pozdravem Oddělení mediální komunikace,“ stručně reagovalo MPSV. S dotazy jsme se obrátili i na hnutí ANO, které si chce v nastávající koaliční vládě výrazně posvítit na příjmy z šedé ekonomiky. Ani po více než třech týdnech komunikace s tiskovým mluvčím hnutí jsme nedostali žádnou odpověď.

Inspirace, jak pokračovat, je v zemích kolem nás spousta. Ministerstvo financí řeší především peníze. Organizace, jež se snaží pomoct lidem, kteří se živí sexem za úplatu, upozorňují, že spolu s tím musí přijít i pomocná ruka a ochrana. A zákonodárci zatím nedělají vůbec nic. Těžko odhadovat, jestli tenhle příběh skončí až u Ústavního soudu a jestli se na jeho základě klidné vody české, legislativou nikterak neuchopené prostituce nakonec rozvlní. Míč bude na straně politiků. Uvidíme, zda ho budou mít odvahu zahrát.