Síť sponzorů Borise Johnsona pod lupou

V pondělí 28. června měl Boris Johnson výjimečně těžký den. Britskou politickou scénou ještě otřásal skandál ministra zdravotnictví Matta Hancocka, který jen několik dní předtím odstoupil z funkce poté, co kvůli poměru se svou asistentkou porušil pravidla proti šíření koronaviru. Místo toho, aby si pre­miér jel odpočinout za svou ženou Carrie do jejich nedávno zrekonstruovaného bytu v Downing Street, nechal se odvézt do honosného paláce v Kensingtonu na privátní večírek pro nejbohatší lidi v Londýně.

Mezi hosty korzujícími po zahradě s koktejly a jednohubkami v ruce byli i největší sponzoři Konzervativní strany. Na večírek zavítali lidé jako bankéř Rishi Khosla nebo magnát online prodeje Peter Cruddas, který byl v roce 2020 Johnsonem jmenován členem Sněmovny lordů a několik dnů poté britské vládní straně daroval půl milionu liber. Mezi pozvanými nesměl chybět ani Howard Shore, zakladatel investiční společnosti Shore Capital, který nechal letos na stranický účet převést čtvrt milionu liber.

Někteří hosté jsou součástí skupiny boháčů, kteří podpořili Johnsonův vzestup k moci. A mnoho z nich je členem takzvaného „poradního výboru“, tajného spolku pro neznámé VIP sponzory Konzervativní strany, kteří jsou v přímém a pravidelném kontaktu s nejmocnějšími lidmi v britské vládě.

Premiér byl na večírku sice přivítán vřele, ale dle přítomných se musel celou dobu před sponzory zpovídat z posledních vládních přešlapů i ze směru, jímž se začala za jeho mandátu ubírat britská ekonomika. „Tyhle lidi štve vysoká míra státní regulace,“ prozradil člověk blízký straně, který byl svědkem proběhlých diskusí. „Největší sponzoři jsou zastánci volného trhu v pojetí thatcherismu a nezdráhají se dát premiérovi svou nespokojenost pořádně najevo.“

Johnson – tak jak je ostatně jeho dobrým zvykem – sponzorům prý řekl přesně to, co chtěli slyšet: na své nejbližší spolupracovníky nezapomíná. Než se vytratil do noci, slíbil, že v kabinetu prosadí kontroverzní „den svobody“ naplánovaný na 19. července, kdy byla ve Velké Británii zrušena většina protipandemických opatření.

Večírek nepořádal Boris Johnson. Setkání svolal jeho důvěrník zběhlý v jednání s lidmi z nejvyšších kruhů, kterého premiér pověřil úkolem zajistit, že se do pokladny konzervativců dostane před posledními volbami dost peněz a že stranické konto zůstane i do budoucna řádně nadité. Jeho jméno je Ben Elliot.

Elliot – který se nechal slyšet, že si přeje „být ve službách hvězd“ – je na veřejnosti známý jako šéf společnosti Quintessentially, jež poskytuje „služebnický servis“ VIP klientům z řad největších boháčů. Svým zákazníkům Elliot dokáže splnit i nejabsurdnější přání – na oslavu Jennifer Lopezové dodal dvanáct sněhově bílých pávů a v době zavřených obchodů nechal Madonně letecky dovézt několik balení jejího oblíbeného bylinného čaje. Elliot je absolventem elitní britské chlapecké akademie Eton a nedávno se stal zetěm britské rockové hvězdy Steva Winwooda. V rozhovoru pro Financial Times v roce 2011 uvedl, že pro plnění přání jeho majetných klientů je potřeba „vědět, kdy a koho požádat o laskavost“.

Právě Elliot učinil z onoho „poradního výboru“ nejpopulárnější stranický klub. Lidé obeznámení s jeho fungováním říkají, že členové si mohou jednou měsíčně domluvit pravidelné schůzky s premiérem nebo ministrem financí Rishim Sunakem. Jiní straníci tvrdí, že klub byl založen, ještě než se Johnson dostal k moci, ale odmítají sdělit kdy. V žádném oficiálním dokumentu o něm není ani zmínka. Jeden vysoce postavený úředník z někdejší vlády Davida Camerona jeho existenci popřel: „O něčem takovém jsem nikdy neslyšel.“

V červenci 2019 Johnson jmenoval Elliota – který je vedle dalších záviděníhodných konexí spřízněn i s královskou rodinou, je synovcem vévodkyně Camilly, druhé ženy prince Charlese – do funkce stranického spolupředsedy. Jeho úkolem je právě shánění peněz, jež zajistí, že se Konzervativní strana – historicky nejúspěšnější politické uskupení v západním světě – dokáže udržet u moci. Podle představitelů partaje Elliot poskytuje finanční poradenství i samotnému premiérovi, jehož majetková situace je aktuálně značně napjatá. Pravidelně se setkávají a utkávají na tenisovém či squashovém kurtu.

Johnson má s penězi vpravdě komplikovaný vztah – traduje se o něm, že je lakomý a ještě k tomu často švorc. Zato Elliot se ve známostech s bohatými vyloženě vyžívá. Zatímco Johnson byl v tisku kvůli své finanční situaci opakovaně přetřásán, jeho přítel Elliot zvládl bez povšimnutí kompletně transformovat stranický systém financování. V mnohém se inspiroval modelem, který uplatňuje ve zmíněné firmě Quintessentially. Stranickou kasu začal plnit díky čím dál větším příspěvkům sponzorů, jimž za to výměnou poskytuje čím dál větší přístup do nitra vlády. A právě na tomto modelu budou záviset i další politické úspěchy Borise Johnsona. Nejpozději v roce 2024 ho čekají další volby, které už teď vyhlíží se značným znepokojením, a pokud chce uspět, potřebuje, aby Elliot v této práci pokračoval.

Jedním z premiérových prvních kroků po jmenování do funkce v červenci 2019 bylo právě dosazení Elliota na post správce stranických financí. Fundraisingové činnosti strany se během předcházejících tří let pod vedením Theresy Mayové omezily na minimum. Veškerá energie se nasměrovala až k předčasným volbám, jež straně měly poskytnout silnější mandát k dotažení brexitu a k nimž nakonec došlo v prosinci 2019. Za dva týdny kampaně se konzervativcům podařilo shromáždit rekordních 8,6 milionu liber (asi čtvrt miliardy korun).

I když je Elliot o dvanáct let mladší než Johnson, oba se velkou část života pohybovali ve stejných společenských kruzích. Kolem roku 2000 Elliot začal pravidelně hrát poker s bohatými ekologickými aktivisty Benem a Zacem Goldsmithovými v privátním klubu Crown London Aspinalls v luxusní londýnské čtvrti Mayfair. Johnson se zhruba ve stejné době vypracoval z pozice provokatérského sloupkaře a autora politických komentářů na poslance za Konzervativní stranu. Dle informací jiného člena tohoto pokerového klubu se právě tehdy Johnson připojil k této elitářské gamblerské skupině boháčů v černých smokinzích. Elliot přitom tvrdí, že s premiérem poker nikdy nehrál.

Damian Aspinalli, syn zakladatele klubu, dnes vede neziskovou organizaci pro ochranu zvířat a nedávno v ní zaměstnal Johnsonovu ženu Carrie jako šéfku komunikace. Otec bratrů Goldsmithových James působil v oblasti finančnictví a veřejně vyjadřoval své euroskeptické přesvědčení. Členy této neoficiální skupiny spojují tři věci: posedlost riskováním, prestižní Eton a brexit. „Vzájemně jsou si věrni až za hrob. Jeden by dal za druhého ruku do ohně,“ svěřil autorům článku zdroj obeznámený se situací.

Svou hodnotu pro stranu Elliot dokázal ambiciózním konzervativcům již v roce 2016, kdy měl na starost financování kampaně Zaca Goldsmithe ve volbách londýnského starosty. (Ta tehdy skončila neúspěchem, ale Goldsmith je dnes ministrem životního prostředí.) „Borise omráčilo, jak je Elliot bohatý a kolik zná bohatých lidí,“ uvedl člověk z premiérova okolí.

U spolupracovníků si Elliot vysloužil přezdívku „pán s dlouhými prsty“, neboť díky projektu Quintessentially se mu podařilo získat přízeň nevídané sítě kontaktů. Jedna novinářka z redakce v Chicagu autorům článku popsala, jak se k ní dostala nabídka odkoupit tříčtvrtinové členství v klubu Quintessentially. Cena se pohybovala od ročního předplatného za osm a půl tisíce liber až po prémiové členství za čtyřicet tisíc liber. To zahrnuje exkluzivní třináctiměsíční členství ve VIP klubu včetně večeře v Buckinghamském paláci, VIP vstupy na filmové festivaly Sundance a v Cannes a v neposlední řadě i tenisový turnaj s miliardářem, britským magnátem Richardem Bransonem na jeho soukromém ostrově v Karibiku.

Týž byznysový model Elliot zřejmě uplatňuje i v politice, kam z titulu své funkce před dvěma roky oficiálně pronikl. Jen s tím rozdílem, že za peníze nabízí místo luxusní dovolené přístup k premiérovi. Údajně je velmi šarmantní. Když pro stranu získává nové sponzory, mluví s afektovaným přízvukem imitujícím londýnskou pracující třídu. Jakmile však sponzory naláká, začne být neústupný. „Dokáže být velmi přesvědčivý,“ tvrdí člověk z centrály konzervativců. Ke sponzorům a straníkům se dokáže chovat dost příkře. „Ze sponzorů se snaží vyždímat maximum. Při schůzkách ohledně příspěvků je striktně věcný: ‚Dlužíte nám peníze, protože jste nám je slíbili.‘ Chová se jako exekutor.“

Pokud jde o shánění peněz, tak je Johnson ve srovnání s Elliotem podle vysoce postavených konzervativců naprostý břídil. I když jeho otec Stanley Johnson pracoval pro Evropskou komisi a Světovou banku, v rodinných financích býval vždy zmatek. Na školné na Etonu potřeboval Boris stipen­dium. „Vyrůstal mezi boháči, ale jeho rodina byla vlastně relativně chudá,“ řekl jeden jeho bývalý kolega. Ten autorům článku také popsal, jak se tyto okolnosti projevily v únoru 2020 během Černobílého plesu, každoroční fund­raisingové akce Konzervativní strany. „Johnson měl vystoupit s Elliotem a vydražit tenisový zápas s oběma z nich.“ Na poslední chvíli z toho ale vycouval: „Tenis si zahraju, ale dražit nebudu nic.“ Johnson prý „bytostně nesnáší“, když musí někoho žádat o peníze, a milerád tak celou finanční agendu nechává na Elliotovi.

Díky tomu má Elliot na stranické finance ohromný vliv. Konzervativci z bývalého kabinetu Davida Camerona přiznávají, že získávat peníze dokáže určitě lépe než kdysi oni, ale jeden z nich nad jeho způsoby vyjádřil obavy: „My jsme si dávali o něco větší pozor, od koho peníze bereme.“

Takovou kritiku Elliotovi příznivci odmítají. Ekonomický ředitel konzervativců lord Howard Leigh řekl: „Ben Elliot odvádí fantastickou práci. Jeho nasazení je základem úspěchu celé strany a veškerou svou práci vykonává svědomitě a pečlivě.“

Elliotovi přátelé tvrdí, že se zasazuje o modernizaci strany. K dobru mu přičítají i otevření nové kanceláře pro vedení politických kampaní v Leedsu a zdůrazňují, že jeho největší předností je to, že stranickou pokladnu dokázal naplnit díky zvýšení příspěvků od stávajících sponzorů a nemusel o podporu žádat jinde. Mluvčí strany uvedl, že všechny finanční příspěvky byly řádně nahlášeny britské kontrolní komisi a veškeré fundraisingové aktivity jsou „legitimní součástí demokratického procesu“.

Konto Konzervativní strany se Elliotovi daří plnit, ale zároveň pochopil, jak ošemetné je zaplést se do křehkých finančních poměrů samotného premiéra. Personál z Downing Street tvrdí, že Johnsona – otce šesti dětí, který se nedávno rozvedl a potřetí oženil – často slýchávají si na peníze stěžovat. „Pronáší věci typu: ‚Na to nemám‘,“ řekl jeden ze zaměstnanců. „Jen k pokrytí vlastních výdajů potřebuje velký balík.“

Za poslední rok, kdy se ještě nemohl pyšnit titulem britského premiéra, dosáhly jeho příjmy včetně poslaneckého platu 830 tisíc liber. Jako premiér už však nemůže psát do novin jako The Daily Telegraph, kam v minulosti přispíval týdenními sloupky, za něž mu redakce vyplácela ročně 275 tisíc liber. Musel se rozloučit i s dalšími spisovatelskými projekty, jako byl například jeho svazek Shakespeare: Záhada génia (Shakespeare: The Riddle of Genius), za něž mu nakladatelství zaplatilo přinejmenším 88 tisíc liber.

Americká podnikatelka Jennifer Arcuriová, která tvrdí, že měla s Johnso­nem mezi lety 2012 a 2016 čtyřletý poměr, popisovala, že z tohoto knižního projektu měl Johnson velkou radost. „Pracovala jsem s ním na čtyřech kapitolách. Měl v té době spisovatelský blok a zajímal ho můj pohled na Richarda III., Macbetha a Jak se vám líbí. Díky tomu tu knihu vůbec napsal.“

Premiér se musel vzdát i lukrativních řečnických vystoupení. Za tříhodinové vystoupení na konferenci jedné indické mediální společnosti v roce 2019 dostal 120 tisíc liber. Na takové konference typicky dorazí na poslední chvíli, před diváky si ledabyle prohrábne svou charakteristickou rozcuchanou patku, předstírá, že ani neví, ke komu promlouvá, a i tak si získá celý sál.

Nyní se však zdá, že s ročním pre­miérským platem okolo 157 372 liber jen tak tak vychází. Může sice bydlet zdarma v premiérské rezidenci v čísle 10 v Downing Street, ale byt je ze zákona považován za věcnou dávku, a tak z něj musí odvádět daň. Jakékoli soukromé služby musí platit z vlastní kapsy. Pak má i další výlohy a ty nejsou malé. Loni se po sedmadvaceti letech rozvedl se svou druhou ženou Marinou Wheelerovou a začal žít s dnes třiatřiceti­letou Carrie Symondsovou, jež ve straně dřív pracovala jako šéfka komunikace. V květnu se vzali. Přátelé Wheelerové, která se živí jako baristka, odmítají, že by Johnsona v rozvodovém řízení „oškubala“. „Aby plnila své povinnosti manželky ministra zahraničí, přestala chodit do práce,“ upřesnil jeden z jejích blízkých přátel a odkazoval tak na dobu mezi lety 2016 a 2018, kdy byl Johnson šéfem britské diplomacie.

Rozvod nebyl ani zdaleka přátelský. „Neustále si stěžoval, kolik ho to celé stálo,“ tvrdí zaměstnanec z Downing Street. Wheelerovou dle slov jejího okolí rozčílilo, když zjistila, že si Johnson se Symondsovou pořídil za 1,2 milionu liber dům v Camberwellu na jihu Londýna ještě předtím, než bylo jejich manželství definitivně ukončeno.

Společný dům v Islingtonu v centru Londýna v roce 2019 prodali za 3,35 mi­lionu liber a Wheelerová si pořídila vlastní byt ve čtvrti Bethnal Green na východě britské metropole. Vedle toho Johnson vlastní památkově chráněné venkovské sídlo v městečku Thame v Oxfordshiru, které začal letos pronajímat za 4250 liber měsíčně, a náleží mu také dvacetiprocentní podíl z rodinného sídla v národním parku Exmoor na jihozápadě Anglie.

Takto vypadala Johnsonova finanční situace na začátku roku, kdy se na veřejnost dostala aféra Wallpapergate (tedy „tapetový skandál“), do jejíchž pastí se chytil jak Johnson, tak Elliot.

Johnsonova nová manželka si přála, aby premiérský byt v Downing Street prošel úpravami. Rekonstrukci naplánovala interiérová designerka Lulu Lytleová a návrh zahrnoval i pokrytí stěn několika metry čtverečních zlatých tapet. Podle personálu z Downing Street si premiér neustále stěžoval, na kolik ho celá záležitost vyjde.

S vidinou rostoucích výdajů nové společné domácnosti Johnson přišel za Elliotem pro radu. Ten mu podle lidí z Elliotova okolí ihned v únoru doporučil, aby si na renovaci jednoduše půjčil. Johnson se ale raději pokusil výdaje pokrýt prostřednictvím nově založeného charitativního fondu určeného na údržbu sídla v Downing Street.

Tento krok mu ale nevyšel, protože byt, na nějž se měla činnost fondu vztahovat, je považován za soukromé vlastnictví a financování z dobročinného fondu proto nepřicházelo v úvahu. Coby spolupředsedu strany měl Elliota v říjnu 2020 informovat David Brownlow, nenápadný sponzor britských premiérů, že na účet Konzervativní strany převedl 58 tisíc liber „na pokrytí výdajů v souvislosti se založením charitativního fondu pro Downing Street“.

Tento fond však nikdy nevznikl a dar nebyl nikdy oficiálně oznámen – i když strana trvá na tom, že veškeré dary, na něž se oznamovací povinnost vztahuje, byly „ohlášeny řádně“. V oficiálních vyjádřeních stojí, že úkolem strany vždy bylo „poskytnout stávajícím předsedům vlády pomocnou ruku“. Johnsonův bývalý vrchní poradce Dominic Cummings, který začal v posledních měsících proti Konzervativní straně v médiích ostře vystupovat, tvrdí, že strana chtěla „rekonstrukci zaplatit z kapes sponzorů“.

Podle zprávy Johnsonova poradce pro dodržování etického kodexu lorda Christophera Geidta předseda vlády neporušil žádná pravidla, ale „nejednal moudře“, neboť se nesnažil zjistit, od koho pocházely peníze určené k rekonstrukci. Johnsonovi nakonec nezbylo než za renovaci zaplatit, čímž si ztížil svou již tak napjatou finanční situaci. Celou záležitost začala zkoumat britská kontrolní komise pro politické strany v rámci samostatného vyšetřování. Jeden člen strany s hlubokým obdivem pro Elliota po tomto „tapetovém skandálu“ řekl: „Myslím, že by si Elliot přál se do něčeho takového vůbec nenamočit. S Borisem to občas není jednoduché.“

Co se správy oficiálních financí týče, Elliot do puntíku plní to, co po něm Johnson chce. Do Konzervativní strany napumpoval dostatek peněz, které jí v příštích volbách umožní převálcovat oponenty. Za rok 2019, kdy Johnson vyhrál volby, se straně podařilo díky „velkým“ sponzorským darům shromáždit rekordních 37,4 milionu liber, v přepočtu přes miliardu korun, což bylo třikrát více než u opozičních labouristů.

Klíčovým prvkem Elliotovy fund­raisingové strategie je navazování peněz na přístup k moci. Bohatý podnikatel Mohamed Amersi, který vydělal miliony liber v telekomunikačních projektech po celém světě, se s Elliotem seznámil v New Yorku. Následně se stal elitním členem klubu Quintessentially.

V roce 2013 přiletěl i se svou partnerkou Naďou do Skotska, kde byli pozváni na večeři v Dumfries House, velkolepém venkovském sídle královské rodiny z 18. století rozkládajícím se na dvou tisících akrech půdy. Dle Amersiho slov tehdy povečeřeli s princem Charlesem. „Pozvánku jsme dostali od Bena,“ vzpomíná na své první setkání s britským následníkem trůnu. Následně začal Elliot Amersiho i jeho partnerku Naďu kontaktovat s žádostmi o sponzorské dary, a to údajně „ještě předtím, než se stal spolupředsedou strany“. Naďa – v Rusku narozená Naděžda Rodičevová – konzervativcům poslala v roce 2017 na volební kampaň čtvrt milionu liber. Amersi od té doby do stranické kasy přispěl dalším půl milionem liber.

Za takový příspěvek si vysloužil členství v „klubu leaderů“, což je VIP spolek pro sponzory, kteří mohou jednou měsíčně poobědvat s členy vlády. Zároveň to už nestačilo na to, aby se stal členem elitního „poradního výboru“, do něhož mají nárok vstoupit jen ti nejštědřejší sponzoři. Členství v těchto spolcích přirovnává Amersi k prémio­vému členství v Quintessentially: „Jediné, co k tomu potřebujete, je zaplatit ročně čtvrt milionu liber a přátelit se s Benem.“

Někteří členové strany mluví o „čtvrtmilionovém klubu“, neboť sdružuje pouze sponzory, kteří straně přispěli čtvrt milionem nebo víc. Oficiální mluvčí partaje existenci takového spolku popírá. Další straníci tvrdí, že takovou částkou nepřispěl každý, ale pouze někteří.

Jasné ale je, že čtvrtmilionové dary se na výpisu z transparentního účtu strany objevují pravidelně. Přesně 250 tisíc liber na tento účet v roce 2020 poslalo celkem osm sponzorů. Tři sponzoři touto částkou přispěli letos. Mezi takto velkorysými dárci jsou lidé jako Ljubov Černuchinová, manželka někdejšího náměstka ruského ministra financí, šéf hedgeového fondu Alan Howard, majitel několika britských divadel John Gore či Rosemary Saïdová, choť Wafica Saïda, podnikatele syrského původu, který je v Británii známý v souvislosti s uzavřením kontroverzního kontraktu „Al-Yamamah“ na dodávku rekordního objemu britských zbraní do Saúd­ské Arábie.

Dle vysoce postavených konzervativců Elliot těmto nejdůležitějším sponzorům nabízí členství v elitním „poradním výboru“, v němž podle jednoho člena strany zasedá zhruba dvanáct lidí. Stranický mluvčí později potvrdil, že takový spolek existuje, ale odmítl uvést jeho členy. Další zdroj blízký straně tvrdí, že se výbor „příležitostně schází a členové se informují o nejaktuálnější politické situaci“.

Lidé z Elliotova okolí tvrdí, že v rámci spolku se ti nejváženější sponzoři scházeli už dřív, ale Elliot tomu dodal „formální strukturu a profesionálnější funkci“. Upřesňují, že za členství v „klubu leaderů“ – a přístupu k členům vlády – museli sponzoři zaplatit padesát tisíc liber dávno před tím, než se do centrály konzervativců dostal Elliot.

Ten ale tento systém posunul o stupeň výš. Největší sponzoři se mohli od prosince s Johnsonem nebo šéfem státní pokladny Sunakem scházet až jednou měsíčně. „Nikoho méně důležitého k nim ale nepouštějí,“ tvrdí člověk obeznámený s obsahem jednání.

Mezi nejpovažovanější sponzory by měl patřit lord Anthony Bamford, majitel firmy na stavební techniku JCB, v jehož fabrice vystoupil Johnson v roce 2019 s projevem v rámci své kampaně na post premiéra. K záležitosti se nevyjádřil. Dále pak herec Alan Howard a finančník Jamie Reuben. I oni odmítli situaci komentovat.

Jedny z největších darů strana přijímá od stavebních společností. Právě ty by měly nejvíce těžit z nedávného Johnsonova slibu uvolnit velmi přísné stavební zákony, a dát tak zelenou více stavebním projektům. Financial Times zanalyzovaly skladbu sponzorů, kteří straně poskytli více než 100 tisíc liber. Ukázalo se, že od chvíle, kdy se stal Johnson premiérem, od firem s nějakým zájmem na trhu s realitami či vazbami na developerské společnosti přiteklo na účty konzervativců celkem 18 milio­nů liber.

Borisův otec Stanley Johnson řekl Financial Times, že zatěžkávací zkouš­kou jeho syna bude, jak se postaví k novému návrhu zákona o životním prostředí, jehož cílem je nastavit přísnější pravidla a zmírnit tím snižování biodiverzity. Obsah zákona by chtěli ovlivnit právě developeři. Borisův otec tvrdí, že jeho syn je „ekolog“, ale obává se, že do legislativního procesu již „začali strkat prsty různí lumpové“.

Na otázku, zda si myslí, že developeři lobbují proti přísnějším omezením, odvětil: „Samozřejmě. Přesně tohle se děje za zavřenými dveřmi. Jsem si jistý, že odněkud ten tlak pramení.“ Dodal, že ale nechce naznačovat, že na stranu tlačí její stávající či bývalí sponzoři. Mluvčí strany se k tomu vyjádřil následovně: „Sponzorské dary nijak neovlivňují činnost vlády. To jsou dvě zcela nezávislé věci.“

Po žebříčku stranické hierarchie britských konzervativců Elliot vystoupal v době, kdy si jeho vlastní jmění procházelo bouřlivým obdobím. Firma Quintessentially začala v posledních letech prodělávat a musela si vypomoct úvěry od svého většinového akcionáře World Fuel Services, amerického konglomerátu zaměřujícího se na dodávky energií, který mimo jiné zajišťuje služby pro britské ministerstvo obrany. Podle oficiálních údajů se letos firmě vede lépe.

V nedávné době se Elliot vzdal funkce ve vedení lobbistické a PR firmy Hawthorn Advisers, kterou v roce 2013 spoluzakládal. Její generální ředitel John Evans tvrdí, že Elliot „nebyl do činnosti společnosti nikdy přímo zapojen“. Prostřednictvím svěřenského fondu v ní ale stále vlastní 22procentní podíl. Mezi poslední klienty této organizace se řadí lidé jako předseda ruské, oligarchy ovládané firmy obchodující s hliníkem, režimem nedávno zakázaný čínský technologický korporát a pobočka firmy jednoho vlivného egyptského podnikatele, jenž na účet konzervativců poslal půl milionu liber.

Navzdory posledním pár měsícům, kdy Elliotova pověst utrpěla drobné šrámy, se někteří domnívají, že jeho další ambicí by mohl být vstup do politiky. Geoffrey Clifton-Brown, dlouholetý konzervativní poslanec za volební okrsek Cotswolds v jižní Anglii, který se řadí mezi tradiční baštu britských konzervativců, Elliota obviňuje z toho, že proti němu vede skrytou kampaň, aby ho oslabil a jeho poslanecké křeslo si v příštích volbách ukořistil pro sebe. Elliot v tomto okrsku vlastní dům.

„Z Cotswolds mám řadu důkazů, že si Ben Elliot připravuje vlastní kandidaturu. Je to levárna a on si nedá pokoj. Jsem z toho pěkně rozmrzelý,“ řekl novinářům poslanec Clifton-Brown. Osoba blízká Elliotovi to však kategoricky popírá. „Ben nemá ani v nejmenším v úmyslu při příštích volbách kandidovat,“ tvrdí. „Dál chce podporovat Konzervativní stranu jako její spolupředseda.“

Elliotův styl získávání peněz bude i nadále krajně kontroverzní. Johnson bude ale doufat, že se jeho starému příteli takto podaří vytvořit dostatečně velký finanční polštář, který ho podrží při dalších parlamentních volbách, z nichž – jak doufá – vyjde podruhé jako vítěz.

Pokud jde o Johnsona, tak dle slov jednoho z jeho kolegů se po opuštění premiérského křesla „může stát nejbohatším mužem v historii, ještě bohatším než Blair“. Může se totiž pravdě­podobně těšit na skutečně tučné honoráře za řečnická vystoupení. „Až opustí funkci, jakékoli finanční problémy vyřeší do měsíce,“ tvrdí jeden ministr. „Theresa Mayová si za své řečnění za rok vydělala půl milionu liber. Já bych zaplatil půl milionu za to, aby na chvíli řečnit přestala.“ Pak dodává: „Boris si myslí, že jeho aktuální finanční potíže jednoho dne zázračně zmizí. A v tom se neplete.“

Britský ministerský předseda také ví, že jde ve šlépějích svých zářných předchůdců. David Lough, autor knihy Už žádné šampaňské: Churchill a peníze (No More Champagne: Churchill and his Money), popisuje, jak se britská ikona válečných let ve stejnou dobu potýkala se vzestupem Hitlera a nezaplacenými dluhy u svého krejčího, hodináře a dodavatele vín. Churchill se údajně také snažil sehnat peníze na nákladné rekonstrukce svých nemovitostí a odrážel upomínky nakladatelů, kterým dlužil kapitoly rozepsané knihy.

Johnson se alespoň nemusí obávat o finanční zdraví své strany. Lough říká, že historicky se kandidáti na premiéra systematicky obraceli na syny svých zbohatlických známých ze střední školy – často z Etonu – aby jim s penězi pomohli. U Johnsona sice přetrvávají problémy na jeho vlastním účtu, ale jakmile bude potřeba doplnit zásoby stranického konta, premiér ví, že má po svém boku člověka, na něhož se může obrátit. Jmenuje se Ben Elliot.

George Parker, Sebastian Payne, Tom Burgis, Kadhim Shubber, Jim Pickard a Jasmine Cameron-Chileshová