Skipas jako letenka

Přestože byla loňská zima sněhově nadprůměrná, na českých horách se lyžovalo jeden jediný den. Na prahu nové sezony se provozovatelé lyžařských středisek lížou z dramatických ztrát a doufají, že žádná vládní či hygienická opatření znovu nezavřou vleky a lanovky.

„Už teď víme, že kvůli karanténním opatřením nedorazí většina cizinců. Hrajeme tedy o to, aby nebyla zmařena celá sezona,“ říká Čeněk Jílek, provozní ředitel společnosti Tatry Mountaint Resorts (TMR), která provozuje největší český skiareál ve Špindlerově Mlýně a liberecké středisko na Ještědu.

Běžně se ve vašich střediscích lyžuje 90 až 100 dnů v sezoně, ve Špindlerově Mlýně třeba až sto dvacet. Jaká byla minulá sezona?
Ve Špindlu jsme pár dní jeli, ale na Ještědu se lyžovalo jeden jediný den. Středisko bylo kompletně připravené, po obří investici do nové sjezdovky, ale po jediném dnu lyžování jsme ho museli na základě nařízení zavřít.

Finanční rok vám skončil v říjnu. Jaké byly ztráty?
Přišli jsme v tržbách o vysoké desítky milionů eur. Je mi z toho do breku. Firma, která má základ podnikání v zimním období, byla covidem a vládními rozhodnutími poslaná zcela do autu. Na Slovensku to totiž nebylo o moc lepší, lyžování bylo ukončeno k 1. lednu a až na konci dubna se mohlo na pár dní na svah, a jen díky tomu, že je Jasná položená vysoko, se mohlo pár dní lyžovat. Léto letošní finanční výsledek zásadně neovlivnilo.

Jak důležité jsou pro váš byznys Vánoce?
Samotné Vánoce až tolik ne, ale období těsně po svátcích do Nového roku je zásadní. Pro menší střediska, jednolanovková či níže položená, to může být i 60 až 70 procent z celé sezony. Máme vrcholů sezony několik – Vánoce, Silvestr, jarní prázdniny silných regionů v Česku a prázdniny v některých evropských zemích. Bohužel již teď víme, že zahraniční hosty už druhou sezonu mít nebudeme.

Němce, Poláky?
Němce, Poláky, ale i Holanďany či Dány. Proticovidová nařízení jsou natolik striktní, že do zahraničí na lyže nepojedou.

Jak velké procento návštěvníků dělají cizinci ve Špindlu, největším českém lyžařském středisku?
Kolik byste si myslel?

Tipoval bych zhruba třetinu.
Takřka 50 procent. Špindl totiž vůbec není české středisko, což se bude muset v příštích letech zásadně změnit. I kdyby se pandemická situace začala zlepšovat, návrat zahraniční klientely bude značně diskutabilní. Lyžující Češi, kteří jezdí do Krkonoš na chatu či do apartmánu, ve Špindlu tráví většinu volného času, mají celoroční skipasy. Ale pak je tu silná skupina bohatších Čechů, kteří k nám lyžovat nejedou, a víme, že to není kvůli svahu či lanovkám.
Obecně bych řekl, že se lyžování dnes už tolik netýká toho, jestli skipas stojí pět set, tisíc nebo tisíc pět set korun. V rozpočtu na týdenní dovolenou pro rodinu je to menší část. Bohužel většina nákladů na dovolenou – především ubytování a gastronomie – lítá do neuvěřitelných výšin. Ceny v restauracích, hotelech či penzionech se ve Špindlu utrhly z řetězu, a pokud se zahraniční klientela nevrátí, musí se to změnit.

Jak to chcete udělat?
Chystáme ve Špindlu obří investici v podobě propojení Svatého Petra a Medvědína. Dvě supermoderní lanovky, nové sjezdovky, patrový parkovací terminál při vjezdu do města. Všem českým lyžařským areálům tím utečeme o kilometry. Lyžování bude srovnatelné s alpským, ale s dramaticky lepší dostupností, co se týká dojezdového času i cen skipasů. Musíme s hoteliéry, restauratéry a poskytovateli služeb vytvořit zajímavé balíčky, abychom měli po celou sezonu vyrovnanou návštěvnost.
My sami jsme již začali s nastavováním flexibilních cen, podobně jako se mění u letenek v závislosti na atraktivitě a vzdálenosti termínu, takže se u nás dá lyžovat za pár stovek, na spoustu všedních dnů stojí skipas v předprodeji kolem pěti set korun. Ale když bude klient lyžovat za takové peníze, musí k tomu být doladěný i zbytek, protože cena skipasu je jen zlomek jeho nákladů. Pokud lyžař uvidí, že noc stojí sedm tisíc, určitě nepřijede.

Nebo přijede jen jednodenní lyžař, který, předpokládám, není ideální „cílovkou“ pro provozovatele lyžařského střediska.
S nimi v našich plánech počítáme, jednodenní lyžaři tvoří silné procento našich hostů, řádově kolem 30 až 40 procent. Ale řešme i věci okolo: kde budou tito hosté parkovat či ekologii opakovaného dojíždění. Naším cílem je, aby k nám stejně jako v jiných zahraničních střediscích přijížděli hosté v sobotu a odjížděli tu následující.

České hory zpátky Čechům. Jak toho chcete docílit?
Těsně předtím, než přišla pandemie, jsme si začali uvědomovat, že české klien­tely ubývá a že s tím musíme něco udělat. Jednou z cest, která by měla přilákat tuzemského lyžaře, je zastropování počtu návštěvníků, aby lyžování bylo komfortní, a systém dynamických cen skipasů. Trochu po vzoru leteckých společností. Klíčový parametr flexicen je určení maximální kapacity střediska.
Řekneme si, kolik lidí se do areálu vejde, aby bylo lyžování komfortní. Pak si stanovíme maximální hranici, přes kterou jít nemůžeme. Dám příklad: pokud se do střediska, které má kapacitu maximálně šest tisíc lidí, nacpe deset tisíc, je tam deset tisíc naštvaných lidí, kteří zaplatili za lyžování, ale nikoli za stání ve frontě. To nikdo nechce. Takže na začátku předprodeje bude cena nízká, v řádech stokorun, ale s tím, jak se bude naplnění areálu blížit hranici, bude stoupat.
Klidně se můžeme dostat do situace, že skipas se bude prodávat za 1600, ale třeba i dva tisíce korun. Až tu kapacitu naplníme, pokladny zavřeme a neprodáme žádný další skipas. Ale budeme si jistí, že i klient, který si koupil denní lístek za dva tisíce, dostane produkt, který tu hodnotu má.

Co to znamená? Nebude stát frontu na lanovku?
To znamená, že si skvěle zalyžuje. Že nebude stát ve frontě déle než 15 minut, ale spíš méně. Že se v bistru či restauraci dostane na řadu okamžitě, ne za dvě hodiny, jak to tu bývalo běžné.

Jaká je komfortní kapacita pro Špindl při všech otevřených lanovkách a vlecích?
Zmiňovaných šest tisíc lidí. Máme to spočítané na hektary, na kapacitu přepravy lanovek i gastro. Mluvím o aktuál­ní velikosti areálu, ne budoucí. Až přibudou tři sjezdovky, dvě vysokokapacitní dopravní zařízení, kapacita se navýší.

V jaké fázi se celý projekt nyní nachází?
Je rozběhnuté stavební řízení, očekáváme, že dostaneme stavební povolení ve standardních termínech, tedy někdy během příštího roku. Až budeme mít vše v ruce, začneme se stavbou. To je řádově na rok a půl prací.

Takže když vše půjde dobře, mohlo by se za dva roky lyžovat na novém?
Teoreticky ano. Ale slibovat to nemohu. Covid paralyzoval činnost úřadů. Když byl vyhlášen první lockdown, všichni úředníci zůstali nesmyslně doma. I obyčejné „vyjadřovačky“, které jsme měli na dosah, se nám protáhly o tři čtvrtě roku. A lidé nebyli jakkoliv omezeni na mzdách. Pandemie má i své vítěze.

Zpět k investicím. Velký projekt se také odehrává na Ještědu. Zbrusu nová sjezdovka Nová Skalka má přitáhnout pražskou klientelu a vrátit na kopec domácí, tedy Liberečáky.
Je to největší investice na tomto kopci za poslední roky − a lyžovalo se na něm přesně jeden den. Ale nemůžeme jen sedět a fňukat, snažíme se jít dál. Abychom prodloužili sezonu, respektive uspíšili její start, pořídili jsme dva revoluční systémy pro výrobu technického sněhu Snowfactory. Na rozdíl od tradičního sněžného děla se vše odehrává ve velkém kontejneru. Je to velký mrazák, uvnitř velký buben, který je namražován a točí se.
Na jednom konci kontejneru se na něj stříká voda a na druhém se seškrabuje tenká vrstva ledu, která se pak trubkovodem tlačí ven na hromady. Protože to není sníh, ale led, lépe odolává venkovním teplotám a pro střediska, jako je Ještěd, je to spása. Máme garanci, že na začátku sezony budeme mít na čem lyžovat, protože můžeme vysněžit spodní části areálu, kde to v této době nelze tradičně. Díky tomu jsme mohli 10. prosince zahájit sezonu, což na Ještědu nikdy nebylo.

Někteří lidé tvrdí, že do technického sněhu se přidávají aditiva, aby víc vydržel.
To je totální blbost. Taková technologie nikde v Česku není. Navíc máme takřka nonstop kontroly České inspekce životního prostřed. To je absolutní hoax.

O kolik je Snowfactory dražší oproti konvenčnímu sněžnému dělu?
Pětkrát až desetkrát, záleží na typu děla. A také je výrazně méně efektivní. Ale pokud můžete mít otevřeno o dva týdny dřív než normálně, a především pokud chytnete Vánoce, pak to za to stojí.

Proč padla volba na Ještěd?
Na Liberec hodně sázíme. Je to příměstské středisko, má fantastickou lokaci a výborné dojezdové vzdálenosti, ať jsou to velká města, jako je Boleslav, nebo zejména Praha. Díky dálnici se vzdálenosti zkracují a roste mobilita lidí. Jsme národ poutníků, jet autem hodinku na lyžovačku není až takový problém. Vidíme to tady v Jizerkách, kam se lidé vypraví z metropole na jeden den nebo i jedno odpoledne. Podobný koncept jsme vyzkoušeli ve středisku Szczyrk, což jsou polské Beskydy asi hodinu od Katovic.
Na večerní lyžování běžně dorazí tisíc lidí. Po práci si sbalí lyže, snowboardy a vyrazí na svah. Věříme, že na Ještědu to bude fungovat přinejmenším stejně, proto jsme investovali 20 milionů do osvětlení. Je to sofistikovaný, počítačově naprojektovaný systém s LED, aby lyžaře po kopci nenaháněl vlastní stín a zároveň negeneroval světelný smog. To, co máme nainstalované na Ještědu, je možná nejmodernější osvětlení sjezdovek v celé Evropě.

Kolik peněz to ještě spolkne?
Celková investice do Nové Skalky včetně kompletně nových děl, potrubí pro rozvody vody, zvětšení retenční nádrže a dalších infrastrukturních záležitostí se bude pohybovat kolem 140 milionů. Teď už se na tom mělo na příští rok pracovat, to jsme zastavili. Je na čase také nějaké peníze vydělat, nejen utrácet.

Kolik lidí by mělo v sezoně lyžovat na Ještědu?
Předpokládali jsme, že se vrátíme k návštěvnosti, která na Ještědu bývala, tedy kolem sto tisíc. Pevně věříme, že se vrátí i Liberečáci. Podle našich průzkumů tvořili v poslední době jen asi 15 procent návštěvníků. Jsem přesvědčen, že je nová sjezdovka vrátí na domácí kopec. Postavili jsme nový après-ski bar, věřím, že místní po práci sednou do tramvaje, zalyžují si pod lampami, pak si dají drink a tramvají odjedou domů.

Za jak dlouho by se 140milionová investice měla zaplatit, pokud nepřijdou vládní omezení?
Všechny investice se snažíme designovat do přibližně osmileté návratnosti. S výjimkou investic do gastronomie, kde počítáme s kratší návratností, jinak by nemělo smysl tam ty peníze vkládat.

Jste první v Česku, kdo v lyžování sází na cenovou elasticitu poptávky. Bude to fungovat i směrem dolů?
Ano, ceny jsou stoprocentně flexibilní. Nemůžeme skipasy rozdávat zadarmo, nicméně v takzvané hluché dny hodláme zvednout poptávku lyžařů, kteří jsou cenově senzitivnější. Chceme jim ukázat, že Špindl není produkt pouze na Vánoce nebo pro Pražáky. Je to skvělé lyžování, jen si každý musí hledat termín, kdy tam pojede podle flexibilních cen a svých časových možností. Pro mnoho klientů se tím lyžování ve Špindlu zlevní, protože v sezoně bude spousta dní, kdy bude možné koupit skipas přes internet za pětistovku, na Ještědu začínáme na třech stovkách.

Kvůli flexicenám jste zrušili celosezonní skipasy pro střediska?
Ano, celá idea skončila. Pokud se snažíme pracovat se zmiňovanými komfortními a maximálními kapacitami středisek, je těžké uchopit komunitu sezonkářů.
V celém holdingu TMR jich je 22 tisíc a třeba jen ve Špindlu jich bylo šest tisíc. Jsme za ně rádi, ale nikdy nevíme, kolik jich v daný den přijde, proto se velmi obtížně pracuje se zmiňovanou kapacitou. Pokračuje jen jeden celosezonní skipas pro celou skupinu TMR, takzvaná Chytrá sezonka.
Náš byznys se stále vyvíjí a snažíme se hledat nové koncepty. Nevylučuji, že do budoucna přistoupíme k nějakému časově omezenému skipasu po vzoru Netflixu. Třeba vymyslíme různé varianty od bronzové po platinovou, kdy v té nejvyšší bude kromě skiareálů i golf, aquaparky, speciální ceny v hotelích… Svět se touto cestou ubírá, digitalizuje se a my tam cítíme velkou příležitost.

Problém tedy není v přehnaném využívání celosezonních skipasů, ale nemožnosti predikovat jejich počet za den?
Přesně tak. V době, kdy jsme vymysleli lokální chytrou sezonku, jsme se domnívali, že každý rok přidáme v každém našem středisku jednu sjezdovku a jednu lanovku, ale to se – z různých důvodů – zatím nedaří. A bez omezení jejich lyžování, k čemuž přistoupit nechceme, a ani by to nebylo férové, už nejsme schopní to utáhnout.

Nešlo by zavést systém, kdy by si majitel sezonky v předstihu rezervoval termíny, kdy chce přijet lyžovat?
Majitele lokálních sezonek jsme neome­zili, jen jsme je přestali nabízet. Když pracujete s flexicenami a maximálními kapacitami střediska, víte, kolik lístků ještě máte na prodej na daný termín, ale nevíte, kolik dorazí sezonkářů. Třeba v Jasné, pokud by přišli všichni, vyčerpají půlku kapacity a zbývá na volný prodej jen 50 procent. Ale co když přijde jen deset procent, středisko bude poloprázdné a my nebudeme kvůli obavám z přeplněnosti prodávat?

Flexiceny jsou založené na kartách Gopass a stejnojmenném věrnostním systému. Kromě vašich středisek se do něj zapojují i velké areály v Alpách.
Po více než deseti letech vývoje tvrdím, že nikdo v Evropě nemá stejně komplexní produkt jako my. Právě díky Gopassu jsme schopní dělat flexiceny a další atraktivní věci a do systému vstoupila velká alpská střediska, jako jsou Kronplatz nebo nově Stubai. V Rakousku i Itálii vědí, co jsou flexibilní ceny, ale nemají chuť investovat do vývoje, protože je s tím mnoho práce. Takto propojíme jejich data a lyžařské systémy s naším programem a za pár měsíců mohou fungovat jako my v TMR.

Prodávat konkurenci se jeví jako kanibalizace, obzvlášť když máte v Alpách vlastní střediska. Nemáte z toho strach?
Samozřejmě, že pracujeme s určitou provizí, ale především chceme „ovládnout“ značnou část české, slovenské a polské klientely, která do Alp jezdí a bude jezdit. Hodláme jim nabídnout široké portfolio středisek, kde si zalyžují za dobré peníze. Budeme organicky zvětšovat databázi klientů a především mít data o jejich chování, a to v agregované a anonymizované podobě. Těžit však z toho budou i střediska díky novým zákazníkům.
Za tři roky, co provozujeme skiareál na Mölltalu, jsme změnili procentuální složení klientů. Dříve vědělo o tomto ledovci jen pár nadšenců, dnes představují Češi a Slováci klíčovou klientelu, která v některé dny tvoří 70 až 90 procent návštěvníků. Točí se tam Plzeň, všichni se domluví rodnou řečí, na slunečné terase hraje česko-slovenská muzika. Z Mölltalu jsme udělali československý ledovec. Letos jsme také dokončili akvizici Muttereralmu, střediska u Innsbrucku a bezprostředního souseda Stubaie. Když jsme s majitelem tohoto areálu domlouvali zapojení do Gopass systému, vymysleli jsme také společný skipas, kdy hosté část pobytu lyžují u nás a část na ledovci.
Za 130 eur získají čtyři dny lyžování, přitom jen na Stubai stojí denní skipas 54 eur, balíčky jsou výhodné. Nadšený byl i majitel Stubaje, získá klienty navíc; to samé hoteliéři a ubytovatelé. My Češi o sobě často uvažujeme hůř, než nás vnímají v zahraničí. V alpském světě je našinec považovaný za klienta, nikdo nám už nenadává do paštikářů.

Zmiňoval jste vládou zavřená střediska v Česku a na Slovensku, jak to uplynulou sezonu bylo v Alpách?
Nemohli tam cizinci, takže to bylo také dost tragické. Ale covid se netýká jen skiresortů, dramatický dopad jsme pocítili v hotelích a především aquaparcích. Tatralandii a Bešeňovou jsme měli půl roku zavřené a po zbytek roku tam nemohla polská klientela, což je pro nás klíčový segment. Další brutální rána.

Co to udělalo s cash flow TMR?
Konkrétní věci s ohledem na burzu nemohu komentovat. Musíme počkat na audit. Obecně lze říci, že jsme firmu osekali na kost. Z 3,5 tisíce zaměstnanců včetně sezonních jsme šli na dvanáct set. Museli jsme opustit spousty aktivit a procesů, které byly dobré pro dlouhodobý rozvoj byznysu, ale v této době jsme nebyli schopní je utáhnout. Jde třeba o marketing a obchod, kde každé středisko mělo své lidi, ale museli jsme je sloučit, měli jsme také oddělení kvality managementu.

Dosáhli jste na nějakou státní podporu?
Ano, ale bylo to marginální. Když to vezmu za celý holding, na vysoké desítky milionů eur ztracených tržeb jsme dostali asi šest milionů eur na kompenzacích. A před sebou máme sezonu, o které už teď víme, že je alespoň částečně zmařená. Pokud se zopakuje šílená loňská, nebo zůstaneme „jen“ u absence cizinců, se ještě uvidí. Každopádně nějakým způsobem sezona zmařená bude.

Co kdyby střediska zůstala zavřená i v této sezoně? Museli byste něco prodat?
Pevně věřím, že se to nestane. Pokud ano, budeme muset vážně přemýšlet, zda nějaké středisko prodat. Anebo změnit byznys model, třeba začneme pouštět kolotoče, protože v létě covid nepáchá takové škody (trpký úsměv).

Zmiňoval jste osmiletou návratnost investic. Jak v tom projevila korona?
Jeden rok jsme si v účetnictví škrtli a napsali ho na konec. Teď řešíme, kolik budeme škrtat ve druhém roce.

Na začátku loňské zimy jste byl optimistický a věřil, že politici nezakážou sport na čerstvém vzduchu. Nakonec se lyžovalo jeden den.
Letos jsem pesimista a pevně doufám, že se zase mýlím.

Co když vám hygiena nařídí, že může být obsazená každá druhá sedačka na lanovce?
Tak bude obsazená každá druhá sedačka na lanovce. Říci to mohou, ale musí za tím být nějaký argument. Nevole lidí se násobí, a pokud by se mělo opakovat to, co se dělo v loňské sezoně, pak budeme první, kdo začne hodně, hodně bušit na dveře a ptát se, co dál.

Přivezete rolby a sníh před Strakovu akademii?
Nevylučuji, že půjdeme do ulic. Tři roky něco děláte a cíl nepřichází. Nedovedu si představit, co se děje v některých méně silných firmách, než je TMR.

Na Ještědu se na podzim stala nešťastná událost, kdy spadla lanovka Českých drah. Nebyla součástí vašeho skipasu, takže ji lyžaři nevyužívali. Nemůže ale taková záležitost odradit část klientely?
Především je to obrovská tragédie. Z hlediska Ještědu záleží na tom, jak se k tomu postaví České dráhy. Pokud to jen opraví a budou provozovat, jak to bylo, obávám se, že důvěra nebude. Pokud bude možnost, jsme připraveni jakýmkoliv způsobem pomoci. Zatímco České dráhy mají lanovkářský byznys na okraji svého zájmu, pro nás je to každodenní chleba. Každopádně naším cílem je, aby lanovka zůstala zachovaná. Je to ikona nejen Liberce, ale i celého Česka.

Kdyby se naskytla možnost koupě, uvažovali byste o ní?
Kdyby se tato možnost objevila, určitě bychom se o tom bavili.

A jiná lyžařská střediska v Česku? Po tomto bídném období se neobjevilo nic zajímavého ke koupi?
Víte, jaký je problém se skiareály v Česku? Že všichni majitelé mají byznys úplně jinde, mají je jako zábavu. Je to pro ně důležité aktivum, ale nikoli rozhodující. Pro nás je to však klíčový byznys a dopad covidu dramatičtější než jinde.

Chcete říct, že to, co by TMR zajímalo, na prodej není, protože to majitelé prodávat nepotřebují, protože to sanují z jiných činností?
Prodávat nepotřebují nebo nechtějí.

A co nějaká fúze? V Krkonoších by se nabízela kooperace se společností Mega Plus, která provozuje šest středisek, mimo jiné na Černé Hoře a v Peci pod Sněžkou.
Bavíme se o tom, protože vidíme v Rakousku, jak funguje spolupráce. Když se střediska nemohou fyzicky spojit lanovkami, pak spolupracují obchodně. A funguje to. V našem lyžařském světě vždy a na jakémkoliv spojení vydělaly obě strany. Vždy se zlepší produkt a především se vždy zlepší byznys.

Víc na výnosové, nebo nákladové straně?
Jedním parametrem je lepší cena, zároveň se zvětší produkt. Je lepší, zajímavější, klient má větší volnost výběru, kam pojede lyžovat.

Takže nějaké debaty probíhají?
Náš hlavní podnikatelský zájem je teď směřován do zahraničí. Cílíme především na Rakousko, tam paradoxně jméno TMR znamená víc než tady. Lidé v lyžařském byznysu vidí, co je za námi. Ať jsou to skiareály, dodavatelé lanovek, roleb, zasněžování. Pro všechny jsme poměrně zásadní hráč. Když potřebujeme mluvit s majitelem výrobce lanovek, za pár dnů dostaneme termíny.
Před pěti lety by se ptali, jaký Ivan z východu Evropy se na ně dobývá. To už naštěstí není pravda, s naším byznysovým příběhem, Gopassem, flexicenami a s úspěšností ve střediscích nám volají některé tamní vlády: pojďte se s námi bavit o provozování našich středisek.

V západních zemích podporují municipality lyžařský byznys?
Třeba v Korutanech, kde jsme etablovaní s Mölltalem a Ankogelem, máme výborné vztahy s tamní vládou, starosty i s jejich turistickou centrálou. Když řekneme, že prodloužíme sezonu o dva týdny, jsou schopní přispět na část nákladů na skibusy a navíc zapojí i podnikatele, protože vědí, že o ty dva týdny mohou mít déle otevřené hotely, restaurace a další služby. To je jeden z důvodů, proč se nám tam líbí a vidíme tam budoucnost. Středisek je v Alpách spousta a na prodej či pronájem jich tam bude stále víc.

Pandemie změnila životy lidí, mnoho z nich dva roky nelyžovalo. Nemůže mít covid další negativní dopad v podobě zmenšené skupiny potenciálních klientů?
Všichni jsme trochu přehodnotili způsob života. A to, že se v zimě nelyžovalo – ale odletět do Dubaje na dovolenou bylo běžné – určitě u části lidí změnilo návyky. Když mají děti jarní prázdniny, jede se do tepla. U nás se k cestovnímu ruchu chováme, jak se chováme, kdežto na světě je spousta atraktivních zemí, kde se k tomuto byznysu chovají úplně jinak.
Pokud někdo před pár lety začal lyžovat, pandemická opatření mohla jeho chuť zlomit. Co si budeme říkat, začínat třikrát od začátku s lyžováním nikoho nebaví, ale stále doufám, že na to lidé nezanevřou. Pokud někdo měl lyže či snowboard rád a bavilo ho to, pak se k nim určitě vrátí.