
Sláva vítězi! Co s poraženým?
Zůstává otázkou, zda polarizaci společnosti vyvolal způsob výběru hlavy státu, nebo skutečnost, že se zejména ve druhém kole volby staly referendem o Andreji Babišovi.
Třetí česká přímá prezidentská volba skončila drtivým vítězstvím Petra Pavla a velkou porážkou Andreje Babiše. O míře jeho prohry ale rozhodnou především další kroky předsedy hnutí ANO. Zejména kampaň před druhým kolem za sebou zanechala hořkou pachuť po vybičovaných vášních, hrubém osočování, demagogii i mezinárodním skandálu, který vyvolal Andrej Babiš, když v televizní debatě fakticky odmítl jít na pomoc napadenému Polsku neboli aktivovat článek 5 Severoatlantické aliance. S kampaňovou vřavou se mísily nářky nad rozdělenou společností, zakopanou v nesmiřitelných táborech, ilustrované hojnými příklady, kdy výběr toho správného kandidáta dovedl rozhádat celé rodiny. A za jednoho z hlavních viníků se označovala přímá volba sama o sobě.
Přímá volba na lavici obžalovaných
Vyvolal ale polarizaci společnosti opravdu sám způsob výběru hlavy státu, nebo skutečnost, že se zejména ve druhém kole volby staly referendem o Andreji Babišovi? Od léta se začaly v médiích objevovat průzkumy, které simulovaly případné finále. Petr Pavel i Danuše Nerudová v nich poráželi Andreje Babiše dost podstatným rozdílem, zhruba stejným, s nímž nakonec reálně zvítězil Petr Pavel, tedy asi 60 ku 40 procentům. Ovšem zmíněné průzkumy též signalizovaly netradičně vysokou volební účast – a i tyto předpovědi se naplnily.
Leč pokud se v průzkumu jako dvojice finalistů objevili Pavel s Nerudovou, vycházel jejich hypotetický souboj zhruba padesát na padesát, nicméně též za nižší volební účasti. Je to logické. Pavel i Nerudová cílili na podobný elektorát a ani programově se moc nelišili. V očích mnoha voličů byl Pavel za osmnáct, Nerudová bez dvou za dvacet. A proč se tedy kvůli nim trmácet k urně nebo se rozčilovat na sociálních sítích?
Předseda hnutí ANO s kandidaturou hodně váhal. Dobře si uvědomoval, že ve druhém kole má jen málo šancí, poněvadž jej podstatná část veřejnosti z těch či oněch důvodů nesnáší. Kdyby nakonec z boje o Hrad couvl a jeho hnutí místo něj nasadilo třeba Alenu Schillerovou, Karla Havlíčka nebo Martina Stropnického, mohlo by snáze, byť určitě ne automaticky, dojít na finálový duel Pavel kontra Nerudová, jenž by pak proběhl za relativního klidu. A najednou by převládlo mínění, jak je ta přímá volba vlastně fajn, jelikož generuje přijatelné a slušné kandidáty a jejich výběr ponechává skutečně na občanech, nikoliv na rozhádaných poslancích a senátorech.
Andrej Babiš ale nakonec překročil Rubikon a vstoupil do volební arény. Stal se tak též tím, kdo celé volbě vtiskl ráz i hlavní témata, kromě sebe sama i téma války, nebo míru. A nedlouho před hlasováním v prvním kole dostal též milý „dárek“ – soudní verdikt, který jej v kauze Čapí hnízdo prohlásil za nevinného.
Babišova schizofrenie
Ve volbách ale vlastně vystupovali dva Babišové, jeden z prvního kola, druhý z toho druhého. První byl na své poměry klidný, usměvavý, bez cholerických výlevů, prezentující se jako spokojená hlava rodiny. Vládu Petra Fialy sice zásadně kritizoval, ale převážně bez použití skandálních výroků. Jako by pochopil, že voliči od prezidenta očekávají státnickou rozvahu. Díky početnému kmenovému elektorátu svého hnutí mohl spoléhat na relativně snadný postup do druhého kola, zatímco Pavel a Nerudová měli svést ostrý souboj. Tato sázka mu vyšla.

Do finálového utkání ale naskočil jiný Babiš, respektive starý známý Babiš. Uražený cholerik, bombardující soupeře sérií dehonestujících výroků a líčící domácí scénu i okolní svět v apokalyptických rozměrech. A vyvolávající či umocňující společenský konflikt, ba dokonce způsobující mezinárodní skandál. Staronový Babiš sice dokázal tímto způsobem získat nové hlasy, především ale mezi voliči SPD, komunistů či těmi, kteří jsou blízcí Okamurově elektorátu, avšak zpravidla vůbec nechodí volit. Nicméně mu řádově stovky tisíc příznivců z prvního kola utekly a o hlasech části voličů Danuše Nerudové si pak už mohl nechat opravdu jen zdát.
Měl Andrej Babiš vůbec reálnou šanci na vítězství? Pokud chtěl překonat klíčovou metu 50 procent hlasů, musel posbírat hodně různorodé skupiny, středovými voliči Danuše Nerudové počínaje a lidmi z protivládních demonstrací organizovaných proruskými dezinformátory konče. Což v podstatě znamenalo nadlidský úkol a ani strategie mohutného hromobití k cíli nevedla, ba se stala kontraproduktivní. O něco umírněnější Babiš však mohl prohrát méně a vytvořit si lepší předpoklady pro další působení v politice.
Ostrava se bouří
Poražený finalista zvítězil pouze v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji. V posledním zmíněném však během kampaně čelil vzpouře. Hejtman Ivo Vondrák a ostravský primátor Tomáš Macura oznámili, že dají hlas Petru Pavlovi a kampaň svého stranického šéfa zhodnotili velmi kriticky. V zásadě ale veřejně ventilovali postoje, které v hnutí zatím spíše bublají pod pokličkou. „Upřímně řečeno, celá řada lidí z hnutí ANO nevolí Andreje Babiše, akorát mají strach to přiznat,“ vyjádřil se v rozhlasu Tomáš Macura.
ANO je nyní stranou pevně etablovanou ve všech úrovních českého politického systému, snad pouze s výjimkou Senátu. A zejména ti členové, kteří zastávají nějakou volenou veřejnou funkci, si už dlouho musejí klást otázku, co s nimi a s hnutím bude, až jeho zakladatel odejde z politiky. Nebo pokud ještě více zakormidluje do kalných vod, kde se dosud plavili okamurovci a komunisté. A Babiš z druhého kola prezidentských voleb se jim snadno může stát kamenem úrazu.
Předseda hnutí ANO vždy plédoval za většinový volební systém. Teď se ale na vlastní kůži přesvědčil, že mu úspěch nepřináší. A to ani jím preferovaná jednokolová varianta, kdy k vítězství stačí jen relativní většina, poněvadž za Petrem Pavlem zaostal i v prvním kole. Nyní se sice holedbá takřka 2,5 milionu hlasů, zdaleka přesahujícím zisk ANO z posledních parlamentních voleb. Avšak v prezidentském klání měl pouze jednoho soupeře, v parlamentních volbách se o voličské hlasy utká s řadou jiných stran, hlas pro něj vůbec neznamená závazek podpořit ANO v nějakém příštím hlasování.
Snaha dobrat se k jednobarevné parlamentní většině bombastickou kampaní ve stylu „ber kde ber, jedno jak“ tudíž může snadno skončit další porážkou, opětovným uvíznutím v opozičních lavicích.
Není divu, že by mnozí z ANO uvítali jiný směr, otočku kormidlem směrem ke středu, a tedy i navýšení koaličního potenciálu na celostátní i lokální úrovni. Dovede ale Andrej Babiš něco podobného? Dlouhodobě? Českým Trumpem se patrně nestane, ostatně volební porážku uznal, byť mu nic jiného nezbylo, jelikož mezi ním a Pavlem zela propast. Nicméně jeho politickému temperamentu svědčí spíše trumpovské polohy. Hnutí ANO se tak nesporně ocitlo na osudové křižovatce.
Zeman, ale v dobrém?
Petr Pavel určitě nebyl jen přijatelný Antibabiš. Byť jeho výkony v televizních debatách lze označit za nevyrovnané, dokázal tuto nelehkou disciplínu zvládnout a občas se blýsknout i ostrým výpadem. Každopádně se stal absolutním rekordmanem v počtu obdržených hlasů – přes laťku tří milionů se žádný český politik dosud nepřehoupl. Což mu dává obrovský neformální mandát a je pochopitelně otázkou, jak s ním naloží.
Pavel avizoval cesty do krajů, nejprve hlavně tam, kde se Andrej Babiš těšil největší podpoře. A rovněž prosazování některých ekonomických témat. Pokud v tom bude vytrvale důsledný, může parlamentní opozici zčásti „vypálit rybník“. A navíc Miloši Zemanovi právě cesty do krajů v jeho prvním funkčním období velmi napomohly ke znovuzvolení. Což dokládá i podrobná analýza zveřejněná v roce 2017 na webu Lidovky.cz, která potenciální účinek těchto cest, byť provozovaných v prezidentských limuzínách a za asistence (včetně finanční) regionálních institucí, přirovnala k efektu legendárního Zemanova volebního autobusu Zemák z parlamentních voleb 1996 a 1998.
Již jen v zájmu udržení vlastní popularity Petru Pavlovi asi nezbyde než přijmout roli aktivního prezidenta. Oproti svému předchůdci se ale při tom nejspíš vyvaruje porušování ústavy nebo aktů na její hraně. A lze od něj očekávat též plnou podporu prozápadní orientace Česka. Ovšem v turbulentní době, v níž žijeme, a vzhledem k jeho omezeným pravomocem, se mu řád a klid budou prosazovat jen velmi obtížně.


