Slovensko 2022: žádné východisko z pohrom
Současná vládní koalice kromě prosazování svých představ silou vládnout neumí a není odborně na výši, o respektu obyvatel ani nemluvě.
V Bratislavě na zastávce autobusu najel opilý řidič do studentů a pět lidí zabil. Policistům pak arogantně tvrdil, že oni budou mít problém, nikoli on. Za několik dnů několik set metrů od místa tragédie zastřelil mladík dva gaye a poté i sebe. Co se na Slovensku děje? Jde o předzvěst nastupujícího násilí?
Verbální agresivita ve veřejném prostoru se na Slovensku objevuje již dlouho. Mistrem byl od začátku devadesátých let bývalý premiér Vladimír Mečiar, jenž i fyzicky zaútočil na kohokoli, kdo se mu znelíbil. Po něm převzal žezlo předseda strany Smer-SD Robert Fico, který se sice tímto způsobem neprosazoval, jen křičel na novináře a podával žaloby a trestní oznámení. Ve verbální agresivitě nyní pokračuje předseda nejsilnější parlamentní strany Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO), expremiér a současný ministr financí Igor Matovič.
To, že tyto lidské typy nejsou náhodným jevem, potvrzuje předseda parlamentu a koaliční strany Sme rodina Boris Kollár, jenž začínal začátkem devadesátých let v bratislavském podsvětí. Hrubost a násilí se prosadily i v orgánech trestního řízení. Takové je dnešní Slovensko. Vládneme si přece sami, tudíž určujeme normy chování.
Slogan „vládneme si sami“, populární na Slovensku v letech 1990 až 1992, dnes prakticky nikdo nepřipomíná. Současná vládní koalice kromě prosazování svých představ silou vládnout neumí a není odborně na výši, o respektu obyvatel ani nemluvě. Amatérismus a svévolné zacházení se zákony, včetně ústavy a Listiny základních práv a svobod, u ní převážily a v hrubosti překonává i vlády po nabytí samostatnosti v devadesátých letech.
Matovičovy šachy
Slovenská politická scéna se za 30 let zásadně změnila. V parlamentu dnes nesedí ani jeden subjekt z prvních svobodných voleb v červnu 1990. Strany a hnutí po jednom dvou volebních obdobích mizí a místo nich se objeví buď nové, nebo se jejich zbytky recyklují pomocí starých tváří s novými dobrodruhy, aby po krátkém použití jako výtah k moci také zmizely. Tato nezakotvenost vězící v minulosti se podepsala na dnešní situaci Slovenska.
Vládní koalice, jež vzešla z parlamentních voleb v březnu 2020, měla na začátku ústavní většinu 95 hlasů z celkových sto padesáti. Po roce ale nastal rozklad. Vláda prošla po konfliktech lídrů stran změnami, přičemž ta hlavní se odehrála v březnu 2021, kdy post premiéra opustil Igor Matovič. Jeho konfliktní komunikace připomínající tu Mečiarovu jej proměnila z oblíbence mainstreamových médií v zatracovanou postavu. Ovládá však největší poslanecký klub a jeho OĽaNO s 52 poslanci drží v šachu vládní koalici.
Po odchodu strany Svoboda a Solidarita (SaS) bude vláda odkázaná na její pomoc, se zbytkem opozice nemůže počítat. Matovič se z křesla premiéra přesunul „jen“ na post ministra financí. Kritici mu připomínají, že v minulosti převedl veškerý svůj majetek na manželku, protože financím nerozumí. Potvrzuje to i v praxi. Nemá žádný systém a jeho prohlášení vyvolávají nejistotu. I to je dnešní Slovensko, člen Evropské unie a NATO.
Matovičův nástupce v postu premiéra, stranický kolega Eduard Heger, nemá na svého šéfa prakticky žádný vliv. Submisivní a myšlenkově prázdný nenabízí východiska z pohrom, jež se na Slovensko valí. Jednou z nich je zdravotnictví. Mezi klíčové projekty vlády patří optimalizace sítě nemocnic, jejíž financování má zajistit 1,3 miliardy eur z evropských peněz. V létě 2021 uniklo, že znamená zrušení jedenácti tisíc nemocničních lůžek a některých nemocnic. Mnoho lékařů a sester podalo výpověď a odešlo do zahraničí kvůli vyššímu platu.
O nové síti nemocnic by se mělo rozhodnout po komunálních volbách 29. října. Obavy, že zveřejnění toho, ve kterém okresu nebo kraji bude zrušena nemocnice a přesunuta jinam, by ovlivnilo jejich výsledek v neprospěch vládních stran, pro ně byly určující. Peníze na optimalizaci jsou vázané, uvolněné mohou být až po vybudování a kolaudaci dvou nemocnic v Bratislavě a Martině – termín je červen 2026. Nebude-li tento postup a termín dodržen, projekt bude třeba uhradit ze státního rozpočtu. To však bude problém další vlády.
Kvůli obavě z vývoje a nízkým platům vstoupili před sedmi měsíci lékaři do stávkové pohotovosti. Zatím podalo výpověď 2 100 z osmi tisíc z 31 nemocnic, přičemž jejich stažení podmiňují kromě zvýšení platů systémovými změnami. Vzhledem k nedostatku odborného personálu se na mnoha pracovištích neoperuje a zavírají se oddělení. Vláda zatím neposkytla žádné řešení.
Podobná situace je i v soudnictví. Bývalá ministryně spravedlnosti Marie Kolíková prosazovala soudní mapy, jež měly změnit soudy na specializovaná pracoviště. Projekt narazil nejen u soudců a odborné veřejnosti, ale i části vládní koalice. Kolíková neměla fakty podložený rozpočet ani metodiku, podle níž by se soudy stěhovaly, aniž by přerušily činnost. Hrozilo, že soudnictví přestane fungovat, proto projekt dočasně zmrazil nový ministr spravedlnosti Viliam Karas poté, co Kolíková jako kandidátka již opoziční strany SaS musela odstoupit.
Nezákonné praktiky
Temnou skvrnou vládní koalice jsou i orgány trestního řízení, speciální prokuratury a specializovaného trestního soudu. Loni na jaře svolal ředitel Slovenské informační služby (SIS) tajnou schůzku ústavních činitelů, aby jim předložil zprávu. Na veřejnost unikla jen část z ní, ale i ta byla závažná. SIS zaznamenala nezákonné postupy orgánů činných v trestním řízení.
Matovič slíbil před parlamentními volbami očistu veřejného života dle jeho slov od mafie strany Smer-SD a jejího předsedy Roberta Fica, čímž získal velkou část voličů a z průměrných pozic se dostal až na první příčku s 25 procenty. Vyšetřování mnoha případů a osob, jak vyplývá ze zprávy SIS, však bylo a je vedené nezákonně.
Někteří obvinění, takzvaní kajícníci, kteří výměnou za snížení trestu spolupracují s vyšetřovateli, se učili a učí výpovědi, jak jim byly nadiktované. K obvinění a vazbě stačilo, pokud další kajícníci dosvědčili údajnou korupci. Ta přitom patří do kompetence speciální prokuratury, jejímž šéfem se stal advokát a Matovičův chráněnec Daniel Lipšic, bývalý ministr vnitra.
Ten v roce 2016 srazil večer na přechodu pro chodce v Bratislavě člověka, který zemřel, ale dostal za to jen podmínečný trest. Přitom v minulosti jako ministr vnitra požadoval, aby za stejný skutek šel pachatel do vězení. I to je dnešní Slovensko: odsouzený za zabití se stal speciálním prokurátorem.
Zpráva o manipulacích s výpověďmi a nezákonném vyšetřování žádný dopad neměla. Prezidentka Zuzana Čaputová, která se zúčastnila tajné schůzky, ji nekomentovala, protože ji nepovažovala za důležitou. Důvodem byly obavy, že by se veřejné mínění mohlo obrátit proti vládě, koalice by se rozpadla a hrozil by návrat Roberta Fica a jeho strany k moci. K vypsání předčasných voleb je však třeba 90 hlasů a ty nemá. Slovensko je proto odsouzené k řádnému termínu voleb. Již nyní ale lze litovat vládu, která nastoupí po té současné.
Zprávu vzal vážně jen generální prokurátor Maroš Žilinka a bratislavská krajská prokuratura. Vyšetřování vedlo k obvinění několika vyšetřovatelů, kteří s prokurátory speciální prokuratury mají na svědomí falešné výpovědi kajícníků. Paradoxní je, že nebyli postaveni mimo službu, ale nadále vedou trestní řízení a vznášejí obvinění.
Na nezákonné praktiky vyšetřovatelů i operativců přidělených speciální prokuratuře upozornil policista Jan Kalavský, člen tohoto týmu, který od začátku loňského roku spolupracoval jako agent s inspekcí ministerstva vnitra pod dohledem krajské prokuratury v Bratislavě. Impulzem k jeho nasazení byla kromě jiného smrt bývalého policejního prezidenta Milana Lučanského, jenž zemřel za dosud nevyjasněných okolností koncem prosince 2020, tři týdny po vzetí do vazby, rovněž bez důkazů.
Poté byl zraněn na oku a převezen do nemocnice k operaci. Oficiální vládní verze zněla, že když cvičil, udeřil se o rám postele. Dle té jeho, již sdělil pracovníkům prešovské prokuratury a podepsal úřední záznam, mu praskla žilka v oku, upadl a víc si nepamatuje. Dozorce z věznice ve výpovědi citoval vězně, že zranění mu způsobil průvan. Generálního prokurátora Žilinku napadá vláda, přičemž snahu omezit jeho pravomoci brzdí strana Sme rodina, jejíž kandidát na šéfa SIS rovněž skončil ve vazbě a nyní je stíhán na svobodě.
I to je dnešní Slovensko. Voliči v minulých volbách toužili zvolit dobro, přičemž uvěřili charismatickému Igoru Matovičovi, ale nyní v důsledku růstu cen energií a inflace vidí, že současná vláda je nespasí.
Autor je publicista a žije na Slovensku
